3. Pýcha rodu Malfoyů
Po představení ve Velké síni, kdy je Harry všechny zkropil pitím všeho druhu, se rychle převlékli a vydali se na hodinu Obrany proti černé magii. Věděl, že ze začátku budou brát jen teoretickou část, aby pochopili kouzla jako taková.
Všichni tři čekali před dveřmi do učebny a kolem se všichni bavili o Pobertech a dvojčatech z rodu Weasleyových. Kdyby tak ti dva tušili, kdo za tím stojí, raději by se šli spláchnout do záchodu. Pravda byla taková, že s tím schodištěm si to připravovali celé dva měsíce a učili se zastírací kouzlo.
Dveře do učebny se otevřely a zevnitř se ozval příjemný hlas, který je zval dovnitř. Trojice vešla jako první a Harry zamířil do první lavice, přeci jen zastával pravidlo, že pod svícnem je největší tma.
„Vítejte na hodině Obrany proti černé magii. Mé jméno je Elfias Dóže a budu vašim profesorem pro tento školní rok. Protože bych vás rád něco naučil již nyní, po vyvolání vašeho jména pozvednete hůlku a s jejím mávnutím vyvoláte barevné jiskry. Asi nějak takhle," usmál se na ně, pozvedl hůlku a s mávnutím pronesl: „Scintillo!" Z profesorovy hůlky vyšel proud rudých a stříbrných jisker.
Během první hodiny postupně vyvolával studenty Nebelvíru a Zmijozelu. Barva jisker se lišila podle toho, v jaké kdo byl koleji. Aspoň takhle na začátku studia, pak už je kouzelník schopen určit barvu jisker, které vyčaruje. Harryho jiskry měly rudou a zlatou barvu. Ron vyčaroval jen rudé jiskry a Draco zase rudé a zelené. Značilo to, že je napůl Zmijozela a napůl Nebelvír. Jinak to ani nešlo, Draco byl vychován v duchu Zmijozelových tradic, ale nyní byl v Nebelvíru a choval se jako Nebelvír.
Druhou hodinu jim profesor Dóže vyprávěl o tom, co Obrana proti černé magii obnáší a k čemu je důležitá. Také jim ukázal pár základních kouzel, které se je chystal naučit a vykládal, dokud nezazvonilo. Jako úkol do další hodiny jim nechal přečíst první kapitolu jejich učebnic, aby znali teorii odzbrojujícího kouzla.
„Co máme teďka?" zajímal se Ron.
„Kouzelné formule," odpověděl Draco nadšeně. Doufal, že v nadcházející hodině bude moci kouzlit, ale bylo pro něj zklamáním, že si jen nacvičovali pohyb hůlkou a zápěstím. Harry se tak nudil, že si lehnul na lavici a přemýšlel, co by mohli udělat za vtípek.
„Pane Pottere, vy již umíte pohyb hůlkou a inkantaci, že tu jen tak nečinně ležíte?" zajímal se profesor Kratiknot. Harry se na něj podíval a mírně se usmál.
„Od svých sedmi let, pane profesore," odpověděl mu na otázku a chtěl dále spát, ale profesor měl jiné plány.
„Tak nám to předveďte, pane Pottere. Na stole mám učebnici, nechte ji se chvíli vznášet," zadal mu úkol a mu nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Ladným pohybem hůlky bez jediného slova nechal učebnici levitovat půl metra nad stolem.
„Výborně, pane Pottere. Do konce hodiny si můžete klidně spát," usmál se na něj malý profesůrek. „A deset bodů pro Nebelvír za vaše bezchybné provedení kouzla," vypísknul ještě a spěchal zpátky ke katedře.
„Ale pane profesore, vždyť neřekl ani slovo, jak tedy mohl kouzlit?" ptala se Hermiona.
„Slečna Grangerová, že?" ujistil se profesor. „Někteří kouzelníci dokážou takováto jednoduchá kouzla provádět i neverbálně, to znamená bez hlasitého pronesení inkantace. Pan Potter poslední čtyři roky vyrůstal se svým dědou, bývalým Bystrozorem a jsem si naprosto jistý, že on, stejně jako plno jiných studentů prvního ročníku zná a ovládá tahle základní kouzla," vysvětloval profesůrek. Tuhle hodinu měli s Havraspárem, kde plno prvňáčků přikývnulo, že je to pravda. Nicméně nikdo z nich neuměl kouzlit neverbálně.
„Harry, musíš nás to naučit," vyhrkl na něj Ron hned po tom, co skončila hodina Kouzelných formulí. Ušklíbnul se, když spatřil výraz v jejich tvářích. Chtěli umět daleko více, než umí všichni ostatní a on je chápal. Byl úplně stejný, ale jemu pomáhalo dědictví po Merlinovi.
„Dobrá, ale domluvíme se po obědě. Nyní bychom si měli pospíšit na Bylinkářství," řekl. Nechtěl se o tom bavit teď, potřeboval si promyslet, jak a co je bude učit. Mohl by je naučit kouzla prvního ročníku, ale to by se pak nudili i oni. Mohl je učit jiná kouzla, která byla ale pokročilejší a tudíž bylo nutné znát kouzla prvního ročníku, nebo být magicky zralý pro daná kouzla.
Na hodině Bylinkářství se zase představovali a profesorka Prýtová po nich chtěla znalost základních rostlin a jejich vlastnosti. Harry skoro všechno už znal, používal to jako přísady do lektvarů, tak nebyla možnost to neznat. Bylo vidět, že i Draco má podobné vědomosti, přeci jen kmotr Lektvarový mistr a byl by to hřích nevzít do učení svého kmotřence.
Po Bylinkářství zamířili do Nebelvírské věže, aby si odložili věci, když dnes mají už jen Astronomii a to v jedenáct večer. Než sešli na oběd, skočili si do koupelny, protože ve sklenících se jim hezky zašpinily ručičky.
Na obědě je nicméně čekalo nepříjemné překvapení v podobě Luciuse Malfoye, který se bavil s Brumbálem a Snapeem. Hned, jak trojice vešla do Velké síně, všichni se na ně otočili a Malfoy starší si to rázným krokem šinul jejich směrem.
„Draco, mluvil jsem s ředitelem školy a je ochoten tě nechat znovu zařadit. Nemohu vystát fakt, že si byl zařazen do prašivého Nebelvíru," prohlásil Lucius nevšímaje si Harryho nebo Rona.
„Otče," pozdravil Draco Luciuse pokorně.
„S matkou jsme se shodli na tom, že buď budeš ve Zmijozelu nebo ještě dneska přestoupíš do Kruvalu. Znám se s ředitelem Kruvalu osobně, není problém to zařídit," pokračoval Lucius a nedával Dracovi na vybranou. On se nechtěl rozhodovat mezi rodinou a přáteli. Nevěděl, co by si vybral. Cítil se šťastný mezi Nebelvíry, byl to pocit, který doma nikdy nezažil.
„Ještě je tu třetí možnost, pane Malfoyi. Na Ministerstvo kouzel může ještě dnes přijít anonymní typ a Bystrozoři vám ještě dneska prohledají dům od shora dolů a jsem si jistý, že u bývalého Smrtijeda naleznou plno zakázaných předmětů, minimálně na to, abyste ztratil mnoho vlivu na Ministerstvu kouzel, který jste si v minulosti koupil," vložil se do toho Harry.
„A hleďme, pan Potter. Někdo vás nestačil naučit, že nemáte strkat svůj nos do cizích záležitostí? Mohlo by se stát, že skončíte jako vaši rodiče," ušklíbnul se na něj Lucius a poklepal prsty po rytině hada na své vycházkové holi. Harry si ji prohlédnul a viděl nepatrnou mezeru mezi násadou a holí, takže usoudil, že v ní bude skryta hůlka.
„Pravda, Smrtijedi rádi vyhrožují smrtí a odkazují se na to, koho ten mudlovský šmejd zvaný Voldemort zabil," ušklíbnul se Harry a viděl, jak Malfoy starší zuří, ale s Brumbálem a polovinou profesorského sboru v zádech si nic nedovolil. Brumbál se Snapeem, kteří stáli nejblíže ani nedýchali a třeštili na Harryho oči.
„Jak se opovažujete o Pánovi Zla takhle mluvit? Ty malý neschopný spratku!" zavrčel Lucius, až mu pěna létala od úst. Harry se ještě jednou podíval na jeho hůl, kde byl stříbrný hádek a ušklíbnul se, protože dostal nápad, jak Malfoyovi nahnat strach.
„Ssse mi possstav v sssouboji, když sssi tak věříššš," zasyčel na Malfoye v Hadím jazyce. Celá Velká síň utichla a Malfoy starší ustoupil o několik kroků zpátky, jak se polekal. Mnoho Smrtijedů tvrdilo, že Pán Zla padnul díky tomu, že se našel někdo mocnější, koho nedokázal zabít. Nyní by tomu možná i věřil, ten kluk má Hadí jazyk, a když se mu podíval do očí, spatřil barvu smrtícího kouzla. Harry se jeho reakci šklebil.
„Výborně, váš ústup budu pokládat za souhlas s tím, že Draco zůstane tam, kde je a vaše sídlo dneska nenavštíví komando Bystrozorů ze zvláštní jednotky," ušklíbnul se na Malfoye, objal Draca kolem ramen a všichni tři zamířili k Nebelvírskému stolu.
„Ruším svojí žádost, Brumbále. Severusi, mohl bys mě doprovodit?" optal se Lucius Snapea a oba hned vyšli z Velké síně.
„Páni, tak to bylo něco, jak si na Dracova otce zasyčel a on od tebe uskočil, jako kdybys ho kousnul nebo co," smál se o chvíli později Ron na celé kolo. To, že byl Harry Potter Hadí jazyk a uměl kouzlit neverbálně, bylo zprávou toho dne a také následujícího týdne. Všechny nicméně zajímalo, jak je možné, že Potter, který má dědičnou vlastnost Salazara Zmijozela, studuje v koleji Godrika Nebelvíra.
„Díky, že ses mě zastal, ale budeš z toho mít problémy a já také," řekl Draco zničeně. Harry se jen usmál a poplácal ho po rameni a tiše mu zašeptal. „Nic si z toho nedělej. Tvůj otec se tě bude snažit využít, abys mě přetáhnul pro vaše ideály."
Snape se vrátil do Velké síně po několika minutách a pohledem sjel na trojici Nebelvírů, kde seděl jeho kmotřenec. Musel Luciuse ujistit, že se o Draca postará a dohlédne na něj. Také ho upozornil, že Potter byl už čtyři roky trénován na Bystrozora. Když se Lucius tvářil posměšně, sdělil mu, že Pottera trénuje Moody. Pak se Malfoy starší přestal smát, protože Moody byl postrachem Smrtijedů. Byl to právě Moody, který do Azkabanu nebo pod kytky dostal většinu chycených Smrtijedů.
„Hej, tak co nás budeš učit?" ptal se Ron nedočkavě, jakmile vešli do jejich ložnice.
„Nejdříve musím najít způsob, jak rozvinout vaši magii na úroveň čtvrtého nebo pátého ročníku," odpověděl, otevřel si průchod ve skřín kufrem vešel dovnitř, aby si v jejich tajné místnosti doplnil knihovnu. Do úplně vrchní police si vložil Merlinovi knihy.
„Co je to za knihy?" zajímal se Draco, protože nedokázal přečíst jejich název.
„To jsou rodové knihy, přečíst je dokáže jen pár jedinců," odpověděl.
„Rodové knihy? O tom jsem něco slyšel. Otec se o tom bavil s nějakým kolegou, prý na Odboru záhad je nějaká rodová kniha, kterou nikdo z nich nedokáže přečíst. Také říkal, že rodové knihy nikdo dneska nedokáže vyrobit," řekl Ron fascinovaně. Oba na něj překvapeně hleděli, protože to od něj vůbec nečekali. Nicméně Harry se následně zamračil, protože rodové knihy dneska nikdo už neměl, jen Merlinovi knihy přežily, byly nezničitelné. Ale o tomhle faktu věděl jen on a pár dalších, kteří v knihách dokázali částečně číst.
„Zatím zkuste vymyslet nějaké vtípky, já si zatím skočím do knihovny, podívat se na nějakou knihu, která by nám pomohla," prohlásil a jakmile se za ním zavřely dveře skříně, přemístil se pryč. Objevil se doma a okamžitě zamířil do knihovny. Netrvalo dlouho a jeho děda se přišel podívat, co tam dělá.
„Harry, jsou to dva dny a ty už si potřeboval jít domů?" rýpnul si Alastor a Harry se na něj usmál.
„To víš, potřebuji nějakou knihu, jak rychle a efektivně rozvinout magii. Rád bych Rona a Draca něco málo naučil, aby naše vtípky mohly být daleko lepší," vysvětlil.
„Myslíš mladého Weasleyho a Malfoye? Nevěděl jsem, že se budeš bavit i se Zmijozelskými," ušklíbnul se jeho děda a z poličky mu podal malou knížečku, která se zabývala právě rozvinutím magie u mladých a nezkušených kouzelníků.
„Draco je v Nebelvíru, dneska ve škole byl Lucius Malfoy, ale nejspíše si nadělal do kalhot, když jsem na něj zasyčel Hadím jazykem. Neměl mi vyhrožovat smrtí, blbeček," vysvětlil a na tázavý pohled se dal do vyprávění toho, co už stihnul za ty dva dny udělat. Také neopomenul zmínit fakt, že již stihnul upravit i ložnice a také to, že se dostal do Nebelvírského famfrpálového mužstva.
Na konci svého vyprávění se dostal k tomu, že Ron zmínil něco o rodové knize na Odboru záhad. Také mu sdělil informaci, že jediné rodové knihy, které se do této doby dochovaly, jsou ty Merlinovi, protože jen on je dokázal očarovat tak, aby nemohly být zničeny.
„Vím, že je to brzo, ale zjistil si už něco?" zastavil ho Alastor, než se stihnul přemístit.
„Jo, chybí mi profil Dóže Elfiase, nastoupil místo Quirrella, Brumbál nejspíše chtěl svého přítele mezi profesory, než neznámého muže," odpověděl mu.
„Dobrá, zastavím se za Brouskem a buď dneska večer, nebo zítra ráno ti to donesu osobně," řekl Alastor vážně. „Jo a nezboř Bradavice. Jinak doufám, že dvojčata Weasleyovi roznesete na kopytech," mrknul na něj ještě, než se Harry přemístil zpátky do školy.
„Mám tu knihu, nakonec jsem ji našel mezi těmi svými," řekl, jakmile vstoupil do jejich tajné místnosti. Dveře od skříně se zavřely, ale nepatrnou chvíli před tím do místnosti vstoupila Hermiona. Docela se podivila, že tam nikdo není, když všechny tři viděla vcházet a nikoho odcházet.
„To je divné," prohlásila a Harry přiskočil k zrcadlu, aby viděl, jestli ho viděla nebo ne. Když odešla, úlevně si oddechnul.
„Tak to bylo o fous," ušklíbnul se, nicméně Ron i Draco se na něj dívali docela vyděšeně.
„Jak to, že se dokážeš přemisťovat i v Bradavicích? To nikdo nedokáže," zajímal se Draco.
„Eh, jak bych to vysvětlil, no-o prostě mám dědičnou schopnost astrálního přemisťování, nejsem omezen proti-přemisťovacími bariérami," vysvětlil jim a posadil se ke svému stolu, kde otevřel knihu a rychle si přečetl úvod.
„Vymysleli jste něco?" zajímal se po chvíli.
„No není to originální, ale co takhle změnit hlavní schodiště na ledovou skluzavku?" navrhoval Draco.
„Já bych učitelům na židle nastražil neviditelné prdící polštářky," šklebil se Ron a Draco se na něj zděšeně podíval, ale když si tu situaci představil, rozesmál se.
„Víš, jak by se tvářil Severus?" šklebil se Draco a ani jeden z těch dvou nevěděl. „Zabíjel by pohledem jako Bazilišek," prohlásil Draco a Harry vyprsknul smíchy.
„Představ si Snapea, který vypadá jako netopýr s hlavou Baziliška a na tom ty černé vlasy," smál se oné představě, ale Ron se tvářil, jakoby nevěděl, jestli se smát, nebo se té představy děsit.
Po chvíli se Harry s Dracem uklidnili a Harry jim na pergamen napsal stručný postup, jak si rychle rozvinout magické jádro. Celý postup spočíval v tom, že kouzelník musel vydržet hodinu sesílat nějaké kouzlo, když to dokázal, šel na další stupeň a sesílal těžší kouzlo. Bylo deset stupňů kouzel pro tohle cvičení a on se rozhodl trénovat s nimi, aby měli motivaci ho dohnat.
Nicméně když někdo nezná své limity, je to pro něj nebezpečné, protože hrozí přetížení magického jádra a to by znamenalo pár dní na lůžku a týden bez magie. Vysvětlil to oběma kamarádům a ti souhlasili, že počkají, dokud nepřijde na kouzlo, kterým by změřil zátěž na magické jádro. Harry netušil, kdo by to mohl znát, ale typoval profesora Kratiknota a Brumbála, možná i profesorku McGonagallovou.
„Nejpozději zítra bych mohl vědět, jestli to kouzlo existuje. Pokud ne, budeme se muset hlídat. Protože to bude těžké i na fyzickou stránku těla, musíte začít běhat a posilovat," řekl jim a oba se na něj podívali stylem, jestli mu nepřeskočilo.
„Nepotřebujeme svaly v jedenácti, možná až v patnácti, dřív je potřebovat nebudu," prohlásil Ron, měl zkušenosti se staršími bratry, a jak se zdálo, nepochopil, proč to po nich Harry chce.
„Já běhám a posiluju od pěti let, ovládám několik tanců, mám základy v krasobruslení a jsem pokročilý v japonském bojovém umění Kendo.
Díky tomuhle všemu je moje tělo dostatečně silné, pružné a mrštné, takže snesu delší souboje, dokážu se vyhýbat kouzlům bez použití jediného štítu a vydržím nápor na tělo, když kouzlo potřebuje větší množství magické síly. Kdybych neposiloval své tělo, zvládal bych stěží kouzla třetího ročníku a v souboji bych vydržel maximálně pár minut. Nyní jsem schopen vydržet dvacet minut s kouzly na úrovni pátého ročníku. Vydržím asi pět minut s kouzly sedmého ročníku. Kdybych měl měsíc na přípravu, zvládnu praktickou část NKÚ už teď a teoretickou bych dal také s menší přípravou. Takže pokud si stále myslíš, že běhání a posilování nepotřebuješ," řekl a pokrčil rameny. Jeho proslov měl zamýšlený efekt, oba kluci se po sobě podívali a v očích se jim blýskalo. Ano, měl vyhráno, chtěli se mu vyrovnat a udělají pro to všechno.
„Počítej se mnou, co musím pro to udělat?" zajímal se Ron, který byl nyní naopak dychtiví. Draco s úsměvem přikývnul, že ho to také zajímá.
„Výborně, sestavím nám rozvrh dne. Ráno bude budíček před půl sedmou, půjdeme běhat a posilovat. Věřím, že čtyřicet pět minut bude bohatě stačit. Pak máme půl hodiny na sprchu a snídani, než se budeme muset vydat na vyučování. Odpoledne po vyučování napíšeme domácí úkoly, které ten den dostaneme a vždy po večeři aspoň hodinku budeme procvičovat kouzla, která vám pomohou rozvinout magické jádro. První týden to bude kruté, ale pak se to bude jen zlepšovat a po měsíci si řeknete, že dvacet minut běhu je pohoda," šklebil se na své přátele, kteří na něj vyděšeně hleděli. Nicméně oba chtěli být jako Harry a on jim řekl, jak na to a přes to nejel vlak. V rozvoji magického jádra na tom byl Ron nejhůře, Harry kouzlil již od sedmi let, Draco od svých desíti, kdy ho začal učit otec, ale Ron mohl kouzlit až ve škole.
„Kde budeme cvičit kouzla?" zajímal se Draco.
„Tak to ještě nevím, hodila by se nějaká stará učebna, tady těžko budeme cvičit kouzla," ušklíbnul se Harry.
„No jo, ale musíme si dávat pozor na Percyho, je Prefekt a bere to moooc vážně," prohlásil Ron a tvářil se kysele. Harry jeho staršího bratra ještě nestihnul potkat, ale některé řeči už zaslechnul.
„Něco najdeme, musí tu být obrovské množství místností, které se nepoužívají," prohlásil Draco.
Ron si s jejich pomocí zkoušel kouzlo do Přeměňování. Pak si i s Dracem procvičil levitační kouzlo do Kouzelných formulí a Harry je pak ještě obeznámil s méně známými postupy při výrobě lektvarů. Vysvětlil jim, že než začnou se samotným vařením, je nutné si popořadě připravit všechny potřebné ingredience. Znal učebnici prvního ročníku, takže věděl o lektvarech, které budou připravovat, a tudíž jim mohl prozradit i efektivní zpracování surovin. Draco necelou polovinu věcí už věděl, ale pracovní postup byl pro něj nový, a když se nad tím zamyslel, byl lepší při přípravě složitějších lektvarů.
Když šli na večeři, každý měl čistý štít a byl připraven na další vyučovací hodiny. I Ron, který nesnášel učení, se snažil, jak nejlépe mohl. Všichni tři se skvěle bavili během jídla, když se ozval ptačí výkřik a Velkou síní k Nebelvírskému stolu letěl orel skalní s šedohnědým peřím.
Studenti, nad kterými orel přelétal, se zohýbali, ale Harry se postavil a natáhnul levou ruku. Na hřbetě mu přistál tento překrásný pták, který v další chvíli seskočil na zem a začal se měnit. Než se kdokoliv nadál, stál tam Alastor Moody.
„Dobrý večer, dědo," usmál se Harry a převzal složený papír, který si ihned strčil do vnitřní kapsy hábitu.
„Dobrý večer," pozdravil Alastor všechny a podíval se na Rona s Dracem, kteří se nezdáli být tolik překvapení jako všichni ostatní.
„Malfoy junior, jaké to překvapení, že jsi v Nebelvíru," pousmál se Alastor na Draca, který se postavil.
„Rád vás poznávám osobně, pane Moody. Harry o vás něco málo vyprávěl a rád bych se stal Bystrozorem nebo Odeklínačem," řekl a v jeho hlase nebyla ani známka po tom, že by se snažil zapůsobit podlézáním, bylo to jen přednesení představy o budoucím povolání.
„Alastore," ozval se za jejich zády Brumbál, když k nim přistoupil.
„Albusi," kývnul mu na pozdrav, ale pak se otočil na Draca. „Pokud to s tím Bystrozorem myslíš vážně, budeme sledovat tvé chování a aktivity, upozorňuji tě, že jméno Malfoy ti nic během výcviku nekoupí, spíše bude použito proti tobě," řekl a bez rozloučení se přeměnil zpátky na orla a zmizel ve dveřích Velké síně.
„Nejdříve se to nechtěl naučit a teďka se raději proletí, než aby se jednoduše přemístil, dokonce zkoušel přemístění v této podobě," prohlásil směrem ke kamarádům a protože byl již po večeři, vydal se do ložnice, aby uschoval dokument, který obdržel. Ron i Draco ještě jedli, když dorazil do ložnice, vytáhnul papíry ke své misi a začetl se do nich.
Dozvěděl se plno zajímavých informací o profesoru Obrany proti černé magii. Byl stejně starý jako Brumbál a společně se chtěli vydat do zahraničí, ale pak tu byl odkaz na smrt Brumbálovy sestry.
Ze seznamu všech profesorů si vybral několik z nich, které tipoval na spoluautory na ochraně toho kamene. Brumbál, McGonagallová, Prýtová, Kratiknot, Snape, Hagrid možná i Hoochová, ale u té nevěděl. Profesorku Studia mudlů vynechal, nic mudlovského v Bradavicích nefunguje. Starodávné runy také nebyly potřeba, i když jich několik znal pro účel ochrany, ale nepočítal s nimi. Elfias Dóže na své místo nastoupil na poslední chvíli, nemohl se podílet na ochraně kamene. Binns jako duch těžko něco udělá, profesorka Sinistrová s Astronomií je stejně potřebná jako automat na prezervativy ve Vatikánu. Stejně jako Jasnovidectví a Věštění z čísel.
Když to spočítal, bylo zde sedm druhů ochran, což bylo samo o sobě posilněno magickým číslem sedm. Brumbál nejspíše věděl, co dělá. Ze všech možných zlodějů mu připadal Quirrell ideální. Podle všeho byl pár let v Albánii, kde kdysi přebýval i Voldemort a vůbec to nepokládal za náhodu.
Všechny papíry schoval ve chvíli, kdy na schodech uslyšel Ronův hlas, který si stěžoval, že je přeplněný a to měl chuť na další zákusek. Ten večer ještě probrali zítřejší rozvrh a šli spát celkem brzy, aby měli dostatek energie.
To, co začalo druhý den, trvalo celý měsíc. Každé ráno od půl sedmé do čtvrt na osm všichni tři běhali kolem famfrpálového hřiště a posilovali přesně tak, jak jim Harry ukázal. Jak jim říkal, první týden si stěžovali, ale pak se to začalo zlepšovat a běh je tolik nezmáhal. I ranní vstávání jim nedělalo problémy.
Další změna nastala ve vyučovacích hodinách. Všichni tři měli perfektní známky z esejí, kouzla se jim vedla hned napoprvé nebo napodruhé. Žádný z profesorů si na ně nemohl stěžovat. Jejich úspěchy byly u spolužáků sledovány se závistí a Hermiona kolem nich čím dál častěji čmuchala.
Odpoledne po vyučování si vždy udělali úkoly, nastudovali si potřebné věci na další den a hráli šachy, shogi nebo řachavého petra. Harry třikrát týdně chodil ještě na famfrpálové tréninky, takže ti dva ho doprovázeli. Po tréninku následovala večeře a po ní hodinka kouzlení v jedné staré a snad nikdy nepoužívané učebně.
Ron a Draco byli skoro u konce prvního stupně, kdy kouzlili odzbrojovací kouzlo stále dokolečka celou hodinu. Typoval to na to, že jim to bude trvat ještě týden a dostanou se na druhý stupeň. Ke každému stupni našel ještě několik kouzel, aby to nebylo jednotvárné. Harry byl na sedmém stupni a začínal s osmým, který byl na úrovni pátého až šestého ročníku. Byl tak daleko díky tomu, že měl velkou magickou moc a kouzlil už pár let.
Harry se zrovna chystal přemístit, aby dědovi podal hlášení a probral s ním vše, co za ten měsíc zjistil, když k nim do pokoje vtrhla Hermiona.
„Profesorka McGonagallová chce s tebou a Malfoyem mluvit ve svém kabinetu, tak si ho najdi a vyřiď mu to," prohlásila formálně a bez dalšího slova vypochodovala z pokoje i s prásknutím dveří. Harry jen vyvalil oči a Draco vyšel ze skříně. V tu chvíli se vrátila Hermiona, aby něco dodala, ale zarazila se a nechápavě hleděla na Draca, kterého před necelou minutkou neviděla.
„Kde ses tu vzal? Vždyť si tu nebyl," optala se panovačně.
„To tě nemusí zajímat, Grangerová, ale jen tak pro zajímavost, něco jsem hledal pod postelí, takže si mě ani vidět nemohla. Možná by sis mě všimnula, kdybys sem nevletěla, něco nezavřískala a hned zase nezmizela," ušklíbnul se na ní Draco a byl v pokušení si z té holky pořádně vystřelit a dát ji co proto, už ho unavovalo, jak sem vždy vpadla bez zaklepání.
„A příště zaklepej, taky ti bez ohlášení nelezu do ložnice," rýpnul si Ron, který doopravdy vylezl zpod postele.
„Jen jsem chtěla dodat, že jsem k profesorce viděla jít profesora Snape a tvého otce, Malfoyi," prohlásila a se zdviženým nosem vypochodovala z jejich ložnice.
„Doufám, že se už nevrátí," ušklíbnul se Draco.
„Myslíte, že nemůže vystát, když je Harry lepší než ona a díky němu i my dva?" zajímal se Ron a ukazoval na sebe a na Draca, aby zdůraznil své tvrzení.
„No nic, jdeme za McGonagallovou a zjistíme, co chce," řekl Harry a žlutou složku si vložil do vnitřní části hábitu, aby o ní nikdo nevěděl.
„Já tu zůstanu a promyslím náš další vtípek, celý měsíc byl klid, jen pár zamořených učeben, ztracená Filchova kočka, pár slimáků v jídle," vyjmenovával Ron a zmizel za dveřmi skříně.
„Zdá se, že se mu zachtělo porazit své starší bratry," konstatoval Draco a Harry jen přikývnul.
Po zaklepání na dveře se ozvalo rázné vybídnutí ke vstupu a oba chlapci vešli zároveň. Nebyl v tom problém, dveře byly dostatečně široké a oni zatím malí.
„Otče, paní profesorko, profesore Snapee," pozdravil Draco a Harry ho napodobil, jen Luciuse pozdravil jeho příjmením a ironií v hlase.
„Synu, byl jsem se optat na tvé výsledky, abych věděl, jak se ti vede v Nebelvíru," pousmál se křivě a jméno koleje řekl se značným zhnusením v hlase. „Jsem mile překvapen, že jsi jeden z nejlepších v ročníku. Ostatně jako pan Potter a pan Weasley. Hned za vámi se drží nějaká Grangerová, i když tak dobré známky nemá," řekl Lucius Malfoy a Harrymu se to nejspíše jen zdálo, protože nebylo možné, aby jim třem složil i takovouhle poklonu a uznání.
„Nicméně mě překvapilo, že jste ve famfrpálovém mužstvu, pane Pottere. Když už máte možnost hrát vy, požádal jsem o to, aby mohl hrát i Draco, který létá odmalička." V tu chvíli Harry chápal, proč tu je také. On byl výjimkou a Malfoy nemohl mít něco horšího, buď na stejné úrovni, nebo lepší.
„A já jsem tady proč, paní profesorko?" optal se McGonagallové.
„Pan Malfoy se chtěl ujistit, že máte na jeho syna dobrý vliv a netáhnete jej dolů," vysvětlovala a Malfoy po ní střelil pohledem, ze kterého se nedalo mnoho vyčíst.
„Mohu vás ujistit, pane Malfoyi, že za tento měsíc se toho Draco naučil více, než za ten rok, co jste ho učil vy. Kdyby to bylo možné, už v prvním ročníku bychom pracovali na ročníkové práci, která by doplňovala učební osnovy," řekl Harry a Snape s McGonagallovou po sobě střelili pohledem.
„První a druhé ročníky se ročníkovými pracemi nezabývají, ale pokud se domluvíte s profesorem daného předmětu, není to problém," řekl Snape a promluvil poprvé od chvíle, co ti dva vstoupili do kabinetu. „Poslední termín je za čtrnáct dní," dodal s mírným úsměvem směrem k Dracovi.
„Doufám, že na konci školního roku budeš mít samé Vynikající, s horší známkou si mě nepřej," pohrozil Lucius svému synovi, kývnul na Severuse s Minervou a odešel. Harry na to hleděl docela překvapeně a chystal se také odejít, ale profesorka ho zastavila.
„Pane Pottere, mluvila jsem s ředitelem a můžete mít ve škole své vlastní koště. Také vám dal na víkend propustku ze školy, abyste si mohl své koště koupit, když za čtrnáct dní hrajete první zápas," řekla a Harry přikývnul.
„V tom případě se budu hlásit v neděli v pět hodin odpoledne, jde to tak?" optal se, a když McGonagallová přikývnula, mírně se profesorům poklonil a společně s Dracem odešel z kabinetu.
„Takže se vrátíš až v neděli? Co dnešní večerní trénink?" zajímal se Draco.
„V sedm se přemístím do naší tajné místnosti. Zatím se rozmyslete, jaké ročníkové práce a z jakých předmětů budeme dělat," odpověděl mu Harry, rozhlédl se kolem dokola a přemístil se pryč.