To ticho je skoro ohlušující.
Bruce vztekle přivře oči a sevře ruce v pěst. V pravé z nich drtí obroučky svých brýlí. Z postele na něj hledí dva páry šokovaných očí. Clara, jeho od této chvíle expřítelkyně, se krčí za Jackem, jeho do teď nejlepším kámošem.
„Hej, Bruci. Kámo." pokusí se Jack o úsměv a s cípem deky kolem pasu se postaví. „Je mi jasný, jak to vypadá, ale-"
„Ale co?" zeptá se Bruce ledovým hlasem, který donutí Jacka zmlknout. „Tys šel náhodou kolem? Šukáš holku, co jsem s ní chodil, debile! Co mi chceš vysvětlovat?!" Vztek z jeho hlasu doslova odkapává.
„Hej, kámo, seš v pohodě?" zeptá se Jack a trochu vyděšeně na Bruce hledí. Vzápětí ho na postel srazí Bannerova pěst s brýlemi, které jen o chlup minou jeho oko.
„Už mi nikdy neříkej kámo!" varuje ho Bruce.
Clara jen zděšeně hledí na Bruce a nepohne se, ani když jí v klíně skončí její milenec s rozbitou pusou.
Bruce se otočí na patě a vyrazí pryč z ložnice. Zarazí se jen na okamžik u dveří. Visí vedle nich zrcadlo. Když šel kolem, viděl se periferním viděním a měl na chvíli pocit, že měl zelený obličej.
Měl by si zajít k optikovi. Špatně vidí a teď si navíc ohnul obroučky, když vrazil Jackovi.