Leonarda McCoye krátce napadne, jestli by si neměl znovu přečíst smlouvu, kterou uzavřel s Hvězdnou Flotilou. Měla to být obyčejná dohoda o tom, že mu Flotila poskytne stravu, byt a doplnění vzdělání o nemocech a anatomii dalších ras a on jim zato poskytne své služby na deset let s možností prodloužení, nebude-li nikdo proti nebo nezabije-li ho do té doby nějaká nemoc nebo nehoda.
Ovšem někde v té smlouvě musel McCoy vynechat odstaveček nebo stať o tom, že bude po dobu studií neplaceným ošetřovatelem-bodyguardem-vychovatelem-atd-atd pro Jamese Tiberiuse Kirka. Někde to v té smlouvě muselo být, protože jinak není možné, aby pokaždé, když se ten idiot dostane do problémů, což je prakticky každý den, přišel někdo pro něj, aby Kirka z těch problémů dostal.
Měl by si tu smlouvu projít znovu a tu část s Kirkem vyškrtnout, vytrhnout a spálit a popel rozhodit raději na několika planetách v různých galaxiích. To víte, jen tak pro jistotu.
Protože jinak nemá šanci tuhle školu dodělat.
No vážně. Na konci týdne ho čeká zkouška, kdy ho v podstatě zavřou do místnosti plné mrtvol, z nichž každá zemřela na nějakou smrtelnou, a s jeho štěstím i vysoce infekční, chorobu z vesmíru, kterou bude muset identifikovat, ale on je opět vyrušen, protože Jim Kirk.
A co že je to tentokrát? Ale jaké to překvapení! Slavný James T. Kirk se opil v jednom z mnoha barů ve městě, zkusil sbalit zadanou, o moment – vdanou ženu, a světe div se, dostal do držky. Teď momentálně leží kdesi na ulici a není se schopný se dostat na svůj pokoj, ale je až moc schopný poslat jakého si prváka, aby zašel pro Kostru, tedy pro McCoye.
Ta přezdívka je taky Jimova práce, mimochodem...
„Víš, že tě nenávidím?" řekne McCoy dobité hromadě uniformy kadeta na zemi za barem.
„Nedělej se, Kostro," zamumle hromada v odpověď. „Bys beze mě umřel nudou."
„Ne, bez tebe bych dostudoval jako nejlepší v ročníku," založí si McCoy ruce na prsou. „Do háje, Jime, já jsem doktor, ne tvůj lokaj! Nemůžeš si pro mě posílat pokaždé, když něco provedeš," povídá naštvaně. Bohužel to není poprvé, co to tomudle idiotovi říká.
Bohužel nebo naštěstí má tenhle idiot i docela chytrou hlavu a zkoušky zvládá, takže ho z akademie ještě nevyhodili. A vzhledem k tomu, že vedení akademie neví ani o polovině jeho mimoškolních aktivit, tak ho nevyhodí ani za ty průsery. Většina lidí se ho neobtěžuje hlásit a ve spoustě případů za něj někdo (čti McCoy) zamete stopy. Ovšem proč to dělá...?
„Zvedej se, ty pitomče," šťouchne McCoy špičkou boty do hromady. „Ošetřím tě a pak tě vrátím tomu chudákovi, co s tebou bydlí."
„Je mi blbě, Kostro," prohodí hromada, zatímco se snaží vyškrábat na nohy.
„Jestli mě pozvracíš, nechám tě tady," varuje ještě McCoy, než se skloní a hodí si jednu Kirkovu paží přes ramena.
Společně se nějak dostanou na půdu akademie a pak i na ošetřovnu, kde naštěstí nikdo není, takže McCoy nemusí vysvětlovat, proč Jima ošetřuje, aniž by ho někde zapsal nebo v tomhle případě spíš rovnou někde nenahlásil.
Jim Kirk opět potvrdil ono pravidlo, že někteří lidi mají víc štěstí než rozumu, protože jeho zranění jsou dohromady jen škrábance a modřiny a jeho největší problém je hladina alkoholu v krvi.
„Gaila dneska řekla, že sem roztomilej," blábolí Kirk cestou z ošetřovny na svůj pokoj. „Ale ta Uhu-hura mě nesnáší. Proč mě nesnáší? Dyť sem roztomilej," nechápe Jim.
„Asi proto, že má rozum," usoudí McCoy.
„Nejni fér," usoudí Kirk a zmlkne. Ne, že by mu došla slova, ale trucuje, protože ho jakási Uhura či jak nechce.
Dle McCoye holka dobře dělá.
Ale to už naštěstí došli, anebo se spíš dopotáceli, až k Jimově pokoji.
„Už jsi doma," poplácá ho McCoy po rameni, než zabuší na dveře.
Ty se po chvíli přece jen otevřou a v nich se objeví vulkánec s kamenným výrazem.
„Dělejte si s ním, co chcete," řekne jen McCoy, než pustí Jima a vyrazí pryč.
„Ou, Kostro!" volá za ním ještě Kirk, ovšem McCoy se neohlíží. Teď půjde na pokoj a bude se učit. James T. Kirk je teď problém někoho jiného.
