I. Den třetí

"Teď vidíš," pokračoval Snape, a přičichl k zelenavé tekutině v kotlíku, "že i nepatrná chyba v načasování by měla katastrofální důsledky. Člověka ovšem vždycky něco rozptyluje, takže až to budeš připravovat sám, možná by sis měl nastavit minutku, abys věděl kdy přidat další ingredienci."

Sirius nakrčil nos. "Dobrý Bože. Takhle ohavně to bude smrdět pořád?"

"Ano, obávám se. Třináctý den většinou pokládám na kotlík filtr. Lektvar se pod ním dál vaří a přitom uniká méně nepříjemných par. Co se zápachu týká, patnáctý den je zátěžový. Kotlíku se pokud možno vyhýbej obloukem. V té době mohou výpary způsobit i bezvědomí, když se jich nadýcháš. Otevři okno, jestli budeš moct, a pokud to půjde, zakryj ho látkou, aby dovnitř nepronikly částice nečistot."

Sirius škrábal na papír poznámky, zatímco Snape nabíral lektvar sběračkou a zkoumavě sledoval jak stéká zpátky do kotlíku. "Základem všeho, Blacku, je správná konzistence. Ani moc hustá, ani moc řídká. Asi jako rozvařený pudink."

Sirius se pousmál při představě jak si Snape vaří pudink. Po očku se na něj podíval. Snape ale veškerou pozornost věnoval kotlíku, a tak se obrátil zpátky k hmyzím nožkám. Za celé tři dny co ten lektvar spolu připravovali se Snape ani náznakem nezmínil o tom, k čemu mezi nimi došlo tenkrát v noci. Omezil se na vysvětlování lektvaru a zatím ani jednou nebyl vyloženě sprostý. Skoro jako by se mu nezdvořilost zdála příliš osobní.

Sirius chvíli tiše krájel. Pak vzal hromádku nasekaných nožek a opatrně je položil na titěrné mosazné váhy. Sehnul se a pošťuchoval zátěž.

"Ukaž," natáhl se přes něj Snape a závaží upravil. "Chce to trochu cviku."

"Oh. Díky."

"Mám dojem, Blacku," řekl Snape lehce pobaveně, "že by se ti docela hodily brýle."

"Brýle?" narovnal se Sirius. "Zapomeň. Hodlám si hrát na mladíka až do hořkého konce."

Snape si odfrkl, ale jinak se zdržel komentáře. Sirius se zamračil. Ani nevyužije, když mu schválně nahraje na smeč? Všecka ta Snapeova pečlivá zdvořilost ho znervózňovala. Už z ní začínal být dost otrávený.

"Poslouchej, Snape," nadhodil opatrně. "Podle mě bys měl zajít za madam Pomfreyovou. Teda jestli ti ještě pořád bývá tak špatně."

Snape ustal v práci, ale jen na vteřinku. "Oceňuji tvůj zájem, Blacku," odvětil mrazivě. "Ale nic mi není. Zřejmě jen nějaká viróza. Teď, pokud jsi už připravil ty kobylky, měli bychom je nadrtit. Prášek z nich nám posléze - "

"Kecy."

Snape strnul. "Jak prosím?"

"Řekl jsem, kecy," opakoval Sirius mírně. "Mluvíš s člověkem, který strávil dvanáct let v Azkabanu, vzpomínáš? Já poznám trauma, když ho vidím."

Snape zbledl a přimhouřil oči. "Vypadni z mé pracovny, Blacku."

"Oh, no tak, Snape, ne-"

"Padej!" Zařval. Dýchal prudce, zatínal a otevíral pěsti. "Zmiz z mojí pracovny, ty nevychovaný, ty ne-idi- táhni!"

Sirius beze slova vzal svůj kabát a práskl za sebou dveřmi. Venku se na moment opřel o zeď a uvažoval. Zatraceně. Zase jednou něco ukázkově zbodal. Zachumlaný do kabátu se vydal k postrannímu východu a přes pozemky rovnou k Prasinkám. Nutně potřeboval pintu máslového piva. Nebo možná radši něco ostřejšího.

xXxXxXx

Povedlo se mu najít klidné místo v tmavém koutě hospody. U Tří košťat se ten večer sešlo dost štamgastů aby ho nikdo neotravoval. Zapálil si, nohy natáhl na židli a vlasy si setřásl do obličeje. Zhluboka potáhl a zkusil vyfouknout kroužek. S cigaretou, ztráta času. Kde asi dneska může být moje fajfka, napadlo ho. Z té bylo vždycky dost dýmu na pořádné kroužky.

Dovolil si na chvíli zapřemýšlet o Snapeovi. Ačkoliv, proč se vůbec do háje strará? Přehrál si v hlavě co bylo tenkrát v noci. Úspěšně políbil Snapea. Vlepil mu pusu na rty, čímž naprosto poctivě splnil vítězův příkaz. Tak proč. . . proč okamžitě nepřestal? Sirius neměl problém zkoumat své pohnutky do hloubky, kam se většina lidí bála zajít. Byl si dobře vědomý svých temných pudů. Ale tohle nedokázal rozluštit. Možná snaha zjistit, jak daleko mu Snape dovolí zajít. Možná si chtěl dopřát malé škodolibé vítězství, vidět, jak to Severus Snape sám chce. Od něho. Jenže nemohl přestat myslet na Snapeovy oči. Ty vyděšené, černočerné studny, které se na něho dívaly jako. . . jako by. . . nevím, nevím co, uznal Sirius smutně. Možná ho políbím ještě jednou a budu vědět.

Polibek samotný. . . netřeba rozebírat, ten byl dobrý. Docela dobrý, vážně. Vlastně, ještě pár minut a musel by shrnout všecky ty přísady a kotlíky a položit Snapea na stůl. A Snape. . . Snape spolupracoval. Pamatoval si, jak se Snapeův jazyk míhal po tom jeho, jak Snape odpovídal na každý nejmenší pohyb, jak se mu taky těžko dýchalo, jak se jeho prsty na Siriusových zádech chvěly. A potom. . . řekl promiň. Jako by se jen potřeboval nadechnout, a ne utéct a vyblít se do dřezu.

Sirius si prohrábl vlasy. Nasrat. Vždyť je to jedno. Nepodstatné. No tak se Snapeovi dělá špatně z líbání. Svým způsobem to dokonale dává smysl. Všem ostatním se zas zvedá žaludek z pomyšlení, že by museli líbat Snapea. Všem ne, provokoval hlásek v hlavě. Ty bys chtěl ještě. Sirius dlouze potáhl. A co, jestli chci? Říkal si. A co jestli chci. Típl cigaretu o botu a hodil ji na zem. Zvedl se a po malém zadním schodišti zamířil do svého pokoje. Ani se nesvlékal, i s kabátem se natáhl na postel a zíral do stropu.

Do úplňku zbývá čtyřiadvacet dní, pomyslel si. Čtyřiadvacet.

Poznámka překladatele: Pozornému čtenáři neunikne, že Sirius často používá „Bože", místo ve fanfiction obvyklého „Merline". Je to tím, že autorka ho psala jako Ira, a Irové takhle prostě mluví. Připadá mi neetické měnit originál jen kvůli zaužívaným normám, takže se s tím ježišmarjováním asi budete muset smířit. ;) Abych nezapomněla, varování: Sirius taky mluví dost sprostě – a ne, do konce povídky se nepolepší. Takže pokud jste citliví na vulgaritu, připravte se na nejhorší. :) S.L.