Hermiona věděla, že jejich šestý ročník bude náročný a to nejen po studijní stránce. Nedělala si iluze, že by události na ministerstvu nezanechaly stopy – na všech. Ale ani v nejdivočejším snu si nepředstavovala, jak moc se její život změní.
Spěchala po chodbách bradavického hradu s náručí plnou knih a v duchu si třídila poznámky a plánovala, kterou esejí začít a co si nejdříve zopakovat, aby si stihla včas splnit všechny úkoly svého nabitého studijního plánu. Naprosto nesdílela názor Harryho a Rona, že jejich šestý ročník bude v podstatě oddechový. Ponořena do svých myšlenek, narazila do osoby, která kráčela proti ní stejně hluboce zamyšlena. Knihy jí vyletěly z rukou a Hermiona škobrtla o něčí dlouhé nohy, když ji zachytil pár silných paží. Vzhlédla a zadržela dech – zírala do tváře Draca Malfoye. Mentálně se připravila na komentář o mudlovských šmejdkách, které pobíhají hradem, aby vrážely do nic netušících čistokrevných a infikovaly je svými mudlovskými bakteriemi, k jejímu údivu však šedé oči, do kterých zírala, nezračily zlost, jen mírné překvapení. Pohled jí sklouzl ke rtům, ze kterých měly každou sekundou začít sršet nadávky. Ty však byly semknuty, Malfoy jen mírně zakroutil hlavou a nechal ohromenou Hermionu stát na chodbě mezi hromadou rozsypaných knih.
Od té chvíle si byla jistá, že s Draco Malfoyem není něco v pořádku. Nesdílela však Harryho přesvědčení, že Malfoy je Smrtijed. Pohrdání, nadřazenost, panovačnost, převaha a krutost – to vše očekávala od Malfoye, který přijal Znamení zla. Jeho pohled, jeho mimika a jeho chování v posledních dnech však nic takového nenaznačovaly. Draco Malfoy byl uzavřený a nečitelný, jediné co spíše vycítila, než viděla, byla emoce zcela neočekávaná – strach. Hermiona však neměla, s kým by si na toto téma promluvila, protože oba její přátelé byli momentálně zcela pohlceni jedinou myšlenkou – sestavením nového nebelvírského famfrpálového týmu. Harry byl nervózní ze svého postu kapitána a povinnosti sestavit tým, Ron měl obavy, že nesplní přítelova očekávání a výběr pro post brankáře skončí fiaskem. Trávila tedy spoustu času v knihovně, kde se oddávala svým dvěma největším zálibám – studiu a přemýšlení. „Slečno Grangerová" známý a obávaný hlas ji vytrhl z úvah. „Věřím, že jste se svým studiem natolik popředu, že mi můžete věnovat na moment pozornost." pokračoval Snape. Hermiona zalapala po dechu, vše nasvědčovalo tomu, že Snape osobně přišel do knihovny, aby ji zde vyhledal. „Buďte tak laskava a sbalte si své knihy, za deset minut vás očekávám ve svém kabinetu." Hermioně bilo srdce na poplach, když opět chvátala chodbami, tentokrát však směrem do podzemí. Když klepala na dveře Snapova kabinetu, všimla si tmavé postavy, která ji sledovala ze stínů chodby a periferním zrakem zahlédla velmi světlé vlasy a přimhouřených pár šedých očí.
„Pojďte dál, slečno Grangerová," ozval se Snape dříve než se Hermiona mohla rozhodnout, zda ji Draco Malfoy sledoval nebo vše bylo jen dílem náhody. „Ač to nerad přiznávám, jste velmi inteligentní čarodějka, proto tedy nebudu chodit kolem horké kaše." ušklíbl se Snape. „Ano, pane?" „Zároveň je mi více než jasné, kdo obstarává myšlení, pokud dojde na fascinující akce pana Pottera, vzhledem k tomu, že jsem měl to potěšení po pět let číst jejich eseje z lektvarů, jsem si zcela jist, že pan Potter ani pan Weasley to nejsou." prohloubil úšklebek Snape. „Nedělám si iluze, že některý z nich by dokázal vyřešit mou logickou hádanku a dostat se ke kameni mudrců, stejně tak si nemyslím, že by některý z nich dokázal použít kůži z hřímala při výrobě mnoholičného lektvaru, obávám se, že by ani netušili, že ji potřebují. Mám velmi vážné pochyby o jejich schopnosti zvládnout v třetím ročníku použití obraceče času, což však nic nemění na mém přesvědčení, že dovolit dětem jeho využití takovýmto způsobem by mělo být kvalifikováno jako trestný čin." Hermiona jen zalapala po dechu a zvažovala, jak reagovat. Snape však evidentně žádnou reakci neočekával a pokračoval dále „Jako mozek vašeho úžasného tria jste však bohužel pro vás tři také největším nebezpečím." Hermiona se nadechla a chtěla se ohradit, Snape jí však věnoval mírné zamračení. „Nepřerušujte mne, prosím, slečno Grangerová. Vzhledem k tomu, že vše se odehrává ve vaší hlavě, stává se její obsah tím největším nebezpečím. A tím se konečně dostáváme k jádru věci. Je nejvyšší čas vás naučit své myšlenky chránit. Očekával jsem, že se toho ujme ředitel, ten se však plně věnuje panu Potterovi," odfrkl Snape, „nabízím vám tedy své služby a předpokládám, že budete lepší studentkou, než byl pan Potter v loňském školním roce." „Pane profesore, já nevím, co říci…" byla Hermiona zcela šokována a její já toužící po vědění se právě svíjelo v extázi – to je více než si dokázala přát ve svých nejodvážnějších snech.
