„COŽE?" vykřikl Stiles s vypoulenýma očima. Bylo to sotva půl hodiny, co Scotta navštívila Alfí smečka, a Scott se ihned vydal za svým nejlepším kamarádem. Teď byli ve Stilesově pokoji a Scott mu právě vyložil všechno, co se stalo.

„Pššt," krotil ho Scott a snažil se, aby si Stiles sednul.

„Děje se něco?" křikl zespoda Stilesův otec.

„Všechno v pořádku!" zahulákal Stiles a pro jistotu zavřel dveře. Otočil se ke Scottovi s vykuleným výrazem. „Našel sis druha?"

„Teď jsem ti to řekl," odvětil trochu nepohodlně Scott.

„Sorry, kámo, ale měl jsem dojem, že jsem se přeslechl," nakrčil Stiles obočí. „Myslel jsem, že miluješ Allison."

„To já taky," opáčil Scott a na chvíli bylo ticho.

„Takže ty seš teď jako… gay?" vyhrknul Stiles a začervenal se.

„Ne," zabručel Scott. „To není, že by se mi líbili kluci. To jen… on… je to prostě můj druh, to je něco jiného."

„Jak jiného?" zajímal se Stiles a s široce otevřenýma očima na Scotta hleděl, jakoby pro něj byla odpověď životně důležitá.

„Nevím, jak to vysvětlit. Je to jakoby pro mě teď nikdo jiný ani neexistoval," Scott pokrčil rameny, „to bys musel zažít."

Stiles přikývl, ale v duchu přesně věděl, jak se Scott cítí. Přesně to samé pro něj znamenal Derek.

„Co teď budeš dělat?"

„Asi bych to měl říct Allison, co?" Scott si trochu bezradně prohrábl vlasy.

„To rozhodně," usmál se Stiles při té myšlence a dodal: „Můžu být u toho?"

Scott po něm hodil balíček kapesníků, který ležel na Stilesově stole, zatímco se Stiles chechtal jako blázen. „Takže… tobě to nevadí?"

Samozřejmě, že to Stilesovi nevadilo. Navíc Scott v podstatě ani gay nebyl. Na rozdíl od Stilese, protože přiznejme si to, Stiles neměl vlka, který by určoval jeho sexuální orientaci. Stiles byl prostě bisexuál od přírody.

Zaváhal, protože teď byla příležitost se přiznat. Ne k Derekovi, Derek by ho zabil, kdyby to udělal, ale k svojí sexuální orientaci. (Do budoucna se mu to bude hodit, až bude muset Scottovi přiznat, že nikoho nemá, protože měl před deseti lety vztah s Derekem, který ho opustil, ale Stiles ho pořád miluje.)

„Bylo by trochu pokrytecký, kdyby jo," řekl a nejistotu se snažil skrýt za úsměv.

„Co tím myslíš?" zpozorněl Scott.

Stiles se ošil. „No tak, brácho, určitě sis toho musel někdy všimnout."

Scott nakrčil nechápavě obočí a Stiles si v duchu vynadal. Zapomněl, že mluví se Scottem.

„Jsem bisexuál!"

„Och," vyhrkl chápavě Scott a zamyšleně pokračoval: „Všiml jsem si, jak se vyptáváš Dannyho… A jak se díváš na Dereka. Líbí se ti Danny?"

„Co?" škubl Stiles hlavou, jak se snažil pochopit Scottovy myšlenkové pochody. „Ne! No, je sexy, ale… co? Ne."

„Tak je tu někdo, kdo se ti líbí?"

Sakra, napadlo Stilese. Nemůže lhát vlkodlakovi. Byli jako šílený detektor lži. „Teď se nebavíme o mě," snažil se odvést pozornost, „co uděláš s Allison?"

Naštěstí to byl v tu chvíli pro Scotta tak závažný problém, že si ani nevšiml, jak nešikovně Stiles změnil téma. A nevrátili se k němu, ani když Scott odcházel domů.

Zbytek odpoledne Stiles strávil u počítače a jeho pohled každou chvíli sklouznul k oknu. Věděl, že Derek se neobjeví dřív než před setměním, ale tolik ho toužil vidět, že si nemohl pomoct. Místo něj se však k večeru ukázala Lydia.

„Zdravím, pane Stilinski," pozdravila vesele Stilesova otce, když jí otevřel dveře.

John se na ni usmál. „Stiles neříkal, že dnes přijdeš."

„Taky o tom neví," mrkla na něj, pověsila si bundu a zmizela na schodech.

Stiles málem spadl ze židle, když Lydia vtrhla do jeho pokoje.

„Sakra, co tu děláš?" vykřikl a snažil se pod stolem posbírat tužky, co mu popadaly.

„Takhle se vítá kamarádka?" zamračila se Lydia, ale nečekala na odpověď a vesele dodala: „Jsem Jacksonova družka!"

„Oh, vážně?" zeptal se Stiles udiveně. Nechtěl jí kazit nadšení tím, že by jí řekl, že to už všichni vědí.

„Vážně!" vyhrkla rozpustile a ani si nevšimla, že se Stilesovi údiv moc nepovedl. „Prý to věděl od první chvíle, kdy se stal vlkodlakem, ale nechtěl mi to říct, protože si nebyl jistý, jak jsem na tom já. U lidí je to prý jiné. Tupec. Věřils bys tomu? Jak si mohl myslet, že pro mě by to mohlo být jiné?"

„Idiot," přisadil si Stiles, už jenom proto, že mohl Jacksona nazvat idiotem. „A jak to myslíš, pro lidi jiné?"

„Nemáme vlka, který by za nás vybral druha," pokrčila Lydia rameny. „A lidi jsou od přírody polygamní. Proto si většinou vlk vybírá za druha vlka."

„Proč se o tom nepíše v Bestiáři?" rozčílil se Stiles a rukou zarazil Lydiu, když se mu chystala odpovědět. „Nech mě hádat. Jde o vlkodlačí slabost a tak to moc neroztrubují."

Lydia se zazubila. „Přesně tak."

„Víš, je docela vtipný, že o tom mluvíš, protože dneska – ale nesmíš to Allison říct, protože Scott jí to bude chtít povědět sám – si Scott našel druha."

Výraz na Lydiině tváři byl k nezaplacení. „To nemyslíš vážně."

Stiles měl co dělat, aby nevybuchl smíchy. „Jeho vlk si vybral Aidena."

„Ne," vykulila Lydia oči.

„Jo." Teď už se Stiles doopravdy smál, zatímco Lydia na něj nevěřícně zírala.

„Co teď ale bude dělat? Oni přece odchází, nebo ne?"

„Podle toho, co říkal Scott, tak neodchází ani Aiden, ani jeho dvojče a ani Manson. Proč i Manson, to Scott nevěděl, říkal něco o slibu. Odchází jenom Tyra a De-" Hlas se mu zasekl, jak se mu sevřelo hrdlo při pomyšlení Derekova odchodu.

Atmosféra v místnosti se okamžitě změnila a Lydia k němu přiskočila, aby ho objala. „Ach, zlato, neboj, bude v pořádku."

Stiles cítil, jak se mu oči zalily slzami, ale zakázal si brečet. „Samozřejmě, že bude v pořádku," opáčil, jakoby to byla Lydia, kdo pochyboval. „Vrátí se, požádá mě o ruku a budeme spolu žít do konce věků."

Lydia se na něj usmála a on se usmál na ni. Byla to jen slova do větru, ale doufal, že se vyplní.

Stiles se probudil rozlámaný, unavený a nešťastný. Celou noc čekal na Dereka, až nakonec usnul na psacím stole a tohle byly následky. Rozhlédl se po pokoji, jakoby očekával, že na něj Derek odněkud vybafne, ale nic se nestalo.

Nevěděl, proč je z toho tak rozladěný. Derek mu neslíbil, že dnes přijde, nebyl důvod ho očekávat, ale teď už jim zbývala ještě jedna noc, kdy mohl přijít a Stiles ho nenáviděl za to, že promrhal tuhle. Aby o tom nemusel přemýšlet, po sprše a snídani, kterou strávil s otcem, se rozhodl navštívit Scotta.

„Páni, víš, kolik je hodin?" přivítal ho Scott ve dveřích v pyžamu.

„Je deset," protočil Stiles oči v sloup, jak vcházel dovnitř.

„No právě," zahučel Scott a zavřel dveře. „Co tu děláš?"

„Chci vědět, jestli je něco nového. Se smečkou nebo s Aidenem," zakřenil se Stiles a Scott zčervenal. „Oh, neříkej mi, že tu u tebe byl."

„On… já…" Scott nestihl doříct, co má na mysli, protože dveře do kuchyně, kde seděli, se otevřeli a dovnitř s úsměvem vstoupil Aiden ve Scottových trenýrkách.

„Panebože," vykřikl Stiles a okamžitě si zakryl oči rukama, „proč jsi sakra nic neřekl?"

„Já jsem chtěl." Slyšel, jak odpověděl Scott, ale ve výhledu mu bránily vlastní ruce.

„Už je můžeš otevřít," řekl mezi smíchem Aiden a Stiles je otevřel. Aiden teď seděl vedle něj až nepřirozeně blízko a zvědavě ho očichával. „Voníš zvláštně."

„Neočichávej ho," okřikl ho Scott.

Aiden mávl rukou, jakoby Scotta vybízel, aby si šel Stilese taky očichat. „Ne, vážně voní doopravdy zvláštně."

„Jak jako?" zamumlal Stiles v obavách, že voní jako Derek.

„To nevím," zavrtěl Aiden hlavou a sklonil se ještě blíž, než ho Scott popadl za ramena a odklonil od Stilese.

„U nás lidi neočucháváme," poplácal Aidena po rameni jako zlobivé štěně.

„Měl by sis ho očuchat, pak zjistíš, že s ním není něco v pořádku," odsekl Aiden, ale neznělo to rozzlobeně, na to měl moc dobrou náladu.

„O čem to pořád mluvíš?" nechápal Scott.

„Voní tak, jak by vonět neměl," prohlásil Aiden.

„Hele, já jsem pořád tady," připomněl se Stiles, „a nelíbí se mi, jak o mně mluvíte."

„Sorry," odvětil Aiden lakomicky a zakousnul se do namazané housky, kterou mu Scott podal.

„Změníme téma," navrhl Scott, „Stilesi, chceš taky?"

„Ne, už jsem snídal s tátou. Co zbytek smečky? Kdy odchází?" otočil se na Aidena.

Aiden se na něj podíval, jakoby se Stiles uhodil do hlavy. „Tyra s Derekem odešli už dneska ráno."

Ta slova vyrazila Stilesovi dech a on nebyl schopný se nadechnout. Měl pocit, jakoby mu velká studená ruka sevřela vnitřnosti a vytrhla mu je z těla. Když byl schopný se nadechnout, jeho dech zněl jako sípání starého člověka. Na několik chvil ztratil vědomí, a když otevřel oči, viděl nad sebou Aidenův nezřetelný obrys.

„Říkal jsem ti, že s ním něco není v pořádku," zabručel Aiden a Scott ho odstrčil.

„Jsi v pořádku?" zajímal se starostlivě.

„Myslím, že jo," vysoukal ze sebe Stiles beznadějně. Lhal a věděl, že vlkodlaci to vědí, ale přišlo mu to lepší než ´ne, jak to, že se se mnou Derek nerozloučil?´.

„Tohle se mu děje často?" zeptal se Aiden. „Když jsem ho viděl naposledy, taky se málem složil."

„Občas trpí panickými záchvaty," přikývl Scott.

„Netrpím," ohradil se Stiles. „A přestaňte o mně bavit jako bych tu nebyl."

Aiden se nad ním sklonil. „Vážně voníš zvláštně."

Stiles ho odstrčil a posadil se. „Vážně mě přestaň očuchávat."

„Už jsi ok? Nechceš něco k pití?" staral se Scott.

„Možná vodu," odpověděl Stiles, protože měl sucho v ústech.

Scott se vrátil se sklenicí vody v několika sekundách a Stiles se zhluboka napil. Voda mu udělala dobře a docela se uklidnil. Dobře, Derek se nerozloučil. Patrně neměl čas rozloučit se, nebo neměl rád smutná loučení. To je v pohodě, neměl by kvůli tomu tak vyvádět. Vyčte mu to, až se vrátí, protože Derek se musel vrátit.

„Takže… ty teď bydlíš tady?" zeptal se Aidena. Chtěl odvést vlastní myšlenky od Dereka.

„Co? Ne!" vyhrkl místo Aidena Scott a Aiden se zašklebil. „Jen tu… přespal."

„Jasně," zabručel Stiles ironicky a Scott zčervenal. „Kde teda teď bydlíte? Ty, Ethan a Manson?"

„Zatím u Dereka," pokrčil Aiden rameny, „ale chceme si něco sehnat. Není pro nás příjemné bydlet v doupěti jiného vlkodlaka."

„Oh, vlkodlačí teritorium."

„Tak nějak. Ty o něčem nevíš?" zajímal se Aiden.

„Ne," zavrtěl hlavou Stiles a Aiden si povzdechl.

„Nevadí, jdu se osprchovat," mávl na Stilese a Scotta a zmizel za dveřmi.

Stiles se na Scotta zašklebil. „Tak?"

„Tak co?"

„Jaký to bylo?"

Scott zrudl jako ředkvička a hodil po Stilesovi polštář. „Sklapni."

„A kdy máš v plánu promluvit si o tom s Allison?"

Scott se zarazil. „Mluvil jsem s ní včera a vypadala dost překvapeně."

„Divíš se jí? Tohle překvapilo i tebe."

Scott přikývnul a sednul si vedle Stilese. „Byla dost statečná. Nebrečela a dokonce mi popřála štěstí."

„Allison je statečná," připomněl mu Stiles a Scott souhlasně přikývl.

Nerozloučil se se Stilesem z jediného důvodu – protože kdyby ho viděl, nebyl by schopný odejít. Už takhle musel svoje tělo nutit ke každému kroku, každému pohybu.

Odejít měli až navečer, nebo zítra ráno, ale Tyra nechtěla ztrácet čas, když přišli o tři vlkodlaky. Derek chápal, proč zůstává Aiden i Ethan, ale vlk v jeho nitru nenáviděl, že zůstává i Manson. Jeho vlk si dobře všiml, jaký zájem u něj Stiles probudil. Derek se to snažil brát racionálně. Stiles byl zajímavá osoba, samozřejmě, že v ostatních lidech budil zájem. Ale to neznamenalo, že by ti dva spolu něco měli. Ne, v žádném případě. I tak se on sám nedokázal ubránit žárlivosti, co mu projížděla celým tělem a vztekle kopnul do nejbližší větve.