Druhý den ráno silně pršelo a tak si Damon půjčil od paní Flowersové velký deštník, který měl naštěstí černou barvu.

Bez otálení si to namířil k domu Elysie a zlehka zaťukal na dveře. Otevřel mu Chris.

"Dobré ráno," pozdravil vesele Damon, "je Elysia hotová?"

Chris na něho jen nechápavě hleděl. Damon zcela zřetelně a s použitím pouze minimální Síly četl jeho zmatené myšlenky: co tady sakra dělá, co chce od Elysie...

"Elysia ti to ještě neřekla?" Zeptal se nevinně Damon. "Chodíme spolu."

V Chrisově obličeji se objevilo zcela zřetelné a nemaskované zděšení.

"Ona...," vykoktal nevěřícně, "s tebou chodí? To není možné," vzpamatoval se najednou. "Ona nesnáší up..." Zarazil se Chris, jakoby řekl něco velmi nevhodného.

"Nesnáší co?" Damon se mile usmíval, ačkoliv odpověď velmi dobře znal. Elysia nesnáší upíry. A tím pádem to jejich "chození" bude ještě zajímavější.

"Co se tady děje?" Objevila se najednou Elysia za Chrisovými zády a když uviděla Damona stát přede dveřmi s deštníkem, rychle vyhrkla: "Počkej na mě venku, dobře?" A přibouchla mu před nosem.

Damonovi bylo zcela jasné, že ho nechtěla pozvat dál. Takže ví, co platí na upíry, uvažoval, pozvání dovnitř tedy nehrozí. Nevadí, možná jindy...

Vtom se dveře otevřely a Elysia vyšla ven s úsměvem na rtech. Za ní kráčel zasmušilý Chris, který si to beze slova namířil k jejich starému Fordu. Nasedl, naštvaně nastartoval chroptící motor a odfrčel.

"Co je mu?" Damon se tvářil, že nechápe.

Elysia jen pohodila hlavou. "Nevšímej si toho. Odvezeš mě do školy?"

"Jistě, drahá, kvůli tomu jsem tady." Použil svůj nejsvůdnější hlas a schválně to přeháněl, aby jí bylo jasné, že to jenom hraje a nemá o ni doopravdy zájem jako o holku. Nevypadala, že by se jí to nějak dotklo.

Galantně ji otevřel dveře auta a ona s lehkým úškrnem na rtech nasedla. Damon si to všiml.

"Nelíbí se ti moje auto?" Zeptal se naoko lhostejně. Sešlápl silně pedál, aby motor zahučel.

Elysia nic neřekla, jenom jí cukly rty.

"Radši si zapni pás, pojedeme rychle," sotva to dořekl, bleskově vystartoval.

Elysii to hodilo dopředu a pak zase dozádu. Rukou nahmatala pás a rychle se zapla. Jeho počínání nijak nekomentovala.

Damon zapnul rádio a naladil stanici, která hrála pouze klasickou hudbu od Mozarta, Bacha a pod. Elysia stále nijak nereagovala a to ho znervózňovalo, protože její myšlenky číst nedokázal a vůbec netušil, jestli je spokojená, nebo naštvaná. Z její bezvýrazné tváře se nedalo absolutně nic vyčíst.

Škola nebyla daleko, po pár minutách jízdy zaparkoval a všiml si, že svým příjezdem vyvolal menší haló. Pomalu vystoupil, pak obešel auto a velice ostentativně otevřel dveře spolujezdce a podal Elysii ruku, aby jí pomohl vystoupit.

Vzal její tašku a velmi jemně ji políbil na čelo. Elysia se na něho překvapeně podívala, ale pak se vzpamatovala a řekla: "Tak pá, lásko..."

Vzala si aktovku s věcma a odkráčela. Sledoval ji pozorný pohled Caroline Forbesové - místní krásky, která nenáviděla Elenu a vlastně i Stefana, Damona a celou jejich partu. V minulosti mezi nimi vládl boj a teď udržovali jaké-také ozbrojené příměří.

Damon se na Caroline oslnivě usmál, pak zase rychle nasedl do auta a odjel za zvuku kvílejících pneumatik. Bylo mu jasné, že Caroline bude nenávidět Elysii stejně intenzivně, jako ostatní.

Vyučování probíhalo stejně nudně, jako den předtím. Elysia měla všechny předměty shodné se Stefanem a Elena ho podezírala, že se to stalo na Damonovu žádost. Předpokládala, že Stefan měl Elysii jakýmsi způsobem hlídat ve škole, kde Damon nemohl trávit celý den.

U oběda se ho na to rovnou zeptala. Seděli sami, ostatní už jedli a Elysia spolu s Chrisem z nějakého důvodu na oběd nešli.

"Ale proč ji máme sledovat? Jsme snad za ni nějak odpovědní?" Nechápala Elena.

"Ta holka je zvláštní, to musíš připustit. Něco v ní je a já mám velmi neodbytný pocit, že to bude souviset s námi. Bude lepší mít ji jako přítelkyni, než nepřítele."

Elena zamyšleně srkala džus brčkem a Stefana ty zvuky iritovaly. Stále se snažil soustředit svou Sílu směrem k Elysii a zaměřit její mysl, ale nedařilo se mu to.

"Tak proč se jí na to rovnou nezeptáme?" Elena se vztyčila na židli.

"Nezeptáme co?" Nechápal Stefan.

"Proč má rudou auru a proč se jí nedokážeme dostat do mysli."

"To myslíš vážně? To k ní přijdeš a řekneš něco jako - hele, jak to že ti nemůžeme číst myšlenky? Co myslíš, že ti asi řekne?"

"Pravdu. Měla by nám říct, jak to dělá."

Stefan se málem rozesmál. "A proč by to dělala? Proč by nám měla něco o sobě vykládat?"

"Na oplátku jí řekneme zase něco my. O tom, kdo jsme a co jsme prožili. Co jsme pro svět udělali. A jestli má ona nějaké zvláštní schopnosti, mohla by se k nám přidat."

Stefan pochybovačně pokrčil rameny. Předpokládal, že Elysia má dobré důvody, proč svou mysl nedobytně uzavřela. Její tajemství muselo být ohromující a on jenom doufal, že to nevyvolá nové problémy ve zdánlivě poklidném městečku Fell's Church.

Po příjezdu do školy Damon zjistil, že Elysia, Chris i jejich staré auto jsou již pryč. Trochu ho to zamrzelo, ale podle vůně ji dokázal vystopovat.

Starý Ford nakonec našel zaparkovaný před místní knihovnou, stojící na malém náměstíčku, obkoleseném kavárnami a restauracemi.

Vystoupil ze svého Ferrari a rozhlížel se. Uviděl Chrise, jak sedí v kavárně CostaRica s nějakou blondýnkou a evidentně se ji snaží sbalit. Elysia tam nebyla a Damon hádal, že ji nejspíš najde přímo v knihovně.

Vešel dovnitř, udělal okouzlující úsměv č. 7 na knihovnici a ta mu ihned zreferovala, kde najde štíhlou brunetu, oblečenou v šedém plášti.

Damon kráčel mezi dlouhými regály, plnými knih a cítil, jak sílí vůně dívky, kterou hledal. Uviděl ji sedět na malé lavičce pod oknem, jak intenzivně čte starou knihu, která vypadala, že se už-už rozpadne na prach. Byla tak napjatá a soustředěná na četbu, že si absolutně nevšímala svět kolem sebe.

Dlouhý plášť si už sundala. Měla na sobě bílou halenku, zapnutou až ke krku, černou sukni s opaskem a černé kozačky. Na krku jí visel podivný náhrdelník, vytepaný ze železa a na jeho konci se pohupoval velký prsten s jakýmsi blýskavým zeleným kamenem.

Damon byl už téměř těsně u ní.

"To je asi velmi zajímavé čtení," prohlásil klidně.

Elysia nepřítomně zvedla hlavu a zdálo se, že ho začala vnímat až po několika sekundách. Pak udělala rychlé gesto, chvatně si přehodila prsten na řetízku dozadu, jakoby nechtěla, aby ho Damon blíže zkoumal.

To ti nepomůže, řekl si v duchu Damon a přisedl si k ní. Vzal ji knihu, kterou zrovna četla, z ruky a přečetl si nadpis: "Desmodontidae." Ihned si uvědomil, že celá kniha je psaná latinsky. Překvapeně se podíval na Elysii.

"Takže moje holka umí latinsky?"

"Umím spoustu věcí, o kterých nemáš ani tušení," odsekla a zvedla se. V jejím hlase zazníval zvláštní podtón a Damon si byl jistý, že tam nebyl sexuální podtext, nýbrž něco zcela jiného. Něco nebezpečného a temného a to ho přitahovalo.

Elysia si sundala železný náhrdelník z krku a naoko nedbale ho hodila do své tašky, kterou ihned zazipsovala. Damonovi bylo jasné, že musí určitě zjistit, co je ten náhrdelník zač.

"Můžu tě pozvat na kávu?" Zeptal se starostlivě, jako se ptá kluk své vyvolené dívky. Opět si dal záležet na tom, aby bylo jasné, že jenom hrá svou roli a nestojí o to, být jejím opravdovým milencem.

Elysia pokrčila rameny na znak souhlasu a začala si oblékat plášť. Damon zvedl knihu, kterou nechala ležet a rychlým prolistováním zjistil, že to je přesně ta kniha, kterou on četl kdysi dávno, když ještě netušil, jak to funguje mezi upíry. Toto byla sice jenom kopie, přesto byla stará již téměř sto let. Zastrčil knihu zpátky do regálu, chytil Elysii za rameno a spolu zamířili směrem ven.

Vešli do kavárny CostaRica a Damon si vybral stůl, ze kterého byl perfektní výhled na místo, kde stále seděl Chris se svou neznámou blondýnkou.

Damon objednal dvě kávy, nevšímajíc si servírky, která se při pohledu na něj téměř roztopila. Elysii to pobavilo a udělala grimasu.

"Za ta léta, co oblažuješ svět, si měl asi hodně žen, že?" Zeptala se se svou přímočarou upřímností.

"Gentleman o takových věcech nikdy nemluví," odtušil klidně a mezitím stačil zaregistrovat, že Chris si jich už všiml a dívá se na ně - nejdřív šokovaně a potom naštvaně. Pak vstal a zamířil rovnou k nim.

"Tak co, vy hrdličky, o čem si povídáte?" Naklonil se Chris nad Elysii a díval se na ni zvláštním způsobem.

"O upírech, o čem jiném?" Opáčila klidně Elysia a zamíchala si kafe.

Chris na moment ztratil řeč. Damon tušil, že se mezi jejich banálními slovy skrývá něco víc, ale zatím tomu moc nerozuměl.

"Je už dost pozdě, měli bychom jít," zamumlal Chris poraženecky a díval se prosebně na sestru.

"Já ji odvezu," zamíchal se do toho chvatně Damon, "nemusíš se o ni bát. Já nekoušu," dodal a spiklenecky na Chrise mrkl.

Ten zčervenal až po kořínky vlasů a bez slova se otočil.

"Zdá se, že má přítomnost ho irituje," konstatoval klidně Damon, nevšímajíc si stydnoucího kafe na stolku.

"Nemá rád upíry, toť vše."

"A ty?"

"Já co?" Tvářila se Elysia nechápavě.

"Jaký máš vztah k upírům?" Zeptal se zpříma. Opravdu ho to zajímalo.

"Můj vztah k upírům je... rozporuplný," řekla pomalu, "něco mě na nich přitahuje, něco zase odpuzuje."

"Stejně, jako mě," pravil Damon a usmál se.

Elysia měla pocit, že mluví pravdu. A to dělal málokdy. I za tu krátkou dobu si stihla všimnout několika věcí: Damon nesnášel svého bratra, ale položil by za něj život. Byl arogantní a občas se choval nesnesitelně, ale dokázal působit i velice přitažlivě, skoro až roztomile. A byl zatraceně krásný.

Musím se vzpamatovat, přikázala si v duchu Elysia, tyhle myšlenky jsem si už dávno zakázala. Nemám čas na takové pitomosti, jako je láska a už vůbec ne s upírem. To by bylo nejspíš to nejhorší, co bych mohla v této situaci udělat...

"Elysio, posloucháš mě?" Damonův hlas k ní pronikal jenom velmi pomalu.

"Cože?" Zeptala se zmateně.

"Chtěl jsem vědět, co na upírech nesnášíš, abych se toho případně vyvaroval."

Převrátila oči. "No, kde mám asi tak začít? Je toho spousta... Například: proč upíři vůbec chodí do školy? Jaký to má smysl? Hledají tam oběti?"

Damon chtěl něco říct, ale ona se nenechala vyrušit.

"Nebo - proč tak okázale dávají najevo, že mají spousty peněz? Proč chodí zásadně jenom ve značkovém oblečení, vozí si zadky ve Ferrari a blýskají svými Rolexkami? Proč se k lidem chovají laskavě, aby je nakonec kousli, nebo dokonce zabili? A proč si sakra myslíš, že bys mi mohl číst myšlenky?"

Ta poslední věta byla zcela jasně určena jemu. Damon se během jejího monologu opět pokoušel proniknout do její mysli a zase se mu to nepovedlo, ale ona to nejspíš ucítila, protože to tentokrát udělal dost tvrdě.

"Protože chci vědět, co si doopravdy myslíš. A kdo skutečně jsi."

"Jsem Elysia Hunterová, narodila jsem se a žiju s rodiči a bratrem v zapadákově jménem Fell's Church, který si bůhví z jakého důvodu můj otec vybral jako hlavní sídlo svého pracovního odpočinku."

To bylo zatím nejvíc, co mu o sobě prozradila.

"A jak je možné," ozval se Damon co nejsladším hlasem, "že taková holčička jako ty má rudou a zářící auru jako mocný upír a ještě k tomu dokáže obrnit svou mysl tak mocně, že ji ani já nedokážu zlomit?"

"Moje aura je RUDÁ?" Vypadala opravdu překvapeně.

"Ano. Ty jsi to nevěděla?"

"Ne."

"A proč se ti nedokážeme dostat do mysli také nevíš?" Damon čekal, že mu zalže.

"Já..," začala rozpačitě, "když jsem byla malá, zjistila jsem, že umím lidem číst myšlenky, ale když jsem to někomu řekla, vyvolala jsem tím jenom posměch a nenávist. Tak jsem toho nechala a svou vlastní mysl jsem kompletně obrnila, takže jsem tuto svou schopnost úplně přestala používat. Téměř jsem na to zapomněla, až tady se to znova nějak automaticky nastartovalo, když jste se mi se Stefanem pokoušeli dostat do hlavy. A nevím, jak je možné, že tuto sílu mám."

Damon si byl jistý, že mu nakonec řekla pravdu, ovšem až na tu poslední větu. URČITĚ VĚDĚLA, jak tu schopnost získala.

"Fajn," usmál se, "ale tvůj bratr a vsadím se, že ani tvoji rodiče myšlenky číst neumí."

Potřásla hlavou. Damon ucítil, jak se uzavřela a věděl, že další otázky by byly zbytečné.

Vyrovnal účet a pomalu vyšli ven. Byla už tma a venku svítila pouze jedna lampa. Shodou okolností osvěcovala zrovna jeho blýskavé Ferrari a Damon si ihned vzpomněl na Elysiinu stížnost ohledně peněz, kterými se upíři ohánějí.

"Zítra si koupím jiné auto," řekl napůl žertem a napůl vážně. "Ovšem oblečení a dokonce i Rolexky si s dovolením ponechám."

"Proč mě to nepřekvapuje?" Zasmála se.

Když ji přivezl domů, opět ji galantně pomohl vystoupit z auta.

"Dočkám se dnes pozvání dovnitř?" Škádlil ji na schodech, ale dobře věděl, že řekne ne.

"Pozvání dovnitř je privilegium, které si musíš zasloužit," řekla rychle a zmizela za prosklenými dveřmi.

Damon lhostejně pokrčil rameny a klidně odkráčel. V duchu však už spřádal plány, jak ji obelstít a přesně věděl, kdo mu s tím pomůže