Kapitola 2: Usazování v Moskvě a hůlka

Krátura použil svou skřítčí magii, aby je přenesl na Black Manor v kouzelnické Moskvě. Poté se urychleně vrátil na Grimauldovo náměstí ke své zbožňované paní.

Sirius stále nevěděl, co Orion udělal, že ho Krátura poslouchá. Ten hnusný skřítek, jak se zdá, se zodpovídal pouze chlapci. Když mu chtěl udělit rozkaz Sirius, ať vybalí, to proradné stvoření si pouze reptalo pod vousy a počastovalo ho odporným pohledem. Jak toužil po tom, dát skřítkovi, po čem ze srdce prahl. Pověsit jeho hlavu na Grimauldově náměstí. Ale Orion si to ničemné stvoření oblíbil a často Siria káral za jeho bezohledné zacházení se skřítkem. Když Sirius pohoršeně protestoval, že se k němu skřítek nechová o nic lépe, byl přemožen pohledem, který mu Orion věnoval. Sirius někdy nevěděl, kdo je vlastně v jejich vztahu rodič.

Sirius a Orion tedy nyní stáli uprostřed obrovské haly v Black Manor a Orion si všechno prohlížel s očima dokořán.

Sirius musel připustit, že sídlo bylo velmi působivé. Díkybohu, zde byl sbor domácích skřítků s mnohem lepší povahou než Krátura. Byli hlučně přijati třemi skřítky. Vzali Siriovy věci do panského pokoje a Orionovy do druhé největší místnosti. Domácí skřítci byli tichá a poslušná stvoření, kteří byli v rodině už dlouhou dobu a obvykle zůstávali na panství.

Díky tomu zde bylo vše, co bylo k životu nutné, i když už tu nikdo nebyl dvacet let. Díkybohu, rodina Siriova otce byla umírněnější a dům tak nebyl vyzdoben černou nebo těmi hroznými věcmi jako na Grimauldově náměstí.

Zatřásl Orionem, aby ho probral ze strnulosti a provedl ho sídlem.

Zvenku bylo panství bílé, středně velký Slovanský palác, s věžičkami a několika zlatými kopulemi. Byl na obrovském pozemku s lesy a jezerem. Nyní prázdné stáje byly dříve plné koní, byl tam dokonce i pegas. Předtím, než Sirius utekl, jeho otec ho sem s Regulem bral každou zimu.

Sirius si pamatoval ty laskavé dny. Byly to jediné hezké vzpomínky na dětství. Jeho otec byl daleko uvolněnější, když se dostal zpod ženina vlivu a nechal sklouznout tu chladnou fasádu, když sem bral kluky na krátké zimní prázdniny.

Se zlomyslným úšklebkem Sirius vyprávěl nějaké z jeho a bratrových neplech, když panství ukazoval synovi. Orion byl uchvácen, když mu Sirius řekl o tom, jak s Regulem závodili na pegasovi, a Sirius se rozhodl, že by jednoho mohl koupit Orionovi k narozeninám.

Také chtěl naučit Oriona létat na koštěti. Sirius sice nebyl tak talentovaný jako James, ale domníval se, že by jeho syn postrádal velkou část dětství, kdyby se nenaučil hrát famfrpál.

Vrátili se do domu a Sirius mu ukázal několik místností. Uvnitř sídla byly bílé a mramorové podlahy a sloupy, a každý pokoj byl vymalován jinou sadou barev. Panský pokoj byl v tmavě modrých odstínech a Orionův pokoj zvaný Smaragdový pokoj byl vymalován tmavě zelenou s jemným nádechem domodra.

Nepříliš překvapivé bylo, že se Orion okamžitě zeptal na knihovnu, Sírius si povzdechl zároveň pobaveně i rezignovaně. Vzal svého syna do velké oválné místnosti, která měla tmavé mahagonové táflování, vysoký strop a několik pater pokrytých nespočetnými knihami odshora dolů. Byla mnohem větší než knihovna na Grimauldově náměstí a Sirius odhadoval, že svého syna moc neuvidí.


Nyní odpočívali na přepychových křeslech v hlavním salonu, popíjeli čaj, který jim skřítkové přinesli.

„Tohle místo je úžasné! Neočekával jsem, že to bude až tak velké. Proč tvoje rodina žila na Grimauldově náměstí, když jste měli tohle?" Zeptal se Orion se zvědavostí. Byl ohromen tím, co viděl.

Sirius si povzdechl. „Pamatuješ si, že kouzelnický svět byl sužován válkou od čtyřicátých let. Od té doby se Blackové rozhodli usídlit v Anglii, protože to bylo mnohem bezpečnější a sem jsme jezdili jen v zimě a nakrátko. Válka proti Lordu Grindelwaldovi byla strašná a trvala několik let, ale díkybohu panství nemohlo být zničeno vnějšími silami a tak zůstalo neponičeno."

„Grindelwald," uvažoval nahlas Orion. „Řekni mi víc o něm."

„Dobrá, i když jsem se nikdy moc nevěnoval dějinám magie," řekl Sirius s rozpustilým úsměvem, „Ale můžu ti říct, že Gellert Grindelwald byl temný čaroděj, který studoval Kruval. Odtud získal mnoho následovníků. Rusové byli dlouho jeho spojenci, takže tu stále můžeš najít některé jeho příznivce. Grindelwald byl považován za zázračné dítě. Myslím, že to byl jeden z nemocnějších čarodějů novodobé historie. Začal si formovat skupinu následovníků už v Kruvalu, a když vystudoval, pobyl nějaký čas v Anglii a dalších evropských zemích. To on začal s celým protimudlovským hnutím. Grindelwald věřil, že čarodějové byli nadřazení mudlům a mudlorozeným, a že bylo naše právo jim vládnout, abychom měli lepší svět. „Pro vyšší dobro" hlásal. Byl považován za skvělého vůdce a schopného řečníka, svými vášnivými řečmi mnohé přesvědčil."

Odmlčel se a zeptal: „Hádám, že znáš mudlovské války?"

Orion přikývl. Četl mnoho knih o první a druhé světové válce a věděl celkem dost.

Sirius pokračoval: „Dobře, nejdříve Grindelwald uzavřel spojenectví s vůdcem mudlů Hitlerem. Myslím, že se tak jmenoval. Grindewald zmanipuloval mudly, aby ničili své vlastní lidi. Miliony mudlů byly zabity, a Grindelwald to použil jako důkaz, že mudlové jsou nebezpeční a krutí a že kouzelníci mají převzít vládu, aby vytvořili mírumilovný svět. Grindelwald měl podporu Hitlerova vojska a jeho vlastní rozsáhlé armády. Anglické a francouzské kouzelnické společenství se postavilo proti němu, ale bylo obrovsky převýšeno. Poté, co byla mudlovské vojsko poraženo mudli Anglie a Spojených Států, Grindelwald začal ztrácet určitou podporu."

Odmlčel se, aby se ujistil, že ho jeho syn stále sleduje, a s hrdým leskem v očích, způsobeným synovou rychlou myslí, řekl: „Válka pokračovala čtyři roky a mnoho magických komunit bylo zdecimováno a kouzelníci už byli z boje unavení. Šířily se zvěsti, že Grindelwald byl v souboji nepřemožitelný a že jen málo se s ním mohlo měřit. Albus Brumbál byl znám v Anglii jako velmi mocný čaroděj, i když byl relativně mladý, Angličané ho požádali, aby se utkal s Grindelwaldem. Věřili, že Brumbál je jediný, kdo může soupeřit s Grindelwaldovými silami. Neznám detaily, ale Brumbál čelil sám Grindelwaldovi, zatímco vojska stála bokem a bylo rozhodnuto, že kdo vyhraje souboj, vyhraje válku. Slyšel jsem, že souboj trval dvanáct hodin. Nakonec Brumbál porazil Grindelwalda a uvěznil ho. Myslím, že Grindelwald stále žije."

„To je úžasné," řekl Orion bez dechu. „ Jak může jediný kouzelník ovládat tolik lidí a mít takovou moc! A Brumbál ho porazil. Musí to být nejmocnější čaroděj v dnešní době, že?"

„Mnoho lidí si to myslí," odpověděl Sirius. „Je v Anglii vysoce ctěn a udělal dobře, když se stal ředitelem Bradavic. Brumbál je mnohými považován za Lorda Světla; i když to vypadá, že nemá žádné politické ambice. Vím, že má velký vliv na Ministerstvu a ve Starostolci. A všichni ho respektují kvůli tomu, že porazil Grindelwalda. Ale je opovrhován mnoha temnými rodinami, které věří, že Grindelwald byl na správné cestě. Voldemort a jeho následovníci obzvláště odporovali Brumbálovi. Vím, že Voldemort choval osobní mstu vůči Brumbálovi, ale nevím proč."

„A co víš o Voldemortově minulosti?" ptal se Orion s nadšeným zájmem. Četl o Grindelwaldovi v knihovně na Grimauldově náměstí, a bylo tam hodně informací o Grindelwaldovi, ale málokdy byla zmíněna Voldemortova minulost, a to ho velmi zaujalo.

„Popravdě, nic moc," přiznal Sirius. „Je záhada, odkud se Voldemort vzal. Vím, že to je anglický čaroděj, ale nevím, kde získal kouzelnické vzdělání ani jeho skutečné jméno. Prostě se najednou objevil a deklamoval spoustu Grindelwaldových myšlenek. A shromáždil nespokojené čaroděje. Po porážce Grindelwalda měla Černá magie velmi špatnou reputaci, jelikož to byl Temný pán. Takže Černá magie byla v mnoha zemích zakázána a temní čarodějové byli uvězněni za její používání, i když je nepoužili proti jiným čarodějům."

„To není správné!" vložil se do toho Orion rozhořčeně.

Sirius si povzdechl a projel si prsty své dlouhé vlasy. „Musím přiznat, že tu bylo spousta předsudků a mnoho lidí bylo potrestaných, i když si to nezasloužili. Kouzelníci se báli, že by se to mohlo opakovat, umlčeli jakékoliv užívání Černé magie, aby předešli vzestupu dalšího Temného pána. A zapříčinili velké potlačování, temné rodiny se museli schovávat a nemohli používat svou magii volně. Takže když se Voldemort ukázal, okamžitě od nich získal podporu. Byl mladý a velmi mocný, potencionální Brumbálův soupeř."

„Slyšel jsem, že Voldemort byl velmi okouzlující a pohledný," řekl Sirius s nechutí, „a povídalo se, že byl Zmijozelův dědic. Perfektní Temný pán pro zoufalé temné rodiny. Díkybohu, jsem se s ním nikdy v bitvě nesetkal tváří v tvář, ale byl mezi námi bystrozory velmi obávaný. A když jsme bojovali se Smrtijedy, Voldemorta jsme nechávali Brumbálovi."

Odmlčel se a podíval se na svého tichého syna. Orion měl fascinovaný výraz a Sirius si domyslel, že je jeho syn velmi zvědavý a zaujatý Voldemortem. Sirius se zamračil a v okamžiku si vzpomněl na Orionova slova o tom, že neví koho podporovat: jestli Voldemorta nebo Brumbála. I když Voldemort zabil jeho matku a Jamese, Orion stále zvažoval, že by uzavřel spojenectví s tou zrůdou. Z toho Siria mrazilo. Sice řekl, že bude svého syna následovat, ale modlil se k Merlinovi, aby chlapec opravdu nezvažoval, že přejde na Voldemortovu stranu. Ten kouzelník byl zlý a krutý. Zdál se mu být cizí jakýkoliv lidský cit.

„A Brumbál nemůže přemoct Voldemorta? Brumbál porazil Grindelwalda v jediném souboji a s Voldemortem bojoval několikrát a stále ho neporazil?" zeptal se Orion, jiskra fascinace v jeho zelených očích.

Bylo to zajímavé, pomyslel si Orion. Jaký druh moci Voldemort má, že ho Brumbál nebyl schopný porazit? A Voldemort byl možná Zmijozelův dědic! Kdo ví, jaká síla byla v jeho arzenálu. Četl o Zmijozelovi a věděl, že ten muž vynalezl kouzla, která jen on mohl používat. Zaklínadla v hadím jazyku. Kouzla obsažená v knihách, psaná jazykem, který může přečíst jen někdo Zmijozelské krve a se schopností hadího jazyka.

„Ano, je to tak. Brumbál nebyl nikdy schopný Voldemorta porazit. Pouze ty jsi mohl," řekl Sirius mrkaje na něj.

To náhle vytrhlo Oriona ze zadumání. Úplně na to zapomněl. Nedávalo to smysl. Nebyl mocný – ještě ne, řekl sám sobě. Jak to mohl udělat, když nebyl ani trochu mocný jako Brumbál. Byl pouhé dítě!

„Ne, vážně," řekl Orion, potřásaje hlavou.

Sirius se na ta slova jen zašklebil.

„Otec je někdy tak nedospělý," pomyslel si Orion pobaveně. Ale pokračoval: „Jak je možné, že se tak málo ví o Voldemortovi, když byl tak mocný. Musí být mocnější než Brumbál, když ho neporazil. A to, co se stalo se mnou a Voldemortem nedává smysl. Byl jsem pouhé dítě bez síly!"

„Nevím. Všechny to překvapilo. Ale možná Lily něco udělala-"

„Ano, ano," přerušil ho Orion netrpělivý a neklidný. „I kdyby něco udělala, i když jsi mi řekl, že byla mocná čarodějka, nebyla Voldemortovi žádným protivníkem!"

Sirius sebou trhl. Někdy byl jeho syn tak necitlivý. Způsob, jakým Orion rozebíral Lilyinu smrt, pouze rozbor faktů, bez ukázky jediné emoce pro svou zavražděnou matku… Ale možná byl k chlapci nespravedlivý, Orion ji nikdy nepoznal. Nevěděl, že to byla milující a jemná žena, jaká dračice to byla, když bránila někoho, koho milovala, a jaké teplo a lásku předávala těm okolo…

Sirius stopl směr svých myšlenek. Nemohl se tím trápit. Musí žít dál, v bolesti, kdykoli ji někdo zmínil. Povzdechl si a obrátil svou mysl zpět k tomu, co říkal Orion.

„Vím, že pro něj nebyla žádný soupeř," řekl Sirius tiše, „ale mohla na tebe použít ochranné zaklínadlo… I když by to nebylo nic proti smrtící kletbě. Ale možná způsob, kterým se pro tebe obětovala, aby tě zachránila, s tím měl co dělat."

„Ano, přemýšlel jsem nad tím, když jsi mi o tom říkal," odsekl Orion. „Ale otče, hledal jsem to v knihovně na Grimauldově náměstí a našel jsem nějaké knihy, které vysvětlovaly tenhle druh magie založený na oběti a lásce. Stálo v nich, že to může někoho ochránit, ale že to nezastaví smrt! Kdyby mě Voldemort zasáhl s mučící nebo řezající kletbou, pak by mě magie, kterou vyvolala, ochránila. Ale on použil smrtící kletbu, a nic, už vůbec ne magie lásky to nemůže zastavit. Zkontroloval jsem to v několika knihách, jsou v tomhle docela neoblomné."

Orion si povzdechl. Nelíbilo se mu, že neví, co se stalo té halloweenské noci. Jaký druh magie byl vyvolán, v příkazu zachránit jeho život a ukončit ten Voldemortův? Velká část jeho výzkumu se tím zabývala, ale vyšel z toho s prázdnýma rukama. Všichni se shodovali v tom, že smrtící kletba byla nezastavitelná a on byl hříčkou osud, když to přežil. Zašklebil se na to. Strýc Vernon by se cítil vysvobozen.

Sirius mohl vidět, že to je pro jeho syna důležitá otázka a že by se z toho mohla stát jeho posedlost. Ale opravdu, to, co udělal jeho syn, bylo nesrovnatelné, a nebylo tady mnoho, co by k tomu mohl říct.

Rozhodl se změnit téma a zaměřil se na více praktické věci. „Dobře, co chceš dělat teď, štěně?"

Orion se usmál. Tuhle přezdívku miloval, a jeho otec ji začal používat, aby se Orion cítil víc bezstarostný.

„Chci se naučit zvěromágskou přeměnu," řekl Orion s niterným úšklebkem. ´Tady, otče, odpověz na tohle. ´

Sirius zasténal, ten kluk byl samé učení a žádná zábava. Očekával by, že se ho syn zeptá na radu, jak si z někoho vystřelit nebo jak sbalit holku nebo něco takového. Stát se zvěromágem byl velmi svízelný proces, ale produktem rozhodně byla zábava.

„Orione, jsem si jistý, že v knihovně jsou knihy na tohle téma a můžu ti říct o své vlastní zkušenosti," řekl Sirius. „Ale nejdříve musíme jít do města a koupit věci, které potřebujeme. Dal jsem ti Regulovo staré dětské oblečení, ale můj syn nebude chodit špatně oblečený. Tak mi řekni, co potřebuješ koupit."

Orion se od srdce zasmál. Jeho otec byl marnivý a hodně se staral o vzhled.

„Dobrá tedy, potřebuju oblečení a řekl jsi mi, že mě chceš naučit létat, takže musíme koupit košťata. A hmmm nech mě přemýšlet, bylo by docela užitečné, kdybych měl… nevím… hmm řekněme hůlku?" řekl Orion ironicky.

Sirius se zašklebil. „Dobře, tak pojďme. Taky potřebuju zimní oblečení. Nikdy nemůžeš říct jaká je zima, dokud nezažiješ zimu v Rusku."

„Otče, počkej, co moje jizva? Nenašel jsem žádný způsob, jak ji zamaskovat," přerušil ho Orion s obavami. Trochu to hledal, ale nenašel permanentní řešení.

„Hmmm, myslím, že by sis mohl vzít klobouk," řekl Sirius skrývaje úsměv.

Orion se na něj nevěřícně podíval. Jestli si jeho otec myslí, že se bude courat po městě v nějakém směšném klobouku, měl jiné věci na práci.

Sirius se usmál poděšenému výrazu svého syna. A on byl ten ustavičně obviňovaný z marnivosti!

„Neboj, štěně, mám hezký a elegantní klobouk s kožešinou, který je zde velmi běžný, skryje tvé čelo. Pomůžu ti najít trvalé řešení hned, jak se vrátíme."


Pak byli konečně připraveni na svou první procházku v kouzelnické Moskvě. Jeho otec ho asistovaně přemístil a oni se z ničeho nic objevili v hezké kavárně. Orion mohl vidět spoustu kouzelníků a čarodějek oblečených v těžkých kožených kabátech různých mnohdy šokujících barev, trousící se všemi směry. Někteří měli stejný klobouk jako on, který si Orion celkem oblíbil, jelikož byl teplý a jemný. Ostatní měli velmi dlouhé vlasy omotané několikrát kolem jejich hlav nebo klobouky s podivně vyhlížejícími vycpanými zvířaty. Někteří, namísto kabátů měli nesourodé oblečení a zahřívací kouzla se tetelila kolem jejich těl.

Bylo to jako výkladní skříň zvláštní kouzelnické módy, když procházeli kolem, Sirius na ně ukazoval a pronášel zábavné poznámky, aby syna pobavil. Orion musel potlačit výbuch smíchu. Když byl se svým tátou, bylo to jako mít kolem sebe malého hyperaktivního bratra. Líbilo se mu to.

Opustili kavárnu a došli na náměstí plné lidí, uprostřed byla obrovská fontána. Sirius táhl Orion k fontáně, jeho všetečný pohled mu oplatil šíleným úšklebkem a strčil ho dovnitř.

„Co to-?" začal říkat Orion, když ho otec strčil do bazénku fontány.

Ale jeho ústa byla rychle zaplavena vodou. Cítil, jak je jeho tělo nasáváno a neúprosně táhnuto dolů. Měl pocit, jako by byl vržen do obrovské vany, beze dna a potápěl se stále hlouběji. Tak rychle, jako to začalo, to skončilo, a stál uprostřed velmi podobné fontány. Vylezl ven, přesvědčen, že bude promočený, ale okamžitě si všiml, že jakmile se jeho nohy dotkly země, byl kompletně suchý. Rozhlédl se a viděl otcovu hlavu, jak se vynořuje z fontány a jeho tělo rychle následovalo. Sirius se, co nejrychleji dostal z fontány a došel ke svému synovi.

„To bylo… zajímavé. A za tohle zaplatíš," řekl Orion Siriovi, který se na něj zlomyslně šklebil.

Sirius se uchichtl. Miloval magické zelenáče, bylo tak snadné si z nich vystřelit!

Orion se rozhlédl kolem a viděl, že byli na začátku velmi široké ulice pokryté sněhem. Byla plná obchodů s různými architektonickými styly, ale převažoval Slovanský styl, který předváděly malé hranaté domy různých barev. Některé měly pruhy, jiné puntíky, další byly postaveny ze skla s předměty, které se uvnitř pohybovaly a představovaly, co daný obchod prodává. Dokonce viděl obchod, kde poletovaly sovy, a další s několika balíčky létaly kolem. Další obchod měl tvar jako kotlík a neustále se otáčel… Bylo to jako v nějaké divné pohádce, ale líbilo se mu to. Tohle byl jeho svět a on cítil, že sem patří.

Díkybohu, mnoho obchodů mělo názvy napsané v několika jazycích a obsluha uměla velmi plynně anglicky.

Nejdříve si šli koupit oblečení. Sirius trval na tom, že vybere synovo oblečení, dokazoval, že má lepší vkus a Orion se od něj může učit. Orion se pobaveně zasmál a dovolil otci, aby se pobavil.

Dále si každý koupil sovu. Orion asi vybral velkého černého orla, který měl hrozivé vzezření, ale líbil se mu a pták si na něj rychle navykl. Orion ho pojmenoval Arés, podle řeckého boha války. Sirius si místo toho vybral nádhernou a elegantní bílou sovu a pojmenoval ji Aurora podle řecké bohyně svítání, následoval tak synův příklad.

V obchodě s famfrpálovým vybavením převzal vedení Sirius a koupil dva Nimbusy 2000, famfrpálové dresy a sadu míčů.

Nakonec se zastavili v Gregorovitchově krámě s hůlkami. Sirius mu vysvětlil, že Gregorovitch je jeden z nejlepších výrobců hůlek a má obchody v několika evropských zemích.

Naštěstí pro ně, Gregorovitch chtěl zůstat ve svém hlavním obchodu a byli jím tak obslouženi. Byl to starý muž s dlouhou šedou bradkou a krátkými vlasy, ale připadal jim jako by měl nevyčerpatelnou energii, když Orionovi podával hůlku za hůlkou. Už byli v krámu přes hodinu a stále nenašli hůlku, která by byla uspokojivá, zatímco Sirius už dávno našel vhodnou hůlku pro sebe.

„Dobrá, chlapče. Prošli jsme většinu hůlek v mém obchodě. Mohu ti pouze říct, že se mi tohle nikdy nestalo, za celé ty roky," řekl Gregorovitch, když stál se zkoumavým pohledem na vrásčité tváři. Probodl Oriona očima a zamyslel se, „Možná…možná, mohli bychom zkusit… Ano, proč ne, možná to bylo určené pro tebe…"

Gregorovitch je rychle opustil a odešel do zadní části obchodu. Za pár minut se znovu objevil, držel dlouhou štíhlou a čistě bílou hůlku v krásném pouzdře.

Orion ji vzal a okamžitě ucítil, jak se jeho magie třepotá a šíří tělem, zatímco se prolínala s hůlkou. Pocítil teplo, které ho pohltilo a tep magie, který mocně bil. Pulzování bylo silnější a on cítil záplavu běsnící magie, která ho naplnila. Stále se to stupňoval, až myslel, že praskne. Cítil, jakoby z jeho těla chtěla vybuchnout ve vlnách samotná magie. Orion se začal bát a zkusil to ovládat. Ale pulzování stále narůstalo a tlak se zvyšoval. Když už chtěl upustit hůlku, přestalo to. Zůstalo jen příjemné chvění, jeho obezřetnost se vytratila.

No, tohle se rozhodně nestalo s ostatními hůlkami. Byl stále trochu nervózní a ohromen silou magie, kterou cítil, než odezněla.

Gregorovitch se na něj díval zkoumavě, s nerozluštitelným výrazem v očích. Když viděl, že mu Orion jeho pohled oplácí, starý čaroděj vyčistil svůj výraz a řekl tiše: „Samozřejmě si tě zvolila. Je velmi jedinečná. Byla jedním z mých experimentů a nemyslel jsem, že ji někdo bude schopný ovládat. To proto ti žádná nesedla. Normální hůlky mají pouze jedno jádro. Tvoje hůlka má jádra dvě, ale nejen je. Má protikladná jádra. Vlastně, když jsem ji vyráběl, myslel jsem, že vím, co dělám, ale nikdy jsem si nepomyslel… No, má dvě velmi mocná a temperamentní jádra: slzy fénixe a jed baziliška… život a smrt.

Gregorovitch pak umlkl a znovu probodl Oriona pohledem.

´Skutečně musí být ten muž tak dramatický? ´ pomyslel si Sirius. Byl sám ještě docela otřesen z pocitu té obrovské síly, která prýštila z Oriona, když se jeho syn dotkl hůlky. A mohl vidět, že i Orion byl ustaraný.

Orion pouze kývnul a hůlku pohladil. Stále cítil horkost své moci. Jeho tělo bylo vždy velmi vnímavé pro magii kolem něj; cítil ji ve vzduchu, v kouzelnících, v domech a magických objektech. Ale nikdy předtím necítil takovou vlnu magie. Vyděsilo ho to, ale také chtěl víc. Chtěl to cítit znovu. Bylo to prvotřídní.

Zaplatili a odešli, zatímco Gregorovitch sledoval Oriona, dokud nevyšel z krámu.


Když se vrátili na Manor, byli vyčerpaní. Orion popřál otci dobrou noc a odešel do svého pokoje. Byl to nádherný pokoj. Orion ty barvy miloval: zelená a modrá. Odložil si oblečení a zbožňujícně pohladil svou hůlku.

V jeho očích byla neuvěřitelná. Vlezl si do postele a přitiskl si ji k hrudi. A zase to teplo…

´Gaia… Gaia…´

Orion otevřel oči, když slyšel ten šepot, a rozhlédl se znepokojeně kolem. Nic, byl sám. ´Gaia! Vymyslel jsem si to? ´ Našpicoval uši a čekal, jestli ještě něco uslyší. Nic. ´Musím být opravdu unavený, ´ řekl sám sobě. A bez dalšího zamyšlení položil hůlku na noční stolek.

Jak minuty ubíhaly, převaloval se na posteli. Nemohl spát. Nevěděl, jestli je to kvůli tomu, co se stalo s hůlkou nebo kvůli něčemu jinému.

´Mám se na to podívat? Zkusit to otevřít? Ne, když jsem to objevil v Regulově pokoji, zařekl jsem se, že se to nepokusím otevřít, dokud o tom nebudu vědět víc. Má to velmi silnou magii. Cítil jsem ji, když jsem si to vzal do ruky. Ale když už vím, co to je… Našel popis v jedné knize. No, ale vzhledem k předchozímu vlastníkovi, mohlo být nebezpečné to otevřít… Chci to jen znovu sevřít v ruce! ´

Natáhl ruku a otevřel zásuvku nočního stolku. Tady to je. Vytáhl to a podíval se na to. Rytina byla opravdu obratně udělána a jemný stříbrný had tvořící písmeno vypadal, jako by mohl ožít. Cítil magii, která byla uvnitř medailonu, a zavřel oči.

Orion usnul se Zmijozelovým medailonem propleteným v prstech a spokojeným úsměvem na tváři.


AN: Druhá kapitola... Doufám, že se líbila. Komu ano, nechť prosím zanechá komentář. Ale zajímají mě názory všech, jen je občas těžké překousnout kritiku. Vím, nikdo není perfektní, ale je dobré o to aspoň usilovat.
Další kapitola bude již za čtyři dny. Kdokoli by měl jakékoliv připomínky, ať nechá komentář. Jsem přístupná všemu.
Na setkání u další kapitoly se těší

Lucy Shan