Sara:

Seděla jsem v autě. Byla mi strašná zima a bolela mě hlava, ale hlavně že jsme zachránili Nicka. Měla jsem strach nejen o něj ale i o Grissoma. Když byl v té budově a ozval se výbuch, zastavilo se mi srdce. Myslela jsem, že to nepřežil. Přijela jsem k jeho domu. Bolel mě snad celý člověk. Tak fajn, řikala jsem si. Chřipka. Radši jsem si lehla na Gilův gauč schoulila jsem se a usla.

Když jsem se probudila, neležela jsem na gauči, ale v Grissově posteli na sobě jsem měla jeho triko a byla jsem přikrýtá dekou, ale pořád mi byla zima. Za chvíli přišel Gil s hrníčkem čaje v rukou a podával mi teploměr. Zkusila jsem se usmát, ale že by mi to šlo. Bylo mi špatně...a zima. Po chvíli jsem naměřila 38,5°C. Dostala jsem paralen a čaj. A taky Gilovu náruč. Asi mu bylo jedno, že by to mohl taky chytit. Víkend s teploměrem. Proč ne. Tak jsem usla...a už mi nebyla ani zima.

Grissom:

Jel jsem domů a myslel na Saru. Co kdyby se tohle stalo jí? Ne tak na to radši nebudu myslet. Stačilo že jsem teď málem přejel semafor na červenou.

Přijel jsem domů chvíli po Saře. Spalana gauči, schoulená a třásla se. Opatrně jsem ji vzal a přenesl jsem ji do postela, přikryl a šel uvařit čaj.

Když jsem se vrátil byla už vzhůru.Snažila se na mě usmát, ale bylo vidět, že jí to jde špatně a že jí vůbec není dobře. Podal jsem ji teploměr a pozoroval ji. Pořád se třásla. naměřila 38,5°C. Dal jsem ji paralen a čaj, ale pořád ji byla zima. Tak jsem si lehl k ní a objal ji. Za chvíli se přestala třást a usla. Byla ke mě schoulená a já už jsem věděl jak strávíme tenhle víkend. S čajem a teploměrem:-)