Kapitola II

"I za tu nejdrobnější chybu může někdy člověk zaplatit vysokou cenu."
- Danielle

Postarší policejní úředník Joseph seděl před svým počítačem a zadával do databáze personálie trochu nevýrazné šestnáctileté dívky sedící na židli před jeho stolem. Její jméno bylo Danielle, ale věděl, že její bývalí kumpáni z Týmu Galactic ji běžně oslovovali "Dani," protože mu to řekla, jako by to bylo kdoví jak důležité. Její přezdívku zadal pro jistotu také, kdyby se náhodou někde objevila v nových důkazních materiálech proti Týmu Galactic.

Následně zadal její věk a oslovil ji: "Takže, Danielle..."

"Říkejte mi prosím Dani," přerušila ho Danielle se vzdorovitým výrazem. "Nesnáším svoje jméno. Kratší varianta zní mnohem líp," dodala na vysvětlenou.

Joseph ji chvíli pozoroval přes své upatlané brýle a ani se neobtěžoval zeptat, proč jí tolik záleží na tom, jak ji lidi nazývají. Taky jí mohl pořádně setřít a vysvětlit, že není zrovna v nejlepší pozici na to, aby si kladla požadavky, ale neudělal to. Byl pátek, skoro pět hodin odpoledne a on stejně jako každý normální člověk v Eterna City hodlal co nejdříve vypnout počítač a odejít domů. To poslední, co teď potřeboval, bylo vleklé klábosení s adolescentním spratkem. Zvláště když si byl jistý, že se od ní nedozví nic užitečného.

"Chtěl jste se na něco zeptat," přerušila Dani tok jeho myšlenek.

Joseph si upravil brýle na nose, trochu se předklonil a sepjal ruce.

"Naposledy si ještě shrneme celou vaši výpověď o dnešní události a zapíšeme to," řekl a ignoroval její otrávené povzdechnutí. "Dnes ve tři hodiny odpoledne jste byla spatřena, jak klepete na dveře domu profesora Larche."

"Jo." řekla dívka, protože to byla ta nejkratší souhlasná odpověď, jaká existovala.

"Když vám neotevřel, volala jste na něj přes dveře, že potřebujete mluvit s, é... Braxterem," pokračoval policista. V duchu si musel připomenout, kdože to vlastně byl: Vědec, který se zapletl s Týmem Galactic.

Přikývla. Pak vyhrkla "Ano, ano, jistě, máte pravdu," když jí došlo, že Josephovi pohyb hlavou nestačí jako znamení souhlasu.

Joseph pak pokračoval: "Uslyšel vás detektiv Miguel, který byl zrovna na cestě k preferorovu domu."

Dani měla chuť si nafackovat. Jak mohla být tak hloupá a vyslovit nahlas jméno "Braxter?" A hned sama sobě odpověděla: Protože vždycky když je ve stresu a věci se nevyvíjí podle plánu, má tendence se ukvapovat a jednat impulzivně. A taky protože byla zoufalá a cítila, že její jediná šance jí proklouzává mezi prsty.

Život už je takový. I za tu nejdrobnější chybu může někdy člověk zaplatit vysokou cenu. Tohle sice nebyl nakonec ten případ, ale když stála před domem profesora Larche a za zády se jí najednou objevil detektiv, který ji nakonec odvedl na místní policejní stanici, obávala se nejhoršího.

Joseph utichl a zjevně čekal na její reakci. Dani, která ho vnímala jen na půl ucha, si musela v duchu zopakovat jeho otázku, kterou zachytila jen podvědomě. Jste si vědoma, že muž jménem Braxter byl badatel najatý týmem Galactic a hledaný zločinec?

"Ano."

Joseph poposedl a přimhouřil oči, když se zeptal: "Ale nebyla jste si vědoma, že je mrtev?"

"Ne," zalhala a byla to jediná opakující se otázka toho odpoledne, kdy lhát musela. Ostatní otázky se daly odbýt nejasnými odpověďmi nebo polopravdami. Ve skutečnosti věděla, že Braxter je "mrtev." Tak si alespoň přál, aby se domníval zbytek světa. Pouze Dani a její kamarád Tris znali celou pravdu.

"A profesora Larche jste kontaktovala," pokračoval Joseph za hektického bušení do klávesnice, "protože jste si myslela, že je Braxter naživu a profesor bude vědět, kde ho najít."

"Ano."

Další souhlas, další polopravda.

"Důvodem, proč jste si myslela, že profesor Larch může být nějak zapleten s Braxterem či Týmem Galactic je, že jste... ehm... zaslechla zvěsti od některých ze svých bývalých kolegů." Josephův hlas začal znít skepticky, ale pokračoval: "Bohužel si však nepamatujete, kdo přesně vám něco takového sdělil."

Dani cítila, jak ji Joseph spaluje pohledem. Jeho oči se zúžily do tenké štěrbiny.

"Ano, tak to je. Je mi líto, že nemůžu policii více pomoct," reagovala Dani a snažila se ostošest, aby to vyznělo upřímně.

"Hlavně si nesmíte myslet," pokračovala a připadala si, jako když musí hasit obrovský požár, co se jí vymknul z rukou, "že profesora obviňuji ze spolupráce s Týmem Galactic. Chtěla jsem jenom zjistit, co je na těch dohadech pravdy. Sama jsem nevěděla, co si o nich myslet."

To byla další polopravda. Ve skutečnosti měla velmi silné podezření, co se dozví, pokud bude mít příležitost si s profesorem nerušeně popovídat.

Nervózně pozorovala Josephův ostříží pohled a opatrně mluvila dál: "Teď už to ale vím. Profesor je určitě nevinný. Byly to jen pomluvy. Znáte to přísloví? Tonoucí se stébla chytá? Chtěla jsem uvěřit, že mi může pomoct a tak jsem sama sebe přesvědčila, že bude o Braxterovi vědět."

Ano, profesor je určitě nnevinný, pokud o Braxterovi neví nic. Jenže ve skutečnosti měla Dani dobrý důvod si myslet, že o něm ví více než ona sama – což si nechala pro sebe.

"Jistě," utrousil Joseph a zněl ještě více upjatě než předtím. "Jedno vám věřím. Profesor Larch je určitě nevinný. Do Eterna City se totiž přistěhoval až po celé aféře s Týmem Galactic. Podle našich záznamů celý dosavadní život strávil mimo náš region v Saffron City jako věděcký pracovník společnosti Silph Co."

Ještě jednou se zuřivě vrhnul na svou klávesnici, aby do policejní databáze mohl zadat poslední záznam ohledně jejich víceméně neplodného výslechu.

"To bude asi vše," řekl Joseph, když byl hotov. "Než vás propustím, mám pro vás jednu radu, Dani."

Obočí oslovené dívky překvapením vystřelilo vzhůru.

"Víte, jaké je obecné usnesení ohledně trestu pro nezletilé členy Týmu Galactic?"

"Jistě," zamumlala Dani a více se nevyjádřila. Tohle měla čekat.

"Výborně," ušklíbl se Joseph. "Tak vám nemusím vysvětlovat, proč vám odteď zakazuji jakýkoli kontakt se členy Týmu Galactic, bývalých nebo současných. Taky bych vám radil, abyste profesora přestala obtěžovat. Už jste ho svou výpovědí poškodila dost. Teď budeme muset ověřit, jestli náhodou opravdu toho Braxtera nezná a z nějakého důvodu to nezatajoval. V nejlepším případě to bude ztráta času. V nejhorším případě..."

Policista svou černou vizi nedokončil a Dani nic neříkala. Usnesení, na které policista narážel, stanovovalo, že mladistvým členům Galacticu se trest promíjí s následující podmínkou: Pokud budou znovu přistiženi při nelegální činnosti jakkoli související s Týmem Galactic, budou zatčeni i přes svůj věk a potrestáni odnětím svobody na dobu určenou závažností svého činu. Usnesení následně rozvádělo tuto vágní větu do přesných podmínek na tolika stránkách, že to průměrný člověk automaticky přeskočil.

"Pokud porušíte tento zákaz, můj kolega detektiv Greene si to vyloží jako nezákonné jednání a zatkne vás. Vyjadřil jsem se dostatečně jasně?"

Zdálo se jí to, nebo si to ten člověk vysloveně užíval?

"Vyjádřil jste se naprosto jasně," odpověděla Dani a doufala, že odsud bude moci co nejdříve vypadnout. Už tak ztratila příliš mnoho času.

"Výborně. Tak můžete jít. Hezký víkend," řekl Joseph a ani se nenamáhal znít upřímně.

Dani vstala, oplatila mu ironickým pozdravem a zamířila ke dveřím do chodby.

"Ještě jedna věc, Dani," ozval se Joseph.

Prudce se k němu otočila. Co ještě chce?!

"Vy sama jste hned přiznala, že jste byla členkou Týmu Galactic. Ale nikde v žádné jejich dokumentaci jste nebyla zmíněna. A ani vaše jméno nikdo v souvislosti s týmem Galactic nezmínil."

Jistě že ne, pomyslela si Dani. Protože jste neschopní pitomci. Byly nás stovky a odhalili jste jenom část z nás. Nemáte ani záznam, ani povědomí o Saturnovi, jedním z našich nejvyšších velitelů, nemluvě o nějakých gruntech jako jsem byla já.

Nahlas řekla jen: "To je zvláštní. Čekala bych, že někdo moje jméno vyžvaní."

Bez dalších okolků se otočila na podpatku a opustila policejní stanici Eterna City.

Mezitím si o pár ulic dál profesor Larch vařil čaj. Chvíli ho nechal louhovat, pak se zamyslel a rozhodl se otevřít lednici, vytáhnout z ní láhev místního alkoholického nápoje a do čaje si přilil notnou dávku. Arceus ví, že potřeboval trochu vzpruhy po dnešních událostech.

Zůstal stát v kuchyni a usrkával čaj, zcela ponořen do vlastních myšlenek. Ta holka, co se dnes objevila na prahu jeho dveří a začala volat jako pominutá něco o Braxterovi mu do značné míry zatřepala s pocitem vlastního bezpečí. Nikdy ji neviděl, ale ona přesto to jméno znala a navíc naznačovala, že ví o naaranžované smrti. Jak je to možné? O celé záležitosti měl vědět jen jeden člověk... Kdo je ta holka a jaktože o tom ví?

Vzal hrnek s čajem a odešel do pracovny. Tam zasedl k počítači.

Až do vyrušení tou dívkou pracoval celý den na finalizaci testů svého speciálně uzpůsobeného poké ballu (zkontroloval rychlým pohledem, že ho má stále u sebe; byl v tomto směru téměř paranoidní). Pokud bude fungovat podle jeho očekávání, dokáže chyceného pokémona zkrotit na mnohem větší úrovni, než běžný přístroj. Potlačí jakékoli pokusy o neposlušnost. Jeho zkušenosti nabyté v Silph Co. se konečně měly vyplatit! Měl by pokračovat a zapsat si přesně výsledky celodenní práce, dokud měl všechno v živé paměti. Ale nemohl si pomoct a musel dál myslet na to, co se stalo přibližně před dvěma hodinami.

Kolik toho ta holka asi ví? Než ji ten detektiv odvedl rovnou na policejní stanici, chtěla, aby jí Larch otevřel, že prý chce mluvit s Braxterem. Opravdu potřebovala jenom Larchovu pomoc, nebo to byla skrytá narážka na Braxterovu "smrt?" Mohla by taky všechno, co ví o té záležitosti, vykdákat policii. Tohle by mohlo být nebezpečné. Pokud jí policie uvěří... Neměl by raději koupit jednosměrnou letenku do Unovy a na dlouho tam zůstat?

Ne, není třeba zmatkovat, napomenul se. Pokud ta holka chce jeho pomoc, před policií ho očerňovat nebude (protože když si pro něj příjdou, už nikdy si s ním nepromluví osamotě). A pokud nechce, nu pak je podezřelá z opakované spolupráce s Týmem Galactic, zatímco on je vážený občan Eterna City... Se známostmi na místní policii!

Jestlipak ji zrovna vyslýchají, napadlo ho. Díval se na indigový úlomek neznámého druhu kamene na jedné z poliček v pracovně, ale nevnímal ho. Možná ji vyslýchá dokonce Joseph? S tímto policejním úředníkem se dobře znal; Joseph byl rybář a společně chodili o víkendech na Route 205 chytat Magikarpy. Ne, nemusí dělat vůbec nic. Žádné nebezpečí mu momentálně nehrozí. Ale pokud se ta holka vrátí, bude třeba se připravit a něco s ní udělat. Už nikdy k němu nesmí přitáhnout pozornost, jinak by mohla ohrozit jeho postavení ve městě nebo hůř - jeho plán. Teprve teď si uvědomil, že se dívá na Indigový úlomek a usmál se.

O něco klidnější teď dopil svůj čaj a konečně se pustil do práce na svých záznamech.

Dani vyšla z Poké obchodu. Přes policistovo varování potřebovala sice co nejdříve mluvit s Larchem, ale měla tolik zdravého rozumu, aby tam nešla přímo z policejní stanice. Mimoto stejně potřebovala nakoupit medicínu pro své pokémony. Docházelo jí skoro všechno, takže udělala takový ten nákup, při kterém prodavačky září jako vánoční stromeček a ještě zdálky na vás mávají, zatímco náhodní kolemjdoucí vás komentují stylem "Ta se asi chystá na severní pól."

Ve městě sice byl obchod s tradičními bylinkovými léčivy, ale ty Dani nemohla vystát. Její pokémoni je také nesnášeli. Proto nakonec zvolila klasiku všech trenérů - moderní Poké obchod.

Před poké střediskem zahlédla malé pozdvižení. Hlouček místních tam někoho obklopoval, mával rukama a hulákal. Vypadalo to, jako by do města dorazila filmová hvězda. To poslední, co Dani potřebovala, bylo k něčemu se připlést a ještě více na sebe upozorňovat. Rozhodla se celé náměstí s poké střediskem obejít a k domu profesora Larche dojít oklikou. Ani nevěděla, jak moudré to bylo rozhodnutí.

Ještě pořád si nemohla zvyknout na svou publicitu. Nová šampionka pokémonové ligy v Sinnoh se stala známější osobností regionu než všichni její předchůdci. Nebylo divu; přestože to byla jen malá holka v červeném kabátku s bílou šálou a čepicí, měla na kontě vítězství nad všemi místními stadiony, Elitní čtyřkou, slavnou Cynthií a přemožení nebezpečného zločineckého gangu – Týmu Galactic.

Jen co vyšla z poké střediska v Eterna City, strhl se kolem ní menší poprask. Místní lidé ji poznali, obklopili a zahrnuli lichotkami, otázkami a žádostmi o autogram. Snažila se být milá, jak to šlo, přestože ji dav strašně zdržoval. Potřebovala se co nejrychleji dostat na místní policejní stanici.

Šampionka rozdávala úsměvy na všechny strany, snažila se zodpovědět alespoň část otázek, kterými ji dav překotně zasypal, a do toho psala své jméno. Na papír, na ruce, na atrapu Master ballu a v jednom případě dokonce na škaredou panenku, která vzhledem a šatičkami nepříjemně připomínala ji samotnou. Trochu ji také zamrzelo, že ačkoliv tolikrát napsala své jméno, už téměř nikdo ho nepoužívá. Pro všechny kromě rodiny a nejbližších přátel byla prostě "šampionka."

Po nějaké době se jí přece jen podařilo vyprostit z davu. Ještě se podepsala dvěma chlapcům v přibližně jejím věku, kteří se div nepoprali ("Přestaň žduchat, Williamsi!", "Sklapni TJi!"). Nasedla na svoje staré dobré kolo, které pamatovalo ještě její pouť za získáním odznaků, a rozjela se směrem k policejní stanici. Doufala jen, že ještě zastihne místní strážce zákona a dozví se od nich o nahlášeném gruntovi Týmu Galactic, který se tu dnes prý objevil a vyhrožoval zdejšímu vědci.

Dani se dnes už podruhé ocitla přede dveřmi domu profesora Larche. Ale tentokrát byly hlavní dveře otevřeny dokořán a v domě i na pozemku panovalo strašidelné ticho. Vůbec z toho neměla dobrý pocit.

Proč ve jménu Arcea nemůže dnes nic jít podle plánu?! Nejdříve s ním nemohla promluvit a teď zase není doma a kdoví, co se stalo. Do toho strašně riskovala už jen proto, že se sem vrátila tak brzy po varování místní policie, ať nechá profesora napokoji. Rozhlédla se po okolí. Žádný člověk na dohled. Teď nebo nikdy!

Vstoupila dovnitř, aby zjistila, co se tu stalo. Nestihla se však ani porozhlédnout po předsíni a už přišel tvrdý, rychlý úder. Koutkem oka zaregistrovala pohyb po své pravé straně, následovaný tichým zvukem někde vpravo na podlaze, v němž Dani ihned poznala dopadnutí poké ballu na zem.

Otočila se za zvukem. Bílý záblesk a náhle se přímo před ní vznáší Magneton. Dani sáhla po svém poké ballu, ale pozdě.

"Flash Cannon!" zvolal mužský hlas.

Dívka zareaguje jako blesk a vrhá se bokem k zemi. Do místa, kde ještě před vteřinou stála, udeřil ovšem paprsek zmíněného útoku. Raději ani nemyslela na to, co by se stalo, kdyby se mu nevyhla. Ze země mrštila svým poké ballem a povolala svou Ponytu. A ještě než vstala, zakřičela: "Flame Charge!"

"Použij Thunderbolt!" vykřikl Magnetonův trenér; stále mu nešlo vidět do obličeje.

Ponyta vyrazila tryskem kupředu provést Flame Charge, celé tělo zahelené v plamenech. V běhu ji zasáhl elekrický výboj, ale i přes bolest utíkala dál. Prudce narazila do ocelového pokémona. Zlověstné zaskřípění kovu dalo najevo, že Magneton utržil větší ránu než Ponyta a neznámý trenér promarnil svou výhodu útoku ze zálohy.

"Znovu!" vykřikli Dani i neznámý trenér zároveň.

Ale tentokrát byla Ponyta rychlejší; mnohem rychlejší. Vrazila do Magnetona dříve, než ten vůbec stihl zareagovat na příkaz svého trenéra. Magneton dopadl na podlahu s hlasitým kovovým břinkotem, který by probudil mrtvého.

"Vstávat!" prskal jeho trenér vzteky. "Znova Thunderbolt, ty neřáde neschopný!"

Ale stejně dobře by mohl chtít útok po hromadě šrotu.

Dani konečně pohlédla muži do obličeje, když svého Magnetona odvolával zpět do poké ballu. Nebyl to nikdo jiný než Braxter, alias "Prof. Larch," jak stálo na jeho poštovní schránce. Dívčino podezření se tím definitivně potvrdilo.

Dani nutně potřebovala jeho pomoc, byla to její poslední naděje. Dohoda mezi Braxterem a Trisem, jíž byla svědkem, sice vylučovala jakýkoli kontakt po naaranžovaní úmrtí, ale ona neměla nikoho jiného, na koho by se mohla obrátit. Ať si Braxter klidně užívá svůj nový život jako velevážený profesor, ale ona ho musí přesvědčit, aby jí pomohl.

Ruka s otevřenou dlaní ji vystřelila vzhůru: "Počkejte!"

Braxter zaváhal. Ale další poké ball nevytáhl a nedůvěřivě jí hleděl do očí. Snad to nakonec přece jen půjde po dobrém, pomyslela si Dani. Odvolala svou unavenou Ponytu zpět do poké ballu.

"Proč na mě útočíte? Oba dva přece víme, že podmínky dohody nepočítaly s Trisovým zmizením. Braxtere, potřebuju jen-"

Něco z jejího sdělení však jejich krátké, křehké příměří prolomilo silou Hyper Beamu. Braxterovi se zkřivila tvář natolik, že se Dani zastavila v půlce věty.

"Jaktože znáte moje pravé jméno?! Kdo jste?!" zasyčel vztekle.

Podezřívavost ho však ovládla natolik, že na odpověď ani nepočkal. Než se Dani vzmohla na reakci, na zemi přistál další poké ball a vypustil ven Weezinga.

"Copak si mě nepamatujete?!" křičela, když hodila svůj druhý poké ball, aby povolala do boje svou Starmie.

"Weezingu! Toxic!" zahulákal Braxter místo odpovědi.

"Starmie, Psychic! Honem!" zvolala Dani.

Starmie s odhodláním a sebejistotou vyskočila vzhůru a její téměř neviditelný útok zvlnil vzduch mezi oběma pokémony, než zasáhl Weezinga. Ten jen koulel očima a zasténal bolestí. Začal se poroučet k zemi, ale vzchopil se ještě k protiútoku. Vyslal k Starmie oblak chemicky purpurového kouře, kterému se nestihla vyhnout. Její cípy povadly; tak tento pokémon běžně dával najevo bolest či vyčerpání. Pupusrový oblak jí totiž otrávil.

Dani ale neměla strach, protože věděla, že její Starmie si jako už několikrát v minulosti dokáže sama otravu vyléčit, pokud ji nechá odpočinout. Suverénně proto přikázala Stramie znovu použít Psychic. Odhadovala, že další takový útok už Braxterův pokémon nevydrží. Starmie poslechla. A protože byl Weezing pomalejší, po druhém útoku se svalil na zem stejně jako před ním Magneton, aniž by stihl ještě jednou zaútočit. Braxter další pokémony neměl - bylo po boji.

Dani sledovala, jak Braxter svého pokémona odvolává zpět do poké ballu. Stále vypadal zuřivě, ale tentokrát se mu v obličeji zračil i strach. Rattata zahnaná do kouta, napadlo Dani. Útočí na mě, protože si myslí, že jsem ho přišla vydírat ohledně jeho minulosti. Odvolala svou Starmie zpět, aby si v bezpečí uvnitř poké ballu mohla odpočinout.

"Tak," vydechla Dani, unavená všemi dnešními nepříjemnými překvapeními. "Teď si snad můžeme v klidu promluvit."

"Co chcete?" vyhrknul podezřívavě falešný profesor.

"Vaši pomoc. A zároveň pomoc nabízím vám."

Braxter se ironicky usmál a řekl: "Mám tak trochu potíže tomu uvěřit."

Dani zavřela oči a počítala do deseti, v marném pokusu potlačit rozladění.

"Říkáte, že mi chcete pomoct," vypadlo z Braxtera. "A předtím jste se mnou mluvila, jako kdychom byli staří známí. Ale já si opravdu nevybavuji, že bych vás kdy viděl, mladá dámo."

Dani nevěděla, co na to říct. Vždycky o sobě věděla, že působí jako šedá myška a lidé mají problém si jí všimnout nebo zapamatovat. Ale tohle bylo směšné. Přece si Braxter musel pamatovat dva lidi, kteří mu pomohli zmizet a vyhnout se tak zatčení a uvěznění!

"Pokud opravdu chcete moji pomoc," pokračoval Braxter, "tak byste mi mohla vysvětlit pěkně od začátku, kdo jste, co se vám stalo a jak to souvisí se mnou."

Dani si zoufale povzdechla. Další vysvětlování! Dnes už musela vysvětlovat detektivovi, který ji odvedl na stanici. Potom musela vysvětlovat ještě více policejnímu úředníkovi, ktyrý ji vyslýchal. Teď bude muset vysvětlovat Braxterovi. Proč lidi nemůžou prostě udělat, co po nich žádá, aniž by jim musela vylíčit půlku svého života?

Nadechla se a spustila. Ale to nejnepříjemnější překvapení toho dne mělo teprve přijít...

Mezitím v jiném světě se Tris probral z bezvědomí poté, co se mu zdál zvláštní sen. Po hodině běhání sem a tam v marné snaze najít svého Zoroarka narazil na svého šéfa, který mluvil úplně z cesty. Tvrdil, že se setkávají už poněkolikáté a že se dokonce Trise snažil už několikrát zabít, ale nic nepomohlo. Pak prostě odešel a nechal tam Trise stát zmateného a bezradného.

Celý výjev pozoroval z povzdálí Giratina a královsky se bavil. Utrpení dvou lidí, kteří si neuvědomovali, že jejich vězení není pouze tento prostor ale i určitý čas, mu přinášelo zvrácené potěšení v jinak monotónní existenci tohoto světa. Čas zde původně neexistoval; Giratina ho stvořil za jediným účelem: Proměnit toto místo v dokonalé vězení.

Giratina se jako už tolikrát předtím vydal za mladším trenérem. Když byl na dohled a mladík ho spatřil, v obličeji se mu objevil nelíčený strach; toho pohledu se Giratina nemohl nikdy nabažit. Svým démonickým skřekem uvalil na nespravedlivého trenéra znovu kletbu, která ho zbavila vědomí a všech vzpomínek od chvíle, kdy Tris prošel portálem, včetně tohoto dne.

Trisův den tím skončil jen proto, aby znovu začal. Jeho bloudění němělo mít konce.

Poznámka: Povídka má tři ilustrace hlavních postav, které jsem zde nemohl vložit kvůli textovému omezení. Pokud chcete vidět, jak vypadá Dani, najděte si můj blog (hledejte "Wandering Kalosan"). Povídka je tam publikována také i s ilustracemi.