Kapitola 1. Pryč!

„Hermiono, vážně nechceš bydlet u nás?" zkouší to Ginny znovu.

„Ginny," povzdechne si tázaná, „víš, že Ron je u vás pečený vařený a to by nedělalo dobrotu." Odpoví Hermiona se smutným úsměvem. Ginny jen pokývá hlavou a dál skládá kamarádčiny věci do papírových krabic. Místnost ovládne opět ticho. To ovšem netrvá příliš dlouho.

„Proč se vlastně nepřestěhuješ s pomocí kouzel?" pro Ginny, která celý svůj život vyrůstala v kouzelnickém společenství a s mudlovským světem se dostala do styku, pouze pokud její otec přinesl domů nějakou pro něho mudlovskou kuriozitu, je tohle zcela nepochopitelné.

„Už jsem ti to přece vysvětlovala." Odmlčí se Hermiona a podívá se po Ginny, která se snaží nacpat do evidentně malé krabice její evidentně velké staré učebnice. „Jak by to vypadalo, kdybych se přestěhovala k našim a nepřivezla si žádné věci?" zrzka jen pokrčí rameny. Hermiona se na ní usměje. „A navíc tohle mě vždycky dokázalo uklidnit." Ukončí svou řeč.

„Tys byla vždycky divná." Pronese přítelkyně Harryho Pottera vážně. Vzápětí je odměněna za tuhle lichotivou poznámku dobře mířenou ranou polštářem.

„Hej! " nedá se zrzka jen tak lehce, trénink vypěstovaný soužitím s šesti braty jí naučil, a oplácí Hermioně její trefu.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Ahoj mami!" Hermionin šťastný hlas se rozlehne celým domem. Stěhování je konečně hotové. Když tvrdila Ginny, že se stěhuje ráda, pravda byla, že jí to vážně vyčerpalo.

„Ahoj zlato." Odpoví Hermioně její otec z kuchyně.

„Mamka není doma?" zeptá se Hermiona a ukradne otci kus toustu, který si dopřával k pozdní snídani.

„Ne, znáš jí. Někde zase trajdá." Nezní to ovšem vyčítavě nebo nijak hanlivě. Zní to jako odpověď muže, který svou ženu má za ta léta manželství dopodrobna přečtenou a ví, co jí baví. „Vezmi si svůj." Plácne Hermionu po ruce, když chce zopakovat svoji toustovou krádež. Ta se na něho ublíženě podívá, ihned se ovšem rozesměje. Je přeci doma!

„Přinesla jsem poslední krabici se svými věcmi." Oznámí Hermiona při tom co si maže toust pomerančovou marmeládou.

„To jsem rád, bál jsem se, že tu budou bydlet tvoje věci a ne ty." Takhle to bylo mezi ní a jejím otcem pořád. Jejich vztah vlastně byl založen na vzájemném špičkování. A jak se zdálo oboum to tak vyhovovalo a vyhovuje nadále.

„Použiju na to zmenšovací kouzlo. Uvidíš, kolik tu pak bude najednou místa." Zazubila se na svého otce. Vždycky se rodičům ráda chlubila jak jsou kouzla skvělá. Jak se dají využít i v obyčejných věcech, jak je mohou zjednodušit. Proč bylo nutné, aby udělala ty věci, které udělala a kvůli kterým měla ještě pořád občas výčitky.

Když se vydala společně s Ronem do Austrálie, vrátit svým rodičům paměť. Věděla, že to nebude jednoduché. Dokonce se rozmýšlela, jestli je nemá nechat v Austrálii. Věděla, že jí nejspíš budou obviňovat, co to vlastně udělala. A taky, že ano. Ty měsíce po jejich návratu spolu moc času nestrávili a ona jim neměla ani za zlé, že se na ni zlobí. Nedokázala to ani pochopit, protože sama nebyla matka a nikdy se nebála o své dítě, jako se báli její rodiče o ni. Navíc měla starosti se svým dalším studiem, protože pouze OVCEmi končit nechtěla. Další studium pro ni bylo samozřejmostí. Časem k sobě ale dokázali najít cestu. Šlo to ztuha ale nakonec přeci jen ano.

No a potom tu byla samozřejmě Ron. Každý čekal, že se dají dohromady. Prý to byla pouze otázka času. Říkali všichni. Hermiona byla ráda, že má někoho, komu se může svěřit. Někoho kdo jí čeká doma. Někoho s kým může strávit volné chvilky. Časem se ovšem začalo ukazovat, že Ron a ona jsou jako oheň a voda. Nešlo to dohromady. Oba se snažili, ale prostě nešlo to. Začalo to přitom takovými malichernými věcmi jako zdvihnutým prkýnkem na záchodě, neumytým nádobím nebo neuvařenou večeří. Ron potřeboval někoho, kdo se o něho bude starat a to Hermiona rozhodně nebyla. Ona chtěla dokázat, že i čarodějka z mudlovské rodiny za něco stojí, a ne být ženuška v domácnosti s kupou roztomilých zrzounů. Kolikrát za poslední měsíce si gratulovala, že nekývla na jeho nabídku sňatku.

„Hermiono, ty už jsi tady?" do kuchyně přišla usměvavá Sussan Grangerová v rukou velkou nákupní tašku.

„No jo, šlo to rychlejc, než sem si myslela." Zazubila se na matku. „Vyloupila jsi nějaký obchod?" zeptá se s ohníčky v očích při tom, co pomáhá matce vybalovat nakoupené věci.

„No myslela jsem, že bychom mohli udělat takovou menší oslavu, když zase bydlíš s náma. Jehněčí na tymiánu se šťouchanými brambory, co ty na to? A jako dezert tvůj oblíbený rebarborový koláč samozřejmě." Usmála se na ní matka.

„Ale toho je jak pro hladový famfrpálový mužstvo!" namítla Hermiona.

„Famfrpálové? To je ten divný sport, jak se hraje na košťatech?" zeptal se zpoza novin Neil Granger, které ukořistil manželce, své dcery. Ta přikývla. Jednou se snažila otci vysvětlit pravidla, ale vzhledem, že ani ona je moc nepobírala a famfrpál jí k smrti nudil, se nesetkala s pochopením.

„No," začala Sussan opatrně, protože přeci jen věděla, jak se její dcera nejspíš zachová, „myslela jsem, že bychom pozvali Darrena."

„Darrena? Skvělý nápad miláčku! Chtěl se podívat na ty knihy o letadlech, o kterých jsem mu vyprávěl." souhlasil okamžitě Neil a dál se věnoval dennímu tisku.

„Darrena?" zopakovala Hermiona. „Kdo je Darren?" podívala se na matku s pochybnými otazníky v očích. „Mami, pokud je to nějaký tvůj pokus mi někoho dohodit, tak…" věta zůstala nedokončená.

„Ale ne," zasmála se Sussan poněkud falešně, jen doufala, že si toho její dcera nevšimla, „Darren je velmi milý mladík odnaproti." Vysvětlila. Hermiona se zatvářila značně pochybovačně, ale nic nenamítala. Dost dobře věděla, že stejně nemá šanci něco takového matce vymluvit.

„No, myslím, že si půjdu dovybalit zbytek těch věcí. " vstala Hermiona od stolu a odešla nahoru po schodech.

„Suss, myslíš, že je to dobrý nápad. Darren je moc hodný, ale myslím, že tohle ti nevyjde." Informoval o svých myšlenkách manželku Neil.

„Zlato, ale já je nechci dát dohromady." Usmála se na něho.

„Sussane, tomu nevěříš ani ty sama." Vševědoucně se usmál na svoji ženu. Ta jen pokrčila rameny a jala se vybalovat věci z nákupních tašek.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Mami je mi to moc líto, ale musím ještě na Ministerstvo." Ozve se ze schodů spěchající Hermiona.

„Cože, ale vždyť za chvilku bude šest. Bude večeře. " Otočí se od sporáku značně zmatená paní Grangerová.

„Já vím, je mi to moc líto Ale dostala jsem sovu, jeden skřítek údajně podvedl svoji rodinu a oni mu za to chtějí setnout hlavu. Já vážně musím jít. Tohle zašlo moc daleko. " než stihla její matka něco namítnout, už byla pryč. S povzdechem se vrátila k čištění zeleniny.

„Já ti to říkal." Nemohl si odpustit Neil škodolibou poznámku. Sussane se ani neobtěžovala otočit, přešla to bez mrknutí oka, i když jí to stálo hodně úsilí.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Hermiona šla tiše příjezdovou cestou k domu svých rodičů. Menší procházka jí udělala po náročných hodinách strávených na Ministerstvu dobře. To co ta čistokrevná rodina předvedla, bylo i na ní moc. Kvůli takové prkotině a oni by mu setli hlavu. Chudáček! A chudáčci moje nohy. Ještě nebyla zvyklá na nové místo bydliště rodičů, kteří si potom co se vrátili z Austrálie, řekli, že bude lepší se přestěhovat než se vracet do starého domu.

Nedokázala přesně lokalizovat místo přemístění, proto skončila o několik ulic vedle. Její rodiče si vybrali si dům na předměstí Londýna. Ne příliš velký, ale za to útulný. Okolo byly samé rodinné domky a velké zahrady. V ordinaci, kterou si zařídili poblíž Ministerstva kouzel,aby byli blízko Hermiony, se střídali. Zkrátka idylický život.

Potichu vyšla tři schody vedoucí na verandu. Už otvírala dveře, když najednou…

„Nejdeš nějak pozdě, mladá dámo?"

„Tati! " chytla se Hermiona za srdce. „Tak tohle mi už nikdy, vážně nikdy nedělej! " vydýchávala Hermiona nepěkné překvapení. „Co tu děláš?" zeptala se, když se trochu vzpamatovala ze šoku.

„Sedím." Pokrčil rameny. Hermiona protočí oči a sedne si na druhou židli.

„Mamka už spí?" zeptá se a při tom si mne postižená chodidla.

„Jo, šla spát hned potom, co Darren odešel." Odpoví a napije se červeného vína, které bylo do teď na stole a kterého si Hermiona ani nevšimla. „Nechceš taky?" Hermiona přikývne. „Věděl jsem to." Usměje se na své jediné dítě. Jeho slova potvrzuje připravená čistá sklenička na stole. Podá dceři sklenku vína a sleduje, jak se napije. Hermiona sice vínům moc nerozumí, ale tohle jí chutná.

„To je dobré. Co to je za značku?"

„Já ani nevím. Přinesl ho Darren." Pokrčí rameny.

„Už i ty?" pronese Hermiona vyčítavě.

„Ale Darren je vážně hodný mladý muž." Hermiona chtěla okamžitě něco namítat, ale Neil jí skočil do řeči dřív, než mohla. „Já vím, že ses teď rozešla s Ronem a nikoho nechceš, ale vážně to chceš takhle?"

Hermioně chvilku trvalo, než si přeložila otcova slova do svého jazyka. Povzdech.

„Já teď vážně nikoho nechci, tati. Chci být chvilku sama, chci být s vámi, proto sem se k vám přestěhovala. „ Lokla si vína. „Je vážně dobré." Kývla hlavou ke sklence, jež točí mezi prsty. „Chci tobě i mamce vynahradit těch sedm let, kdy sem byla v Bradavicích." Řekla zcela vážným hlasem. Otec pouze kývl na srozumění.

„Dobře. Pokusím se to tvé matce vysvětlit, ale víš jaká je, když si něco umíní. Naprosto stejná jako ty!" usmál se. Hermiona mu úsměv opětovala. „A ještě jedna drobnost. Mamka pozvala Darrena na oslavu jejich narozenin." Na to se otočil a zaplul do dveří, zanechal tak Hermionu přemýšlet o tom jak se vyvléknout z oslavy narozenin vlastní matky.