Kapitola 1. Sobotní ráno

Harry zašmátral rukou vedle sebe ve snaze najít svého milého. Ovšem ona vytoužená osoba tam nebyla a vidina ranního sexu se tak nenávratně rozplynula. Povzdychl si.

„Draco?" zkusil zavolat na svého partnera. Odpovědi se ovšem nedočkal. Znovu si povzdychl. Navlékl na sebe župan a vydal se do kuchyně.

Už na schodech ho zarazila vůně kávy a smažených vajec. Draco normálně nevařil. Co zase provedl? Draco Malfoy opravdu neměl ve zvyku vařit. Tohohle činu se dopustil asi jen dvakrát ve svém životě a to pokaždé, když si chtěl Harryho udobřit. A to měl ještě Harry podezření, že alespoň v jednom případu figurovala domácí skřítka Malfoyů.

Tiše sešel schodiště a zamířil do prosluněné kuchyně. Naskytl se mu bizardní obraz. Draco oblečen v trenýrkách a kuchyňské zástěře míchal vajíčka a něco si přitom pološeptem mrmlal. Náhle se otočil a zrak mu padl přímo na Harryho.

Jako první se vzpamatoval Draco.

„Ahoj." Přišel ke svému příteli a lehce ho políbil na tvář. Harry si myslel, že už nemůže být víc překvapený. Omyl.

„Ehm Draco, co se děje? " zeptal se po chvíli, když se vzpamatoval natolik, že byl schopen vypustit z úst tuhle jednoduchou větu.

„Děje? Nic se neděje. Co by se mělo dít." Pokrčil blonďák rameny.

„Nic? Probudím se, ty nikde. Myslel jsem, že bychom si mohli zopakovat včerejšek." Zablesklo se Harrymu v očích.

„No to bychom mohli." Usmál se svůdně Draco a provokativně zamrkal. Harrymu se začali sbíhat sliny, ovšem s vůní snídaně to nemělo co dělat.

„Takže?" řekl tázavým tónem Harry a pohodil hlavou směrem k obývacímu pokoji. Kde byl odzkoušený bytelný stůl.

„Takže se nasnídáme." Rozhodl Draco a postavil na prostřený stůl dvě porce míchaných vajec. Tousty už byly připravené stejně jako káva. Rovněž nějaké to ovoce si našlo cestu na prostřený stůl. Draco si sedl za stůl a pustil se do jídla.

Harrymu div nevypadly oči z důlků. Tohle bylo naprosto surrealistické.

„Draco!"

Mladík zvedl oči od své snídaně a podíval se na Harryho.

„Ano? Ty nebudeš?" Máchnul ruku ke druhému prostřenému místu.

„Ale jo, ale co to má znamenat?" Gestikuloval divoce Harry. Draco si povzdechl. Otřel si ubrouskem ústa a s hlubokým nádechem se jal vysvětlovat své podivuhodné chování.

„Jsme pozvaní k Hermioně a Ronovi na oběd, jak jistě víš." Konsternovaný Harry přikývl. Draco potěšen, že jeho druh pro jednou nezapomněl na pozvání, přikývl a znovu se pustil do snídaně.

„A dál…" zeptal se po chvíli Harry, který to nějako ne a ne pochopit.

„No Hermiona rozhodně neumí vařit a pokud mám být celý den o hladu, tak se alespoň pořádně nasnídám." Zazubil se na Harryho Draco. Harry si přejel rukou obličej a sedl si ke své snídani.

„Hermiona není až tak hrozná kuchařka." Snažil se obhájit svojí kamarádku. „Navíc jsi s tím obědem souhlasil." Snažil se Harry dál. Vyznat se v Dracu Malfoyovi bylo někdy velmi obtížné. Vlastně takřka nemožné.

„Samozřejmě, že jsem souhlasil. Ona a Weasley," zahleděl se na Harryho, který mu pohled opětoval zamračením, „ona a Ron," Opravil se Draco s pokrčením ramen. „Jsou jedni z mála přátel, které máš, a vím, co pro tebe znamenají. " pokrčil rameny a upil ze své černé kávy.

„Draco, pokud jsi nechtěl jít k nim na oběd. Měl jsi mi to říct. Dobře víš, že bych tě k tomu nenutil." Řekl Harry trochu vyčítavě při tom, co se přehraboval ve svých vajíčkách. Sakra, vždyť Draco přece vážně věděl, že by ho k tomu nenutil. Proč tohle dělá. Kdyby rovnou řekl, že nechce jít, bylo by to o hodně lehčí. Merline, proč je život, tak krásně komplikovaný?

„Ale já tam chci jít. Jsem tvůj partner a chci být s tebou. Merlinžel, Hermiona vážně neumí vařit. Harry to musíš uznat i ty!" Proč to nechápe? Chci být s ním. Poslední dobou se vidíme míň a míň.

Od té doby, co dostal Harry místo vedoucího skupiny bystrozorů na sebe rozhodně neměli tolik času, jako například před rokem. Navíc jeho práce stála rovněž docela dost času a sehrát tak nějaký čas jen pro ně, bylo poněkud obtížné. Samozřejmě, že by raději byl s Harrym sám, ale tohle pozvání dostali už asi před dvěma týdny a Dracovi bylo od dětství vštěpováno dobré chování.

„Chci být prostě s tebou." Usmál se na Harryho. Ten úsměv opětoval a přikývl na srozumění.

„Dobrá, ale nebudeš kritizovat Hermionino vaření. Slibuješ?" Hermiona opravdu nebyla ta nejlepší kuchařka, ale vždycky si dávala tak moc záležet a Harry její snahu vážně obdivoval.

„Přísahám, že nebudu kritizovat její kulinářské umění. Teda alespoň ne před ní." Uchechtl se. Harry převrátil oči, ale raději nic neřekl. Tohle byl prostě jeho Draco.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Ale vždyť jste skoro nic nesnědli." Zamračila se Hermiona. Draco, který evidentně zapomněl na svůj slib o kritizování, chtěl už už něco podotknout, leč Harry byl rychlejší.

„No to bude tím, že nám dneska Draco naservíroval skvělou snídani. " usmál se na ní Harry omluvně.

„Tak aspoň, že tak. Snídaně je základ dne." Přikývla Hermiona vševědoucně. Harry se na ní lehce křečovitě usmál.

Krize zažehnána. Pomyslel si. „Ale je to vážně moc dobré. " mrknul na Hermionu, která se začervenala nad tou chválou.

„No, Molly mi ukázala pár vychytávek a triků v kuchyni." Zčervenala ještě víc.

Dokonce i Draco musel uznat, že to nebylo tak hrozné jako normálně. Bylo to jen zlé.

„Co Rone, jak to jde v práci?" zeptal se Harry svého kamaráda.

Ron kupodivu nejdříve spolkl obsah svých úst a až potom dopověděl Harrymu na otázku. No už byl s Hermionou nějaký ten pátek přeci jen ženatý a jeho žena, tyhle „nechutné věci„ rozhodně u stolu netolerovala.

„No docela dobře. Včera jsme testovali nové věci." Zazubil se na kamaráda Ron.

„Novinky jo?" Harry okamžitě ožil. „Sem s nima." Projevil se v Harrym ten malý zlobivý kluk.

„Jo, kámo. Je mi líto, ale George by mě zbil, kdyby se to někdo dověděl. To víš, přísně tajné." Ušklíbl se zrzek.

„No Harry, vážně z něho nic nevymámíš. Včera když došel domů, vypadal jako by ho přepadli kentauři. A nechtěl mi nic říct. " povzdechla si Hermiona. „A co vy?"

Draco se neměl k odpovědi. Tak si slovo vzal Harry. „No, Ron asi udělal dobře, že odešel." Podíval se na svého kamaráda. „V poslední době toho mám nad hlavu. Neměl bych to říkat." Najednou mluvil tiše a pomalu.

„Ale stejně to řekneš." Řekl Draco a napil se z poháru vína. To jediné se dalo považovat za výborné, protože ho přinesl Draco. Hermiona se uchichtla. Ron něco zamručel a Harry Draca lehce plácl.

„Poslední dobou se nějak množí útoky zbylých smrtijedů. " Řekl Harry zamyšleně. „Není jich moc, teda prozatím, ale není jich ani málo." Atmosféra kolem stolu zhoustla. Všichni zažili tyranii Voldemorta a všem okolo stolu se nelíbila. „No ale to nebudeme řešit tady a teď." Usmál se Harry snaživ se odlehčit náladu.

„A co ty Draco? Jak to jde na Kontaktech se zahraničím?"

„Kupodivu docela obstojně." Řekl Draco pomalu rozmýšleje každé slovo. „Jednání s Irskem ohledně ostrova Man pokračuje poměrně uspokojivým směrem. Ovšem nemohu vám říci podrobnosti, to by bylo proti pravidlům." Ušklíbl se.

„Že zrovna tebe tolik zajímají pravidla." ušklíbl se Ron. Sice se snažil šeptat si pod vousy, ovšem nějako se mu to nepovedlo.

„Rone!" okřikla ho ihned manželka. „Draco promiň." Řekla unaveně a hodila nepěkným pohledem po Ronovi. Harry si pomyslel, že dneska bude jeho kamarád asi spát na pohovce.

„V pořádku." Přikývl Draco.

„A co ty Hermiono, jak se máš ty?" snažil se trapnou chvilku zahnat Harry.

„No, jde to. Věděl jsi, že Parvati čeká trojčata?" usmála se.

„Vážně? Ne, to jsem vážně nevěděl. Až jí potkáš, pozdravuj jí." Usmál se Harry při vzpomínce na dívku, která ho doprovázela na plese Turnaje tří škol.

„Budu." Slíbila Hermiona. „Už to má za pár." Tvář jí ozdobil lehký úsměv.

Konverzace pokračovala ještě několik hodin. A kupodivu se zapojil i Draco do debaty s Hermionou ohledně využití léčivých rostlin z dovozu.

Domů se vrátili navečer.

„Tak co? Bylo to tak moc zlý?" ptal se Harry, když si Draco lehal vedle něho do postele. Přitulil se ke svému partneru a zabořil nos do mokrých vlasů vonících po skořici.

„Tenhle šampon miluju." Vzdychl Harry a políbil Draca na krk. Ten zapředl jako kotě a nechal se opečovávat.

„Já vím, proto ho používám." Usmál se blonďák samolibě a zcela se poddal Harryho péči.

Harry sjel z krku dolů na klíční kosti a polechtal jazykem jamku mezi nimi. Draco zakňučel.

„Dneska jsi byl na tom obědě až moc hodný. To si zaslouží pochvalu." Poznamenal Harry lehce zastřeným hlasem. Snad jen škoda, že Draco myslel na daleko příjemnější věci a Harryho hlas se mu slil do příjemné melodie.

Harry postupoval níž až k bradavkám. Objel je jazykem. Víc už Draco nevydržel. Přitáhl si Harryho do hlubokého polibku. Jejich těla se proplétala ještě dlouho, než nalezla konečné ukojení jejich vášně, které mělo mít pro oba nedozírné následky.