Originál: Mills of Manchester

Odkaz: snupinsantaTEČKAannex-filesTEČKAcom/viewstoryTEČKAphp?sid=97 (Buďte té dobroty a tečky nahraďte tečkami. :))

Autor: Snapelike

Shrnutí: Pro busaikko, která měla tři přání: AU, v němž se bude mluvit různými jazyky, tělesné postižení a něco, kde by se objevilo "bistro na Tkalcovské ulici".

Varování: zranění, H/C, smrt málo významné postavy

Překlad: S.L.

MANCHESTERSKÉ MLÝNY

.

Červen v Manchesteru byl přibližně stejně šedivý, jako leden kdekoliv jinde. Mraky, začouzené uhelnými zplodinami z textilek, visely nízko nad obzorem a po obloze se za nimi táhly mastné, černé šmouhy. Kvůli husté mlze z parních strojů se těžko dýchalo a celé město sípalo jako pacient v předposledním stádiu tuberkulózy. Nicméně, vzhledem k tomu, že shodou okolností právě leden byl, na tom, že město vypadá přesně stejně i v červnu, červenci, ba dokonce v srpnu a v září (a ve všech ostatních měsících v roce), zase tolik nezáleželo. Jednotvárné, pochmurné ulice a otupělí, špinaví lidé. Vysoké zdi začouzené od sazí a věčně mokré cesty tvořily kulisy světa, do nějž Severus Snape právě vstoupil ze svého tolik odlišného koutku luxusu, tepla a čistoty.

Přesněji řečeno, byl sem vyhozen. A jelikož neměl žádné přátele, kteří by se jej zastali, nezbylo mu, než sundat zástěru, mrsknout svou vysokou čepici do kouta, strhnout z věšáku kabát a Chez Hogwarts, nejlepší francouzskou restauraci v Anglii, nedobrovolně opustit. Na odchodu za sebou práskl dveřmi. Nebylo by to poprvé, co jej vlastní horká hlava a nesnášenlivá povaha připravily o práci. Jenomže tentokrát někdo ke stížnostem na jeho chování přidal ještě obvinění z podvodu a krádeže. Ani by jej tak nerozlítilo, že ten někdo byli Sirius Black a jeho přítelíček Peter Pettigrew, jako fakt, že si všechno vymysleli a zfalšovali důkazy. Severus možná nebyl ten nejpříjemnější kolega pod sluncem, ale to ještě nic nevypovídá o jeho poctivosti. Nikdy v životě nic neukradl, dokonce ani když žil na ulici, ani jako malý kluk, když umíral hlady.

Chez 'O, jak se restauraci obvykle přezdívalo, tvořila patnáct let celý jeho svět. Z umývače nádobí se vypracoval na pomocného kuchtíka a nakonec, po mnoha letech, získal zasloužené uznání a stal se šéfkuchařem. Byly to šťastné časy, i když se v práci nikdy s nikým nespřátelil. Jeho zaměstnavatel, pan Pettigrew, v něm viděl pouze užitečný nástroj a Severusova vášeň pro práci a schopnost ponořit se zcela do komponování ještě lahodnějších a rafinovanějších pokrmů mu nenechávaly mnoho prostoru pro společenské styky. Stručně řečeno: Severus Snape nenáviděl zbytek světa a zbytek světa jeho city s chutí opětoval.

A proto teď Severus Snape vztekle pochodoval po Canal Street*, na konci zahnul za roh a pokračoval dál po jedné z mnoha dlouhých, nudných, polorozpadlých řadovek. Neměl peníze (nebo aspoň ne tolik, aby to stálo za řeč), neměl práci a jediné, na co dokázal myslet, byl Sirius zasraný Black a jeho zlomyslný úšklebek. Nečekal, že ho to tak zasáhne. Aha, Srabusi, řekl mu Black na rozloučenou. Teď se ukázalo, co jsi zač. Buď rád, že jsme nenašli dost důkazů, abychom mohli jít na policii, jinak bys už teď seděl na stanici za mřížema, to si piš. Pak se spokojeně opřel o zeď a z jeho arogantního úsměvu bylo Severusovi naprosto jasné, kdo přesně přišel s těmi chabými důkazy, které ho měly usvědčit. Severus se rozhodl, že je pod jeho důstojnost na Blackovy ubohé poznámky reagovat. Prostě odešel a nemohl ani pořádně litovat, že přišel o práci, kterou tolik miloval. Nedalo se dělat vůbec nic. Vrchní číšník Black ani ten zakrslý mizera Pettigrew mu nevěřili, ať se hájil, jak chtěl. Což dávalo smysl, vzhledem k tomu, že si od začátku museli být plně vědomí, že je nevinný.

Severus došel až na Spinner's End. Touhle dobou byla ulice téměř opuštěná, místní věčně uštvané ženy buď doma uklízely nebo se staraly o svůj extrémní počet hlučných, otravných dětí, které nějakým záhadným způsobem dokázaly se svými stejně vyčerpanými manžely vyrobit. Muži byli v práci, ničili si podlomené zdraví v továrnách na zpracování bavlny. Manchester vždycky stál a padal s textilním průmyslem, dřív, v lepších dobách, se mu říkávalo Bavlněné město. Práce v dnešních textilkách byla těžká a nebezpečná. Severus byl velmi rád, že se tam zdržel jen krátce, mezi tím, co ho vyhodili z jedné restaurace a než sehnal místo v další. Z textilky ho vyrazili také, ale to jej nijak netrápilo. Žil a dýchal pro vaření, ne pro bavlnu. Tedy doteď.

Místo, aby pokračoval až na slepý konec prázdné ulice, kde stál jeho mrňavý, zanedbaný domek – dědictví po matce, zahnul doleva a zamířil podél jednoho z mnoha místních kanálů k hospodě U děravého kotle, kam občas chodíval. Tohle byla jedna z těch vzácných příležitostí. V kapse ho hřála poslední výplata a Severus nutně potřeboval pintu piva a šálek čaje, aby se uvolnil a mohl se pořádně zamyslet. Byl si poměrně jistý, že při momentální hladině vzteku by nedokázal uvařit ani přijatelný čaj.

Strčil do dveří a vešel do tmavé, úzké místnosti. Barman Tom ho úsečně pozdravil. Pan Snape nebyl oblíbený nikde a jelikož se nijak nesnažil to změnit – buď mu to bylo jedno, nebo byl příliš upřímný a nedokázal se tvářit jako něco, čím nebyl – málokdo z jeho okolí o něm mohl říct něco dobrého. Objednal si pintu černého piva a usadil se v koutě, kde vydržel téměř celé odpoledne, zamračený a zamyšlený, a bádal nad svým krutým osudem. Netušil, co má dělat. Nezbývalo mnoho míst, kde by se mohl ucházet o práci, upřímně - jeho reputace mrzouta byla značně přehnaná. Aniž by se vůbec pokoušel o štěstí v některé z místních restaurací, jaksi podvědomě tušil, že by se měl zaměřit jiným směrem. Ale textilka... ne. To prostě nemohl. Díval se na své dlouhé prsty, které dokázaly precizně odměřit špetku soli, správné množství šafránu, tymiánu či bazalky, které uměly vyčarovat dokonale hedvábný dortový krém... Zničil by je, svoje ruce, to jediné, co měl, svůj talent. Z těch nejprostších surovin dokázal vytvořit nejvybranější pochutiny, hlavní chody, které bylo možné označit za malá umělecká díla... Ne. Vaření bylo jeho život. Nedělal nic jiného. Bude dál vařit, i kdyby měl opustit město, kde se narodil a které svým způsobem miloval. Jenže, k tomu by potřeboval peníze, a kromě poslední výplaty – pravda velkorysé – mu žádné nezbývaly. Devět liber a pár šilinků v kapse, padesát liber, ukrytých doma v plechovce. To bylo celé jeho jmění.

Ještě pořád seděl na svém místě, když se do hospody začali trousit dělníci, kterým právě skončila směna. Venku se už stmívalo, ulice v šeru vypadaly ještě neutěšeněji, než za mlhavého denního světla. Severus právě točil prázdnou skleničkou v ruce, když se někdo posadil přímo vedle něj. Rozzlobeně zvedl hlavu, aby narušitele odkázal do patřičných mezí, ale unavený obličej Arthura Weasleyho jej přinutil udržet jazyk za zuby. Arthur vypadal, jako by místo jedné směny v kuse odpracoval tři, a nejspíš to tak opravdu bylo. Někdo musel nakrmit všechny jeho mladé.

'Nejsi v práci?' podivil se Arthur, zatímco si sundával svou hnědočervenou, na mnoha místech spravovanou šálu a pokládal ji na stůl. 'Něco se stalo?'

'Vypadám snad, jako by se něco stalo?' zavrčel Severus. Neměl nejmenší zájem komukoliv cokoliv vyprávět, dokonce ani Arthurovi ne. 'Běž pryč. Nebo chceš tvrdit, že tě doma nikdo nečeká?'

Arthur si povzdechl a kývl. 'Molly je zas nemocná. Ta bolest na prsou... Ginny se o ni stará a já bych asi měl jít připravit večeři pro tu naši smečku. Někdy si říkám, za co nás Pánbůh...' Arthur si odkašlal, 'obdaroval tolika dětmi.'

'Jestli stále ještě nechápeš ten systém, rád poradím: přestaňte to dělat! Není už zase těhotná, doufám?'

'Ginny? Zbláz-'

'Molly. Ta ženská, co ses s ní oženil, pokud si nevzpomínáš.' Severus potřásl hlavou a protočil oči.

'Oh, já jsem myslel...'

'Arthure,' přerušil ho Severus, 'běž domů. Vrať se k rodině a řekni svojí dceři, ať mámě uvaří hrnec horkého čaje a trochu dobrého guláše.'

Arthur si odkašlal. 'Nemůžu. Už má na krku dvojčata a velké prádlo. A dost svojí práce.' Arthur se široce usmál a jeho tvář se úplně rozsvítila. 'Umím uvařit brambory!' vzpomněl si, s dětinským nadšením.

'Ano, umíš. Protože jsem tě to naučil poté, co jsi naposled málem spálil i vodu v hrnci. A Molly by měla dostat pořádné jídlo, ne jen brambory.'

'Takže teď je z tebe doktor?' Arthur vstal. 'Když jsi tak chytrý, proč jí něco neuvaříš sám? Stejně vypadáš, jako by ses k té židli tady přilepil. Možná je na čase zkusit vstát a něco udělat. A proč vůbec nejsi v práci?'

Severus ho propálil otráveným pohledem. 'Jak trávím svůj čas je jen moje věc.' Neuvěřitelné, co si ten člověk dovolí! 'Co je mi do toho, co jíte?' Zarazil se. Až na to, že Mollyina chutného jídla, na kterém nedokázal nic zkritizovat ani profesionální kuchař jako on sám, spořádal víc než dost, že? Severus se rozhodl, že Weasleyovi jsou mu dokonale lhostejní, ale svědomí stejně nedokázal úplně umlčet. 'Tak dobře.' Také vstal od stolu. 'Přines mi, co doma máte, a já nakrmím ty tvoje spratky a nemocnou ženu. A tebe taky. Já jsem věděl, že se s tebou vůbec nemám pouštět do řeči, Weasley.' Severus rozčileně vyšel z hospody a s Arthurem v závěsu vyrazil směrem na Spinner's End.

oTOTo

Severus zalil brambory litrem mléka a pomalu míchal. Přikryl hrnec pokličkou a ujistil se, že plamen není příliš silný. Hned se cítil lépe, vaření ho vždycky uklidňovalo. I když bylo jasné, že z ubohých ingrediencí, které mu Arthur dodal, nelze vytvořit žádné zajímavé jídlo, vaření neodbýval. Uvědomil si, jak moc je rozmazlený. Dobře placený kuchař a chudý dělník se sedmi hladovými dětmi na krku měli dost rozdílné možnosti. Severus se zapřísahal, že si nikdy nepořídí děti. Což nebude žádný problém, vzhledem k tomu, že neměl manželku a rozhodně o žádnou ani nestál. Měl rád ženy – nebo je alespoň neměl rád o nic méně, než muže – jen se mu prostě nelíbily.

Kuchyni naplnila bohatá vůně kari. Uvědomil si, že je nejspíš jen otázkou času, než se stane jedním z nich: hladový, špatně placený tovární dělník. Bude muset šetřit, jinak jediné, co uvidí na talíři brzo budou staré klobásky a plesnivé brambory. Na chvíli se zamyšleně posadil k rozklíženému kuchyňskému stolu. Čekal, až brambory změknou a omáčka zhoustne, pak sundal hrnec z vařiče. Z police vytáhl poněkud oschlý zbytek chleba, nařezal ho na plátky a na kousku másla usmažil křupavé zlaté topinky. Ze své velké sbírky koření vybral špetku skořice a každou topinku jí dochutil. Talíř s chlebem pak položil na hrnec, vyšel z domu a přes ulici zanesl večeři až k Weasleyovým domů.

'Voní to krásně,' ozvalo se ze tmy tiše. Severus, který právě tloukl na dveře, se otočil za zvukem. Pouliční osvětlení jen velmi slabě pronikalo sametovou tmou zimního večera, ve které se schovával vysoký, vychrtlý muž s prošedivělými vlasy. 'Pro Molly, předpokládám?'

'Cože? Už jsi klesl tak hluboko, že žebráš na ulici o jídlo, Lupine?' Severusův hlas byl studený a řezavý jako zimní vítr. Remus Lupin... symbol všeho, čím pohrdal. Slaboch, který se vždycky před každým ponižoval. Severus si odfrkl. Neměl v úmyslu plýtvat svým časem na lidi Lupinova ražení.

Lupin se tvářil jako toulavý pes, kterého právě někdo nakopl do žeber. 'Ne, Severusi. Jen jsem... to měla být pochvala tvého kuchařského talentu. Nechtěl jsem tě urazit.'

'Urážíš mě svou přítomností. Proč si nejdeš vyžebrat zbytky do Chez 'O? Black se s tebou určitě rozdělí, když jste takoví kamarádi.'

Zlatohnědé oči posmutněly ještě víc. 'Nevím, co jsem udělal, že jsem tě tak rozzlobil, ale bohužel mám uvnitř něco vyřídit, takže budeš muset moji společnost ještě chvilku snášet,' odpověděl Remus. 'Nechej mě zaklepat. Nejsem si jistý, jestli tě slyšeli.'

'Ty jsi mi lhostejný, vadí mi spíš tvoji takzvaní kamarádi.' Severus se zatvářil znechuceně. Říkalo se, že Lupin a Black jsou velmi blízcí přátelé. Samozřejmě otevřeně by o tom nikdo nemluvil. Nikdo nechtěl k jejich čtvrti přitahovat pozornost policie, dokonce ani když všichni tušili, že jistá osoba porušuje zákon nepřirozenými styky s jiným mužem. I dřina v továrně byla výrazně lepší, ve srovnání s vězením, a každopádně, zdejší lidé si byli vzájemně loajální. Dokonce i Severus Snape.

'Nejsi trochu nespravedlivý? Vím, že Siriuse nemáš rád, ale ublížil ti snad někdy?'

'Myslíš kromě toho, že mě zrovna dnes obvinil z podvodu a připravil mě o místo?' Nenávist k Blackovi svítila Severusovi z očí. 'Máš skutečně skvělé přátele, Lupine.' Severus se k němu otočil zády. Naštěstí se u dveří konečně objevil nejmenší Weasleyův chlapec a Severus vkráčel dovnitř, ignorujíc Remuse Lupina jako kdyby byl abnormálně ošklivý, ale neškodný hmyz.

Kdyby se ohlédl, uviděl by sklíčený výraz v Lupinově obličeji.

oTOTo

'No Severusi! Je to vynikající!' Bledá tvář Molly Weasleyové na chvilku dostala aspoň trochu barvy a čelo se jí orosilo potem. 'Co jsi do toho dal?' Molly si nabrala další lžičku a ukousla si z druhého skořicového toastu.

'Jenom to, co mi Arthur přinesl,' ujistil ji Severus, 'brambory, mléko, kousek salámu a cibuli. Přidal jsem jen trošku kari a špetku skořice na toast. Normální věci, nic složitého.'

'Opravdu to zní jednoduše,' zamumlal Arthur. 'Myslel jsem, že obyčejná jídla jsou pod tvou úroveň, Severusi.'

'Nic takového jako obyčejné jídlo neexistuje. Když se pokrm dobře upraví, vždycky bude chutný. Bohužel, špatně vařit je anglická tradice – všechno se jí rozvařené a nedosolené. Hrůza. Naši kuchaři se bojí koření a soli a... prostě chuti.' Severus si povýšeně odfrkl. 'Špatný kuchař může zkazit i ty nejlepší suroviny a dobrý kuchař může udělat dobré jídlo z mála. Tvoje žena například. Molly ví, jak potraviny nezkazit. Kdyby měla o trošku víc představivosti, mohla z ní být slavná šéfkuchařka.'

'Takže říkáš, že je úplně jedno, co máš za materiál, a vždycky z něj dokážeš uvařit slušné jídlo?' Arthur nevypadal úplně přesvědčený.

'Kritika od člověka, který si myslí, že ideální výživa pro děti je margarín na chlebu a v neděli marmeláda, to miluju.' Severus byl už zase rozpálený doběla. On věděl, že dokáže uvařit cokoliv.

'Chceš se vsadit?' zasmál se Arthur. Severusova výbušná povaha byla legendární, ale v přítomnosti jeho ženy se většinou dokázal ovládat. 'Uvař pro Molly ještě jedno jídlo a my -' ukázal na Molly, Lupina a sebe, '- rozhodneme z čeho.'

'To by mohlo být praktické,' přidal se Remus a odložil svůj talíř. 'Ale ještě jsem neřekl, proč jsem přišel. Arthure, pan Brumbál chce, abychom zítra odpracovali dvě směny. Kdybys třeba neměl co dělat...' Remusovi najednou došlo, že Severus nemá práci ani teď a nebude ji mít ani zítra, ani pozítří. 'Promiň, Severusi. To jsem neměl říkat.'

'Děkuji mockrát, Lupine. Jsem skutečně nadšený, že informuješ moje sousedy o mých osobních záležitostech.' Severus se nebezpečně zamračil a vstal z rozvrzaného křesla, kam se posadil, zatímco Molly jedla. Smrdělo po uhlí a vařené kapustě, ale to bylo v téhle ulici normální.

'Přišel jsi o práci?' Molly se rozkašlala a narovnala se na židli. 'Severusi, proč jsi nic neřekl?' Otočila se k Arthurovi. 'Miláčku, zaplatil bys prosím Severusovi za tu večeři? Aspoň šilink.'

'Ne,' zavrčel Severus. 'Já nejsem na prodej.'

'Ale ze vzduchu žít nemůžeš, ne?' řekla Molly tiše. 'Aspoň něco málo si vyděláš, než najdeš další restauraci, kde ty tě chtě-' Molly se zarazila dřív, než dokončila větu. Všem bylo jasné, že Severusovi při jeho reputaci práci nejspíš nikdo tak honem nenabídne. 'Kdybys pro nás zítra uvařil, Arthur by mohl zůstat v továrně přes čas a to by nám pomohlo. Prosím, Severusi? Z toho výborného jídla se mi hned udělalo líp a...'

Severus věděl, že hádat se nemá smysl. Molly si vždycky prosadila svou. Potřásl hlavou, ale mlčel. Věděl, že Molly má pravdu. Neměl práci, neměl peníze, neměl přátele a živořit na podpoře se mu nechtělo, i když věděl, že nějakou dobu by to nejspíš šlo. Hrdost by mu to nedovolila. Připadal by si jako žebrák a to nepřipustí. Jenže, aby se to nestalo, musí přijít s nějakým geniálním nápadem, a to rychle. Neřekl tak ani tak, vzal si kabát a šel.

Někdo vyšel na ulici za ním. Lupin.

'Dobrou noc, Severusi. Večeře byla vynikající,' řekl tiše.

'Pro tebe jsem ji nevařil,' zavrčel Severus. 'A teď zmiz, Lupine.'

'Jdu domů, Severusi. A opravdu to nejde jinudy.' Zněl zklamaně a smutně.

Severus se zastavil a otočil se k němu. Ve tváři se mu zračil vztek, oči mu svítily jako plamínky v plynových lampách pouličního osvětlení. 'Táhni pryč,' řekl výhrůžně. 'Kam jdeš mě vůbec nezajímá. Stejně jsi tady jen aby sis vychutnal vítězství svého drahého, co? Konečně úspěch, velký Sirius Black mě konečně vyštval z Chez 'O! Můžeš se vrátit za ním do postele. Budeš mu vyprávět, jak moc mě to trápí? Hluboko uvnitř Severus věděl, že tohle by Remus nejspíš neudělal. Tušil, že takový není. Ale vztek mu zatemnil úsudek, všechny potlačované emoce chtěly ven. Postavil se těsně k vyššímu muži. 'Jak by se ti líbilo, kdyby se o tvojí nechutné aférce s tím sodomitou dozvěděly úřady? Možná by vám pár let za katrem jen prospělo?'

Lupin o krok ustoupil, jako by ho praštil. 'Severusi... ty... prosím? Neměl jsem s tím nic společného, přísahám. Sirius... by přece... nevěřím, že -'

'Ne? Tak jak mi vysvětlíš, že to byl on a Pettigrew, kdo zfalšoval ty papíry, na základě kterých mě vyhodili? Ale samozřejmě, jak jde o tvé kamarádíčky, máš klapky na očích. Taky kdo jiný by s tebou vlezl do postele, co. Nechutnost. Lidi jako ty, Lupine...' Severus zaváhal. V některých oknech se svítilo a i když Lupina bytostně nesnášel, nepřál si, aby někdo slyšel, že ho obviňuje z homosexuality. Ať byl jaký chtěl, Severus nebude tím, kdo Lupina dostane do vězení, měl svých potíží dost. Což platilo pro oba. Lupinovi dělalo velké problémy vyrábět kusy podle standardů, které pan Brumbál požadoval. Severus byl nezaměstnaný. Možná, že zašel příliš daleko. Lupin nebyl typ člověka, kterého by Black přibral do svých machinací. Nicméně, neexistuje síla, která by Severuse donutila, aby se tomu zoufalci omluvil. Prostě ne.

'Táhni pryč,' zopakoval Lupinovi a rychle zmizel přes ulici ke svému malému, neosvětlenému domku.

Severus Snape té noci nespal příliš dobře.

.

PP: Mills - mlýny - je starý výraz pro manufaktury či továrny.

* Canal Street je dnes tradiční a asi neprofláklejší centrum gay komunity v Manchesteru. Jen pro zajímavost. :-)