"Tak jsme tu všichni," mnul si Donatello spokojeně ruce.

Jeho starší bratři se rozhodli zdržet se komentáře a rozhlédli se kolem. Místnost byla malá, čtvercová, bez oken, s kamennými zdmi a klenutým stropem. Vládlo zde šero, ticho a vlhko. Oproti doupěti žádná velká změna. Snad až na ty kamenné hrobky, vysvětlující Michelagelovu neobvyklou zamlklost.

Rafael ze sebe oklepal kousky hlíny a odhodil rozpadající se zbytky pařátu. Kouzlo, které drželo kostlivce pohromadě, zde očividně neúčinkovalo, což bylo zároveň pozitivem i negativem - byli opět neozbrojení. S povzdechem následoval velitele k jedinému východu z kobky, který tvořil kamenný oblouk a vedl k točitému schodišti a to směrem vzhůru.

Nad ním se rozkládala podlouhlá místnost, chodba, dalo by se říct, mírně osvětlená protáhlými okny visícími z horní části vysokého stropu. Nebylo zde nic, až na několikero dveří, z každé strany shodný počet. Všechny zavřené, a jak hned zjistili, zamčené a nedobytné. Alespoň většina. Jedny v rohu nakonec neodolaly náporu metrákové želvy.

"Knihovna?!" rozčílil se onen v červeném šátku, když s rachotem vletěl dovnitř. Téměř všechny stěny místnosti byly zakryty od podlahy ke stropu skříněmi, další byly porůznu postaveny v prostru, takže tvořily jakési chaotické bludiště, a všechny police zaplňovaly knihy a zase knihy. Spousta dalších knih ležela v neuspořádaných hromádkách na zemi, jiné stohy knih na velkém dubovém stole v centru místnosti. Vzduchem se nesl pach starého papíru a kožených desek a miliarda mikročástic prachu.

"Knihovna." Odsouhlasil Donnie se svitem v očích.


"Tohle je zajímavé!" Donatello konečně zvolal.

"Hmf?" zafunělo odkudsi zpoza stropu, kde se právě Rafael, za pomoci svázaných žebříků a Mikeyho jako zajišťovače, marně pokoušel rozbít mozaiková okna. Hustě spletená mříž mu to značně ztěžovala.

"Tohle taky," poznamenal Leo zamyšleně, pozorující své balancující bratry.

"Tohle by nám ale mohlo pomoct," zapíchl Donnie dotčeně prst na zaprášenou stránku starobyle vypadajícího rukopisu, který právě držel v ruce.

"Možná i tohle," nedal se Leo vyvést z rovnováhy. Donatello pozvedl zrak a zadíval se na Rafa, který se snažil udržovat rovnováhu na nejvyšší příčce žebříku, a pak klesl níže. Stěnu pokrývaly téměř vybledlé kresby. Stejné, jako právě objevil v knize.

"Víš, co znamenají." Leonardo se neptal a Donnie přikývl a postupně ukazoval na matné ilustrace nezřetelných postav.

"Tyhle první tři jsou očividně nejdůležitější, narazil jsem na ně nejčastěji. První - dal jsem mu pracovní termín bojovník - všimni si zbroje a kopí, druhý - řekněme strážce - štít a okovy v druhé ruce ..."

"A třetí?"

Ze zdi, ze které se právě sypaly nemalé kusy omítky, na ně upíralo červené oči jakési zubaté stvoření.

Donnie pokrčil rameny: "obluda?"

Leo zamyšleně sledoval výjevy a ignoroval zvuky frustrace nesoucí se z hora.

"Takže jsme v doupěti jakéhosi zla?"

"Ne tak docela," zavrtěl jeho chytrý bratr hlavou, "vidíš ty rovnoběžné a svislé linky - Mikey uhni - kolem dokola? Tohle vypadá na jeho vězení."

Ozval se zoufalý výkřik, pak šílený rachot a dvě zadunění. Nakonec vše pokryl oblak prachu.


"Takže máme porazit příšeru, která je tu někde zavřená," shrnul Rafael nenaloženě a třel si loket naražený o Mikeyův krunýř.

"Možná," odpověděl Donatello pochybovačně.

Všichni se naklonili nad otevřenou knihou.

"Jaks ji vlastně objevil?" podivoval se Mikey s monoklem pod levým okem.

"Jednoduše," zněla ledabylá odpověď, "byla to první kniha, která se nerozpadla, byla čitelná a dávala smysl." Když viděl nechápavé výrazy, doplnil k vysvětlení: "Základním principem hry, ač se to někdy nezdá, je, že chce být dohraná."

"To jsem měl vědět dřív, než jsem vyhodil Ghosts´n Goblins" poznamenal Mikey polohlasně.

"Zabít monstrum je asi hlavní úkol," vrátil se Donatello k hlavnímu úkolu, "ale cesta není jasná. Zdá se, že toho lze docílit pouze pomocí kopí - asi schopností? A pro jeho získání musíme..."

"Složit další hlavolamy!" zaúpěl Michelangelo.

"Pravděpodobně spíš jakési zkoušky..." odvětil Don suše a otáčel další listy.

Klečící postava, postava s mečem, postava se štítem.

"...pokory, bojových schopností, odolnosti. Asi."

"Ale jak se dostaneme odsud?" otázal se Leonardo.

Odpovědí mu byl kovový zvuk odemykajícího se zámku.