Kapitola 2

Mimi a Corvo vyšli z Eduardova domku a peří na jejich křídlech a hrudích, bylo pokryto rudou krví.

Jak je na tom?" zeptala se otřesená Jewel.

Neboj se moje lesní květinko, je to odolný kluk. Brzy se z toho dostane," odpověděla Mimi s úsměvem na zobáku.

Díky bohu!" vydechl Eduardo.

,,Hádám, že ty budeš Jewel?" Zeptal se opatrně Marco, který se celou dobu držel v ústranní.

,,Ano a kdo se ptá?" odpověděla Jewel s tázavým pohledem směrem na Marca.

Tohle je Marco. Nebýt jeho, tak já i Blu jsme….." Eduardo se zarazil při vzpomínce na Bluovo zranění.

Jewel pomalu přistoupila k Marcovi a dala mu pusu na tvář.

Děkuji ti za záchranu mého otce a Blua! Nevím, co bych si počala, kdybych přišla jen o jednoho z nich, natož o oba!" řekla Jewel zatímco objímala Marca.

Nemohl jsem dopustit, aby Bluovy děti vyrůstaly bez svého otce. A ani ty si nezasloužíš přijít o otce. Takový osud si nezaslouží nikdo," odpověděl Marco a trochu se začervenal z projevů vděčnosti.

Jewel ?" ozval se za nimi přátelský hlas. Byla to Mimi, umytá a opět upravená.

Ano teto Mimi? Jak je na tom ?" zeptala se Jewel s obavami v hlase.

Je vzhůru, můžete k němu." Usmála se Mimi a pokynula křídlem k domku.

Jewel se rozběhla dovnitř a ostatní ji následovali.

Blu!" vykřikla Jewel, když uviděla svého manžela v obvazech z různých druhů listí.

Heh, ahoj Jewel?" řekl Blu a bylo vidět, že mluvení ho stojí hodně energie.

Jak ti je ?" zeptala, když doběhla k Bluově lůžku.

Jen trochu unaveně, jinak to….docela jde," řekl Blu.

Měla jsem o tebe takový strach…" vzlykla Jewel zatímco Blua objala.

To já v jednu chvíli taky…" řekl Blu a snažil se objetí oplatit.

Jewel povolila stisk a vtiskla Bluovi dlouhý, vášnivý polibek. Mezitím do místnosti dorazili Eduardo, Marco, Roberto a Mimi.

Marco…co tady děláš ? Jak si nás našel ?" zeptal se Blu překvapeně.

Narazil jsem na tebe a Eduarda náhodou, když jsem si letěl pro nějaké jídlo. Uviděl jsem toho aru a ještě nějakého ptáka. Ale ten byl schovaný ve stínu a nešlo poznat jaký druh to je. Řekl jsem si, že je to normální, a tak jsem letěl dál. Trhal jsem si nějaké ovoce, když jsem uslyšel křik. Tvůj křik Blu. Letěl jsem co nejrychleji jak jen to má křídla dávala, ale nestihl jsem to. Eduardo se svíjel na zemi a ty sis před něj stoupl a bránil ho vlastním tělem. Rozletěl jsem se k tomu arovi a dal se s ním do boje. Byl to opravdu neobyčejný bojovník, byl na téměř stejné úrovni jako já."

Počkat, co jsi udělal Blu?" zeptala se nevěřícně Mimi.

Je to tak. Riskoval svůj život, aby ochránil ten můj. Celou dobu co je v Amazonii, jsem si myslel, že nemá duši Spix ary. Ale teď vidím, že v sobě má mnohem víc. Blu, jsem tvým dlužníkem! A tvým také, Marco," řel Eduardo s vděkem v hlase.

Byla to maličkost. Dnes ráno jsme se s Bluem poznali, a hned jsem poznal, že Blu má neobyčejné srdce. Velmi láskyplné a štědré," odvětil Marco.

No, musím ale říct, že to bylo o vlásek Blu. Dráp toho ary sice netrefil krční tepnu, ale dokázal ti zlomit jedno žebro. Stačilo málo, a žebro se mohlo zapíchnout do plíce a během několika vteřin tě zabít." Řekla mírně ustaraná Mimi.

Nedostala se do rány…..infekce ?" zeptal se Blu.

Věříme, že ne. Ale pokud by jsi na sobě zpozoroval nějaké příznaky infekce, dej někomu z našich léčitelů vědět," starostlivě poučovala Mimi pacienta.

Nebojte Mimi. Kdyby něco, tak se ozvu," slíbil Blu.

Za to, že jsi zachránil mého bratra, mi můžeš tykat. Dobře Blu ?" nabídla Mimi Bluovi.

S největší potěšením Mimi," odpověděl Blu s radostí.

Mimi se jen mile usmála a odešla z místnosti.

Co děti, už o tom vědí ?" zeptal se Blu.

Zatím ještě ne. Pro mě to byla strašná rána. Nevím jak by na to reagovaly děti," řekla Jewel s nerozvážností v hlase.

Teď už jsem v pořádku…" Blu se zasekl v půlce věty, podíval se na svoje obvázané tělo a pokračoval : „tedy v rámci možností. Takže je sem můžete klidně zavolat. Stejně by na to dřív nebo později přišly, chytří jsou na to dost."

To máš asi pravdu." Jewel se usmála a otočila se na Eduarda: „Byl bys tak hodný, tati ?"

Jistě Jewel. Hned budu zpátky, i s dětmi." Eduardo se otočil a vylétl z domku.

Blu, Marco a Jewel zůstali sami.

Jewel, Marca jistě už určitě znáš, co ale nevíš je to, že právě on mi pomohl sehnat veškeré položky na mém 'snídaňovém' seznamu," řekl Blu s úsměvem.

Opravdu? Další věc, za kterou mu můžeme poděkovat. Díky té snídani jsme se s Bluem udobřili," řekla Jewel a opět Blua objala křídly. Jemně a opatrně, aby mu nezpůsobila zbytečnou bolest.

Jewel? Nechala by jsi nás s Marcem chvíli o samotě ?" zeptal se Blu své manželky.

Jistě." Řekla Jewel s úsměvem, a místnost opustila.

Marco, jsem tvým dlužníkem. Nutno dodat, že už podruhé. " Řekl vděčně Blu Marcovi.

Ale Blu... Jak jsem řekl - bylo mi potěšením pomoci tobě a Eduardovi. Navíc to, co jsi udělal, ve mně probudilo pocit, jako bych ztrácel někoho blízkého. Byl to velmi divný pocit a asi si ho ani nedokážu pořádně vysvětlit, ale už to je za námi. A ještě něco! Díky tomu, jak jsi se zachoval, si myslím, že si plně zasloužíš stejný výcvik jako já. Začneme hned jak se uzdravíš. A také to nebudeme muset tajit…" řekl Marco.

Ne! Prosím, chci aby to zůstalo v tajnosti. Chci totiž Jewel překvapit. A nejen ji," požádal Blu naléhavě Marca.

Dobrá tedy, ale teď už tě nebudu rušit. Čím dřív se uzdravíš, tím dřív můžeme začít s výcvikem."

Děkuju Marco."

Marco spiklenecky mrkl a odešel. Před stromovým domkem se málem srazil s Eduardem. Bluovi děti se rozběhly dovnitř a Jewel je následovala.

Marco, můžeš na slovíčko?" zavolal Eduardo.

Jistě, co máte na srdci ?" odpověděl Marco.

Podle toho, co se mi Blu pokoušel říct, mě napadlo jestli bys třeba nechtěl zůstat u nás. Jsi spix ara, tudíž máš plné právo tu být s námi. Navíc jsi neobyčejný bojovník, takže by ses nám mohl hodit při ochraně našeho území proti vetřelcům."

No pane, nejsem si jistý, jak by mě kmen…"

Kmen bude souhlasit, jakmile se dozví, že jsi zachránil jednomu starému ptákovi jeho ocasní pera," ubezpečoval ho přátelsky Eduardo.

Vlastně pane, velmi rád." Odvětil Marco.

Jen mi vrtá hlavou, o čem to mluvil ten ara co na nás zaútočil. Mluvil jako by mě dobře znal, a Blua také."

Tak to netuším pane. Můžeme jen doufat, že se podobný incident nebude opakovat."

Jenom doufat nestačí Marco. Musíme ho dopadnout a uvěznit, jinak bude i nadále ohrožovat naší kolonii!"

Jestli mne omluvíte pane, teď jste mi nabídl, abych zde zůstal. Rád bych si tedy zaletěl pro těch pár věcí co vlastním."

Oh, jistě Marco! Kdybys měl nějaký problém s některým z hlídkujících ara, dej poslat pro mě a já dorazím co nejrychleji to půjde."

Děkuji pane. Zatím sbohem. A pozdravujte ode mne Blua až půjdete dovnitř."

Neboj se, budu."

Marco vzlétl ke svému provizornímu příbytku pro své věci a Eduardo vešel za Jewel a dětmi do stromového domku.

,,…..co to máš na sobě tati?" zeptal se malý Tiago.

To jsou listy Magnikompus Holycitia. Mají jedny z nejsilnějších vlastností mezi květinami," poučila ho Bia.

Aaaaha, tak to jsi mi to opravdu hodně osvětlila," řekl Tiago sarkasticky.

Jak dlouho budeš nemocný tati ? Chtěli jsme si přece udělat ten výlet." Zeptala se Carla .

No, víš broučku, nejspíš to chvíli potrvá. Ale neboj! Hned jak se uzdravím, tak spolu něco podnikneme. Všichni, jako rodina," slíbil Blu.

Jewel se na ně jen sladce usmívala.

No moc se nesměj, tebe to čeká také…" zasmál se Blu.

S tím počítám." To už Jewel smála.

Abych nezapomněl Blu... Až se plně uzdravíš, počítáms tebou u hlídkové jednotky. To co jsi dnes udělal, dostatečně splňuje veškerá má kritéria, aby ses mohl stát jedním ze Strážců pořádku." Vložil se Eduardo do debaty.

Ou! Pane! To je pro mne veliká čest! doufám že Vás nezklamu!"

Když takhle mluvíš, věřím ti a vím že nezklameš!"

-MEZITÍM-

„…..měla být moje! Miloval jsem ji již od útlého věku. Byli jsme spolu šťastní. Když zmizela, moje srdce krvácelo. Bolelo to…..tak strašně moc! Když ustoupila bolest, nahradila ji prázdnota. Když jsem ji opět spatřil, jako by ve mně něco znovu ožilo. Ale hned jak jsem vedle ní viděl toho….TOHO BLUA….Přísahám ti pomstu! Nevím zda-li jsi přežil to zranění nebo ne, ale pokud ano, tak věř, že tě čeká osud horší než-li smrt!" říkal si v duchu Basilli.

Basilli byl průměrného vzrůstu Modrého ary. Tělo měl pokryto tmavě modrými peříčky, černá přes obličej a konečky peříček na křídlech byla světle modrá.

Basilli ? Nad čím přemýšlíš ?" zeptal se Vlad s ruským přízvukem.

Ale, jen jsem se zamyslel. Vím, že dnešní hlavní cíl byl Eduardo a Blu měl jít až po něm. Ale i tak jsem spokojený," odpověděl Basilli.

Zatím se moc neraduj. Eduardo odletěl bez úhony a Bluovu smrt jsi ještě nepotvrdil. Za pár minut bys měl vyrazit zpět do kolonie, abys získal nějaké bližší informace o Bluovi."

S tím počítám, neboj. Navíc se v kolonii ukázat musím, protože moje krytí už začíná být dost prohlédnutelné. Nejprve jsem jakože odjel za svým bratrem, potom jsem jakože jel navštívit své rodiče a mám dojem, že Eduardo začíná něco tušit."

Basilli vzlétl, opustil obydlí skryté pod kořenem jednoho ze stromů a zamířil ke kolonii Modrých ara.

Vlad zůstal sám. Vlad je sokol, s mírně zahnutým zobákem, průměrného vzrůstu a pestře zbarvenými pery.

,,Je mladý, zbrklý a činí neuváženě. Ale snad by z něj mohlo něco být," pomyslel si Vlad.

Eduardo a Blu. Dvě největší osiny v peří, co kdy mohly existovat. Blu mi nějak nevadí, proti němu je zaujatý jen Basilli. Ale Eduardo…od toho osudného dne, ho nenávidím…

Byl to překrásný den. Slunce svítilo a s Katjou, mou malou sestřičkou jsme jen tak polétávali po lese a hledali nějakou zábavu. Přistáli jsme poblíž vodopádů a sestra se šla napít. Bylo to poblíž kolonie Modrých ara. Docela mi kručelo v žaludku, a tak jsem řekl sestře, že se jdu porozhlédnout po něčem k snědku. Přikývla a já odletěl. Za několik minut jsem se vracel s překrásným mangem. Uviděl jsem však mladého modrého aru, jak stojí na Katjině krku. Vztek ve mně narostl a já se bezhlavě vrhl na útočníka. Byl jsem mladý a boje neznalý, takže souboj byl celkem jednoznačný. Katja se mezitím vzpamatovala a přiletěla mi na pomoc. Vrhla se útočníkova na záda a snažila se ho ze mě sundat. Nakonec se nám podařilo toho mizeru zahnat. Ale když odlétal, pronesl tu osudovou větu, na kterou do konce života nezapomenu : ,,Tohle tě přijde draho…". Po těchto slovech zmizel neznámo kam a s Katjou jsme se vrátili domů. Druhý den nastalo peklo…Vraceli jsme se se sestrou z návštěvy naší babičky a potkali ho znovu… Tentokrát si na pomoc přivedl posilu, a ne zrovna malou. Stáli proti nám a byli připraveni zaútočit. Eduardo a s ním dalších pět bojechtivých modrých ara.

Utíkej!" vykřikl jsem na sestru a věci se daly do pohybu nějak moc rychle…

Tři modří ara v čele s Eduardem se vrhli na mě a ostatní vyletěli za mojí Katjou. Než jsem se nadál, ležel jsem na zemi a svíjel se v bolestech, zatímco na moje tělo dopadaly další a další rány modrých ara. Sestře se bohužel utéct nepodařilo a za malou chvíli tak dopadla stejně jako já.

Říká se o vás že jste odolní, tak uvidíme. Vezměte ji!" Přikázal mladý Eduardo a dva jeho kumpáni vzali moji sestru pod křídly a vlekli ji směrem k blízké řece.

Ne! Prosím né! Do vody né!" křičela Katja.

Nedávejte ji do vody, ona neumí plavat!" snažil jsem se nějak vyřešit situaci, ale bez výsledků.

Katja se během okamžiku ocitla v nejhlubším místě řeky. Snažila se ze všech sil dostat z vody, která se jí pomalu dostávala do zobáku.

NÉÉÉÉÉ, VYTÁHNĚTE JÍ!" křičel jsem ze všech sil, ale nepomáhalo to.

TY MALEJ FRACKU, OKAMŽITĚ TOHO NECH!" ozvalo se ostře na hladinou řeky. Byl to můj otec.

Sakra, zdrháme hoši!" vykřikl Eduardo a všichni modří ara během okamžiku zmizeli.

Zamířil jsem co nejrychleji pro Katju, která už byla celá ponořená pod hladinou řeky.

Když jsem ji vytáhl z vody, musel jí otec dát umělé dýchání, aby Katju přivedl zpět mezi živé. Strachem o ní jsem téměř nedýchal. Ale nakonec se otci povedlo Katju zachránit.

Uff, Katjo, jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí a starostlivě ji objal.

Je mi trochu špatně, ale myslím že to zvládnu," odpověděla Katja milým, ale vyčerpaným hlasem.

Vlade, vezmi svou sestru domů. Já si to jdu vyřídit s těmi, co jí to udělali." Rozhodl otec, zamával svými velkými a silnými křídly a zmizel.

Udělal jsem jak řekl a vzal Katju domů. Dalo mi to dost práce. Přestože byla Katja mladší než já, nebyla však o moc menší.

Na les se snesla noc a Katja se oddala svým snům. Ale já jsem nezamhouřil oči celou noc. Stále jsem čekal na otce, který se však nevracel. Bylo to až příliš podezřelé. Tak jsem roztáhl křídla a zamířil na jediné místo, kam otec mohl v současné situaci letět – do kolonie Modrých ara.

Přiletěl jsem na hranice kolonie a nasadil to nejopatrnější tempo, co jsem jen zvládl. Dorazil jsem právě včas. Viděl jsem, že otec svádí boj se skupinou dospělých modrých ara. Zraněný padl na zem a nehýbal se. Vylétl jsem ze svého úkrytu a postavil se mezi svého otce a ary.

Zmiz odsud!" zařval na mě jeden z modrých.

Nechte mého otce být! Nejdřív nás napadne jeden z vašich mladých, pak nás napadne celá skupina a teď máte ještě tolik drzosti, abyste napadli i mého otce ? Kvůli vašim harantům se moje sestra dnes málem utopila. Hádejte, kdo byl ten, kdo ji hodil do vody? Kde jsi Eduardo? Vylez ven a ukaž se, ty zbabělče!" křičel jsem svou plný vzteku s příměsí strachu.

Jak se opovažuješ obviňovat mého syna z něčeho takového?!" zakřičel na mně jeden z modrých.

Je…..je to pravda!" ozval sotva slyšitelný hlásek ze skupiny dospělých ara.

Cože? Kdo to řekl?!" rozčiloval se vůdčí ara.

Zpoza jednoho z modrých vykoukl malý modrý ara, mnohem mladší než jsem byl já.

Basilli ? O čem to mluvíš ?" zeptal se Basilliho jeden z modrých, který stál poblíž.

Dnes odpoledne nám Eduardo řekl, že má nevyřízené účty s jedním z malých sokolů. Žádal nás, abychom ho šli podpořit. Prosil i mě, ale odmítl jsem. Eduardo a skupina dalších pěti z našich, odletěli směrem do lesa. Byl jsem zvědavý a sledoval je. Uviděl jsem je kousek od řeky. Zaútočili na tohoto sokola a jeho sestru. Dva vzali do drápů tu holčičku a hodili ji do řeky. Slyšel jsem, jak na ně křičí, že neumí plavat. Ale nikdo toho nedbal. Vše co tento sokol říká je pravda!" řekl mladý Basilli.

Tomu nevěřím! Jste lháři. Můj syn je již natolik dospělý, aby se vyvaroval takového podlého a dětinského chování!" stál za svým synem vůdčí ara.

To není pravda! Váš syn je podvraťák a násilník!" křikl jsem na něj a věci se daly do pohybu.

Vůdčí ara mě uděřil křídlem do obličeje tak silně, až jsem z toho upadl na zem. Můj otec vystartoval na aru a v jeho očích bylo jasně zřetelné, že má jen jediný cíl – zabít ho! Nedostal se k němu ani na pět metrů a byl zastaven ostatními ary, kteří bránili svého vůdce. Mě na zemi chytili a drželi, abych otci nemohl pomoci a musel se tak dívat na jeho krveprolití. Otec se skácel k zemi a nehýbal se. Z několika ran na jeho těle vytékala krev, a já jsem začal žadonit o milost. Vůdčí ara ke mně přistoupil, chytil mě pod krkem a řekl : „ Tohle, ti bude připomínat, že nemáš špinit něčí jméno! Obzvlášť ne jméno mého syna!" Když domluvil, jedním z drápů mi přejel přes pravé křídlo, což způsobilo hlubokou ránu, která začala krvácet.

Odneste je odsud!" přikázal vůdčí ara.

Ara, který mě držel, mě chytil do svých drápů a vznesl se. Další dva modří chytili mého otce a oba nás nesli k hranicím kolonie. Poslední věc co si pamatuji, je pohled na smějícího se Eduarda. Potom jsem upadl do bezvědomí."

Vlad pohlédl na své zjizvené křídlo a řekl : „Tehdy jsem ti přísahal pomstu Eduardo, a nepolevím, dokud ji nedostanu! Přísahal jsem ji i tvému otci, ale ten se odepsal sám, když zahynul při boji mezi vámi modrými a červenými. Navíc, mám spojence. Postavil se za mě tenkrát a teď, když máme podobné zájmy, spojili jsme s Bazillim své síly a věřím, že dokážeme cokoliv! Moji lidští přátelé dřevorubci jsou již připraveni na kraji džungle. Stačí jen pokyn k činnosti. Eduardo, ty zemřeš mým drápem a Blu, tvůj osud je v rukou Basilliho. Můžeš se jen modlit, aby to s tebou ukončil rychle a bezbolestně," řekl si Vlad pro sebe a zmizel v džungli.

O několik týdnů později v kolonii modrých ara

Ahoj kámo, tak jak se ti daří?" zeptal se Marco, který právě vstoupil do stromového domu Bluovy rodiny.

Ale jo, podle Mimi se za pár dní budu moci zapojit do zásobování kolonie," odpověděl Blu, který již nemusel kvůli svému zranění trávit veškerý čas v posteli.

Tak to je dobře, ne? Eduardo tě nechává pozdravovat. Přišel by sám, ale má teď hodně práce. Stejně jako my všichni. Červení se dnes pokusili překročit naše hranice a ukrást nám území. Ale neuspěli."

Už mě nebaví tady jen tak ležet jako kus dřeva. Letíme! Kde mohu pomoci?"

Cože? Ne ne ne ne ne… Mimi sice říká, že za pár dní budeš kompletně uzdraven, ale ty dny jsou ještě před tebou. Z té postele se nehneš!" zarazil ho Marco rázně.

Nezkoušej to na mě. Jewel mě možná dovede uzemnit pouhými třemi větami, ale ty… pokud mě tady chceš udržet, budeš mě muset zpacifikovat něčím jiným než slovy." Blu se nehodlal jen tak vzdát.

Heh, co s tebou mám dělat, tak poleť," rezignoval Marco a vyletěl ze stromového domku.

Blu ho následoval, i když mu to stále dělalo jisté potíže. Křídla přecijen delší dobu nepoužíval. Prolétali kolonií a narazili na Eduarda.

Zdravím Eduardo." Pozdravil Marco a přistál vedle Eduarda.

Zdravím Vás pane." Pozdravil i Blu a dosedl vedle nich.

Blu…říkal jsem ti už snad stokrát, abys mě oslovuj 'Eduardo'. Zdravím i tebe Marco," odpověděl Eduardo s pousmáním.

Jistě Eduardo, zapomněl jsem," omlouval se Blu přátelsky.

Co vlastně děláš venku z postele? Mimi tě prohlásila za zdravého?" zeptal se podezřívavě Eduardo.

Nooooo…ano, uschopnila mě. Marco říkal, že je potřeba každé křídlo, tak jsem dorazil," odpověděl Blu.

Tak to má pravdu. Myslíš, že to zvládneš?" podíval se na něj vážně Eduardo.

Ano, určitě ano," odhodlaně odpověděl Blu.

V tom případě vítej zpět mezi elitou elit!" odpověděl Eduardo a podával Bluovi křídlo na přivítanou.

Děkuji" opětoval Blu úsměv.

A co se týče tebe Marco, vezmi si pár dní volna. Nikdo za ty dny nepracoval pilněji než-li ty. Tak si myslím, že si zasloužíš trochu odpočinku," obrátil se Eduardo směrem k Marcovi.

Ale Eduardo! Jsou potřeba všichni a já nemůžu jen tak lenošit doma," nesouhlasně kroutil hlavou Marco.

Blu se vložil do rozhovoru: „Jestli nechceš doma odpočívat, tak bych věděl jak tě zabavit. Ještě před tím incidentem, jsem slíbil rodině, že si uděláme společný výlet po Amazonii a zakončíme ho v malém městečku nedaleko od okraje džungle."

To zní celkem zajímavě. Alespoň trochu víc poznám tvou rodinu. Víš co? Já to beru." Marco sebevědomě přijal Bluovu nabídku.

Výborně! A já jsem teď jenom tvůj Eduardo…" řekl Blu.

Skvělé! Za pár dní chystáme výpravu hlouběji do džungle nasbírat byliny, ovocná zrna a pár dalších věcí. Takže se připrav, poletíš s námi. Návrat očekáváme tak do 5–10 dnů." Eduardo nastínil Bluovi plány pro příští dny.

Dobře, budu připraven. Můžu nějak pomoci ještě dnes?"

Vlastně ano…Zaleť za Robertem. Vysvětlí ti podrobnosti ohledně té výpravy a možná pro tebe bude mít i nějakou práci pro dnešek."

Děkuji. Jen si ještě promluvím s Marcem a vyrazím," řekl Blu.

Eduardo přikývl a odletěl do kolonie.

Marco, nemyslíš, že je nejvyšší čas začít s mým výcvikem?"

Upřímně, asi ano… Budeš potom delší dobu pryč, tak bychom mohli stihnout alespoň nějaké základy," souhlasil Marco.

Vlastně, teď mě napadá...! Když poletíš s Jewel a dětmi na ten výlet, mohl bys to vzít přes oblast, kde budeme s výpravou. A vždy v podvečer bychom mohli cvičit. Co ty na to Marco?" navrhl Blu.

Dobrý nápad! Alespoň nebudeme zbytečně ztrácet čas a ty tak pronikneš dříve do tajů boje." Souhlasil s úsměvem Marco.