**3**
"It sets even a wise man to singing and to laughing gently and rouses him up to dance and brings forth words which were better unspoken." – Homer (The Odyssey, bk. XIV, l. 463)
Kapitán Niriz si prohlížel admirála. Nikdy nebyl příliš hovorný, ale od dnešního rána, kdy odletěl Bargain Hunter, se zdál až neobvykle tichý. Přemýšlel, co se stalo a jestli to má něco společného se ženou, co si k němu přišla pro odměnu. Přece jen bylo jasné, že se znali.
"Denní hlášení, kapitáne? Od vás?"
Niriz polknul. "Ano, pane. Stejně jsem byl na cestě a jen mě napadlo, jestli bych vám nemohl nějak pomoct. Zdáte se dost skleslý, jestli vám tedy nevadí, že to říkám, pane."
Thrawn se usmál. "Ne, vůbec ne. Nevěděl jsem, že to je tak zřejmé."
"To také není, pane." Thrawnovi se chtělo říct, jak moc hloupá to byla odpověď, ale pak to neudělal. Kapitán se jen snažil být milý a on by teď přítele vážně využil.
"Jestli mi opravdu chcete pomoct…," řekl Thrawn, zatímco šel ke svému baru, aby se následně vrátil se dvěma sklenicemi a lahví corellianské whiskey, "…tak si se mnou pojďte dát skleničku. Odmítám v tuhle chvíli pít sám."
"Pane, jsem si jistý, že vám nemusím připomínat, že je proti námořním předpisům, aby se vedoucí důstojník i jeho zástupce opili ve stejnou chvíli."
Thrawn se usadil na křesle. "Hodnost má své výhody, příteli, a proto vás oficiálně pro tuhle chvíli stavím mimo službu…," a položil před něj sklenici. "Ať se o můstek pro změnu postará Voss. Byl před degradací roky kapitánem na Starwaymanovi. Ví jak se postarat o loď."
Thrawn jim oběma nalil plné sklenice a Niriz se začal bát, že tohle by mohl být opravdu špatný nápad. "Zahrnují tyhle výhody i zítřejší směnu?" zeptal se rozpustile, jak si bral sklenku.
"Myslím, že tohle rozhodnutí nechám na zítra. Na zdraví." Oba se napili a Niriz lehce zakašlal, jak ho tmavý alkohol pálil v krku. Bylo to už dávno…
"Takže? Čemu vděčím za to potěšení?" optal se Niriz po druhé sklenici.
Thrawn se díval na svoje ruce. "Nejsem dost opilý ani na to, abych vůbec zvažoval, že vám o tom řeknu," a zavrtěl hlavou. Na co ale čekal? Potřeboval se někomu svěřit, nebo se z toho zblázní.
"Dagone? Nikdy jsem se vás na to neptal, což je vážně špatné vzhledem k tomu, jak dlouho vás znám, ale – máte rodinu?"
The End