"Jste přesný jako švýcarské hodinky," Holmes Watsona pochválil, když se znovu objevil na prahu pokoje. Holmes stál u okna a drnkal na housle a Watson si všiml, že vyměnil svůj převlek za pohodlnější černé kalhoty a bílou košili.
"Paní Hudsonová zase nakupuje?"
"Ano, Holmesi," řekl Watson netečně.
"Podezřelé," procedil skrz zuby Holmes. "Velmi podezřelé."
"Nevidím na tom nic podezřelého. Když už tam stojíte, budu potřebovat hodně světla," Watson si položil kufřík na stolek u postele a vytáhl lékařské nástroje.
"To můžu zařídit." Holmes začal odtahovat těžké závěsy, ze kterých se s každým škubnutím vznesl oblak prachu.
"Báječné," řekl Watson, když to viděl, "ale máte pravdu, ve válce jsem pracoval i v horších podmínkách, nicméně tam bylo umírání na infekci na denním pořádku," prohlásil Watson a doufal, že v Holmesovi zapálí malou jiskřičku pochybnosti.
Holmes ale na jeho narážku nereagoval.
"Můžu vidět to vaše vybavení, o kterém jste mluvil?" zeptal se Watson a otočil se k Holmesovi, který beze slova zamířil k sekretáři vedle krbu a z jednoho šuplíku vyndal pinzetu.
"To nemyslíte vážně! Tímhle jste si snažil vytáhnout kulku?" Watson nevěřil vlastním očím, jelikož pinzeta, kterou Holmes držel v ruce, byla značně zašlá a na jejích koncích se začínal objevovat rez. Watson si vzpomínal, že přesně tuto pinzetu používal Holmes na své chemické pokusy. Raději ani nepřemýšlel nad tím, kolik bakterií na ní muselo za ty roky ulpět.
"Smrtelně vážně, Watsone. Když se podíváte pozorněji, tato pinzeta má tvar přesně kopírující směr rány. O lepším nástroji se vám jistě nikdy ani nezdálo. A nebojte, před použitím jsem ji vydezinfikoval."
Watson byl v šoku a teď už si byl jistý, že ať udělá s jeho ramenem cokoliv, určitě to nebude horší než o co se pokoušel Holmes. Nezbývalo mu, než přistoupit na jeho šílená pravidla a alespoň mírně zvýšit šanci, že Holmes jednou zemře přirozenou smrtí a ne vinou vlastní tvrdohlavosti.
"Máte mou plnou důvěru, Watsone," řekl Holmes a pohodlně se položil do postele. Nebýt tupé bolesti v jeho rameni, nejspíš by usnul jako šípková růženka. Watson si k němu přisunul židli a dal se do práce.
"Povězte mi, co Moran zamýšlí," zeptal se Watson, aby svého pacienta přivedl na jiné myšlenky.
"Chce se pomstít," Holmes ucukl, když pocítil účinky dezinfekce na ráně. "Chce mi vzít to, co jsem mu vzal já," pokračoval.
"Dám vám morfium," oznámil pro jistotu Watson než mu píchnul injekci. "Připraven?" Watson držel v ruce dlouhou pinzetu. Holmes kývl.
"Musím vám něco ří-" zbytek Holmesovy věty vyzněl do prázdna. Zalapal po dechu a levou rukou stiskl prostěradlo, jak ostrá bolest projela jeho ramenem. Zavřel oči a snažil se soustředit na koncentraci prachových částic ve vzduchu. Pak si ale uvědomil, že morfium má vedlejší účinky, mezi které rozhodně nepatří střízlivé myšlení. Neubránil se zasténání, když pinzeta i s kukou vyklouzla z jeho zraněného ramene.
"Moriarty," vydechl Watson.
"Co prosím?" zeptal se Holmes slabým hlasem když konečně otevřel oči. Až teď si uvědomil, že zapomněl pravidelně dýchat a přerývavými vzdechy se snažil doplnit zásobu kyslíku.
"Logo z Moriartyho továrny. Na kulce je písmeno M, které jsme viděli u Meinharda. Moran přesně ví, jak uhodit na hlavičku." Kulka s cinknutím přistála v misce s vodou. "Dám vám ji do krabičky. Až se s Moranem příště potkáte, můžete mu ji vrátit," řekl Watson s úsměvem.
"Nejsem jeho další oběť." Holmes hleděl upřeně na strop.
"Že ne? A kdo tedy?" Watson si přichystal šití a opatrně aplikoval jeden steh za druhým. Moc dobře věděl, že Holmesovo rameno muselo být velmi citlivé už před tím, než se do něj zavrtala kulka.
"Věděl jsem, že mě chce zabít. Byl jsem si tak jistý. Dostal svou šanci, ale nevyužil ji, Watsone," Holmes mluvil pološeptem a stále zíral na strop. "Zabil jsem Moriartyho. Jeho vůdce, jeho modlu a smysl jeho života. Bojím se, že Moranovou příští obětí," na chvíli se odmlčel, "máte být vy," dokončil aniž by se na Watsona podíval.
Watson přestal šít a hleděl na Holmese s otevřenými ústy. Nepodařilo se mu ale najít správná slova. Po tom všem, co vytrpěl pro Holmesovu honbu za Moriartym měl být obětí jednoho z jeho zfanatizovaných přívrženců? Nějakou dobu už nad Moranem přemýšlel a i když si uvědomoval rizika, která plynula z jejich konfrontace v Německu a Švýcarsku, nikdy si plně nepřipustil, že by Moran mohl zajít tak daleko.
"Ale jistě to nevíte," Watson pokračoval v šití tentokrát trochu rychleji a Holmes zasykl bolestí.
"Watsone," řekl Holmes a konečně mu pohlédl do očí, "jsem si jistý."
"Chce abych se cítil stejně jako on. Moriarty zemřel mou rukou a navíc jsem Moranovi ani nedovolil jeho tělo důstojně pohřbít. Jeho vztek musí být obrovský. Nepřál bych vám vidět jeho tvář, když se nade mnou skláněl v docích. Byl jsem bezbranný a zraněný, byl jsem mu vydán na milost a nemilost a přesto svou příležitost nevyužil. Ten muž musí mít nějaký plán, o kterém si myslí, že je mnohem lepší než chladnokrevně sledovat, jak ze mě vyprchává život."
"Hotovo, Holmesi," Watson ránu překryl rouškou. "Sedněte si, ať to můžu pořádně obvázat."
Holmes se posadil. Cítil se vyčerpaně. Vzduch byl vydýchaný a přes šedivé záclony pronikalo do pokoje jen mdlé světlo. Holmes si přál, aby zde mohl zůstat, zapálit oheň v krbu a spát a spát, dokud by ho neprobudila paní Hudsonová s večeří. Myšlenky na normální den ale rychle zahnal. Na sentiment nebyl čas.
"Neřekl vám nic?" zeptal se Watson zatímco se snažil co nejpevněji zafixovat Holmesovo rameno.
"Nic konkrétního," odpověděl Holmes.
"Tak," vydechl Watson. "Alespoň měsíc byste se měl vyhýbat boxerskému ringu. Myslíte, že to zvládnete?" Watson se snažil odlehčit atmosféru, ale přestal s tím, když viděl Holmesův prázdný, nepřítomný výraz. Moran mu dělal starosti, a to veliké.
"Moran není tak geniální jako Moriarty," řekl Watson zatímco si balil své vybavení a doufal, že svého přítele alespoň trochu povzbudí.
"Moran není tak geniální jako já," dodal Holmes.
"To vskutku ano, Holmesi." Watson se v duchu usmál, až teď si dokonale uvědomil, že před ním sedí ten starý dobrý Holmes.
"Má nějaký plán? Podle vašich slov je Moran v Londýně už třetí týden a přesto si ještě nenašel čas, aby mě sprovodil ze světa," zkonstatoval Watson.
"Nemyslete si Watsone, že jste jediný, kdo u něj má vroubek. Víte něco o sérii vražd, která se v posledních týdnech udála?" zeptal se Holmes s očima upřenýma do krbu.
"Nic moc. Jen co je v novinách. Se Scotland Yardem jsem ukončil spolupráci hned po tom incidentu ve Švýcarsku. Pokud vím, tak zatím zemřeli tři lidé, dvě ženy a jeden muž."
"Velmi správně, Watsone." Holmes začal přecházet po pokoji sem a tam, jak to vždycky dělal, když přemýšlel. "Tři lidé za tři týdny. První oběť, bezdětná vdova Sally Stoneová, byla ubodána v pondělí před půlnocí na nádraží Cherring Cross pravděpodobně bandou opilců z nedalekého hostince. Druhou obětí se stal Ewan Regland. Známý karbaník dlužil víc, než byl schopen zaplatit což ho stálo hlavu. Byl zabit o týden později, v úterý ve svém domě. O dalších osm dní později, byla zardoušena Lucy O'Connelová, která se čerstvě přistěhovala. Řekněte mi Watsone, co z toho plyne," Holmes svůj pohled upřel na Watsona.
"Pokud za vraždami stojí jedna a ta samá osoba, dává si velký pozor aby jeho obětí byli lidé, kteří nikomu chybět nebudou. Vrah zabíjí pravidelně a to vždy osm dní po své předchozí oběti. To znamená, že další oběť můžeme čekat příští týden ve čtvrtek."
"Výtečně, Watsone. Ani Lestrade by na to nepřišel rychleji," pochválil ho Holmes.
"Lestrade je zoufalý. Prokázal byste mu velkou laskavost, kdybyste se mu ukázal," prohlásil Watson a sedl si zpět do křesla.
"Trvám na tom, abych zůstal mrtvý, dokud Moran nebude za mřížemi. A neříkejte, že vás Lestradova bezmoc nebaví. Vidím vám to na očích."
Watson sklopil zrak. "Co z těch vražd vyvozujete vy, Holmesi?" zeptal se a vzal do rukou noviny, které leželi na konferenčním stolku. Byly staré a pokryté prachem, který se s lehkostí vznesl do vzduchu. Watson zakašlal.
"Mám určitou teorii, kterou bych si ale raději nechal pro sebe, když dovolíte. Můžu vám ale prozradit, že jsem byl v přestrojení osobně přítomen vyšetřování vraždy Lucy O'Connelové. I když nic nenasvědčovalo tomu, že má její vražda návaznost na dvě předchozí, nemohl jsem si nevšimnout Lestradova tajemného výrazu, který vzbudil mé podezření. Jakým překvapením pro mě pak bylo odhalení monogramu JHW v levé dlani oběti."
Z Watsonovy tváře se vytratila i ta krev, která ještě zbývala. Upřel své oči na Holmese a čekal.
"Scotland Yard snaží ututlat fakt, že v Londýně řádí sériový vrah," dokončil Holmes dívaje se do Watsonových očí.
"JHW? Jé Há Wé Holmesi? A sériový vrah?" zdůraznil Watson a doufal, že si Holmes nevšiml náznaku paniky v jeho hlase.
"Moran má smysl pro dramatično," řekl Holmes jakoby mimochodem.
"Holmesi, uvědomujete si vůbec, co to znamená?" Watsona zaskočila jeho lhostejnost a klid.
"Jistě. Žádný strach, mám vše pod kontrolou. V Lestradově ustaraném výrazu jsem mohl vyčíst vše, co bylo potřeba. Nevědomky mi prozradil víc než by zvládl celý policejní spis, když pátral po vašich iniciálách na těle oběti. Z toho vyvozuji, že jde o sériového vraha, který vraždí podle předem stanovených pravidel," vysvětloval Holmes.
Žádný strach? To se lehce řekne, když člověk není v hledáčku pomstychtivého ostřelovače, pomyslel si Watson. Holmes sklopil zrak a Watson si všiml jeho provinilého výrazu. Holmes byl obětí stejně jako on. Možná ještě větší. Watson se naklonil ke svému příteli a položil mu ruku na rameno.
"Slibte mi, že Moran neohrozí mě ani mou rodinu. A tím myslím hlavně Mary," zdůraznil Watson.
"Má teorie říká, že vás si nechá až nakonec, Watsone. Ještě máme spoustu času," Holmes se tvářil optimisticky.
"Někdo nesouhlasí. Paní Hudsonová chce váš pokoj pronajmout," prohlásil triumfálně Watson.
"O to se postarám," řekl Holmes s lišáckým výrazem.
"Budu muset jít, čekají na mě pacienti." Watson se zvedl z křesla. "Kam teď půjdete?"
"Najdu si vás, až bude potřeba," řekl Holmes. Watson chvíli váhal, pak ale přikývl. Sebral z nočního stolku svůj lékařský kufřík a zamířil ke dveřím.
"Ještě jedna věc, Holmesi. Proč jste mi to neřekl hned? Proč o vaší falešné smrti věděl jen Mycroft?"
"Ach, ano. Watsone, víte, že si vašich schopností nesmírně vážím, ale přiznejme si, že se vám hereckého talentu jaksi nedostalo. Jednoduše jsem se bál, že byste na mém pohřbu nebyl dostatečně smutný."
"To je od vás kruté," řekl Watson a sáhl za kliku.
"Já vím."
"Dejte na sebe pozor a nezapomeňte revolver," řekl starostlivě Watson a odešel.