„Kai!" křičela jsem a utíkala lesem, vítr mi vlasy foukal do obličeje a já přes pláč nic neviděla. Držela jsem svého méďu, kterého mi rozpůlil spolužák a já na jediné co jsem se zmohla, bylo utéct, co nejdál to šlo.

„KAI!" doběhla jsem k domku na stromě, ale nikde jsem ho nemohla najít, svezla jsem se na kolena a rozplakala jsem se. Do náruče jsem sevřela svého zničeného méďu a připadala si tak sama, jako nikdo před tím.

„Bonnie?" slyšela jsem známý hlas a přes slzy se snažila rozeznat postavu chlapce, který ke mně běžel.

„Co se stalo? Co je s paní Mazlicí?" objal mě a vzal mi mého méďu.

„Kai, vrať mi ji." zakňučela jsem a on se na mě slabě usmál.

„Neboj, hned ti ji vrátím, jen ji opravíme, jo?" položil ji na zem a s otázkou v očích se na mě podíval. Přikývla jsem a podala mu ruku. Neměla jsem toto ráda, někdy to bylo nepříjemné, ale nikdy nešel do bolesti. Chytl ji a odčerpal trochu mé magie, kterou následně použil na paní Mazlici.

„Jak to dokážeš?" zeptala jsem se ho a on se na mě ušklíbl.

„Bonnie, nemám sice magii, ale díky svým sourozencům ji umím použít." usmála jsem se na něj a čekala na chvíli, kdy se taky naučím používat svou magii. Protože vědět, že ji mám a neumět ji používat, bylo celkem hodně nepříjemné.

Kai zavřel oči a mého méďu spravil. Objala jsem paní Mazlici a usmála se na Kaie.

„Moc děkuji." vypískla jsem a i jeho objala. Trochu šokovaný Kai mi objetí opětoval.

„Není zač, asi mi neřekneš, kdo to udělal, že?" zavrtěla jsem hlavou.

„Ne tohle si musím vyřešit sama a za druhé nepotřebuji, abys mu ublížil. Stačí, když povolám své kamarádky a ty ho svými plyšáky umazlí k dobrotě." Kai se zasmál.

„Jasně Bon, to určitě zabere." řekl ironicky a já se na něj usmála jako sluníčko.

„To nevíš, že plyšový králíčci, méďové, pejskové, kočičky, veverky, tygříci tu jsou od toho, aby z každého zlouna udělali dobrého člověka? Koho by snad neobměkčilo, kdyby ho paní Mazlice objala?" Kai se na paní Mazlici podíval jak na tu nejmilejší věc pod sluncem.

„Jeho asi ne, když ti ji roztrhl." úsměv mi ochabl a já se k méďovi ještě víc přitulila.

„Ale jen proto, že na něj nestihlo, dopadnou její neodolatelné kouzlo." zamručela jsem a Kai se mile zasmál.

„Ano a právě proto, bych ji přidal posilu, Bonnie Bennettová, tvým úkolem je obvolat všechny své kamarádky s plyšáky a ulechtat toho pacholka." řekl vážně Kai a v očích se mu zalesklo odhodlání. Pyšně jsem se na něj usmála.

„Ano, pane, provedu." zasalutovala jsem a Kai se zasmál.

Zazvonil budík a já se zívnutím se posadila na posteli. Zase jsem měla ten sen, který vlastně nebyl sen, jen vzpomínka. Vzpomínka na dobu, kdy všechno bylo v pořádku, kdy Kai byl v pořádku.

Otřela jsem si čelo a párkrát se zhluboka nadechla.

„Bonnie, uklidni se, je v pořádku." snažila jsem se upokojit své nahlas bijící srdce, ale moc to nepomohlo. Naopak, začala jsem pociťovat ještě větší paniku a vztek. Na to, že mě tu nechal, že odešel, že ani neřekl, kam jde. Nezastavila bych ho, ale taky bych měla problém ho pustit dál. Je jako můj bratr. Člověk, který je mi nejblíže ze všech a on odejde.

Po tváři se mi skutálela neposedná slza a já se sama sobě zasmála, ale netrvalo to moc dlouho a můj obličej zase zachvátil smutek. Musela jsem vstát a jít do školy, ale každý nepatrný pohyb mě zabíjel. Každý nádech mě posouval do propasti a já se začala pomalu utápět v depresi.

„Bonnie, vstávej, máš školu." zabouchala na mé dveře babička a já pevně přitiskla víčka k sobě. Snažila jsem se znovu vybavit ten sen. Ale viděla jsem jen černo, které mi prozrazovalo, že z toho nic nebude. Vstala jsem z postele a šla se postavit svému osudu.

„Bonnie, jsi v pořádku?" přispěchala ke mně Caroline a pevně mě objala. Zírala jsem na Elenu, která se objevila hned za ní a rty naznačila, promiň. Usmála jsem se na ní a opětovala Caroline objetí.

„Už víš kde je?" zeptala se mě Caroline a já zakroutila posmutněle hlavou.

„Neboj, najde se, víš kolikrát, třeba Jeremy utekl a já ho musela jít hledat. Vždy se našel na místě, na kterém jsme byli často jako děti." usmála se na mě El a já se zarazila. Holky se otočily, když zjistily, že je nenásleduju.

„Bon, jsi v pořádku?" zeptala se mě Elena a já se na ní usmála.

„Mám asi tušení kde je." El se uculila a Caroline nadšeně zatleskala.

Procházela jsem temnou částí lesa a snažila se zůstat v klidu. Ale mé myšlenky mě pořád zaváděli do pochybností. Zdálo se mi to až moc jednoduché, aby tam byl. A přesto bych už teď chtěla být na tom místě a přesvědčit se sama. Začala jsem utíkat mezi keři a popadanými větvemi, když jsem se dostala na místo ze svých vzpomínek. Náš domek na stromě. Přivřela jsem oči a zatřásla se zimou, když kolem mě ovanul chladivý závan.

„Kai." volala jsem, protože jsem nevěřila tomu, že by mě ten starý, dnes už ztrouchnivělý žebřík mohl unést. Nic jsem neslyšela ani žádný vrzot prken od podlahy. Vlastně bych se divila, kdybych ho tu našla. Proboha, proč musí být tak komplikovaný? Proč něco neřekl, že ho něco štve, když utekl?

„Proč to děláš? Baví tě to? Máš z toho nějakou vnitřní radost? Víš, co běž se vycpat!" kopla jsem do žebříku a ten spadl a rozlomil se v půl. Opřela jsem si ruce o zátylek a měla chuť mu ten žebřík hodit na hlavu, teda kdybych ho našla. Tak šíleně mě štval.

„Bonnie, jsi v pořádku?" zeptala se mě ustaraně babička, když jsem zavřela vchodové dveře. Povzdechla jsem si.

„Neměla bych být?" pověsila jsem bundu na věšák a byla ráda, že jsem doma, protože venku už začínala být pořádná kosa.

„Já jen, že mi volala učitelka, že jsi zameškala školu. Můžeš mi laskavě říct proč?" její hlas začal znít naštvaně.

„Musela jsem zjistit kde je a když mi El řekla, že Jeremy se nacházel na místech, kde trávili čas jako děti, můžeš být na mě naštvaná, jak chceš, ale musela jsem se přesvědčit, jestli tam opravdu je." babička přivřela oči.

„A byl tam?" zakroutila jsem hlavou a šla do svého pokoje. Kdyby tam byl, asi bych se chovala naprosto jinak. Ale pocit zrady, který jsem cítila z jeho strany, mě bodal do srdce víc, než cokoliv jiného. Převlékla jsem se a vyčerpáním sebou práskla na postel.

„Chybíš mi." zašeptala jsem a zavřela oči.


Doufám, že se Vám kapitola líbila, budu ráda za komentáře

bonxkai-navždy