Naruto nemohl uvěřit svým očím. Stál tu před ním jeho bývalý nejlepší kamarád, rival, týmový partner. Tak dlouho se ho snažili se Sakurou a Kakashim hledat a teď na něj najednou narazí?!
„Co tady děláš…?" Pokračoval v šeptání Naruto. Nedokázal svůj hlas vyrovnat na normální tón, jako kdyby se bál, že tím něco zničí… Že je tohle vlastně jenom sen a on když promluví moc nahlas, probudí se. A to nechtěl.
„Ty ho znáš, Sasuke?" Zeptal se bělovlasý kluk s obrovským a tlustým mečem, který měl přehozený přes rameno, jako kdyby nevážil naprosto nic. S pozvednutým obočím si prohlížel blonďatého kluka, který vypadal sotva na šestnáct let. Čelenku nikde neviděl, proto nemohl určit, o koho jde.
Sasuke neodpověděl, pouze kývl a s pohrdavým úsměvem se na Naruta díval. Jeho oči jasně vyjadřovali posměšek nad člověkem stojícím před ním.
„Kdo jsi?" Tentokrát se ozval čtvrtý člen Sasukeho skupiny, na jehož rameni si právě hověl nějaký malinký ptáček, očividně šťastný a přátelský, stále něco potichu štěbetal a poskakoval na místě. Chlapec měl velice zvláštní barvu vlasů, něco mezi světlounce hnědou, tmavě žlutou a oranžovou. Očividně se mu Naruto nelíbil, jelikož jeho obočí bylo stažené k sobě a celkově jeho postoj vyjadřoval nedůvěru. Byl z blonďáka zmatený. Na povrch, jeho chakra byla velice světlá, přívětivá a teplá, ale když se zaměřil, dokázal z Naruta vycítit krvelačnost a touhu po boji. Nechápal, jak je to možné.
Naruto mu ale nevěnoval pozornost, jeho oči byly jako přikované na jediné postavě, která se na něj stále pobaveně šklebila.
„Co tady děláš tak sám, Naruto?" Zeptal se Sasuke.
„Byl jsem na misi…" Řekl automaticky blonďák, potom si ale uvědomil, že tohle je důležité. Nechápe, jak na něj může Sasuke mluvit jako kdyby se absolutně nic nedělo. Neviděli se tak dlouho, tak dlouho byl Sasuke pryč, bez jakékoliv zprávy.
Než ale stačil něco říct, bělovlásek pobaveně vyhrkl: „Naruto? Jako Most Naruta Velikého? To je náhoda, co?" Šklebil se.
Naruto nechápavě odpověděl, „ano, to je most pojmenovaný po mě…"
Bělovlásek se zarazil. „Počkej, jako fakt?"
„Vždyť jsem ti říkal, Suigetsu, že ten ‚Naruto' byl pěkný idiot… Ten most se k tomu akorát tak hodí. Všechno okolo toho bylo trapný…" Promluvil Sasuke.
„Trapný?!" Vykřikl Naruto překvapeně. „Skoro jsi tam umřel, zachránil jsi mi život, když jsme bojovali proti Zabuzovi s Hakuem, a ty řekneš, že to bylo ‚trapný'?!"
Všichni ze Sasukeho týmu se překvapivě pozastavili nad částí ‚zachránil jsi mi život', nedokázali si totiž představit tohohle Sasukeho Uchihu, který někomu zachraňuje život.
Suigetsu se dokonce i rozesmál nahlas. „Sasuke a někomu zachraňovat život? To máš trošku popletený, ne, Naruto?" Zeptal se posměšně.
Sasuke se zatím nevyjadřoval, jeho obličej zůstal bez náznaku jakékoliv emoce.
„Já to mám popletený? Ty jsi tam snad byl, Suigetsu, že můžeš zpochybňovat to, co říkám?" Zeptal se Naruto a zamračil se. Tohle bylo dost ošemetné téma, Naruto neměl rád, když si z toho někdo dělal srandu. Tehdy to byl okamžik, kdy Sasuke prokázal to, že mu na Narutovi přece jenom záleží. A toho si blonďák vážil, byla to jeho cenná vzpomínka, i když polomrtvý Sasuke to trochu kazil.
„To by snad stačilo, ne?" Zakročil Sasuke, kterého již začínalo unavovat a zároveň lehce štvát to, že se tady baví o něm.
„Odkud se vlastně vy dva znáte?" Zeptala se jediná dívka.
„Jsem Sasukeho přítel!" Vyhrkl Naruto.
Černovlásek pozvedl obočí a odfrkl si. „Jsme akorát ze stejné vesnice a kdysi jsme byli jednom týmu…" Řekl, ale nepopřel to, co řekl Naruto, čehož si blonďák samozřejmě všiml a zahřálo ho to někde hluboko v hrudi.
„Když už jsme u té vesnice, kde máš čelenku?" Zeptal se Sasuke.
„Ztratil jsem ji během mise…" Povzdechl si Naruto lítostivě.
Suigetsu sledoval výměnu mezi nimi. Bylo to zvláštní. I když Naruta viděl poprvné před pár minutami, dokázal snadno rozluštit, že mezi sebou Naruto a Sasuke měli zvláštní vztah. Zajímalo ho to.
„Tak to vypadá, Sasuke, že tě minulost nakonec dohnala, co myslíš?"