Jackie měla pocit jako by právě strávila cestu vlakem s malými dětmi. No vážně. Doktor vydržel sedět v klidu jen prvních pět minut, než začal Rose nadšeně vysvětlovat nějaké nesmysly o historii vlaků, Orient expresu a tak dále.
Ostatní cestující se po nich začali ohlížet, protože Doktor mluvil velmi hlasitě. Naštěstí stačil jeden její vražedný pohled a Doktor okamžitě zmlknul. Zkřížil ruce na prsou a tvářil se ublíženě. Rose se ho zželelo a navrhla mu nějakou hru. Doktor se na ni okamžitě usmál a vytáhl z kapsy kabátu karty. Jenže to co začali hrát nevypadalo jako jedna z normálních karetních her. Každý z nich držel osm karet, které si mezi sebou neustále předávali, každou chvíli pronesli nějaké mimozemské slovo a předváděli různá gesta. Když už si potřetí vyměnili místa k sezení, Jackie je zarazila.
„Můžete mi vy dva vysvětlit, co to vlastně děláte?"
„Ale Jackie," ozval se Doktor, „to je přece Emeránský poker. Populární ve 29. století, dobrý na ukrácení času, zvlášt když sedíš ve vězení." Rose do něj šťouchla loktem, protože tohle její mámě zrovna říkat nemusel. Jackie jen povytáhla obočí a víc se neptala.
Doktor schoval karty a začali si s Rose něco šeptat, přitom se hihňali a pokukovali po ostatních cestujících. Ještě že ohlásili jejich stanici, kde vystupovali, protože ostatní cestující se netvářili moc přívětivě. Konečně vystoupili na nádraží v Brightonu. Tam už na ně čekal Jackiin bratranec Henry, který je měl odvézt do domu, kde se konalo setkání.
„Jackie, tak rád tě zase vidím. Vypadáš čím dál tím mladší. A Rose ty jsi vyrostla! A koho jste to vzali s sebou?" Pohledem zamířil k Doktorovi.
„Doktor John Smith, těší mně." Oba muži si podali ruce. „Já jsem Rosin…" Doktor nevěděl jak má svou osobu definovat vzhledem ke vztahu k Rose, ale Jackie ho předběhla.
„Je to její snoubenec." Rose i Doktor vyvalili oči. Rose zčervenaly tváře, i když ve skrytu duše se jí líbilo být nazvána jeho snoubenkou. Po očku mrkla na Doktora. Ten si nervózně mnul ucho, ale nijak nastálou situaci nekomentoval.
„Tak to gratuluju, děti." Zvolal nadšeně Henry. „Kdy bude svatba?"
„Ehm, no víte Henry, svatba…" koktal rozpačitě Doktor.
„Ještě jsme se nerozhodli, viď Johne?" Rose vzala Doktora za ruku a dívala se na něj s výrazem prosím hraj se mnou. Doktor si úlevně oddechnul a spiklenecky na ni mrknul. Možná to bude zábava předstírat na chvíli, že se mají brát.
„Ne, nerozhodli, ale určitě co nejdřív." Henry se zdál být s touhle odpovědí spokojený a pokynul jim rukou, aby ho následovali k autu.
Rose se po cestě k autu k Jackie naklonila a pošeptala jí: „Mami, proč jsi řekla, že je Doktor můj snoubenec?"
„Vždyť znáš tety Annu a Rosalii. Jsou hrozně staromódní a určitě by nerozdýchaly fakt, že žiješ s mužem a nejste manželé. A jen si nemysli, já moc dobře vím, co tam v té jeho modré budce spolu provádíte."
„Mami, už jsem ti jasně řekla, že spolu nespíme. Jsme jen dobří přátelé."
„A to ti mám věřit, když vidím ty pohledy, co na sebe vrháte?" Rose hořely tváře. Naštěstí už došli k Henryho autu, takže byla Rose ušetřená odpovědi.
Rose zatím v autě Doktorovi vysvětlovala příbuzenské vztahy.
„…a její sestra se jmenuje Rosalie. Nechtějí si připustit, že je jednadvacáté století, takže si před nimi dávej pozor na pusu. A hlavně, a to za žádnou cenu nezírej pratetě Sofii na její klobouk."
„A to jako proč?"
„To poznáš," pravila tajemně.
Auto zastavilo a oni vystoupili před vysokým zeleným domem, podle architektury zřejmě postaveném ve viktoriánské době. Rose vzala Doktora za ruku a spolu s Henrym a Jackie vešli dovnitř. Okamžitě se na ně sesypala ženská část příbuzenstva. Zvlášť Doktora si všechny do detailů prohlížely.
„Dovolte mi vám představit doktora Johna Smithe, mého snoubence," řekla Rose.
„Rose ty jsi zasnoubená?" zvolala nadšeně teta Rosalie. „Vidíš, Anno, já jsem ti říkala, že ty pomluvy nejsou pravda. Rose je slušné děvče." Prošedivělá žena stojící vedle ní si dala ruku v bok.
„Tak kde má v tom případě prsten?"
Všichni tři – Jackie, Rose i Doktor ztuhli.
„Je u zlatníka. Rose prsten neseděl a tak ho nechávám zvětšit." Doktor děkoval své pohotové mysli za rychlou reakci. Očividně to Annu i Rosalii uspokojilo.
„Díky bohu. Všichni mladí muži nejsou jako vy. Ti jen chtějí dívce sebrat počestnost a zmizet. My dva si budeme rozumět." Anna poplácala Doktora po ruce.
„Jackie, běž si zatím s Rose vybalit. Já si tady na chvilku půjčím Johna." Rosalie popadla Doktora za paži a odváděla ho směrem k obývacímu pokoji.
Doktor vrhl na Rose pohled, který byl vyděšený a prosebný zároveň. Rose mu ústy naznačila: „Promiň, ale nemůžu nic dělat." Dobře znala ty výslechové metody svých příbuzných. Jestli Doktor přežije její rodinu, tak přísahá, že si přestane stěžovat na jeho mizerné pilotování Tardis a navíc mu upeče jeho oblíbené banánové muffiny. Raději celou mísu.