„Takže?"
„Ježkovy voči, chlape!" vyjekl Mikey a hned ztišil hlas: „zbláznil ses?"
Leonardo se potichu zasmál nad bratrovými vyděšeným pohledem skenující potemnělou místnost, kterou osvětlovala jen obří obrazovka.
„Tříska už spí"
„To VÍM", odpověděl Mikey důrazně a jeho vystrašený výraz se pozvolna měnil na provinilý, když zmáčkl tlačítko pauza na herním zařízení.
„Takže?" zopakoval Leo klidně a s významným pohledem si sedl vedle hráče na pohovku.
„Nic moc," rychle se vzpamatoval ninja se žlutým šátkem a klepl na play, „bloudím v džungli a kromě pár básniček jsem na nic nenarazil."
"Základním prvkem adventury je pomocí řešení zápletek a hlavolamů udržet hráčův zájem a nasměrovat ho k vyřešení hlavního příběhu," konverzačním tónem oznámil Donatello, který se vynořil zpoza kuchyně.
„Používat na Mikeyho takhle dlouhá slova je ztráta času," zabručel poslední ze čtveřice ode dveří své ložnice.
„To nemůže mít želva trochu soukromí při jedné hře?" zakňoural přistižený při činu.
„Ne, pokud má další bratry, kteří by se chtěli přidat," skočil Rafael na pohovku z druhé strany svého mladšího bratra a vzal do ruky druhý ovladač.
„Anebo ty, kteří na ně musí dohlížet," doplnil velitel želví smečky a převzal od Donnieho třetí ze dvou
ovladačů, které držel.
„Tohle je vážně opruz!" zamručel potichu Rafael o dvacet minut později.
„ŘÍKAL jsem to!" zdůraznil Michelangelo.
„Kdybyste nerozkopali všechno, na co narazíte, tak bychom se mohli někam posunout," pokáral je jejich inteligentní bratr.
„Jééžkovi voči, Donnie, chceš nás připravit o jedinou zábavu, která tu je?" a netrpělivý ninja s oranžovou maskou nechal svého avatara rozpadnout nejbližší kus kamene na kusy.
„Počkej," zadržel ho v další destruktivní činnosti dosud mlčící Leonardo, „vidíte tohle?" a přistoupil se svojí postavou ke kamenným pozůstatkům. Teď si všimli i ostatní – střípky pulsovaly lehkým modrým světlem.
„Zdá se, že jsi zničil jediný klíč," poznamenal Donnie nevzrušeně, „dáme to znovu, nebo končíme?"
„Počkej," zopakoval se opět Leo a kliknul přímo na zdroj světla.
Na obrazovce se objevilo tmavě modrými písmy: „Pevná ruka a ostré oko porazí strážce brány."
„Další hádanky!" ušklíbl se Mikey, „nechápu, proč je tam dávají. Zbytečně zdržují od hry."
„Rozmístěte se a hledejte další klíče," ignoroval jeho fňukání Leonardo a sám se vydal východním směrem, Donnie západním a nemaje jiné rozptýlení, zbylí dva bratři poslechli a vydali se na jih a sever. Po dalších příííšerně nudnýýých dvaceti minutách objevili další světelné klíče a stále se nic nedělo.
„Že by bug?" ušklíbl se Mikey.
„Jo!" náhle zařval Raf, „a pořádný!"
Obrazovka se roztřásla a zpoza stromů se na ně náhle vyřítil obrovský, drápy i kusadly obdařený, brouk.
„Konečně!" zaradoval se Mikey a hned se rozběhl kupředu, aby o sekundu později bezmocně sledoval, jak jeho postava letí několik stop zpět.
„Sakra! Nemáme žádné zbraně," zamračil se ninja s červeným šátkem a pokusil se o vlastní útok, aby se hned připojil ke svému mladšímu bratrovi na zemi.
„Po jednom to nepůjde," vžil se Leonardo do velitelského modu, „musíme všichni najednou. Takže na tři…"
Čtyři postavičky se synchronizovaně vrhly na nepřátelskou digitální obludu. Ta se při útoku zakymácela, ale po chvíli opět všechny odmrštila čtyřmi směry a okamžitě zamířila k té nejvíc poničené, což byl shodou okolností Mikey.
„Rychle vstaň a utíkej mezi stromy," nařídil Leo.
„Proč zase já" kňoural Mikey, když se snažil kličkovat se svojí postavou v lese.
„Tak jaký je plán B?" poňoukl Rafael a automaticky běžel pronásledovanému na pomoc.
Leo stál na místě a pozorně sledoval nepřítele.
„Mikey, natoč ho na nás," přikázal po chvíli.
„Coooo? A jak to mám asi udělat?" funěl oslovený, jako by doopravdy běžel o život.
„Běž k nám a vy ostatní se připravte...Vidíte? Tady!"
„Prasklina v krunýři!" všiml si Donatello jako druhý.
„Musíme všichni najednou a přesně do toho místa."
„Ostré oko..," začal Rafael, „a pevná ruka!" dořekl Mikey a všichni naráz skočili.
Podařilo se to po osmé. Dunivý zvuk padajícího brouka na zem zněl neobyčejně uspokojivě. Skřípání mizejících stromů zakrývající velkou temnou bránu ještě lépe.
„Zdá se, že se posuneme do dalšího levelu," oznámil Donatello očividné a jako první zamířil ke vstupu. Ten se však neotevřel. Pouze ukázal opět barevný text.
„Jenom ne další hádanky!" chytil se za hlavu Michelangelo.
„Jen ten, kdo je schopen pokory, oběti a síly je oprávněn vládnout Kopím Zručnosti. Jen ten čistého srdce, pevné mysli a pln odvahy může projít," recitoval Donatello.
„Hezké, a jak nám to pomůže dostat se dovnitř?"
Místo odpovědi se objevil další zpráva: „Rozmysli se dobře, poutníku, zda chceš projít. Kde je cesta tam, nemusí vést i zpět."
„Ohó, to už zní líp," rozjasnil se Mikey a rozběhl se také k bráně. Ta se lehce zatřásla.
„Ztlumte to," zasyčel Leo, „ať neprobudíme Senseie," a také přistoupil k obřím dveřím.
Dunění roztřáslo všemi čtyřmi ovládači.
Když se připojil i Raf, zdálo se, že rachot vibruje celým doupětem.
Vrata se pomalu začala otevírat. Za nimi se rozlévalo bílé světlo, které svítilo čím dál intenzivněji, až si všichni želví ninjové museli zakrýt oči přivyklé na potemnělé šero.
Když se jim zrak opět vrátil, už neseděli na pohovce v pokoji, ale stáli na starém kamenném nádvoří.
A do ticha se ozval zoufalý křik: „My jsme se dostali dovnitř adventury? To néééééé!"