Harryho vzbudil jemný dotek na rameni, byla tu Molly. Musel na chvíli usnout, zvedl unaveně hlavu a opatrně vstal.
"Harry, jak je možné, že spí?" zeptala se polekaně. Harry se zarazil, opravdu bylo v ložnici podivné ticho. Honem přiskočil k Dracovi, který ležel stále ve stejné pozici, a poslouchal u jeho úst, zda dýchá. Když ucítil na uchu Dracův výdech, zavřel úlevou oči a oddechl si. Molly ho s obavami pozorovala.
"Žije. Nevím, jak je možné, že usnul. Ale musí to být díky tomu lektvaru... Nebo je taky možné, že se prodlevy mezi záchvaty prodlužují," přemýšlel Harry nahlas. Celou dobu mluvili velice potichu, aby nerušili Dracův vzácný odpočinek.
"Harry, můžeš klidně jít, děkuji ti za pomoc," řekla Molly a dala mu pusu na tvář. Harry se podíval na hodinky, bylo teprve deset dopoledne.
"Dlouho jste si nepospala, dneska v noci tu budu já," rozhodl nekompromisně, když viděl její tmavé kruhy pod očima.
"Ale Harry, to přece není nutné, obětoval ses dost," protestovala Molly. Harry svraštil čelo a uvědomil si, že tu byl vlastně rád.
"Molly, ale to není žádná oběť, s Malfoyovou bolestí zmizí další stopa, kterou po sobě Voldemort zanechal, pokud tomu můžu pomoct, jsem jedině rád," vymýšlel si. Ve skutečnosti moc dobře věděl, že ho tolik nezajímá Voldemort jako spíš Draco sám. Aby Molly nemohla protestovat, dodal ještě:
"Dal jsem mu své pyžamo, hodně po lektvaru zvracel, ránu má zavázanou, budu tady v osm." A vyšel ze dveří.
Harry se zamyšleně odšoural do své ložnice, kde si vysvlékl pyžamo a župan. Ve sprše přemýšlel o dnešním ránu. Věděl, že jednou musí dojít ke konfrontaci mezi ním a Malfoyem, bydleli přece ve stejném domě, ale nebyl připraven na to, že to bude tak brzo a za těchto okolností. Stále byl v šoku a jeho mysl byla plná dojmů. Nechápal, proč mu na Dracovi tolik záleží. Ráno se Molly nabídl, aby jí odlehčil, nerad ji viděl, jak pracuje nadoraz. Mohl na dnešní ráno zapomenout, nechat Molly, ať o pomoc požádá Hermionu nebo Artura, ale nechtěl. Potřeboval prostě být součástí toho všeho. Zčásti opravdu toužil vypudit pozůstatky Voldemortových činů z jejich životů jednou provždy, ale zároveň mu bezmocnost a bolest ukázala dosud skryté stránky Dracovy osobnosti. Harry vždy doufal, že je v Malfoyovi něco víc než zlo. Tehdy když byl svědkem jeho kolapsu a viděl ho poprvé brečet, začal tušit, že vše není tak černobílé, jak si naivně představoval. V Bitvě se ukázalo, že nedokáží nechat jeden druhého zemřít. Riskovali dokonce oba život, aby zachránili toho druhého. Všichni je doposud považují za nepřátele, ale Harry věděl, že už jimi nebyli dlouho před Voldemortovou smrtí.
Oblékl si džíny a černé tričko a duchem nepřítomný došel do kuchyně. U plotny se smáli Ron a Hermiona, kteří se zřejmě ujali přípravy oběda. Ron si ho všiml a hodil po něm kousek okurky.
"Pojď nám pomoct, ospalče!" zažertoval. Hermiona ho sjela káravým pohledem.
"Dobré ráno, Harry, jak ses dneska vyspal?" ptala se se zájmem a mávla hůlkou nad hrncem, ze kterého se začala linout nádherná vůně smažené cibule. Harry se posadil a nalil si šálek kávy.
"Abych pravdu řekl, ne moc dobře, a vy dva?" zívl a zakousl se do jablečného koláče.
"Stálo to za prd, slyšel jsi ten křik? Nechápu, proč ho tady musíme trpět! Slizoun jeden. Mamka je ztrhaná a k čemu to všechno je?" vyprskl naštvaně Ron. Harry zaťal ruce v pěst, jak může být jeho nejlepší kamarád tak neskutečně zaujatý. Hermiona byla stejného názoru.
"Ronalde! Nemyslíš, že už bylo dost těch hloupých her? Teď je na čase, abychom se všichni semkli a začali konečně žít bez strachu a nenávisti!" vyjela po něm a zapomněla na jídlo, které se začalo připalovat.
"Nedokážu pochopit, jak můžeš tak snadno hodit za hlavu všechno, co ti udělal, co nám všem udělal!" zuřil Ron. Harryho začínala bolet hlava.
"No, to je toho, tak jsme po sobě křičeli nadávky, já mu za to taky dala pěstí. Nepostavil se snad na konci na naši stranu?"
"To si neuvědomuješ, že moje sestra kvůli němu málem umřela?" hulákal Ron.
"Ten deník jí dal Lucius Malfoy, ne Draco. Lucius je mrtvý," připomněla mu klidně.
"To je jedno, je to jedna a táž pakáž," ohrnul nos Ron. Harry otevřel překvapeně pusu, nečekal, že Ron bude až takhle zlý.
"Rone, slyšíš, co říkáš?" vyhrkl Harry, který rozčilením vstal. Ron zaklel a chtěl odejít. Harry ho chytil za rukáv.
"Nikam nejdeš, připravíme spolu oběd a ty se uklidníš, Malfoy tě nijak neobtěžuje a o svoji mámu se neboj, já se s ní v péči o něj střídám," uzemnil ho Harry, vzal do ruky nůž a začal krájet zeleninu na salát. Mia běžela k hrnci zachraňovat co se dalo. Ron upustil ohromením škrabku a zapomněl na svůj vztek.
"Cože? Ty? Proč?" zasypával Harryho dotazy. Mia vzhlédla a usmála se.
"Vidíš, když dokáže Harry zakopat válečnou sekyru a chovat se normálně, tak můžeš i ty."
"Zakopat co?" divil se Ron. Mia zakroutila hlavou a zamumlala něco o mudlovském výrazu.
"To je jedno, pojďme dodělat to jídlo, ať jsme hotoví, až přijdou ostatní na oběd," vyzval je Harry a tak se dali do práce.
K obědu přišel z práce Artur, profesorka McGonnagallová, která dnes odjížděla do Bradavic, Ginny s Georgem a jako poslední přispěchala udýchaná Molly. Harry pomáhal Hermioně podávat jídlo, Ron se totiž ihned dal do toho a zapomněl na celý svět. Všichni chválili omáčku, maso s brambory i Harryho salát. Molly potichu diskutovala s Minervou o Dracově zdravotním stavu, Harry napínal uši, ale neslyšel nic, protože George bavil celý stůl vtípky a Ron s Ginny se hlasitě řehtali. Artur celému stolu vyprávěl, co bylo nového v práci a líčil podrobně, co má v plánu odpoledne. Minerva se všemi sdílela své plány na obnovení Bradavic a vyjádřila přání, aby se Mia, Ron a Harry vrátili do školy. Všichni zdá se považovali za samozřejmost, že se tak stane, ale Harry si nebyl příliš jistý, zda se chce do školy vrátit. Artur se s nimi rozloučil jako první a vrátil se na ministerstvo. Minerva se také chystala odejít, děkovala Molly za jídlo a přistoupila ke krbu. Hermiona s Molly vařili kávu a krájeli koláč, všichni ostatní se přesunuli do obývacího pokoje. Nynější ředitelka si Harryho zavolala k sobě.
"Pottere!" Harry si nemohl pomoci a připadal si jako malý kluk.
"Ano, paní profesorko?"
"Pottere, ráda bych vás požádala, abyste panu Malfoyovi předal tento dopis, až bude schopný si ho přečíst. Je v něm pozvání do sedmého ročníku," dořekla a vrazila mu dopis do rukou. Harry se na ni zamračeně podíval, divil se, že dopis nedala Molly. Ředitelka se ale jen zatvářila spiklenecky, otočila se na podpatku a vstoupila do krbu. Harry tam tupě stál a pozoroval, jak mizí v plamenech. Zastrčil dopis do kapsy a šel pomoci Hermioně s kávou.
Když seděli v obývacím pokoji a spokojeně odpočívali po dobrém obědě, zazněl z Dracovy ložnice výkřik. Molly s Harrym zároveň vyskočili z křesla. Harry byl ale rychlejší a utíkal nahoru. Zaslechl ještě Rona, jak se udiveně ptá, co se to s ním děje. Když doběhl k Dracovi do pokoje, našel ho ležet na zemi. Draco křičel jako smyslů zbavený. Harry k němu poklekl a podložil mu hlavu, snažil se ho uklidnit konejšivými slovy.
"To bude v pořádku, zase to přejde, neboj," snažil se mluvit klidně. Draco si uvědomil jeho přítomnost.
"Zabij mě," prosil úpěnlivě. Harrymu naskočila husí kůže. Bože, co má dělat, co když mu umře v náručí? Rozhlédl se beznadějně kolem sebe a hledal někoho, kdo mu řekne, co má dělat. Ale nikdo tady nebyl, byl na to sám.
"Ne, to neříkej, přejde to! Vydrž!" prosil Draca a snažil se sám těm slovům věřit. Harrymu tekly po tvářích slzy. Ještě dlouhé hodiny tu seděl a trpěl s ním. Skřípal zuby, utíral pot, zadržoval Dracovi ruce, když si chtěl ublížit a nabídl mu náruč, když bylo potřeba. Draco se chytil jeho trička, když brečel a Harry cítil, jak mu tričko vlhne slzami. Byl to neuvěřitelně zvláštní pocit. Molly tu byla snad stokrát a běhala sem tam s čistými ručníky, vodou, obvazy a lektvary, ale nic nepomáhalo. Bolest se zdála být horší a horší. Harry si s ní několikrát vyměnil ustaraný pohled a oba mysleli na nejhorší. Když nastala venku tma a Harry měl pocit, že únavou omdlí, prohnulo se Dracovo tělo tak, že mu praskly žebra. Harrymu tekly po tvářích slzy proudem, připravoval se na to, že mu Draco umře v rukou. Vtom křeč pominula a Draco se zhroutil. Molly k nim poklekla na zem a oba dva čekali, co se bude dít. Harry se snažil nahmatat tep, když se mu to konečně podařilo, Draco se pohnul.
"Je to pryč...," vydechl a omdlel. Harry s Dracem v náručí seděl ještě dlouho na zemi a vzpamatovával se.