Pro Paty: pokračování bude, díky za trpělivost :)

„Tvé nezodpovědné chování a tvá neochota správně odhadnout situaci tě může brzy stát víc, než několik jizev navíc."

Rafael poslušně sklonil hlavu, jinak se ve své pozici v pokleku před svým otcem ani nepohnul. A opět nechal myšlenky volně plynout. Ostatně, neslyšel nic nového a ani nic nového neočekával.

Když mu přivolaní bratři pomohli dostat se zpátky do doupěte a Donatello mu ošetřil krvavé rány, nastal čas na vysvětlování. Jak při zachraňování „Jane" narazil na klan Foot a z potyčky sotva vyvázl. Do podrobností popsal jejich bojovou taktiku a využívání zbraní a pak výkonem hodným oskara předvedl totální vyčerpanost způsobenou ztrátou krve, byl tedy propuštěn a poslán do postele. Ráno ho samozřejmě čekala povinná lekce od Mistra Třísky, ale po posilujícím spánku dokázal lépe vyplnit mezery ve svém včerejším vyprávění.

Raf přivřel oči a duševně se připravil. Vycítil, že se senseův monolog blíží ke konci. „…abys měl čas reflektovat na to, co jsem ti právě řekl, budeš mít.." horkokrevný ninja se přikrčil. „..týden zákaz vycházek." „Ano Sensei", odvětil potrestaný žák poslušně a spolkl úlevné vydechnutí. Týden vydrží. Beztak by mu hojící se zranění patroly neumožnily.

"A žádná televize a hry," neopomněl bohužel Mistr dodat. Rafael neslyšně sykl a rychle vycouval z místnosti.

Pátý den měl pocit, že mu pukne hlava nebo praskne nějaká tepna.

Donatello mu odmítl po desáté spravovat boxovací pytel, motorka byla seřízená a leskla se jak zrcadlo. Tréninky se proměnily v peklo. Jeho pohyby byly stále ještě omezené a nový pár zbraní mu jenom připomínal, kde se nacházejí ty původní. Ani Leonardův občasný pátravý pohled mu na náladě nepřidával. Michelangelo, využívající svou výsostnou pozici hlavního gamblera a TV-žrouta, mu tuto nemilou skutečnost nezapomínal neustále připomínat, ať už jenom přehnaným výkřiky před obrazovkou.

Zkrátka Rafael byl vydán napospas svým myšlenkám a ty nebyly nijak radostné. Ninja s červenou maskou nebyl jednoduchý, ačkoliv to tak někdy vypadalo. Ale měl rád jednoduché věci a jednoduché situace. Vidím oběť, zachráním oběť, ztluču násilníky. Žádné zbytečné otázky, jestli náhodou zmetek neměl špatné dětství. Takové myšlenky rád přenechával Donniemu. Stejně jako plánování Leovi a otravné průpovídky Mikemu.

Jeho poslední eskapáda mu tíživě ležela v mozku. Fakt, že „Jane" ho mohla jednoduše zapíchnout a i přes její důvod jistě byla schopná se jeho těla zbavit tak, aby rodina neměla šanci rozpoznat útočníka, ho iritovala. Rafael, obalený bublinou sebelítosti, si chvíli pohrával s představou, jak by asi jednotliví členové na takový nález reagovali, a pak myšlenku zapudil a s funěním se přetočil ve svém hamoku na druhý bok. Dva dny. Ještě dva dny. A pak tu malou mrchu najde, i kdyby měl prolézt footí pevnost od základů po věž, a pak bude děvče litovat, že ho zatáhla do svojí špinavý hry. S tím konečně usnul.

"Pozor, za tebou!"

Rafael se otočil, předklonem se vyhnul tyči a podkopl útočníkovi nohy. Pak ho dorazil obrácenou stranou saie do spánku.

Zelený ninja se zasmál. Cítil vítr na tváři, adrenalin v krvi a strach zlodějíčků. Jestli je něco pozitivního na domácím vězení, pak je to propuštění. Venku pak bylo vždycky všechno intenzivnější.

"Bacha, Casey, hážu!" stačil varovat svého souputníka a tělo jednoho malého rádoby zloděje přeletělo celou délku zapadlé uličky, kde se bitka odehrávala, a rozpláclo se vedle bojovníka v hokejové masce. To rozhodlo. Zbylí členové Purpurových draků se rozprchli, ale Rafael měl natolik dobrou náladu, že mu to nevadilo. Zazubil se na Caseyho a vzduchem se rozezněl zvuk plesknutých dlaní.

"Dobrá práce, kámo. Ale příště pozor, co se ti děje za krunýřem."

"Neměj péči," odsekl Raf s předstíranou zlostí, "kdybych neuzemnil toho tlustoprda, byl by z tebe mastný flek."

Jejich vzájemné dobírání pokračovalo a neslo se po střechách New Yorku ne zcela bez povšimnutí.

Blížila se půlnoc, tedy hodina Rafaelova povinného návratu. Nejdřív se důkladně přesvědčil, že je jeho kámoš v bezpečí domova a rozeběhl se směrem ke svému. Když si byl jistý, že je z dohledu, prudce uhnul doprava.

V opuštěné továrně bylo ticho, na všem ležela silná vrstva prachu. Ninja opatrně došel k inkriminované místnosti, ležící za obří halou. Byla prázdná. Raf oddechoval a při tom přemýšlel, co si od toho vlastně sliboval. Pak zatajil dech. Na desce stolu vrhala téměř neviditelný stín zapíchnutá sai. Až u ní mu došlo, že na ní neleží ani smítko prachu. Nepostřehnutelným pohybem ji mrštil přímo za sebe.

"Nechceš ji?" zeptal se známý hlas tiše za jeho krunýřem.

Ninja se pomalu otočil.

"Jedna chybí."

Dívka v obleku klanu Foot vytáhla zbraň ještě se kývající vedle její hlavy a přidala druhou zpoza opasku.

Rafael se predátorsky zasmál: "To už je lepší," a skočil po ní.

Černovláska sotva stačila vykrýt a uskočit stranou. Želvák neváhal a podkopnutím ji podrazil nohy. Než však stačil využít situace, černá postava na zemi se dokutálela pod stůl a na druhé straně vyskočila akorát včas zarazit jeho útok shora. Švihem sekla a skokem se dostala zpět na druhou stranu stolu. Rafael toho měl právě tak akorát dost. Se vzteklým řevem odkopl otravný nábytek na drobnou útočnici. Ta byla sražena s hlasitým výdechem a cinkotem odpadávajících saí. Než se stihla probrat, mířila ji jedna zářící novotou mezi oči.

"Teď chápu, proč´s potřebovala pomoct," ušklíbl se právoplatný majitel zbraně.

Temně modré oči se stáhly do vzteklých škvírek a ninjův vítězný výraz povadl. Na stehnu ucítil chladný dotyk kovu.

Nastalé ticho přerušovalo jen dvojí hluboké oddychování. Pak Raf vstal. Po chvíli i dívka zasunující dýku zpět do holinky.

Raf se pohrdavě ušklíbl: "Jinak to u vás neumíte?"

"Samozřejmě, ale proč se zbytečně vysilovat."

Její hlas už ale nezněl zdaleka tak sebejistě jako předtím. Oba byli ninjové. Oba věděli, kdo je lepší.

Rafael se marně snažil přivolat zpět vztek, který ho pohlcoval celý minulý týden.

"Naposledy jste dostali pěkně na frak," pokusil se alespoň o jízlivost a v duchu se bolestně ušklíbl. Jeho bratři při jedné z pravidelných patrol narazili na menší footí komando dost nečekaně u Metropolitního muzea umění a celkem bez potíží je rozprášili. Víc informací nevěděl. Při pohledu na Donnieho šrám - nevelký, přesto zřetelný - mu bylo stydno a před Leovou němou výčitkou a Mikeyho výkřiky o bitvě století se raději ukryl do svého pokoje.

Pokrčila rameny: "Jen bezvýznamné cvičení."Raf se skrytě pousmál. "Neúčastnila jsem se. Ty ostatně také ne. Ještě to bolí?" ukázala s přehrávanou starostlivostí na mizející jizvy.

"Maximálně přeseděný zadek!" vyprskl a hned by si nejraději nafackoval.

Zasmála se: "Domácí vězení? Takový je u vás trest za nezodpovědnost?"

"A co u vás - rákoska?"

Rysy ji nebezpečně ztvrdly: "Nemluv o tom, o čem nic nevíš!" a otočila se na patě, míříc k východu.

"Máš zkrácené vycházky za nevydařený puč?" neodpustil si malou pomstu za předchozí věty.

Její udivený výraz se nezdál být hraný: "Právě naopak."

"Jane?" zavolal na ni až překvapivě jemně dřív, než stačila splynout s tmou.

Zarazila se.

"Yuna." Pronesla a zmizela.