Hlava 12 mezinárodní vzdělávací reformy
1. září 1996, 15:47
Petunie Dursleyová si pobrukovala při luxování obývacího pokoje. Nešlo ani tak o to, že by koberec potřeboval vyčistit, jen si myslela, že zahlédla smítko prachu. Možná šlo jen o stín, ale nechtěla nechat nic náhodě. Kdyby přišla návštěva byl to prach, co by si o ní pomysleli? A tak luxovala, jen tak pro jistotu.
Měla ještě hodinu a půl, než se vrátí Vernon, aby udělala večeři. Nechtěla si to přiznat - a kdybyste se zeptali, zásadně by to popřela - ale šíleně se nudila. Dudlánek odjel dopoledne do Smeltings a kluk byl z domu pryč, což bylo jedině dobře, neboť moc dobře věděla, co si sousedé šuškají. Divili se, kde udělala chybu, když jí v domě vyrostl takový nenapravitelný kriminálník, který už šestým rokem musel chodit do školy pro mladistvé delikventy. Bylo však lepší, když si mysleli tohle, než aby se dozvěděli pravdu.
Nikdy by nikomu nepřiznala, že dítě její sestry je jedním z těch zrůd. Nebylo to prostě normální. Nikdy nepochopila, proč vlastně její sestra do té školy chodila. Nevarovala ji Petunie, jak nebezpečné to může být? Že je svět plný zlých lidí, kteří snadno zkazí naivní dívku, jako je Lily. Ale ta nikdy neposlouchala.
Kdysi si však bývaly blízké. To ale bylo dávno, dlouho před tím, než přišel ten proklatý dopis. Lily se vždycky dostal do nějakých potíží. Lezla na stromy, na které nesměla, přebíhala silnice, aniž by se rozhlédla a urážela ty zlé holky z vedlejší ulice. Vždycky tu pro ni ale byla Petunie, která svoji mladší sestřičku chránila. Ale když přišel ten dopis, došlo jí, že už není potřeba. Lily se vydala do svého vlastního světa, plného vším, co si člověk jen dokáže představit.
Petunie ale viděla dál. Každá mince má rub i líc a všude jsou zlí lidé, stejně jako ty holky z vedlejší ulice. Kdyby Lily odešla do svého světa, Petunie by ji nemohla dále chránit, a tak dělala vše pro to, aby Lily nikam nejela. Ale ta nikdy neposlouchala.
Občas si představovala, jaký by byl život bez toho dopisu. Lily by pořád žila a nikdy by se neodcizily. Petunie obviňovala sebe, měla mít ze své sestry radost, ale nedokázala to. Vinila pocit opuštění, vinila ten malý hlodavý pocit závisti, když Lily dopis dostala a Petunie ne.
To už je ale dávno. Jedné temné noci přišel on. Samozřejmě jedna z těch zrůd, protože žádný normální člověk by si neoblékl něco takového, leda tak na Halloween. Petunie se schovala ve vedlejším pokoji, když se po jejích rodičích dožadoval, aby mu řekli, kde Lily je. Když jej odmítli, použil nějakou svoji zrůdnou sílu, aby je mučil. Ujistil se, že opravu nic neví a zabil je. dva záblesky světla a bylo to. Musela použít všechnu svoji vůli k tomu, aby nevydala ani hlásku. Nakonec odešel, ale před tím ještě nad domem udělal nějaký symbol.
Nikdy své sestře neodpustila, co se stalo. Jen díky ní byli jejich rodiče mrtví. Ne. Jen díky tomu dopisu.
A tak začal kouzla nenávidět.
A pak jednoho rána, jen něco přes rok, kdy začala žít život s vlastní rodinou, našla na prahu malého chlapce a celý její pečlivě vystavěný svět se zřítil jako domeček z karet. nic už nemělo být jako dřív, ten kluk byl určitě stejná zrůda jako jeho rodiče a nemohla udělat nic, aby tomu zabránila. Stejně, jako nemohla ochránit Lily, nemohla ochránit jeho. A tak se k chlapci odmítla emočně připoutat. Nedovolila, aby ji znovu něco ranilo. Prvních pár let proběhlo v pořádku bez jakýchkoli náznaků nenormálnosti. Čas od času se přistihla, jak zapomíná na svoji přísahu, ale pak se začaly dít divné věci a ona věděla, že je vše jen otázkou času. Vernon si myslel, že tu magii z kluka dokáže dostat, ale Petunie věděla víc. Stejně jako byl Lilyin osud dostat svůj dopis, on měl dostat svůj, až bude dost starý. A stejně jako Lily vstoupí do temného světa s pocitem, že jej čekají jen samá sluníčka a duhy.
Smítko prachu - nebo to byl opravdu stín - se vehementně vzpouzel, když přes něj přejížděla vysavačem. Soustředila se jen na to místo a vůlí se skvrnu snažila přimět, aby zmizela.
Znovu zvonil zvonek. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že jej poprvé ani neslyšela. Vypnula vysavač a šla otevřít. Za dveřmi stál úředně vypadající muž v obleku s rukou nataženou ke zvonku, aby na sebe potřetí upozornil. Ruku sklonil a přátelsky se usmál.
"Paní Dursleyová, předpokládám?"
Petunie přikývla: "Ano, přejete si?"
"Tohle je vždy těžké.," povzdechl si muž, "jde o vašeho synovce. Jeho třída byla tento rok vybrána pro letošní vzdělávací akci, začínající..." pohlédl krátce na hodinky, "no, nevím přesný čas, ale odjíždět budou zanedlouho."
Petunie na něj jen zírala, než našla hlas: "O čem to mluvíte? Nemám žádného..."
"Ale kuš," mávl rukou odmítavě, "jsme oba dospělí lidé, nemáte žádný důvod cokoli předstírat. Mým úkolem je pouze vás informovat, že se bude účastnit Hlavy 12 Mezinárodní vzdělávací reformy. Pokud přežije..."
Petunii se hrůzou rozšířily oči: "Co tím myslíte, pokud přežije?"
Chlápek se uchechtl, "nejtěžší částí mé práce je informovat rodiče a poručníky. Počkáme na vašeho manžela, nebo mu mé vysvětlení předáte?"
"Řekněte mi to hned."
"Tak tedy dobrá. On a jeho spolužáci budou vysazeni na ostrově, poslední je propuštěn. Je možné, že zrovna váš synovec...ehm...zvítězí. Z našich záznamů vyplývá, že je celkem odolný. Také je ale naprosto možné, že bude chtít vyhrát některý z jeho spolužáků. Zabij, nebo zemři. To je pravidlo." Po těchto slovech na šokovanou Petunii kývl a odešel.
Aniž by si to uvědomila, Petunie zavřela dveře a vrátila se k vysávání obýváku. Přes uslzené oči si všimla, že ke skvrně na koberci se přidala další.
Zbývá 40 studentů
2. září, 2:13
Když Harry Potter (chlapec 15, Nebelvír) přišel k sobě, seděl na židli v podivné učebně, spolu se všemi ze svého ročníku. Většina byla vzhůru a buď se rozhlížela kolem nebo šťouchala do něčeho na svém krku. Harry se krku dotkl také a nahmatal chladný kov. S rozšířenýma očima se rozhlédl kolem sebe - všichni měli stejný kovový obojek. Co se to probůh dělo?
V čele učebny seděl na židli ten divný kouzelník z Velké síně a studenty pozoroval. Harry s ním na moment navázal oční kontakt, ale přerušil jej, když někdo zaječel. Podíval se směrem k Megan Jonesové (dívka 10, Mrzimor) a všiml si, že okna jsou překrytá něčím, co vypadalo jako kovový plát a černá plachta. Znepokojení se mu šířilo tělem, něco tu bylo moc a moc špatně.
Zbytek studentů už byl vzhůru, a tak se kouzelník postavil a odkašlal si. Až na ty, kteří se sotva probudili, se na něj všichni otočili. Chlap je zpražil pohledem: "Nechtějte po mně, abych musel vaši pozornost upoutat znovu, protože to by pro někoho z vás mohlo být smrtelně nebezpečné." Rázem mu všichni v místnosti věnovali plnou pozornost a muž se usmál.
"Jsem váš dozorce, pan Montgomery. Klidně mi říkejte Monty, stejně vám moje jméno za malou chvíli k ničemu nebude. Vaši rodiče nebo poručníci byli zpraveni o vaší situaci, takže je vše podle předpisů. Asi si všichni říkáte, co tu děláte, takže přejdu k věci. Každý rok je vylosována jeden ročník ze všech kouzelnických škol, aby se účastnili našeho malého...programu."
Harry se odvážil střelit pohledem po svých přátelích, aby se ujistil ,že není sám, kdo nic nechápe. Hermiona Grangerová (dívka 8, Nebelvír) si rukou zakrývala pusu a zírala na kouzelníka s naprostým děsem v očích. Ron Weasley (chlapec 19, Nebelvír) strašidelně zbledl a neznatelně se třásl. Harry stočil pohled zpět na dozorce, který se stále křivě usmíval.
"Ano, někteří z vás ví, o čem mluvím. Těm, kteří ne, vše rád vysvětlím. Vzhledem k rostoucí neposlušnosti mládeže po celém světě, vydalo v roce 1984 Ministerstvo kouzel nový zákon," otočil se k tabuli za ním a začal psát: "Mezinárodní vzdělávací reforma hlava 12, nebo zkráceně jen Hlava 12," a otočil se zpět na třídu.
"Vejde 40 studentů, vyjde jen jeden. Přesně tak, pejsánci, slyšíte dobře. Budete bojovat o holý život," a otočil se znovu k tabuli, na kterou nakreslil oválný tvar, který následně svisle a vodorovně rozdělil na části, "nalézáte se na ostrově. Původní obyvatelstvo bylo evakuováno, takže se nemusíte obávat ohrožení nevinných životů," a otočil se zpět na třídu: "Nějaké dotazy?"
Studenti se po sobě podívali, doufaje, že se přihlásí někdo jiný, kdo by vyslovil otázky, na které všichni chtěli znát odpovědi. Nikdo na sebe ale nechtěl upozorňovat.
Pan Montgomery pokrčil rameny a pokračoval: "Možná později. Kde jsem to skončil? Aha, už vím. Každý dostane batoh s přídělem potravin a vody, mapu, hodinky a zbraň náhodného výběru. Někteří dostanou lepší zbraň než jiní. Taky koukám, že někteří z vás nepřestávají tahat za ten slušivý obojek. Radím vám, nechte toho, pokud chcete, aby vám zůstala hlava pevně na krku." Všichni okamžitě odtáhli ruce od kovového kroužku na svých krcích.
"Právě teď se nacházíme ve škole blízko středu ostrova. Deset minut po té, co odejde poslední z vás, se ze školy stane takzvaná zakázaná zóna. Pokud se objevíte v zakázané zóně, obojky vybuchnou. Každé dvě hodiny se z nějaké zóny stane zakázaná. Předem vám budeme hlásit, které zóny omezíme. Tak dávejte pozor. Závsí na tom váš život."
Nikdo se ani nepohnul a nevydal žádný zvuk. Harry se nemusel ani rozhlížet, aby věděl, že všichni v místnosti byli stejně šokovaní, jako on. Tedy kromě "Montyho".
"Hůlky vám byly zabaveny. Poslední přeživší ji samozřejmě obdrží zpět. Do té doby si budete muset vystačit se zbraněmi, které dostanete. Jak jsem zmínil dříve, výběr je náhodný a někteří budou ozbrojeni lépe než jiní. Když náhodou skončíte s nějakým krámem, doporučuji vám obrat někoho z vašich spolužáků." odmlčel se. "Otázky?"
Studenti se po sobě znovu podívali, dokud se nezvedla roztřesená Hermionina ruka. Dozorce se povzbudivě usmál a kývl na ni.
"Co když se odmítneme účastnit?" strach jejím hlasem přímo lomcoval. Harry musel ocenit její odvahu vůbec promluvit.
Montgomery se usmál ještě více: "Jsem moc rád, že jste se zeptala. Pokud během dvaceti čtyř hodin nezemře jediný student, všechny obojky vyletí do vzduchu. Všichni umřou, Nikdo nevyhraje. A než se někdo z vás zeptá, můžeme dálkově odpálit obojek každého pitomce, který se pokusí utéct. Další otázky?"
Hermiona zakroutila hlavou a sesula se na židli.
"Tohle je kravina!" Draco Malfoy (chlapec 13, Zmijozel) se roztřeseně postavil. "Máte vůbec tušení, kde je můj otec? Kdyby věděl, co tu chystáte, nikdy by vám to nestrpěl! Nemůžu se něčeho takového účastnit."
Montgomery vyprskl smíchy: "Malfoy, že ano? Slyšel jsem o tobě. Myslíš si, jak stojíš vysoko nade všemi, co? Narodil ses, a tak se musí celý svět poklonil a uctívat zem, po které kráčíš, co?" oči mu nebezpečně blýskly. "Rovnost. Nikomu se nedostane zvláštního zacházení. Nezáleží na tom, jestli jste bohatí, vyvolení zachránit svět, nebo chudí a šikanovaní. Můžete být nejlepší studenti, můžete být nejhorší delikventi. Nikdo není lepší nebo horší v očích Hlavy 12. Ano, pane Malfoyi, znám vašeho otce. Byl jedním z těch rodičů, kteří novinku o vašem osudu přijal nejklidněji. Zmínil se, že je pro vás náš výchovný program skvělou příležitostí ukázat, z jakého jste vlastně těsta," a ošklivě se usmál, "posílá vám své požehnání."
Malfoy si sedl, oči rozostřené. Harry si nedokázal ani představit, co se mu honilo hlavou. Téměř s ním i soucítil...téměř.
Pan Montgomery teď obcházel třídu a každému studentovi podal papír tužku.
"Než vás vypustíme do světa, kuřátka, každý z vás mi za úkol něco napíše. Chci abyste napsali Zabiji a následovat bude jméno vašeho spolužáka. Větu napíšete tolikrát, kolik máte v spolužáků. Pokud neznáte něčí jméno, stačí se zeptat. Vše jasné? Bezva. Pusťte se do práce." Přešel ke dveřím a pokynul někomu na chodbě. Vstoupila trojice mužů, každý z nich před sebou tlačil vozík naplněný něčím, co vypadalo jako batohy.
Harry znechuceně zíral na svůj papír. Nemohl to udělat, bylo to prostě...špatné. Očividně nebyl sám, kde se tak cítil, protože většina studentů se tužek ani nedotklo. Někteří však ano, ti už měli několik řádků napsaných.
Dozorce se od dveří vrátil do čela třídy a rozhlédl se po studentech: "Vidím, že píší jen zlomek z vás. Opravdu nerad bych vás do něčeho nutil."
Harry stále zíral na svůj papír a ruce se mu třásly, když se chopil tužky. Přeci nemohl...
"Já to neudělám!" ohlásil Seamus Finnegan (chlapec 7, Nebelvír), "nemůžete nás do toho nutit! No tak lidi! Když se spojíme, můžeme ho skolit!" a postavil se. Někteří studenti se začali zdráhavě zvedat taky, zastavil je však lesklý předmět v ruce pana Montgomeryho.
Třídou se rozlehla hlasitá rána, rozstříkla se sprška krve a Seamus padl mrtvý k zemi. Některé dívky se rozječely a zbytek začal panikařit.
Montgomery si povzdechl: "Tohle jsem opravdu nechtěl. Vážně. Ale někdy je to jediný způsob, jak se poučí. Doufám, že nikoho z vás nenapadají další úžasné nápady." Zasunul zbraň zpět do pouzdra a vrátil se k pozorování studentů: "Když to vezmete z té světlejší stránky, nemusíte psát devětatřicet jmen, ale jen osmatřicet."
Teď psali už téměř všichni. Jeden po druhém však začali psát i ostatní. Harry znovu roztřeseně uchopil tužku. Do psaní se pustil jako poslední.
Po době, která všem přišla jako věčnost, měli všichni hotové své seznamy smrti. Atmosféra ve třídě byla tak ponurá, že se dala krájet.
Pak Montgomery promluvil: "Než vás vypustíme, dám vám možnost zeptat se na jakoukoli otázku, která se snad honí vašimi mladými hlavinkami. A pamatujte, deset minut po té, co poslední student opustí budovu, se škola stává zakázanou zónou, takže nebudete mít další příležitost se zeptat."
Pár žáků se po sobě ohlédlo, příliš vyděšení se na něco zeptat. Smrt jejich spolužáka byla příliš čerstvá.
Michael Corner (chlapec 2, Havraspár) váhavě zvedl ruku: "Kdy to vypukne? Tím chci říct...kdy můžeme začít...ehm"
Monty se usmál: "Jakmile vyjdete z budovy. Někdo další?" ticho. "Pak vás tedy rozpustíme. Každou minutu vyvolám jméno, dotyčný si vybere batoh a odejde. Snadné. Tak kdopak začne letos?" přešel k mužům, kteří přivezli vozíky s batohy a dostal od nich obálku, "chlapec 7..." zkontroloval číslo na seznamu žáků na svém stole: "aha, tak nic, ten se rozhodl neúčastnit se. Tak tedy dívka 7, Frobisherová, Victorie."
Vicky (dívka 7, Nebelvír) se roztřeseně postavila. Ustrašeně se ohlédla po svých spolužácích, než opatrně zdvihla jeden z batohů a vyběhla se slzami v očích ze třídy.
Harry se cítil naprosto prázdný, když si konečně uvědomil vážnost situace - všichni jeho přátelé a spolužáci se budou navzájem vraždit. Něco takového se mělo odehrávat jen těch nejhorších nočních můrách.
"Goldstein, Anthony."
Po něm byla na řadě Hermiona. Harry se pokusil zachytit její pohled, naznačit jí nehlasně, aby počkala na něj a na Rona. Když budou spolupracovat, možná najdou společně cestu, jak ty ohavné obojky sundat. Ale když se zvedla a přebírala si batoh, ani se neohlédla.
Montgomery vyvolával jedno jméno za druhým a studenti se zvedali, vybírali si batohy a mizeli do neznáma. Někteří plakali, někteří byli v šoku. Každý ale byl nějak zasažen. Harry se pokusil zachytit pohled od svých nebelvírských spolužáků, doufaje, že zachytí jeho zprávu a počkají.
Nakonec byl vyvolán i on. Pomalu přešel k vozíku, vybral si batoh a pohlédl zpět do poloprázdné třídy. Doufal, že jim dojde jeho významný pohled a odešel chodbou pryč. Ta byla sice pustá, Harry se pro všechny případy (pro jaké případy?) držel u zdi a vyšel otevřenými dveřmi na konci chodby ven.
Nikdo. Nikdo se neobtěžoval na něj počkat. Nebylo tu nic než svist vanoucího větru. Pustil se dál na pozemky. A pak...
Harry cítil, jak jej něco škráblo do ruky a uskočil stranou. Divoce se rozhlédl a spatřil Ernieho MacMillana (chlapec 12, Mrzimor), jak stojí na střeše školy s kuší v ruce.
Harry strnul. Nevěděl, co dělat. Právě na něj zaútočil jeho spolužák.
"Příště neminu," oznámil Ernie, když do kuše vsadil další šipku.
Harry se vrhl ke stěně školy. Slyšel vzteklé Ernieho zavrčení někde nad ním a vrzání kroků na střeše. Pravděpodobně byl někde bokem žebřík nebo něco podobného. Harry si nebyl jistý, zda může risknout sprint přes otevřený prostor před školou a tak dál ustupoval podél stěny školy. A pak o něco zakopl.
"Au, můj zadek," postěžoval si, když vstal a třel si naraženou partii. Ohlédl se po předmětu, o který zakopl a nevěřícně zůstal civět na tělo Diany Moonové (dívka 14, Nebelvír). Z halvy jí trčel konec šipky z kuše.
"Můj bože.." vykoktal a odcouval od těla zpět ke vchodu. Když zůstane na místě, akorát se nechá zabít. Nebo někoho jiného. Každou chvíli by měl ze školy vycházet další student. Musel je varovat.
"Nehýbej se," požádal Ernie a namířil kuši Harrymu na hlavu, prst na spoušti.
Harry polkl a pokusil se vyjednávat: "Ernie, počkej! Nemusíš to udělat. Prosím, vyslechni mě. Když se budeme držet spolu, můžeme to celé přežít. Jen, prosím, dej pryč tu kuši. Jsme přeci přátelé, ne?"
"Přátelé? Ti nevydrží. Jen jsem jim chtěl ukázat, co jsem si vybral a oni prostě utekli. Utekli. Ani mě nevyslechli," Erniemu se v očích bláznivě blýskalo. "Rozprchli se jako...jako...prostě jako něco. Akorát tahle neběžela dost rychle," pokynul k mrtvole na zemi. "Musel jsem ji zabít. Zabij nebo zemři. Já umřít nechci," připravil se k výstřelu, "já umřít nechci!"
Naštěstí pro Harryho se dveře školy otevřely a odpoutaly Ernieho pozornost na tak dlouho, aby jej mohl Harry srazit. Nejdůležitější bylo dostat kuši mimo jeho dosah.
Zatímco se chlapci prali, Pansy Parkinsonová (dívka 15, Zmijozel) kolem nich proběhla tak rychle, jak jen dokázala, když si jich všimla. Neuběhla ani pět metrů, když se jí do levé nohy zakousla ostrá bolest. Kuše musela vystřelit a ze všech lidí na světě musela trefit zrovna ji. I tak by se radši prodírala lesem, než aby zůstala na místě. A tak kulhavě odbíhala pryč.
Harry rvačku prohrával. Ernie byl větší než on - jako ostatně většina jeho spolužáků - tudíž čím déle bojoval, tím větší byla šance, že ho Ernie zabije. S posledním vypětím sil vykroutil Erniemu kuši dostatečně tak, aby jej praštil pažbou do hlavy, posílaje ho tak do říše snů. Neobtěžoval se zůstat na místě, aby čekal, až se zmagořený mrzimorák zmátoří a začne znovu střílet. Ne, lepší bude, když počká v lese.
Zbývá 38 studentů
PP: Asi mnozí z vás poznali, že se povídka inspiruje japonským filmem Battle Royalle (ze kterého vychází i podobné Hunger games)
