Jen poznámka autora – Roky použité v tomto příběhu (viz. názvy kapitol) neodpovídají rokům v seriálu, všechno je trochu posunuté...ale to je jedno, tohle je fanfic, ne dokument...

P.S. Na konci je pár vzkazů pro komentátory...

- - o - -

Sherlock Holmes začal svou oficiální detektivní kariéru na universitě, kde ovšem jeho názorům nebyla přikládána žádná váha, neboť byl obyčejným studentem, sotva zletilým. Svým příliš sebevědomým chováním si u Scotland Yardu moc přátel nenadělal. Ale bylo mu to jedno. Nestaral se o názory lidí, chtěl vyšetřovat, řešit záhady. I v dalších případech, kterých se zúčastnil, projevoval své názory víc, než se oficiálním vyšetřovatelům líbilo. Ovšem tentokrát byl více racionální a chladný. Emoce zavřel velice hluboko a odmítal je pouštět ven. Emoce, sentiment a podobné mu jsou k ničemu, když vyšetřuje zločiny nebo provádí své pokusy, a proto se je rozhodl vyškrknout ze svého života. Nebo se o to alespoň pokusil, ale někteří lidé mu to kazí.

- - o - -

„Hej, Sherlocku, nepůjdeš s náma večer na pivo?" zeptá se John vesele, sotva otevře dveře do Sherlockova pokoje.

„Večer už mám jiný program." mávne Sherlock rukou a postaví se.

„Jestli máš v plánu zase nakládat nějaké prasečí hlavy, tak to není program." upozorní ho John a trochu se zamračí.

„Mám schůzku a prasečí hlavy už jsou skoro týden naložené." řekne Sherlock s klidem

„Ty máš schůzku?" zopakuje John nevěřícně a s pootevřenou pusou na Sherlocka hledí.

„Ano, schůzku. To je, když se spolu dva lidé, obvykle opačného pohlaví sejdou, aby spolu strávili pokud možno příjemný čas." definuje Sherlock. „Myslel jsem, že to víš, když tuto činnost sám rád vykonáváš."

„Já vím, co je to schůzka!" ohradí se John. „Jen mi to u tebe příjde divné. Ty totiž tuto činnost obvykle neuznáváš za hodnou tvého času."

„Obvykle není vždy." usoudí Sherlock a podívá se na hodinky. „Budu muset jít, nebo mi ujede vlak."

„Kam chceš v neděli v poledne jezdit?" nechápe John.

„Myslím, že už jsem se zmínil o tom, že mám schůzku." řekne Sherlock trochu netrpělivě a pečlivě si dopne svou fialovou košili.

„Ale až večer." hádá se John.

„Bohužel, cesta je vzhledem k víkendové dopravě poněkud zdlouhává. Je to dost otravné." zamračí se Sherlock nespokojeně.

„Já tě asi nechápu."

„Jak ty s tím svým malým mozečkem vůbec můžeš žít?" zeptá se Sherlock skoro lítostivě a obleče si sako. „Co je na tom k nepochopení? Mám schůzku, která se koná ve značné vzdálenosti od naší alma mater a tudíž je nutné, abych vyrazil již nyní. Když všechno dobře dopadne, vrátím se s párem bot."

„Bot?" zopakuje John nechápavě.

„Ty musíš být vážně idiot. Na střední se to tak moc neprojevovalo." povzdechne si Sherlock zklamaně a smutně se na Johna podívá, než vyrazí pryč.

- - o - -

Je teprve tři čtvrtě na šest, když Sherlock dorazí k budově své střední školy. Od pohledu se na ní nic nezměnilo, snad jen že je trochu sešlejší, než si ji Sherlock pamatuje.

Holmes vytáhne z kapsy cigaretu a zapálí si ji.

Nikotin je dobrý, pomáhá mu soustředit se. I když teď se potřebuje spíš uklidnit než soustředit. Má se jen sejít s bývalou spolužačkou ze střední, kterou pět let neviděl, ale je nervóznější, než když oznamoval rodičům, že nejde na práva jako jeho úžasný starší bratr.

„Nevěřila jsem tomu, že příjdeš. Doufala, ale nevěřila." ozve se za jeho zády ženský hlas.

Sherlock se rychle otočí s cigaretou v puse a se zapalovačem v ruce.

Neslyšel nikoho přijít, žádné kroky a přece tam stojí. O půl hlavy nižší než on s rudými vlasy spletenými do copu, který jí sahá do půli zad. Na sobě má volné letní šaty ke kolenům se širokými raminky a sandále. Ve tváři jí pohrává šťastný úsměv a hnědé oči ho pozorují stejně zvědavě jako si on prohlíží ji.

„Máš delší vlasy." prohodí Sherlock po chvíli ticha

„Za to ty vypadáš stejně. Až na tu výšku. Neuvažuješ nad tím, že bys přestal růst nebo začal jíst? Jsi vyšší a hubenější, než si tě pamatuju." usmívá se Mo.

„Jídlo je nudné. Zpomaluje myšlení." prohodí Sherlock a schová zapalovač do kapsy.

„Takže nemá cenu tě zvát na večeři?" zeptá se Mo zvědavě.

„Ne- Totiž- Já- Půjdu rád." vyhrkne Sherlock a trochu zrudne. Sakra, měl by se ovládat. Takhle se přece on normálně nechová.

Morgana se jen usměje o trochu pobaveněji, otočí se k Sherlockovi bokem a nabídne mu své rámě.

Sherlock si přehodí cigaretu do druhé ruky a příjme.

„Nebude na mě za rohem čekat tvůj otec s brokovnicí? Nebo tvůj přítel ještě s něčím účinějším?" zeptá se Sherlock po pár krocích.

„Neboj, město je naprosto bezpečné." usmívá se Mo a rozhlédne se kolem. „Táta je v práci a ti dva, co mi neustále vyznávají lásku, jsou tříletí kluci, co se doma léčí s angínou."

„No, i tak máš víc ctitelů, než já." pokrčí Sherlock rameny. „Po mně pase jen Molly Hooperová."

„I ty chudáčku." žduchne ho Mo ramenem bez špetky soucitu v hlase. „A já si myslela, že šla na jinou universitu."

„Jen na jinou fakultu. Studuje medicínu jako John." povídá Sherlock klidně a opatrně proplete svoje prsty s jejími.

„Watson a Holmes pohromadě. Profesorům musí jít hlava kolem, ne?" usměje se Morgana a pevněji stiskne Sherlockovu ruku. Vykouzlí mu tím úsměv na tváři.

„Jsme tady." kývne Mo hlavou k malému bistru na hlavní ulici. „A než se začneš děsit, tak tady dělají ty nejlepší špagety v zemi." varuje Sherlocka, než vejdou.

- - o - -

„Já jsem – spal?" zamumle Sherlock překvapeně, když otevře oči. Leží v naprosto neznámé ložnici, ve které nepoznává vůbec nic. Tedy až do chvíle, než se pořádně rozhlédne a vzpomene si na minulý večer a noc.

„Oh." hlesne Sherlock skoro neslyšně a posadí se. Zabalený do prostěradla opatrně vyleze z postele a vydá se ke dveřím. Ale než k nim dojde, dveře se otevřou a dovnitř vejde Morgana.

„Dobré ráno. Fajn, že už jsi vzhůru." usměje se mladá žena. Je už oblečená do světlé košile s krátkými rukávy a tmavé sukně s velkými květy a vlasy má sčesané do drdolu.

„Teda, nechci tě vyhazovat, ale asi za hodinu mám být v práci, takže buď tě já vyprovodím teďka nebo táta později."

„Hned budu oblečený." usoudí Sherlock bez váhání.

„Koupelna je hned naproti." mávne Mo s drobným úsměvem ke dveřím. „Snídáš?"

„Ne." odpoví Sherlock krátce. „Kolik je hodin?"

„Před šestou."

„O půl sedmé mi jede vlak." pokrčí Sherlock rameny.

„Tak to si být tebou pohnu." usoudí Mo s klidem.

- - o - -

„Proboha, Holmesi. Já vím, že ty dokážeš mlčet pěkně dlouho, ale kdyby to aspoň bylo bez toho podezíravého výrazu." protočí Mo oči po chvíli postávání na perónu.

„Já jen-" Sherlock se zarazí a celý zrudne. „Vlastně jsem nečekal, že se večer vyvine takto."

„Jo, původně to měla být jen informativní schůzka, jestli jsem na vysoké." pokýve Morgana hlavou.

„A jsi?"

„Od podzimu nastupuju na tu místní. Literatura a historie." usměje se Mo zářivě. „Nejspíš skončím jako učitelka."

„Otravná práce." usoudí Sherlock. „Ale zvládnla jsi to po svém a bez pomoci. Našetřila sis na vysokou."

Chvíli jen stojí naproti sobě a mlčky se pozorují.

„Na co myslíš, že jsi zčervenal?" zeptá se Mo pobaveně.

Sherlock okamžitě zrudne a uhne pohledem.

„Jen nevím – No, nikdy jsme vlastně přátelé nebyli a přátelé spolu ani netráví noci, aspoň ne takhle, tak – co vlastně jsme?" řekne Sherlock trochu nejistě.

„Co myslíš ty?" zeptá se Mo zvědavě a klidně se na Sherlocka dívá.

„Nevím." přizná se Holmes. „Tebe je těžké zdedukovat. A já ohledně emocí a mezilidských vztahů nemám dostatek – praxe."

Mo se jen víc usměje a na okamžik uhne pohledem, ale vzápětí se zase podívá na Sherlocka.

„Co takhle přátelství s výhodami?" zeptá se.

Sherlock se trochu zamračí, když nad tím uvažuje.

„Hele, za chvíli ti to jede." mávne Mo rukou k ceduli u kolejí, na které naskočilo číslo a směr Sherlockova vlaku. Odjezd za tři minuty.

„Co děláš příští rok?" zeptá se Sherlocka zvědavě. „Že by sis do té doby rozmyslel, jestli s tím souhlasíš nebo ne."

„Stené místo i čas?" ujišťuje se Sherlock.

„Samozřejmě." kývne Mo s úsměvem na souhlas.

To už na nástupiště přijíždí očekávaný rychlík a s hlasitým hučením motorů a skřípotem brzd zastavuje.

„Ještě počkej!" křikne Mo přes kravál vlaku a cestujících. Dvěma rychlými pohyby si sundá z nohou sandálky, které měla obuté a vrazí je Sherlockovi do ruk.

„Přišel jsi." usměje se Mo na vysvětlenou.

Sherlock na ni na moment překvapeně hledí, ale pak jí úsměv vrátí.

„Držíš slovo, ale jsi šílená."

„To ty taky. Ale na příští rok vsázím jen pivo. Nerada bych přišla o veškerou garderóbu."

„Moudré rozhodnutí." prohodí Sherlock s úsměvem, než vyrazí ke dveřím vagónu.


Pro Helsl, Leylon a Kaylu: Je mi to líto, ale svět se netočí jenom kolem JohnLocku. Když můžou lidi shipovat Sherlocka a Andersona, co by si jednou Sherlock nemohl zarandit s ženskou... Žena nerovná se zlo. To je vzkaz i pro tebe, Ali...

Nelsh: Seš asi jediná, kdo má Morganu rád. Teda ještě já, ale já tohle nekomentuju...

Pro jednoho hosta, co se neumí podepisovat: Jestli je film Friends with benefits, bohužel neznám...

Pro všechny, tj. pro ty vypsané výše a taky pro Jackson: Díky, díky za chválu i za kritiku (i když chválu mám jako všichni lidi radši) a jen tak dál. Sice teď budu při každé kapitole trnout hrůzou, že se příběh pokazí a už se nebude tak líbit, a že ještě je dopředu dost kapitol, kdy se to může stát... No ale přepisovat se mi to fakt nechce, takže s tím toho zas tak moc nenaděláte, leda že to přestanete číst (A tím pádem se nikdy nedovíte konec a bude vás to žrát, tak to nedělejte, jo?) a nebo to přestanete komentovat (A to taky nedělejte, moje závislost na komentech začíná ohrožovat umístění závislosti na čokoládě, která se již delší dobu udržuje na stříbrném místě, těsně za zlatým kofeinem, tak mě zajímá jak to dopadne. A fakt se mi nechce procházet absťákem, je totiž dost nepříjemný...)