První jejich zastávkou, ke zklamání všech krom těch zde zaměstnaných, není živý dinosaurus zblízka (Sherlock, John ani Seb ještě neodpustili Mycroftovi, že jim nedovolil jít do údolí a šáhnout si), ale kino. Začátkem prohlídky je nějaký naučný film a jediný důvod, proč konzultanti nezačali vzpouru nebo nereptali o dost víc, byl fakt, že se prý ve filmu doví o tom, jak dinosauři vznikli.

Pak ještě nastal problém s tím, jak se usadit na několika řadách sedaček. Seb chtěl sedět vedle Anthey, která bez mrknutí oka ignoruje jeho lichotky i šéfův čím dál nespokojenější výraz, když mu pohled padne na Morana. Archie by nejraději seděl mezi Johnem a Sherlockem, ovšem oba dospěláci by byli mnohem radši, kdyby si Archie našel někoho jiného, na koho by se věšel a komu by věnoval svou plnou pozornost. Ovšem nezdá se, že by se jim v blízké budoucnosti něco takového poštěstilo.

Takže nakonec to dopadlo tak, že v jedné řadě uprostřed hlediště sedí Mycroft, Anthea a Sebastian, dvě řady před nimi ne zrovna nadšení Sherlock a John, mezi kterými je usazený nadšený Archie a v řadě mezi trojicemi, ale trochu stranou sedí Wilkies, který vypadá, že je zpátky u počítání výnosů z parku.

- - o - -

Sherlock nedokáže uvěřit tomu, jak neskonale nudná a otravná záležitost tohle sledování filmu může být. Nejen že se mu nepodařilo úspěšně zbavit svých povinností chůvy, protože se Arche rozhodl držet svého plánu, že bude všude chodit se svým strýčkem i s doktorem Watsonem, ale navíc je ten film neuvěřitelně infantilní a nepřesný.

„To je blbost!" rozhodí Sherlock nespokojeně rukama.

„Takhle jste přece nemohli získat neporušenou DNA," přidá se John, zatímco sleduje onu pohádku o DNA z vypité krve komára v jantaru.

Pohádka mu to vzápětí odsouhlasí a DNA panáček s hlubokým hlasem nějakého britského herce s nevyslovitelným a nezapamatovatelným jménem prohlásí, že mezery v DNA doplnili vědci DNA žab.

„No skvělé, takže to tady ani nejsou dinosauři," zamračí se Sherlock nespokojeně.

„Jsou, já je viděl," řekne hned Archie s jistotou v hlase.

„Ne, nejsou. Dinosauři mají DNA jen dinosaurů, ale ty zvířata venku jsou mutovaní kříženci, kteří ani nemusí vypadat tak, jak dinosauři kdysi," nadává chemik nespokojeně.

„Sherlocku, prosím, uklidni se," ozve se skoro unaveně znějící Mycroft Holmes. „Prohlídka ještě ani nezačala."

„Zkusím ty tvoje hybridy neurážet tak nahlas," protočí Sherlock otráveně oči a zaboří se hlouběji do sedačky.

Ovšem vzápětí si musí zase sednout rovně, protože kovové zábrany, které zde jsou pro bezpečnost diváků a které do teď byly zasunuté za protějšími sedadly, se najednou pohnou a uvězní návštěvníky na jejich sedačkách.

„Co je tohle za blbost?" ozve se za Sherlockem nechápavý hlas Sebastiana Morana.

„Nechcete, aby vám lidi utekli z hořícího kina?" prohodí Sherlock jízlivě a jeho nálada se hned zlepší, když uslyší Mycroftovo útrpné povzdechnutí.

Důležitost zábran se vzápětí ukáže, když se celé hlediště a vlastně celá místnost začne otáčet a stěna s obrazovkou je nahrazena jinou, prosklenou, kolem které ovšem jeviště jen projíždí ke vzteku všech návštěvníků. Za sklem totiž mohou vidět laboratoře, vědce v bílých pláštích a, což je zaujalo ze všeho nejvíc, stůl s hnízdem a obrovskými vejci.

„Zastavte to!" křikne hned Watson.

„Můžeme se podívat blíž?" zajímá se Moran.

„Mycrofte, zastav tu podělanou věc!"

„Musíte počkat na konec prohlídky. Celý proces je automatizovaný," povídá Holmes starší, ale sotva jeho ústa opustila slova 'musíte počkat', přestali ho všichni poslouchat.

Watson ze sebe se vzteklou ranou do zábrany dostane výraz, který se obvykle v přítomnosti dětí nepoužívá. A vzápětí v návalu zlosti zkusí zábranu odstrčit.

„To by mohlo vyjít," prohodí Sherlock a také se zapře do kovové konstrukce s nadějí, že se jim podaří osvobodit.

„Utečeme!" vyhrkne Archie nadšeně a celou svou muší vahou se opře o zábranu. Nutno říct, že jeho pomoc není moc, ale rozhodně se hodí, protože v okamžiku se zábrana pohne.

„Co to děláte? To přece nesmíte!" volá na ně Wilkies a je všemi přítomnými v klidu ignorován.

„Skvělý, Johne!" zahlaholí Sebastian, a pokud o něm John něco ví, tak to, že teď dělá to, co oni.

„Sherlocku, prosím. Můžeš se aspoň jednou v životě chovat trochu zodpovědně?" prohodí Mycroft otráveně, ale jinak jim nebrání. Pozná ztracený případ.

Zábrany drží a jde s nimi hýbat jen ztěžka, ale sotva je dostanou za kolmou polohu, odskočí od nich skoro sami. A nejen ty v řadě, kde sedí John, Archie a Sherlock, ale v celém hledišti a zároveň zastaví otáčení místnosti a celý proces vysílání.

„Skvělé. Přerušili jsme celý film," usměje se Sherlock spokojeně, než vyskočí na nohy a vyrazí hledat dveře do laboratoře.

Archie, John a Seb, který pro jednou zapomněl na krásku po svém boku, mu jsou v patách. Otrávený a trochu nespokojený výraz Mycrofta Holmese a rozčílené drmolení Sebastiana Wilkiese nikoho z nich v nejmenším nezaujalo. Ti čtyři jen chtějí do laboratoře a víc je nezajímá.

Naštěstí pro ně se jejich snaha neukáže býti marnou a během pár minut 'výprava' vtrhne mezi místní vědce.

„Co tady děláte? Sem nemáte přístup," vydá se k nim rozčílená bruneta a místní doktorka. Ovšem než stačí vetřelce vyhnat ze sterilního prostředí, proběhne jí Archie pod paží a hurá za vejci. A jedna žena tři odhodlané muže taky nezastaví.

„Zavolejte ochranku," obrátí se žena na jednoho z nejmladších vědců v místnosti, jenže než ten stačí zvednout telefon, vstoupí do laboratoře i Mycroft Holmes a zbytek výpravy.

„Nikoho nevolejte, doktorko Stapletonová. Je to v pořádku," řekne Holmes skoro chlácholivě.

„To bych ani neřekla," odsekne vědkyně, než se otočí na patě a vrátí se ke své práci. Je ráda, že alespoň ta není nijak narušena, protože čtveřici delikventů zajímají momentálně dinosauří vejce a ne mikroskopické vzorky.

- - o - -

Greg pevněji chytne ucha dvou hrnků s kávou, zatímco loktem otvírá dveře do řídící místnosti parku. Druhým loktem si k tělu tiskne menší krabici se zákusky k oné kávě.

„Sakra, Gregu, neumíš zaklepat? Bysme ti otevřeli," vyhrkne Sally, sotva si všimne svého nadřízeného a pospíší si, aby za ním stihla alespoň zavřít dveře, když už nic jiného.

Greg jí nic neřekne, jen jí podá jeden z hrnků, než přejde za záda jednoho z místních technických géniů. Tenhle je jejich vůdcem, jmenuje se Mike Stamford a svůj život odkázal boji s počítačovými kódy, línými kolegy a nadváhou.

„Co naše premiérová výprava," zeptá se Greg, než položí krabici se zákusky před Sally, která stojí na jednom konci Mikova stolu a spolu se Stamfordem sleduje elektronickou mapu na zdi a řadu obrazovek pod nimi.

„Jsou to úplný zlatíčka," prohodí Stamford, aniž by odtrhl pohled od přenosu kamer. „Už se jim podařilo vyřadit z provozu kinosál a vtrhnout do laboratoří. A ten vysoký blonďák neustále flirtuje s Antheou," popisuje průběh výpravy.

„No potěš," povzdechne si Greg. „Kolik toho už mají za sebou?"

„Právě začali. Kinem," protočí Mike oči a promne si obličej, než cosi nacvaká na klávesnici a na jedné obrazovce se ukáže krátká smyčka satelitního snímku ostrova a počasí. „A aby toho nebylo málo, tak se blíží tropická bouře podobná té minulý týden."

„Třeba nás to taky mine," navrhne Sally s nadějí v hlase.

„V to všichni doufáme, nebo tahle schvalovací komise neuvidí nic jiného, než středisko a úklid stromů a tak," mračí se Mike. „Předtím nás ani netrefil střed bouře a uklízelo se to skoro tři dny."

„Vždycky jsi takový optimista?" zajímá se Greg a poplácá muže u počítače po rameni.

„Jsem, když máme generální zkoušku, tropickou bouři, přiotráveného triceratopse, vzteklé raptory a tak dále," rozhodí Mike rukama, než krátce zaboří obličej do dlaní. „Vybral jsem si špatný den na to, abych přestal kouřit."

„Cože? A kdy jsi zase začal?" nechápe Sally a zhrozeně se na Stamforda podívá, i když už se skoro dostala do krabice se zákusky. „Vždyť jsi přestal minulý týden."

„A ten před tím taky," neodpustí si Greg.

„Začal jsem ještě ten samý den. A je to Brookova vina!" ukáže Mike obviňujícím prstem na mladého muže v uplém bílém triku, který sedí o dva stoly dál. Ten do teď civěl do počítače, ale když slyšel svoje jméno, otočil se.

„Co je zas?" zamračí se na trojici u hlavního počítače a hlavně na toho, kdo za ním sedí.

„Už jste dodělal zabezpečení té sítě?" zeptá se ho Mike naštvaně.

„Ještě ne," protočí Brook oči a vrátí se k počítači.

„Z tohodle ostrova neodjedete, dokud to nedoděláte," odsekne Stamford výhružně. „Bože, já chci cigáro."

„Gregu?" osloví Sally podezíravým tónem svého nadřízeného.

Stamford se hned podívá na obrazovky, aby se ujistil, že se na žádné z nich neukazuje problém vyžadující tento tón hlasu. Ovšem tam důvod pro Sallyin tón nenajde. Ten totiž leží v krabičce před ní.

„Ano?" snaží se Lestrade tvářit nevinně, ale vůbec mu to nejde.

„Co chceš?" zamračí se na něj Sally.

„Proč bych-" začne Greg, ale ani nedopoví, protože ho jeho podřízená nenechá.

„Ale nedělej se. Přinesl jsi mi kafe a krabici plnou oblíbených zákusků, takže vyklop pravdu. O co jde? Co chceš?" ptá se přísným hlasem.

„Není to úplatek, ale omluva," řekne Greg po pravdě.

„A za co?" neopouští ženu její podezíravost.

„Za to, že dnes odjíždím."

„To si snad děláš srandu!"

„Sally! Nech mě domluvit," zamračí se Greg a projednou se tváří smrtelně vážně. „Ženě se podařilo posunout datum soudu na zítřek, a pokud se tam neobjevím, přijdu o veškerá práva na Kelly. S touhle prací nemám moc šancí ji získat do trvalé péče, když pořád někde lítám, ale chtěl bych aspoň nějakou částečnou nebo něco. To snad chápeš."

„Chápu, že rozvody jsou pěkný hnus," řekne Sally naštvaně. „A doufám, že je zas tobě jasné, že jedna krabička zákusků není dostatečná omluva za to, že mě tady necháš v takovédle situaci. Ty máš tady být a tajtrlíkovat před tou komisí, ne já," pořád se zlobí Sally, i když chápe Gregovi důvody. Upřímně, netuší, proč si její šéf tu semetriku vůbec bral, i když jeho dcera je fajn dítě na to, že je – no, dítě.

„Přinesl bych ti větší krabici, ale měl jsem strach o tvou postavu," odváží se Greg zavtipkovat, když si myslí, že je riziko jejího vzteku zažehnáno. Ovšem stejně si od Donovanové vyslouží ránu pěstí do paže. Žádná poznámka na něčí váhu by neměla zůstat nepotrestána, i když je naprosto lživá.

Na chvíli se oba odmlčí a zahledí se na obrazovky před nimi. Poslední spoj na pevninu před začátkem víkendu odjíždí za dvě hodiny, takže má Greg ještě dost času, aby plnil své povinnosti šéfa bezpečnosti, než je hodí na svou pravou ruku.

A vypadá to, že zbývající čas si tady ještě užije, protože výprava konzultantů se právě hádá s Mycroftem a s hlavou vědců, doktorem Franklandem.

„Skvělý. A teď je tam co za problém?" povzdechne si Sally.

„Dokážete si představit, co všechno bude za problémy, až tohle bude plné lidí?" zeptá se Mike skoro zděšeně.

„Jestli jsou všechny ty historky pravda, tak když přežijeme Holmesova bratra, tak přežijeme všechno," poplácá ho Sally chlácholivě po rameni. Ovšem ani tak se neodvažuje odtrhnout pohled od obrazovky pro případ, že by někdo zkusil ukrást vejce nebo tak něco.

- - o - -

„Kurva, do prdele, oni tady mají i raptory," hlesne John skoro vyděšeně, pohled upřený na mládě, která se před jejich očima vylíhlo a které již bylo odneseno z jejich dosahu a na vyšetření.

„Ti lidi jsou sebevrazi," dodá Sebastian a chce se otočit na Holmese, aby z něj dostal, jak přišli na tak kolosálně blbý nápad, aby vypěstovali zrovna tohle. Jenže se otočil pozdě, protože do Mycrofta se už pustil jeho bratr.

„Kde jsou pravé laboratoře?" zeptá se Sherlock ostře.

„Tohle jsou pravé laboratoře," zamračí se Mycroft.

„Ale no tak, nedělej se. Víš moc dobře, co myslím. Kde jsou laboratoře, kde si hrajete na bohy? Protože tyhle to rozhodně nejsou. Pokud mi vážně nechceš tvrdit, že jen smícháte pár věcí v kádince a máte z toho dinosauří vejce."

John na chvíli odtrhne pohled od velice nespokojeného Mycrofta a rozhlédne se kolem. Sherlock má pravdu. Pár lidí si tu hraje s mikroskopy a se zkumavkami s barevným obsahem, a pak tady jsou vejce, které na sebe úspěšně strhávají pozornost všech, ale nic mezi tím ani předtím. Není tu nic, co by jim doopravdy řeklo, jak se dělají dinosauři. John není specialista na genetiku a rozhodně nepracuje ve sterilních laboratořích s takovým fajnovým vybavením, ale i on pozná, že tohle je jen zástěrka a ne opravdové místo činu.

„Mycrofte, přestaň se blbě vymlouvat!" rozkřikne se Sherlock netrpělivě a vytrhne tím Watsona ze zamyšlení. „Kde to je?"

Holmes starší se tváří jako by mu někdo tahal zub, ale nakonec promluví.

„Na ostrově Isla Sorna. Ovšem ten není veřejnosti přístupný," prozradí umístění výzkumných laboratoří.

„To je mi jedno, chci tam," rozkazuje Sherlock.

„Sektor B je přístupný pouze zaměstnancům a ty jím dle mého vědomí nejsi a nikdy nebudeš nebo snad pro mě chceš pracovat?" usměje se Mycroft neupřímně.

„No to je skvělý," rozhodí Seb rukama. „Ne jeden, ale rovnou dva ostrovy s dinosaurama. Víte vy vůbec, co děláte?"

„Samozřejmě," ozve se hned doktor Frankland.

„Máte tu raptory. Ani bych neřekl," odsekne John.

„Samozřejmě, že tady mají masožravce. Smrt a nebezpečí přece lidi nalákají," odfrkne si Sherlock pohrdavě, než si uraženě založí ruce na prsou.

„Můžete si být jistí, že máme zvířata pod kontrolou a to nejen ploty a podobným zařízením," řekne Mycroft vážně.

„A jak ještě?" zajímá se Archie.

„Tomu bys nerozuměl," mávne doktor Frankland odmítavě rukou.

„Samozřejmě, že ne, když mu to nějaký idiot ani nechce říct nebo nějak vysvětlit," postaví se Sherlock na stranu svého synovce.

Doktor Frankland se jen bezmocně podívá na Mycrofta Holmese, než teda začne neochotně povídat.

„Zvířata nás potřebují k životu. Nemají dostatek lysinu, což je životně důležitá bílkovina, kterou jim poskytujeme ve stravě. Bez nás pochcípají," vysvětlí.

„No, doufám, že kontrolujete i to, co žerou venku. Lysin se dá získat z normální stravy," odsekne Sherlock.

„A jak kontrolujete populaci?" zajímá se Seb.

„Všichni dinosauři se narodili v laboratořích, takže docela snadno," ušklíbne se Frankland.

„To je kastrujete, aby si nevrzli ve výběhu?" rýpne si John.

„Všichni dinosauři jsou samice,"

„Máte jenom holky?" diví se Archie. „A co děláte s klukama?"

„Ti se tady nerodí, jen holky," odpoví mu doktorka Stapletonová.

„Jak si tím můžete být tak jistí," mračí se Seb a nespokojeně sleduje klidnou doktorku a jejího rozčíleného šéfa.

„Všichni tvorové jsou nejprve samice a teprve později během embryonálního vývoje se vlivem jistých látek mohou změnit na opačné pohlaví," vysvětluje doktorka s klidem. „My jen zabráníme onomu vlivu.

„Jo, hraní si na boha," použije John Sherlockova slova. Tady na těch ostrovech si lidi hrají na bohy. Naštěstí jim to zatím vychází.

- - o - -

Nakonec se spojeným silám Mycrofta, Anthey a doktorka Franklanda podařilo dostat návštěvníky z laboratoře, ovšem už ne do elektrických aut, která by je odvezla na první vyhlídkovou etapu.

Dva paleontologové, když zjistili, že zde jsou i dospělí raptoři, kteří nejsou zahrnuti v prohlídkách pro veřejnost, odmítli jet kamkoliv, pokud předtím neuvidí právě tento druh. Archie a Sherlock se k nim samozřejmě přidali, protože Archie byl nadšený tím, že uvidí další dinosaury, které by jinak neviděl a Sherlock by pravděpodobně udělal cokoliv, jen aby naštval svého bratra.

Po konzultaci s vedoucím bezpečnosti nakonec Mycroft svolil s touto návštěvou, ovšem s tím, že on se vrátí ke své práci a s tím, že do tři čtvrtě hodiny musí začít s oficiální prohlídkou, jinak jim nevystačí denní světlo a oni už toho dnes víc neuvidí. Na to je opustil, ovšem Antheu jim ponechal snad jako pojistku, že opravdu včas začnou s prohlídkou.

Anthea i přes to, že měla nos zabořený do mobilu a že s ní Sebastian nadšeně flirtoval (ani existence živých raptorů neuhasila jeho libido), dovedla malou výpravu pryč z návštěvnického střediska a několika průchody s nápisy 'nepovoleným vstup zakázán', až ke dvojici lidí s vážnými výrazy.

„Toto jsou Greg Lestrade, šéf bezpečnosti a jeho zástupkyně Sally Donovanová," představí je Anthea klidným hlasem.

„Rozvádějící se chlap a promiskuitní ženská," zamumle si Sherlock pod nosem, ovšem i tak ho jde docela dobře slyšet. Rozhodně dost dobře, aby naštval Donovanovou.

„Jestli chcete vidět raptory, budete se muset řídit pravidly, jasné?" promluví Lestrade smrtelně vážným tónem. „Žádné chození za čáru, žádné neposlušnosti. Děláte si tady, co chcete, ale u raptorů by vás to mohlo stát krk."

„Nebojte, budeme se chovat slušně," přikývne John na souhlas. Tváří se stejně vážně jako lidi od bezpečnosti.

Lestrade ještě přeletí podezíravým pohledem po zbytku skupiny, ale nakonec přikývne na souhlas a vydá se vpřed. Za raptory.

„Původně jsme měli raptory v normálním výběhu jako ostatní dinosaury, jenže s nimi byli potíže," povídá Greg cestou. „Jsou neuvěřitelně chytří a rychlí a – docházelo k nehodám."

Všichni dospělí si všimli, že Lestrade zaváhal při pohledu na Archieho. Očividně došlo k velice vážným problémům, ale nikdo se na ně nebude ptát před dítětem. Tedy když říkáme nikdo-

„K jakým nehodám? Nemůžete mluvit přesněji," zeptá se Sherlock nespokojeně.

„Ne, nemůžu," odsekne Lestrade.

Sherlock se obrátí na Johna, jako by si mu chtěl stěžovat, ale pochopení se nedočká.

„Nechte to být," řekne John s vážným hlasem i výrazem.

„A to proč přesně?" nakrkne se Sherlock a založí si ruce na prsou.

„Protože některá témata nejsou vhodná pro děti," odpoví mu John.

„Jaká témata?" diví se Archie, který se jich drží.

„Třeba raptoři," prohodí Seb, který kolem nich prochází. Skupinka se totiž vydala dál, i když se ti dva dohadují.

„Problémy už jste vyřešily?" zeptá se Sebastian Lestrada.

„Raptoři jsou izolovaní, mají nejlepší zabezpečení a nikdo se k nim nepřibližuje," povídá Greg. „Krmí se pomocí jeřábu, a pokud náhodou potřebují péči veterináře, všichni se uspí, než někdo vůbec zkusí vkročit dovnitř."

„Jsou tak nebezpeční?" ptá se Wilkies ustaraně.

„Mnohem víc, než si myslíte," prohodí Donovanová smrtelně vážným tónem. „Ty mrchy by vás zabily dřív, než byste vůbec zjistil, že jsou kolem."

„Err," je právníkova jediná reakce.

„Když jsou tak nebezpeční, proč je tady máte?" mračí se Sherlock.

„Kdyby bylo po našem, už jsou dávno v pánu, jenže vedení si je jednou vypěstovalo, tak je chtějí mít," prohodí Donovanová.

Lestrade na to jen souhlasně pokyvuje hlavou.

To už celá skupinka vyšla z komplexu návštěvnického střediska mezi tropickou vegetaci a krátkou procházkou mezi zelení dorazili k betonové monstrozitě, o které by za jiných okolností paleontologové hádali, že patří vojenské organizaci, kvůli nedostatku oken a nadbytku drátěných plotů a nepřátelské atmosféry.

Ovšem v této situaci jen doufají, že tato ochrana je dostatečná. I zkamenělé kostry raptorů jsou děsivé svým skrytým potenciálem, co teprve ty stvoření v živém provedení.

„Jak moc jsou inteligentní?" zajímá se Sebastian.

„Víc, než byste do ještěrů řekli," povídá Lestrade s podmračenou tváří. „Rychle se naučí, odkud chodí jídlo nebo lidi, pamatují si i dobu, kdy je chodí kdo kontrolovat. Neustále zkouší utéct nejen tady, ale i předtím. Útočily na ploty, i když byly pod proudem."

„To nezní moc inteligentně," prohodí John, který jde hned za dvojicí pracovníků bezpečnosti a s podmračeným výrazem poslouchá jejich názory.

„Jenže oni nikdy neútočí na stejné místo dvakrát," prohodí Donovanová. „Vedení nám nepovolí použít silnější proud, než co je může krátce poslat do bezvědomí a ony to ví."

Podle pohledu, který si dva zaměstnanci vyměnili, je jasné, že tohle není poprvé, co spolu tohle probírají. A že oba sdílí názor, že bez raptorů by na světě bylo mnohem líp.

„Mají v tom systém," pokračuje Greg. „Postupně hledají slabé místo a až ho najdou, využijí ho. Nejhorší je hlava smečky. Ta mrcha, kdyby mohla, tak tomudle ostrovu šéfuje."

Betonová pevnost držící raptory je budova s výběhem, kolem kterého jsou vysoké stěny nadstavené elektrickým plotem z kovových prutů, protože ty dráty jsou příliš silné, aby se jim ještě říkalo dráty. Výběh samotný je zarostlý hustou vegetací, takže není vidět ani půda dole, ani dinosauři.

Výprava vyleze po schodišti na úzký ochoz kolem betonových zdí a poněkud nejistě se rozestaví kolem. Po tomto vyprávění o raptorech a pro vysoký proud v plotu se jim moc nechce přibližovat k výběhu.

„Jsou tam vůbec?" odváží se Wilkies zeptat, kufřík pevně sevřený v náruči.

„Samozřejmě," prohodí Donovanová.

Vymění si s Lestardem jeden krátký pohled a přikývnutí hlavy, než se zástupkyně obrátí na vysílačku, ze svého pasu a cosi do ní řekne. O chvíli později se ozve mechanický zvuk a jeřáb přinese z nitra budovy nad střed výběhu něco, co vypadá jako půlka stažené krávy zavěšené na silné kovové konstrukci.

„Archie, nechceš jít na chvíli dolů?" zeptá se Anthea, ovšem zní to víc jako příkaz než jako dotaz.

„Co? A proč?" nechápe chlapec a na okamžik kmitá pohledem mezi asistentkou svého strýce a kusem syrového masa. „Zrovna je krmení," prohodí Archie tónem, který naznačuje, že v takovou dobu přece nebude chodit někam pryč.

„Archie, měl bys ji poslechnout," prohodí John vážným tónem, i když nespouští oči z masa, které pomalu a jistě klesá mezi stromy.

„Ale-" začne Archie nejistě. Doktor Watson je jeho idol, co se týče dinosaurů a on by udělal snad vše, co si tenhle muž přeje, ale přijít kvůli jeho slovu o krmení raptorů? Proč by mu zrovna tohle chtěl doktor Watson zakazovat?

Během okamžiku už se chlapec nediví proč.

Vzduchem proletí ostrý zvuk, ze kterého všem naskočila husí kůže. A vzápětí se z výběhu, z míst, kde mezi stromy zmizel kus krávy, ozvou hlasitě znějící zvuky, jak skupinka několika šíleně a vztekle znějících tvorů trhá maso na kusy.

Archie se vyděšeně chytne svého strýčka, ale ten je příliš šokovaný, aby dokázal správně reagovat a zkusil chlapce uklidnit.

Ovšem ostatní nevypadají, že by na tom byli líp.

Greg a Sally mají skoro stejné znechucené výrazy v obličejích, Anthea celá zbledla a divá se jiný směrem, mobil přitisknutý k hrudi, dva paleontologové skoro bez mrknutí a bez nádechu sledují škubající se část kovové konstrukce, která jde vidět nad stromy a Wilkies, celý zelený odstoupil, jak nejdál to jde, zády opřený o zábradlí stejně jako Anthea.

Po chvíli to vše utichne stejně rychle, jako to začalo a vše ustane. Ani list se ve výběhu nehne. Znovu se ozve hučení jeřábu a ten nad koruny stromů vytáhne zbytky pozohýbané konstrukce, která předtím nesla maso. Teď tam není nic.

„Já chci jít pryč," špitne Archie a jeho slova dostanou všechny ze strnulého šoku.

„Už jdeme," hlesne Anthea tiše.

Nikdo nic neřekne, ale všichni ji poslechnou.

Archie se pořád oběma rukama drží Sherlocka, čímž jim oběma dost znesnadňuje chůzi, ale profesorovi chemie to momentálně vůbec nevadí. Spíše naopak. Po tomto zážitku i on potřebuje trochu lidského kontaktu k uklidnění.


Pozn. autora - stejně jako minule, i teď si budete na další kapitolu počkat aspoň ze dva týdny...