„Cieli!" zavolá Elizabeth nadšeně a rychle se vydá vstříc svému snoubenci.
„Elizabeth." vyhrkne Ciel překvapeně a prohlédne si její kostým – šaty antického stylu. Nečekal, že tady Elizabeth bude tak brzy, ale co jiného se mohlo stát, než že Elizabeth bude první z jeho hostů?
„Slečno Elizabeth." ukloní se Sebastian zdvořile.
„Cieli. Sebastiane. Jak to, že ještě nemáte kostýmy?" diví se Elizabeth.
„Neboj, Lizzie, zrovna se jdu převléct." pousměje se Ciel.
„To je dobře!" zatleská Elizabeth nadšeně a v doprovodu své komorné Pauly se vydá do hlavního sálu.
„Slečno Elizabeth!" ozve se ze schodů trio nadšených hlasů. Cielovi zaměstnanci, všichni tři v převleku za turecké služebnictvo, se vesele zubí na příchozí hosty.
„Vítejte, slečno, jsme rádi, že jste dorazila." zdraví Finny nadšeně. V ruce drží červenou čapku.
„Dáte si něco k jídlu nebo pití, madam?" ptá se Meilin, jejíž brýle se ani trochu nehodí ke kostýmu břišní tanečnice, který má na sobě.
Třetí ze Cielových zaměstnanců má na sobě oblek palácové stráže a v puse nezbytnou cigaretu, byť nezapálenou.
„Madam." sklapne Bard podpatky a vzorově zasalutuje.
„Vypadáte hezky." zacinká Paula svými rolničkami. Sama má na sobě indiánské šaty.
„Pojďte do sálu, slečno." zve Finny hosty dál. „Musíte se podívat na výzdobu."
„Á, to je roztomilé!" rozplývá se Elizabeth nad spoustou květin, kterými je sál vyzdoben. „Ty květiny jsou všude." povídá dívka nadšeně.
Květinami jsou ozdobeny stoly, stěny dokonce i strop sálu.
„To je krása." hlesne Paula ohromeně.
„To jste dělali vy?" zeptá se Elizabeth svých průvodců.
„Ne. To všechno Sebastian." přiznají zaměstnanci, zklamaní, že ta krása kolem není jejich dílo.
- - o - -
Sebastian klečí před Cielem a přepásává ho širokou modrou šerpou. Ciel si mlčky nechá obléct bohatě zdobenou bílou kazajku a zastrčí si za pás ohnutou dýku. Prohlédne si v zrcadle svůj kostým sultána a zklamaně zkonstatuje, že už je opravdu připraven jít dolů za Elizabeth a ostatními hosty.
„Pane." Ukloní se mu Sebastian a doprovodí ho do sálu.
Přišlo už několik dalších hostů. Mezi nimi i Lau a jeho věrná společnice Mao-Ran, oba oblečení ve svých normálních oděvech. Jen Lau udělal menší společenský ústupek a nasadil si na hlavu falešnou pleš.
Ciel prohodí s hosty pár zdvořilostí, ale pak se stáhne trochu stranou a mlčky pozoruje dění kolem. V hlavě mu krouží jediná myšlenka. Proč se rozhodl něco takového uspořádat?
Odpověď není složitá. Elizabeth.
Ciel jako obvykle probíral účetnictví, když Elizabeth přijela na jednu ze svých nečekaných návštěv, skálopevně rozhodnutá, že se Ciel potřebuje rozveselit. Ciel s ní její názor nesdílel, ale když viděl její nadšení a elán, s jakým jeho zaměstnanci chystali piknik, rozhodl se jet s nimi. Ovšem než mohli vyrazit, přihnala se pořádná bouře a všechny Elizabethiny plány odnesl déšť a vítr. Elizabeth z toho byla zklamaná, a tak jí Ciel navrhl, že pro ni uspořádá maškarní ples.
Ciel zavrtí hlavou nad vlastními nápady a znovu se pustí do zdvořilostního kolečka vítání hostů.
Sebastian v orientálně vypadajícím obleku vítá hosty, doplňuje jídlo a pití, stará se o hudbu a o spoustu dalších důležitých drobností.
„Zajímalo by mě, kdy se převlékl." zamumlá Ciel sám pro sebe, ale moc tohle téma nerozebírá. Sám ví nejlépe, jak talentovaný jeho komorník je.
„Cieli! Tady jste!" ozve se nadšené volání a vzápětí je Ciel proti své vůli nadzvednut do vzduchu a nadšeně objímán.
„Princi Somo!" zavolá Ciel naštvaně a snaží se vyprostit z pevného sevření. Zachrání ho Agni, který svého pána donutí, aby ho postavil na zem.
„Cieli, tak dlouho jsme se neviděli." povídá Soma zklamaně a tváří se, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. „Proto jsem neskonale šťastný, že jste uspořádal tento úžasný maškarní ples! A přinesl jsem vám na ochutnání několik našich kari-chlebů." s těmi slovy strčí Soma Cielovi pod nos talíř plný jídla.
„Kdy jste je udělali?" diví se Ciel, protože z kari-chlebů se ještě kouří.
„Dovolil jsem si využít vaší kuchyně a připravit kari-chleby zde. Čerstvé jsou totiž nejlepší." řekne Agni prostě.
„A proč na sobě nemáte kostým?" diví se Ciel dál.
„Na maškarním plese se lidé převlékají do oblečení jiných národů, tak jsme si vybrali toto." ukazuje Soma nadšeně na své oblečení. On i Agni jsou oblečeni do běžného britského obleku.
„Aha." podotkne Ciel a podívá se na své dva hosty, jako by uvažoval o jejich příčetnosti.
- - o - -
Elizabeth se bavila se svými známými, když si všimla, že Ciel stojí stranou od ostatních a tváří se vážně.
„Musím ho rozveselit." pomyslí si Elizabeth a rozhodně se vydá směrem k Cielovi, ale někdo jí zastoupí cestu.
Elizabeth se překvapeně podívá na černovlasého mladíka s kulatými brýlemi v tmavém kimonu. Vypadá sotva o tři roky starší než ona, ale i když byla přesvědčená, že zná tuto věkovou kategorii, mladíkův obličej ji nic neříká.
„Mohu vás vyzvat k tanci?" zeptá se mladík zdvořile s drobnou úklonou a nabídne jí ruku.
Elizabeth na okamžik zaváhá, ale pak nabízenou ruku příjme. Zajímá ji, kdo je neznámý mladík.
- - o - -
„Kdo to je?"diví se Bard a ukáže na tanečního partnera slečny Elizabeth.
„Ten je krásný." rozplývá se Finny.
„Ale tančí se snoubenkou našeho pána." mračí se Bard. „To by neměl."
„Třeba ho pan Ciel vyzve na souboj." nadhodí Meilin potěšená představou bitky.
„Koho by měl mladý pán vyzvat na souboj?" ozve se za nimi Sebastianův hlas.
Trojce zaměstnanců ztrne úlekem, ale vzápětí se otočí čelem vzad a v pozoru se dívají na komorníka. Sebastian si trojici prohlíží zpytavým pohledem.
„Mluvili jsme o tom mladíkovi, co tančí se slečnou Elizabeth." ohlásí Meilin a ukáže směrem k tanečnímu parketu.
Její dva kolegové jen přikývnou na souhlas.
„Sebastiane, vy víte, kdo to je?" odváží se Finny zeptat.
„Michael Doerheaty." odpoví někdo namísto Sebastiana.
Vedle hovořící skupiny stojí vysoký muž s dlouhými uhlově černými vlasy. Oblečený je do tmavého kimona a za pasem mu visí dlouhý japonský meč.
„Jsem Jonathan Gate, komorník pana Doerheatyho." představí se neznámý s pohledem upřeným na Sebastiana.
Meilin, Finny a Bard překvapeně kmitají pohledem mezi dvěma komorníky.
Sebastiana poprvé opustil jeho sebevědomý výraz a na zlomek vteřiny ho nahradilo překvapení. Ovšem vzápětí se v jeho tváři objevil chladný podmračený výraz.
Za to Jonathan Gate se tvářil pořád stejně sebevědomě.
Meilin se zatváří nadšeně a kmitá pohledem mezi Sebastianem a Jonathanem, jako by očekávala rvačku.
„Sebastiane." ozve se Cielův hlas a komorník odejde.
Jonathan se samolibě usměje, lehce se ukloní ohromené trojici a zmizí v davu hostů.
„Ten Jonathan Gate se mi vůbec nelíbí." zamračí se Bard.
„Oba jsou tak úžasní." rozplývá se Meilin.
„Zajímalo by mě, odkud se znají." podotkne Bard se založenýma rukama.
Finny a Meilin přikývnou na souhlas. Tanaka, který se vedle nich znenadání objevil, jen s povzdechnutím pokývne hlavou.
- - o - -
„Ještě nikdy jsem vás tady neviděla." podotkne Elizabeth jako by nic.
„Nedivím se, slečno." prohlásí Michael s úsměvem. „Nedávno jsem se přistěhoval. Do smrti svého otce jsem žil na venkově a musím se přiznat, že jsem plesům a podobným zábavám moc neholdoval."
„Je mi líto, že váš otec zemřel." řekne Elizabeth upřímně. „Ovšem pořád jste mi neprozradil, kdo jste."
„Omlouvám se, slečno. Jsem Michael Doerheaty." představí se Michael s vážným výrazem, ale vzápětí se pousměje. „Hádám správně, že tančím se slečnou Elizabeth Middleford?"
„Ano." přikývne Elizabeth s úsměvem, ale vzápětí se zatváří vážně. „Známe se?" zeptá se s obavami, že se dopustila společenského omylu.
„Ne, slečno." uklidní ji Michael. „Ale když už jsem zvaný na maškarní ples k Cielu Phantomhiveovi, měl bych o něm něco vědět, abych se nedopustil společenského faux-pas. A informace, že je Ciel Phantomhive zasnouben s okouzlující Elizabeth Middleford, patří k naprostému základu."
Elizabeth trochu zčervená nad komplimentem a nadšeně se usměje.
V tu chvíli hudba dohraje. Michael odvede Elizabeth k její komorné, ukloní se jí a odejde.
„Líbil se vám tanec, madam?" zeptá se Paula s úsměvem.
„Ano." přikývne Elizabeth vesele.
„Ale chtěla jsem jít za Cielem. Měl by se rozveselit." řekne Elizabeth vzápětí trochu ustaraně. „Pořád se tváří tak smutně."
„Slečno Elizabeth!" zavolá Meilin. „Máme pro vás překvapení, slečno Elizabeth! Vymyslel to pan Ciel." dodá Meilin tiše, než Elizabeth odvede.
Projdou sálem a prosklenými dveřmi až na terasu vedoucí k zahradě.
Venku je krásná teplá noc a na nebi svítí spousta hvězd, ovšem Elizabeth okamžitě zaujala zahrada plná světel. Do země jsou zabodané hořící louče a mezi větvemi stromů visí lampióny. Pod stromy jsou narůzno položené deky plné talířů s jídly a lahvemi s pitím.
„To je krása." vydechne Elizabeth nadšeně.
Ostatní hosté, kteří vyšli ze sálu za Elizabeth, Paulou a Meilin, udiveně vydechnou a začnou si mezi sebou šeptat.
Na schodech do zahrady se objeví Ciel v doprovodu Sebastiana, Barda a Finnyho. Meilin pokyne Elizabeth a odvede ji po schodišti dolů.
„Chtěla jste jít na piknik, Lizzie." pousměje se Ciel a nabídne dívce rámě.
Elizabeth doslova září radostí, když se Ciela chytne za ruku, a nechá se odvést na určené místo.
„Vážení hosté, račte přijmout naše pozvání na tento malý noční piknik." vyzve Sebastian ostatní hosty, kteří se postupně rozejdou mezi stromy, aby si našli místo na některé z mnoha dek.
Michael zůstane stát pod schody a s úsměvem se dívá na Elizabeth a Ciela, kteří se usazují na dece poblíž kvetoucího keře rododendronu.
„Maškarní ples v létě je nezvyklý nápad, ale maškarní piknik a ještě v noci je originální myšlenka." řekne Michael s úsměvem a prohlíží si hosty v záři lampionů. „Ciel je opravdu chytrý. A nebo Sebastian. Co myslíš?" zeptá se svého komorníka.
Jonathan jen mlčky stojí vedle svého pána a neodpovídá.
„Ty jsi z téhle naší dvojice ten chytřejší, tak bys mohl říct něco objevného." obrátí se na něj Michael s úsměvem.
„Mává na vás slečna Middleford." řekne Jonathan klidně.
Michael se udiveně otočí a opravdu uvidí Elizabeth, jak na něj vesele mává. Oplatí ji úsměv a vydá se k různorodé skupince.
Slečna Elizabeth v bílých šatech, její komorná převlečená za indiánku, dva muži indického vzhledu v obyčejných šatech, mladý Ciel v kostýmu sultána a jeho zaměstnanci převlečeni za jeho sluhy; komorník, starý muž se šálkem čaje, muž s cigaretou, dívka se silnými brýlemi a veselý mladík.
Ovšem než k nim Michael stačí dojít, ucítí na hrudi tupou bolest. Mladík se vyděšeně chytne za prsa a padne na kolena.
„Jonathane!" vyhrkne Michael, jako by mu komorník mohl pomoct, ale sám ví, že je to zbytečné.