Než bude příběh, jedna omluva - Omlouvám se Ali Nasweter, že nebyla uvedena spolu s Nelsh jako ta, která má Mo ráda a nejde jí po krku kvůli tomu, že 'kazí' JohnLockový potenciál příběhu... Sorry
Sherlock Holmes studoval spoustu oborů od psychologie přes medicínu až po chemii a fyziku. Studoval a začal studovat ohromnou spoustu oborů, ale nedokončil je. Zkoušky ho nikdy nezajímaly, a proto na ně nechodil. Zajímaly ho jen přednášky, kde se mohl dovědět spoustu nových informací. Není proto divu, že ho profesoři nenechali projít do dalších ročníků. To ovšem Holmesovi nezabránilo, aby se pod tou či onou výmluvou nevetřel do hodin a neprovokoval. Nakonec i on uznal, že mu univerzita nic nového nepřinese a přesídlil do Londýna. V podnájmu u milé starší paní, které kdysi na rodinné dovolené na Floridě pomohl, provádí své pokusy všeho druhu za účelem sebevzdělávání a řeší různé zločiny. Dělá to, aby se zabavil, ale policie je přesvědčená, že vyšetřuje, aby je naštval a mohl z nich dělat blbce. Tyto dvě teorie se navzájem nevylučují.
- - o - -
„Myslela jsem, že to bude jen sprška, ale tohle překonalo mé očekávání." řekne Mo, když se schová pod střechou verandy. Setře si vodu z obličeje a shrne si dlouhé, vodou slepené prameny vlasů dozadu, aby se jí nelepily na čelo a tváře.
„Kdybych byl můj bratr, měl bych sebou vždycky deštník. Naštěstí nejsem." prohodí Sherlock.
„Tvůj bratr sebou má deštník vždycky? Dokonce i když je hezky?" ptá se Mo nevěřícně.
„Je zosobněním Británie." nakrčí Sherlock nos. „Trojdílný oblek, deštník, přesně jdoucí hodinky, dochvilnost, zodpovědnost, čaj o páté."
„A ty jsi zosobněním čeho?" ptá se Mo zvědavě a trochu se usmívá.
„Zosobněním detektivního konzultanta Sherlocka Holmese." odpoví jí Sherlock klidně.
„S tím se dá souhlasit, i když netuším, co je to ten detektivní konzultant." přizná Mo a zvědavě na Sherlocka hledí.
„Je to povolání, které jsem si vymyslel. Radím policii, když si s něčím neví rady, což je skoro pořád."
„Skromný jako vždycky." usměje se Mo pobaveně. „Takže já jsem si domů dotáhla špicla." dodá trochu překvapeně.
„Zas tak strašné to není." mávne Sherlock rukou.
„Vyšetřování zločinů by tě mohla zabavit. Máš mozek vědce, ale nejsi schopný s nimi spolupracovat na výzkumu. Říkala jsem si, co asi budeš dělat, až ukončíš studia. Ale myslela jsem, že ve škole vydržíš dýl."
„Učitelé už byli otravní." mávne Sherlock lhostejně rukou. Vzápětí kýchne tak silně, že se skoro předkloní.
„Pojď se usušit." kývne Mo s úsměvem ke dveřím domu a vydá se vpřed.
První, co Sherlocka v předsíni zaujme, je dvojhlavňová brokovnice, nejspíše nabitá, protože se o ni pečuje, která se opírá o malou skříňku u věšáků. Druhá věc je Christopher Torchwood, který vyšel z obýváku, když uslyšel cvaknutí kliky. K brokovnici mu chybí jen natáhnutí ruky.
„Ahoj, tati." usměje se Mo a krátce otce obejme kolem krku.
Torchwood jí objetí vrátí, ale na hosta se dál mračí.
„Pamatuješ si na Sherlocka Holmese? Byla jsem s ním na maturitním plese." ukáže Mo na Sherlocka.
„A loni tady byl taky. Nestojíš mu za častější návštěvy, než je jedna noc v roce?" mračí se Torchwood.
„To já to takhle plánuju." usměje se Mo chlácholivě.
Nějakou chvíli se Holmes a Torchwood jen přeměřují podezíravými pohledy. Vysoký, hubený, mladý muž v deštěm ztěžklém kabátě a s nehybným výrazem v bledém obličeji. Naproti němu nevysoký, zamračený padesátník s prošedivělými vlasy a nezdravou barvou kůže. I přes vzhled vážně nemocného člověka Torchwood stojí pevně na nohách a neochvějně hledí na Holmese.
„Než se tady pozabíjíte pohledy, tak by se měl Sherlock usušit." prohodí Morgana, když si uklidí boty a pověsí kabát na věšák.
„Však víš, kde jsou skříně." řekne Torchwood klidně a vrátí se do obýváku.
„Pojď." kývne Mo na Holmese.
Ten se zuje a jde za ní do koupelny v patře. Mo mu tam přinese osušku a čisté oblečení, do kterého se může převléct. Sherlock se rychle převleče, ale neví, kam s mokrými věcmi, a tak jde do ložnice, kde loni strávil jednu noc.
Mo si právě oblékala suchou halenku, takže Sherlock stačil zahlédnout jen část holého trupu, ale to stačilo, aby mu myšlenky od prádla odběhly úplně jinam.
„Dám ti to usušit." řekne Mo s úsměvem. Sebere Holmesovi oblečení a odejde.
V ložnici se toho moc nezměnilo. Ta samá uklizená místnost, stejný nábytek i povadlá pokojovka. Jen přibyla spousta učebnic a skript a na jedné stěně visí mapa Británie a mapa světa.
„Myslel jsem, že studuješ literaturu a dějepis a ne zeměpis." kývne Sherlock hlavou směrem k mapám, když se Mo vrátí do pokoje.
„Ke studiu mám jen Británii. Líp se orientuje v životech autorů a v bitvách, když si je ukážeš." vysvětlí Mo klidně a zadívá se na velké mapy.
„A na druhé si plánuješ dovolenou?"
„Na té druhé sním." pousměje se Mo. „Celý můj ročník cestuje. Jsou mladší a rodiče jim cesty zaplatí. Já už musím vydělávat na živobytí, což se školou nejde natolik, abych mohla poznávat cizí kraje. Ale možná začnu cestovat po Anglii. Mám aspoň jistotu, že se domluvím." pousměje se Mo bezstarostně.
„Finance jsou tvoje prokletí." řekne Sherlock vážně.
Mo jen pokrčí rameny a trochu smutně se pousměje.
„Dáš si čaj nebo kávu?" zeptá se místo odpovědi.
„Kávu. Černou s dvěma cukry." řekne Sherlock.
Mo jen přikývne na souhlas a vydá se do kuchyně.
Sherlock jde mlčky za ní. Jen letmo si prohlédne Torchwooda, který sedí v křesle a sleduje zápas ve fotbale. Podle modrobílé šály na zdi není těžké poznat, že fandí Chelsey.
Mo zrovna vytahuje hrnky z poličky, když Sherlock promluví velice tichým hlasem.
„Je nemocný. A vážně."
„Vypadá strašně, že?" pousměje se Mo, aby skryla smutek. „Ale už aspoň chodí k doktorovi. Před tím nechtěl."
Voda dovře.
Morgana zalije kávy a vezme hrnky do ruk.
„Chceš jít do obýváku nebo nahoru?" zeptá se klidně.
„Nahoru." rozhodne Sherlock bez zaváhání.
V ložnici se Sherlock usadí u stolu a Mo na posteli, každý s hrnkem v rukách.
„Takže z tebe teď je Londýňan." pokýve Mo hlavou. „To od tebe má John chvíli klidu, ne?"
„Ještě studuje." souhlasí Sherlock. „Ale řekl jsem mu, že kdyby našel místo v Londýně, že se může přistěhovat. Ten byt má dvě ložnice."
„Vy dva jste jak dvojčata, jsem zvědavá, jestli to bez sebe vydržíte."
„Všichni na universitě si myslí, že spolu chodíme, což John zuřivě popírá." přizná Sherlock.
„A tys jim na to nic neřekl?" zeptá se Mo zvědavě.
„Názory idiotů mě nezajímají." odpoví jí Sherlock bez zájmu.
„Chudák John. Když si ho představím - bože." rozesměje se Mo vesele, až je div, že si přitom nerozlila kávu.