Pohled Santany

Brittany otevřela dveře dříve než jsem vůbec stačila zaklepat,a s úsměvem mě pozvala dovnitř. "Takže tohle je tvůj dům. Líbí se mi." Utrousila jsem malou lichotku a vešla do pokoje. "Děkuju,Santano."

Porozhlédla jsem se po pokoji. Je vymalovaný ve světle modré barvě,plný rodinných fotografií a obrázků poníků. "Ty máš asi vážně ráda poníky,co?" Zeptala jsem se. No vážně,neni tu skoro nic jiného.

"Nejsou to poníci. Jsou to jednorožci."

"Samozřejmě,jsou to jednorožci." Opakovala jsem po ni s lehkým úšklebkem. "A kaděj duhu."

Obě jsme se začli nahlas smát. "Ok,tak teda jdeme dělat na tom projektu."

"Jo,jo. Už jsem nám připravila papír a fixy."

"Můžeme to napsat na počítači. Je to rychlejší."

"Dobře. Je na mím stole,počkej." Postavila se a šla směrem ke stolu,ze kterého popadla stříbrný MacBook.

"Ale i tak to můžeme udělat barevný..že jo?"

"Jo,Brittany. Můžeme." Je roztomilá když se chová jako dítě.
Otevřela jsem její MacBook a uviděla spoustu her jako je Zombie vs. Plants a Angry Birds. Jako tapetu má nastavenou fotku na které byla ona,a spoustu jiných lidí. Vypadá to jako školní fotka.

"To jsou tvý přátelé z minulý školy?"

"To jsou... byli."

"Byli?" Podívala jsem se na ni tázavě.

"Byla jsem tam taky ve sboru," Tak to už chápu že umí takhle tancovat a zpívat. "myslím že jsou na mě naštvaný za to že jsem odešla těsně přes regionálkama."

"Na jakou školu jsi chodila?"

"Carmelská střední."

"Vocal Adrenaline?!" Skoro jsem na ni zařvala. Jak mohl někdo jako Brittany přežít ve Vocal Adrenaline?

Náš rozhovor mi připomněl časy kdy jsme prakticky s Vocal Adrenaline zápasili o první místo. Zezačátku jsme je brali jen jako soupeře,ale po tom co nám Jesse provedl.. Prakticky odstartoval ětovou válku. Mezi Glee kluby.

"Jesse je blbec."

"Ty ho znáš?"

"Chodil s Rachel Berry -jedna holka z glee. Je sice otravná,ale jednou za čas má svoje chvilky,kdy se chová skoro jako normální člověk. No, a na konec se ukázalo že nás jen špehoval, aby věděl co proti nám použít na soutěži. A udělal si omeletu na její hlavě. Doslova. Rozbil jí na hlavě vejce. To bylo vlastně vtipný. Ale je to idiot."

"To teda je." Začala se smát.

"Škoda že jsem tam nebyla,když se to stalo. Ze začátku bych si s nim plácla za dobrou práci,a pak bych mu nakopala ten jeho načančanej Carmelskej zadek. Nic proti."

"Je s tebou sranda." Usmála jsem se ale rychle jsem svoje nadšení skryla za trochu vážnější výraz. "Měli bysme začít s tím projektem." Klikla na ikonku jménem TextPad a začala psát.

"Takže.. Pedersen byl slavný fyzik protože... Pauza na zmrzlinu?" Zasmála jsem se a kývla.

Vstali jsme z madrace která ležela na zemi a seběhli ze schodů vedoucích do kuchyně. Brittany otevřela ledničku a vytáhla velkou krabici zmrzliny.

"Máme jenom kokosovou. Nevadí?"

"Vůbec ne. Ta je vlastně moje oblíbená."

"To si zapamatuju." Vyměnily jsme si úsměvy a pustily se do jezení velkýma lžícema,které Brittany vyndala z šuplíku.

"Takže,kdo je ten malej gentleman?"

"Myslíš Jaka? Můj nevlastní bráška. Je super."

"Věřím. Byl moc milej."

"Naněštěstí pro tebe,má přítelkyni. Vrhla na mě popochovací pohled.

"Přítelkyni? To snad ne. Ted budu muset zrušit naše líbánky!" Začali jsme se obě smát tak moc,že Brittany málem zaskočilo.

"Je roztomilej. Ale ne zrovna můj typ."

"Proč ne?"

"Je mu asi tak 6 let a no,kluk."

"Takže ty jsi.."

"Na holky? No,jo. Vím že s tím hodně lidí má problém,takže jestli ti to vadí,chápu to.."

"Ne! Vůbec mi to nevadí. Vážně." Usmála se abych věděla,že to myslí vážně.

"Jo? Ok,super.. takže ten projekt..?"

"Jo,jasně! Málem jsem zapomněla. Pojď." Vedla mě zpátky nahoru a tentokrát jsme začali psát.

-
Sobota, 11:31
Jaký bylo rande?

11:32
Bože Quinn,nebylo to žádný rande!

11:32
Jo,jo jasně, to říkej babičce.

11:33
Když už o tom mluvíme.. jakej byl tvůj den s babčou? Vzala tě na kolotoč?

11:34
Sklapni.

11:34
Ty jsi začala. :)

11:35
Teď vážně. Jakej byl den s Brittany?

11:36
Fajn.

11:36
Ty jsi hrozná,víš to?

11:37
Ano.

Pohled Brittany

Jsou to přesně dva týdny od doby,co jsem změnila školu. Stihla jsem se přidat ke Glee. Mnohem lepší sbor než na Carmelské střední. Santana měla pravdu,Jesse je idiot.

Potkala jsem tu taky dost super lidí,jako Quinn nebo Santanu. Santana je super,umí být dost sprostá,ale z toho co jsem zatím viděla,má i svou stránku kde je hrozně milá. Je sice docela dobře skrytá.. ale je tam.

Vlastně jsem ji už dlouho neviděla,možná bych ji mohla zavolat... Ne-e,textovka bude lepší.

1:09
Spíš?

1:11
Je 1 hodina ráno ...

1:11
Promiň.

1:12

Tak co jsi potřebovala?

1:12
Myslela jsem že bysme někdy mohli někam zajít,víš,jen tak se pobavit. Nějakou dobu už jsem tě neviděla.

1:14
No jo,možná.. Hej,jdeš na tu Puckovu párty?

1:15
Pozval mě,ale nejsem si jistá jestli půjdu.

1:16
Pojď. Můžeme se sejít tam. Puckovy párty jsou vždycky sranda,. Slibuju že se budeš mít fajn. (Když půjdeš,odpustím ti to žes mě vzbudila v 1 ráno.)

1:18
Tak teda jo. Uvidíme se tam. (Odpuštěno?)

1:19
;) Dobrou noc,Brittany.

1:20
Dobrou.

-
Je 20:00. V kolik že tam mám být? Jo, ve 21. Ok. Asi bych se měla začít připravovat. Otevřela jsem svůj velký šatník s úkolem najít něco pohodlného a zároveň sexy.

Svetry s obrázky,barevná trička.. asi bych si měla protřídit šatníků. Měla bych si vzít šaty. Pěkný,krátký šaty.

Přehrabuju se v šatníku jako vlaštovka co se snaží najít žížalu už aspoň 15 minut, a pořád jsem nenašla nic,co by vyhovovalo. Je to přece Puck -to znamená chlast,naštvaní sousedé,a další chlast. Tam si přece nemůžu vzít růžový svetr s puntíky.

Po dlouhém rozhodování jsem došla k tomu,že bude nejjednodušší si prostě vzít legíny a modrou blůzu. Když jsem vlezla do vybraného oblečení,obrátila jsem se směrem k zrcadlu abych se podívala jak vypadám.

"Zrcadlo,zrcadlo,pověz mi,kdo je ze všech nejkrásnější?"
"Ne? Nic?" Měla jsem vědět že je to podfuk. Měla bych si to zapsat. Nikdy nevěřit cedulkám v obchodě.

20:53 Sakra!§ Kontrola. Náušnice-mám. Boty-mám. Makeup-mám. Spodní prádlo- no... není potřeba.

Když jsem uslyšela hlasitý zvuk mého mobilu,popadla jsem ho abych si přečetla sms od Santany.
20:54
Přijdeš?

20:55
Jsem na cestě.