Nenávist?

Hermiona se po snídani vracela do Nebelvírské věže, aby si vzala věci na vyučování. V duchu se již psychicky připravovala na to, co bude následovat. Jako na potvoru měla dneska první lektvary. „Jak se mi ten parchant bude asi chtít pomstít? Co si na mě vymyslí?", prolétlo ji hlavou. Najednou jí z jejího zamyšlení vytrhl výkřik :

„Hermiono!"Otočila se za hlasem, přestože tušila, kdo to na ní volá. Byl to Ron s Harrym. Běželi za ní, tak se zastavila a počkala na ně. „Přece nejsem malý frocek, který se urazí a dělá uraženého ještě dlouho. Vždyť ty dva jsou svým způsobem ještě děti," zamyslela se. Během chvilky k ní Ron a Habry dorazili. Sotva Ron trochu popadl dech, tak se začal omlouvat:

„Mio, prosím tě už se na nás nezlob. My jsme to tak nemysleli, dělali jsme si jen legraci. Prosím tě !" A pro jistotu, aby dosáhl většího efektu, hodil po Hermioně psíma očima. Samozřejmě Harry jako obvykle nesměl zůstat pozadu a Rona ihned napodobil. Ještě unisono ze sebe vyrazili:

„Mio, prosím tě…. , ale dál nedořekli, protože Hermiona zvedla ruku a zarazila je. Pak se nadechla a chvilku je oba pobaveně pozorovala.

„Však já se na Vás už nezlobím, protože abych se na Vás mohla zlobit, tak bych Vás nesměla znát tak dobře. Ale teď rychle pojďte, protože máme první hodinu Snapea a ten má dneska obzvláště vražednou náladu," odpověděla. Kluci na ní vytřeštili oči. Harry pootevřel pusu a tvářil se, že má chuť se na něco zeptat, chvilku váhal, ale pak tu otázku vystřelil :

„Jak to prosím tě víš?" „Protože mi cestou na snídani srazil 30 bodů, za to že jsem do něj vrazila," tiše poznamenala Hermiona. Harry s Ronem jenom na ní ještě víc vytřeštěně koukali a samým překvapením se zastavili. Hermiona už byla na schodech k Nebelvírské věži, a když neslyšela za sebou jejich kroky, tak se rychle otočila.

„No tak pohněte kluci," křikla na ně a v duchu se modlila, aby někde poblíž nebyl Snape a neslyšel ji, protože jinak by měl další důvod jí srazit body. Harry se probral jako první, strčil do Rona a oba pádili za Hermionou.

Snape mezitím, co se naše trojka usmiřoval, dlouhými kroky spěchal do sklepení a hledal všemožně příležitost komu by mohl strhnout body. Sice se jeho nálada trochu zvedla poté, co srazil body šprtce Grangerové( autorka:ale ale Seve jen si přiznej pravdu, že to ti samo o sobě náladu nezvedlo sražení bodů Grangerové, ale byloto i tou srážkou/ Seve : Grrrr), ale nebylo to ještě dost. Jak tak plachtil chodbou s vlajícím hábitem, uviděl, jak se několik „ nezmijozelských" studentů splašeně letí chodbou. Ihned jim strnul pár bodů, ale něco mu jejich chování bohužel připomnělo. Sevřel rty do ještě užší čárky a v tváři mu ztuhly rysy, tvářil se nebezpečněji než kdy jindy, jelikož se mu v hlavě zase vynořila ta neodbytná myšlenka. Vzpomněl si, jak příjemně se cítil, když do něj Grangerová před snídaní vrazila. Když ucítil její vůni, vůni fialek, která se mísila s jejím vztekem. „Severusi Snape, začni se konečně ovládat. Přestaň myslet na takovéhle kraviny. V jiné situaci by tě tohle mohlo stát život, nesmíš si přece dovolit žádnou slabost a tohle mezi slabosti patří. A navíc je to nejlepší kamarádka toho arogantního spratka Pottera," okřikl se v duchu. Zrychlil krok, aby se co nejrychleji dostal do svého kabinetu, ale po chvilce se ozval malý jízlivý hlásek. „No tak, Severusi, přiznej si to. Přiznej si to."

„Grrrr," zavrčel nahlas a vylekal pár zmijozelských studentů( což se často nestává), kteří šli proti němu. Nevěnoval jim pozornost, rychle si pomocí kouzla uzavřel mysl a vešel do sklepení.

„Den proběhl celkem klidně," analyzovala den v duchu večer Hermiona, která byla schoulená ve svém oblíbeném křesle u krbu. Na chvíli přerušila tok myšlenek a podívala se na Harryho s Ronem, jak píšou úkol na Dějiny čar a kouzel. Pobaveně jí cukalo v obličeji, když viděla, jak po ní koukají a snaží se na ní zapůsobit, aby jim dala úkol opsat. Harry už, už otevíral pusu a chtěl něco říct, ale Hermiona ho předběhla.

„Kdepak Harry, zapomeň, jen si to pěkně udělej sám," sdělila mu pobaveně Hermiona.

„Ale Mio," začal škemrat, „ proboha smiluj se nad námi a půjči nám to." Zkoušel to Harry.

„Ne," zazněla Hermionina nesmlouvavá odpověď. Vzápětí dodala: „Ale kouknu se Vám na to potom." Harry s Ronem blaženě přikývli a vrátili se zpět ke své práci.

Hermiona od nich odvrátila pohled a zakoukala se do hořícího ohně. V duchu se opět vrátila k myšlenkám na dnešní den. „Dnešek proběhl vskutku docela v klidu, tedy pokud nepočítám incident se Snapem a jeho následné chování během hodiny lektvarů, kdy jí dával před celou třídou velmi zřetelně najevo své opovržení, což nebylo zrovna nic moc nového a na co si už ona za tu dobu, co tady studoval stačila zvyknout. Přesto dneska měla z něho pocit, že je zatím něco víc. Víc než jen obyčejné opovržení. Vzpomněla si, že když se s ním ráno na schodech srazila tak, že cítila nějakou vůni. Co to jen bylo? Co to jen cítila." Nevědomky si nahlas povzdechla a schoulila se ještě více do křesla. Náhle jí proběhlo poznání.

„Už vím, co to bylo," zajásala v duchu. „ Heřmánek a zázvor, hm velice zajímavá kombinace. Dál si uvědomila, jak se v ní vše rozechvělo, když na ní promluvil tím svým chladným, ale přesto sametovým hlasem, a jak měla chuť ho obejmout a nepustit se ho." Náhle zarazila tok svých myšlenek, které se začali ubírat nebezpečným směrem. Musela se Okřiknout : „Kruci, Grangerová, jsi normální nebo ti začíná hrabat ( řekla bych, že je zcela normální, ale ať posoudí každý sám)? Zaprvé je to tvůj profesor, zadruhé je to ten nejneoblíbenější člověk v Bradavicích díky svému neurvalému chování, nestydatému zacházení se studenty, své náladovosti a jedovatosti. Tak hleď rychle zařadit zpátečku nebo …," rychle utnula další myšlenky.

Obrátila hlavu od ohně a opřela si ji opohlavník křesla, koutkem oka pozorovala kluky. Všimla si, že se ji snaží nenápadně pozorovat Harry. Obrátila k němu pozornost, viděla, že chce něco říct a tak vyčkávala. Trochu nejistým hlasem se za chvíli zeptal.

„Hermi, děje se něco? Chováš se poslední dobou trochu divně."

„Ne, nic se neděje Harry. Neboj se o mě, jen jsem přemýšlela nad tím, že bych se měla trochu o sebe více starat," lhala úspěšně Hermiona. Aby se vyhnula dalším otázkám a odvedla od sebe pozornost, rychle řekla:

„Víte co? Ukažte mi, co jste napsali, ať si pak můžeme zahrát ještě Řachavého Petra."

Snape seděl v tu dobu ve svém kabinetu za stolem a opravoval práce, které mu dnes ráno odevzdali sedmé ročníky. Čím déle je opravoval, tím víc a víc v něm rostla zlost na to stádo hňupů, které mu bylo dopřáno učit jeho milované lektvary ( fanoušci SS samozřejmě dobře ví, že má opravdu rád lektvary a k tomu černou magii). Nedovedli pochopit, že dobrý lektvar je někdy víc než tucet kouzel. Už to nemohl vydržet, tak začal polohlasně nadávat.

„Krucinál, to opravdu není možné, ne to nejsou tupouni tupý, to jsou trollové. Megatrollové. Absolutně nikdo netuší, o co při lektvarech jde." Pomalu se prokousával tou haldou pergamenů dolů, až narazil na poslední. Již si chtěl oddechnout, ale ve chvíli, kdy si přečetl jméno autora na pergamenu, jeho rysy ztuhly a do žil se mu vlil ještě větší vztek. Na pergamenu totiž stálo jméno Hermiony Grangerové, jméno rušitelky jeho soustředění a dívky vyvolávající v něm pocity,o kterých myslel, že už nikdy nezažije. Začal si mumlat:

„Samozřejmě, že ona jediná to má zcela správně. Co jiného můžu čekat od takové šprtky. Nejhorší na tom je, že ty lektvary nejlépe ovládá právě tahle obyčejná…," ale dál nedořekl. Nemohl nějak dostat přes rty zbytek nadávky, měl pocit jako by mu v tom něco bránilo. Odhodil opravený pergamen a sklonil hlavu do dlaní.

Po chvíli vstal vztekle od stolu, přešel místnost, otevřel dveře vedoucí do vedlejší místnosti a vstoupil do obývacího pokoje, kde už hořel oheň. Přešel k bližšímu z křesel a unaveně se do něho sesunul. Vzal hůlku a vyčaroval si sklenku whisky. Potřeboval něco ostřejšího, aby si aspoň trochu otupil svojí roztěkanou mysl. Chvíli si jen tak pohrával se sklenkou v ruce a vrátil se v myšlenkách k tomu, co ho tak trápilo. Opět začal přemýšlel nahlas, jenže tentokrát aniž by to chtěl. Nedokázal si pomoci.

„Sakra, proč už nedokázal tak lehce vypustit nadávku na její adresu. Vždyť dnes by to mělo být tak jednoduché, zvláště potom, co ho dneska tak naštvala. Severusi, opravdu tě naštvala nebo prostě vyvedla z rovnováhy?" Položil si otázku a chvíli se bezradně koukal do plamenů ohně hořícího v krbu.

„Nemůže se mi líbit tahle otravná studentka a už vůbec by si neměl připustit nějaké pochybné pocity, k někomu takové, čím se to vůbec zabývám," podrážděně zasyčel Snape.

„JÁ už snad nejsem normální, někdo na mě musel použít Imperus nebo jinou podobnou kletbu. JÁ se přece takhle normálně nechovám." Hlasitě si povzdechl, hůlkou si vyčaroval láhev whisky a nalil si další sklenku. Zadíval se na láhev a pomyslel si :

Nu, což trochu opít se nezaškodí, alespoň mi to vymaže na chvíli paměť." A kopnul do sebe rychle další sklenku, aby si to nerozmyslel.