Třetí kapitolu jsem se rozhodla rozdělit na dvě části. V každé části bude Helena mluvit se třemi verzemi Doktora.


Jeho oči mi říkaly, že nemá ani ponětí kdo jsem. A když jsem se tak nad tím zamyslela, tak i kdyby to byl ten správný Doktor, kterého hledám, tak ani v té chvíli bych neměla jistotu, že by mě poznal. Naposledy, co mě viděl, jsem byla malé blonďaté dítě. Teď jsem skoro dospělá žena, která si jednou za přibližně tři měsíce barví vlasy na červeno. Nedivila bych se, ani kdyby si nevzpomněl na moje jméno. S tím co zažil, určitě potkal mnoho lepších lidí. A jejich jména si zapamatoval. Já jsem nebyla nic speciálního. Jen dítě, které několikrát navštívil.

"Vypadá, to, že mě znáš. Ale já neznám tebe, moje milá."

'Moje milá?' Šrotovalo mi chvíli v hlavě. ' Na to, že mě vůbec nezná, se chová až moc.' Zarazila jsem se v polovině myšlenky. 'Jak bych to řekla.'

Pronikavé odkašlání mě vytrhlo z hledání vhodného slova do mé myšlenky. 'Nesmím ztrácet čas.' Napomenula jsem.

"Doktore, měla bych na tebe několik otázek." Řekla jsem přesvědčivě.

"Poslouchám."

Po chvíli přemýšlení jsem přišla na jednu docela dobou otázku. "Někoho hledám, mohl by si mi pomoct?"

"To záleží na tom, koho hledáš."

"Je to Pán času jako ty, znám jeho jméno, ale nevím jak se s ním spojit. A když ty jsi taky Pán času…" V té chvíli jsem udělala delší pomlku.

"A ty si myslíš, že ho budu znát? Na Gallifrey je hodně Pánů času, jak si můžeš byt jistá, že ho najdu?"

A bylo to. Gallifrey pro něj existuje, tím pádem to nemůže být Doktor, kterého hledám. Dobře si pamatuju příběh, který mi vyprávěl o Velké časové válce, ve které zemřeli všichni Pánové času, a on zůstal sám.

"Děkuji za spolupráci." Poděkovala jsem Doktorovi. Bylo na něm vidět, že nechápal, co se tam teď vlastně stalo. ‚Jsem připravena.' Zašeptala jsem se zavřenýma očima. Popravdě to bylo lehčí, než jsem si myslela, Stačí, když každému položím stejnou otázku a budu se řídit podle toho, co mi odpoví.

-X-X-X-X-X-X-X-

Znáte ten pocit, když se na vás někdo kouká? Přesně takový pocit mám teď a popravdě se bojím vůbec otevřít oči. Ani přibližující kroky mě nepřesvědčily k jejich otevření. Když už mi to přišlo příliš dlouho. Odhodlala jsem se je pomalu otevřít a první co jsem viděla byly hnědé oči známého Doktora. Ale jak už John řekl, nebudu soudit knihu podle obalu.

"Ahoj, hledám Doktora." Začala jsem s velkou dávkou sebevědomí.

"Co když ti řeknu, že jsi ho našla." Řekl se lstivým úšklebkem.

"Doufala jsem, že by mi mohl pomoct někoho najít."

"Koho?"

"Jeden můj přítel je taky Pán času, tak jsem si myslela, jestli by si mu ode mě nepředal vzkaz." Pokusila jsem se o malou změnu.

"Na Gallifrey je mnoho Pánů času, Když mi řekneš jeho jméno, snad ho najdu."

Trefa. Tohle taky není on. "Když tak nad tím teď přemýšlím, už mu nic vzkázat nechci. Děkuji za spolupráci." 'Jestli to u všech půjdu takhle lehce, tak budu za chvíli hotová.' Pomyslela jsem si šťastně. Byla jsem pyšná na mou taktiku. "Jsem připravena." Řekla jsem polohlasně a tentokrát jsem se rozhodla nechat oči otevřené, čehož jsem vzápětí litovala.

-X-X-X-X-X-X-X-

Další místo kde jsem se objevila byla ta samá stodola, jako ta, ve které jsem byla chvíli před tím než jsme potkala Johna. Závan teplého vzduchu se mi znovu prodral mezi vlasy. V další chvíli mi po zádech přeběhl mráz a stejně jako minule mi žaludek v těle udělal několik kotrmelců. Po prozkoumání okolí jsem zjistila, že tu Doktor není. 'Ale proč by mě sem pak John teleportoval.' Vrtalo mi zachmuřeně hlavou. Ztrácela jsem naději a obávala jsem se i o moje duševní zdraví. Atmosféra toho místa mě pomalu dostávala do kolen. Úplně jsem cítila, jak mi slábnou nohy a já se dostávala do sedu.

Jen co jsem si dosedla na špinavou podlahu, otevřely se dveře a v nich stál Doktor.

"Co tady děláš? Tady nemáš co dělat." Vypadlo z Doktora rychle, srozumitelně a s velkou dálkou zlosti.

"J… já…" Zakoktala jsem se. Nikdy mě nenapadlo, že s různými verzemi Doktora může přijít i taková verze. Popudlivá a výbušná. "Hledám Doktora." Vyšlo ze mě po dlouhé odmlce, když jsem se trochu uklidnila.

"Tak to jsi na špatné adrese. Nezkusila jsi nemocnici?"

"Cože?!" Skoro jsem až vykřikla. Nevěřícně jsme na něj vyvalila oči. Nemohla jsem věřit vlastním uším.

V další chvíli jsem cítila, jak mě chytá za ruku, zvedá mě ze země a rázným krokem mě vede ke dveřím stodoly.

"Počkej!" Snažila jsem se ho zastavit. "Jak to myslíš? Ty jsi Doktor, ne?" Mozek mi fungoval na plný výkon, ale i tak jsem se nemohla dobrat k tomu co se tam v tu chvíli dělo.

"Je válka a já nejsem Doktor. Takže teď se vrať tam, odkud jsi přišla."

Konečně. Pro tuhle verzi Doktora Velká časová válka stále trvá, tím pádem to nebude ten, kterého hledám. "Už jdu. Jen mě prosím pusť" Doktor udělal, jak jsem ho žádala, s posledním pohledem do mých očí mě pustil a otočil se ke mně zády. Tolik bolesti v jeho očích, mě přimělo pídit se po tom, co se opravdu stalo při Časové válce. První verze Doktora, kterou jsem potkala, mi jen řekl, že nějaká válka byla, a že v ní zemřeli všichni Pánové času. O této verzi sebe se nikdy ani slovíčkem nezmínil. A to se mohu domnívat, že má s Časovou válkou hodně společného. Tak proč mi o něm nic neřekl.

Trvalo mi ještě nějakou dobu, než jsme se probrala z toho šoku a uvědomila jsem si, že bych měla pokračovat dál. 'Jsem připravena.' Špitla jsem dvě známá slova a v poslední vteřině jsem znovu viděla ty oči. Oči patřící druhé verzi Doktora, kterou jsem potkala, tu kterou právě hledám, se vší tou bolestí válečné verze, kterou v tu chvíli představoval.

Zůstala bych tam a ptala bych se ho na mnoho otázek, ale už bylo pozdě. V další chvíli, jen co jsem mrkla, jsem znovu koukala na stejnou tvář, ale tentokrát jsme nebyli ve stodole, ale na rozlehlé louce.


- Musím se přiznat, nikdy jsem neviděla staré díly Doctora Who, takže někteří Doktoři můžou být trochu mimo jejich charakter. Za to se moc omlouvám.

Jinak, pro ty kteří by chtěli vědět, které verze Doktora jsem použila:

1. zastávka- 1. Doktor

2. zastávka- 7. Doktor

3. zastávka- Válečný/8.5 Doktor

Příští týden se můžete těšit na další 3 verze Doktora.