Domem se rozléhá ječivý hlas paní Watsonové, která volá svého syna.
„Johne, hledá vás vaše matka." řekne stará služebná paní Hudsonová, když s krátkým zaklepáním vejde do pokoje mladého pána.
John Watson leží na posteli a zamyšleně kouká do stropu.
„Nebyl jsem tu tolik let, paní Hudsonová, a nic se nezměnilo. Vůbec nic." prohodí John Watson tiše a pomalu se posadí. „Watsonové a Holmesové se pořád perou jako psi, co našli jednu kost. Dneska jsem přijel a už jsem se stihl účastnit jedné rvačky. Upřímně, těžko říct, která strana ji vyvolala. Jasné je jen to, že se obě strany chtěly prát a to se jim podařilo."
„Nechte si ty úvahy na jindy, teď musíte za matkou." zarazí ho služebná mírně. „Nezapomeňte, že se musíte přichystat na ples. Musíme oslavit vaše osmnáctiny."
„K tomu není potřeba celého města, aby se uznala má plnoletost." zvedne se John a vyrazí ke dveřím. „Jsem jen záminka pro to, aby se rodiče mohli chlubit, nic víc, nic míň."
„Takto byste mluvit neměl." zamračí se paní Hudsonová nespokojeně. „Jsou to vaši rodiče, měl byste o nich mluvit mluvit jen ve chvále."
„To jistě." ušklíbne se John a vydá se za hlasem své matky.
„Johne drahý, už sis vybral kostým?" zeptá se ho matka s úsměvem, ale nečeká na odpověď syna a pokračuje v monologu. „Dnes večer k nám příjde spousta významných osob, se kterými je důležité tě seznámit. Čeká tě velká budoucnost, jsi přece Watson." Matka se na syna s hrdostí podívá, ale pak se vydá ke kosmetickému stolku. Usadí se u něj a začne se upravovat.
Po pokoji pobíhá služebná a chystá své paní kostým.
„Na plese bude také spousta mladých slečen." pokračuje paní Watsonová. „Například Mary Morstanová, neteř policejního ředitele Lestrada, je velice pěkná a slušně vychovaná dívka."
„Vždyť je mi sotva osmnáct, nechci se ženit." skočí jí John do řeči, čímž matku naprosto překvapí.
„Nemusíš si ji brát hned, drahý, ale je vhodné kout železo, dokud je žhavé a malá sladká Mary je velice výhodnou partií." řekne paní Watsonová s klidem.
„Chci studovat, stát se lékařem a možná cestovat po světě." řekne John zaníceně. „Nechci uhánět výhodné partie."
„Rodině by rozhodně pomohlo, kdyby Mary patřila k Watsonům." pokračuje žena, aniž by syna poslouchala. „Jak už jsem říkala, je neteří Gregoryho Lestrada a takový muž si nerad vybírá stranu, proto je lepší ho trochu popostrčit. Doufám proto, že ji vyzveš k tanci a budeš se k ní během večera chovat galantně."
„Jistě, matko." povzdechne si John útrpně.
„To jsem ráda, drahý." usměje se paní Watsonová spokojeně. „Mimochodem, už sis vybral kostým? Blíží se večer a ty stále nejsi připraven. Chceme přece oslavit tvé narozeniny."
„Už se jdu převléci." řekne John se zdvořilou úklonou a vrátí se do svého pokoje.
O chvíli později se zaklepáním vejde paní Hudsonová.
„Jdu vám pomoci s kostýmem." oznámí mu služebná. „Jaký jste si nakonec vybral?"
„Nevím." pokrčí John rameny. „Ale vážně uvažuji nad tím, že vám ukradnu šaty a půjdu na ples v nich."
„No toto!" zhrozí se paní Hudsonová. „To by vám vaši rodiče nikdy nedovolili."
„To máte pravdu." přikývne John s úsměvem na souhlas. „Ale jejich zděšené obličeje by byly k popukání."
„Tohle nejsou vhodné žerty." mračí se služebná nespokojeně. „Rodiče se o vás starají dobře a vybrali vám tyto kostýmy. Proč je chcete zlobit? To se přece nesluší."
„Právě proto to chci udělat, paní Hudsonová, protože se to nesluší. A právě proto to neudělám. Nebojte se, vyberu si z těchto vhodných obleků, i když mi příjdou nudné a neoriginální." povídá John. „Maškarní ples by měl být zábavný, ale tohle je společenská událost. Sem se zábava nehodí. Spíše takt, politické schopnosti a možná trocha drzosti maskovaná zdvořilostmi. Není úžasné slavit narozeniny spolu s rodinou?"