Mezi námi už není sen.
„Propusť mě ze služby. Nebudu sloužit osobě, která není Sen. Ty nejsi Sen z rodu Věčných."
„Chtěla jsem se pomstít muži, co mi tě unesl. Zbavit nás jeho výhružek a zloby."
„A nakonec jsi o svého syna stejně přišla. Daniel Hall už neexistuje. Já jsem Sen."
„Chci zpátky svého bratra. Vy mi ho musíte vrátit. Vidíte, mám tu smlouvu. Kterou jsem uzavřel s vámi, Snem z rodu Věčných. Jenom já mám právo na zabití svého bratra. Vy mi ho musíte vrátit, mistře."
Byl jednou jeden chlapec, který přišel o svého sourozence. O sestru, která mu byla vším. Jeho andělem strážným, jeho nejlepší kamarádkou, jeho posluchačem a největším fanouškem. Měl ji tak rád, jako ona jeho. Když odešla, odešla s ní i část chlapcovi duše. Přesto však nikdy nepřestal vytvářet spletité vzdušné zámky ve své mysli.
„Chci svého sourozence zpátky. Já ho potřebuju. Co můžu dělat bez něho. Tenhle svět už jinak nemá smysl."
Jeho myšlenky se upíraly stále stejným směrem. K jediné osobě. K chlapcově nepřítomné sestře. Poháněla ho jediná touha. Touha, aby nějaká moc vyslyšela jeho jediné přání. Po čase se jeho přání stalo snem. Chlapec čekal, až se sen změní ve skutečnost.
Až jednoho dne čekat přestal.