Napsáno ve hvězdách
Kapitola 4.
Během následujících dnů sledoval kapitán neobvyklého hosta na jejich palubě velice pečlivě. Klisna se teď většinou držela stranou, a vždy zmizela hned potom, co se jim podařilo ulovit nějakou loď, bylo to zvláštní, jakoby věděla, že se kvůli ní minule něco pokazilo, a tak měl nyní kapitán ve své hrsti několik nových námořníků. Jeho muži si jí teď většinou nevšímali, pokud ji míjeli, sotva o ní zavadili pohledem, avšak Davy Jones si všiml, že zde byl jeden člen posádky, jež k ní docela přilnul, a to byl, k jeho velkému překvapení, Kraken.
Během chvil, kdy byla ta příšera vzhůru a loď se nepohybovala, Kraken často vystrčil svá chapadla nahoru podél boku lodě, a ona pokaždé přišla blíž a jemně do nich začala šťouchat nosem, a vesele řehtat, když ji se stejnou hravostí začal pošťuchovat i on. Ano, ti dva si spolu skutečně hráli, a kapitán nedokázal zaživa přijít na to, jak něco takového bylo možné.
To samé se před ním odehrávalo právě v této chvíli, a on fascinovaně sledoval, jak se ty dvě tak neuvěřitelně rozdílné bytosti kočkují a dovádí, a bílou klisnu poskakující kolem, jemně okusující jeho slizovité končetiny, zatímco on ji tahal za hřívu a ocas. Vypadala elegantně a majestátně dokonce i při tom, co právě dělala, a pro kapitána bylo zřejmé, že se vracejí síly, což také znamenalo, že přišel čas, aby konečně opustila loď. Byl velice překvapen, když si uvědomil, že ho to nepotěšilo tak, jak očekával. Přinesla na tuto loď nový život, který tam předtím chyběl, a bylo rozhodně zábavné ji sledovat, avšak pro to, aby se věci vrátily do starých kolejí, museli ji nechat jít.
A tak, o další dva dny později, kdy se jim konečně podařilo najít vhodný kus pevniny, přiblížili se z druhé strany ostrova, tak aby je nebylo vidět, a připluli tak blízko ke břehu, jak to jen bylo možné, nařídil Davy Jones Maccusovi a Clankerovi, aby odvedli koně džunglí až k nedalekému městu. Ani jednomu z nich se jít nechtělo, a ani ona nebyla příliš ochotná loď opustit, všichni však nakonec poslechli tón kapitánova zvýšeného hlasu.
Maccus dal klisně kolem krku staré lano, a vyvedl ji z lodi na zem. Jakmile se jejích kopyt dotkla voda, začala si vykračovat už mnohem veseleji, avšak jak vystoupila na písčitý břeh a pod koruny prvních stromů, otočila klisna krk tak, aby se mohla podívat na kapitána stojícího na palubě lodi, a v jejím zařehtání se ozvalo kapitánovi něco, co kapitánovi pozoruhodně připadalo jako vděčnost.
Les v této části ostrova byl hustý, a bylo obtížné se jím prodírat, a tak byli naši dva členové posádky rádi, když se klisna náhle ujala vedení, a začala jim svým podstatně větším tělem klestit cestu zelení. Maccus si pamatoval směr, kterým měli zhruba jít, aby se k městu dostali, a tak, protože se chtěl co nejdříve vrátit ke své lodi, zatahal za lano, aby ji popohnal k rychlejší chůzi. Proto ho také dost rozladilo, když se klisna náhle zastavila, rozhlédla se, a pak se náhle vydala mezi stromy přesně opačným směrem, než kam měli namířeno. Když ji odmítli následovat, otočila se a podívala se na ně, a po chvíli přetahování s lanem netrpělivě škubla, pak znovu a ještě jednou, a než si uvědomili, co se děje, naposledy pohodila hlavou a tímto jedním, mocným škubnutím se staré lano přetrhlo, a klisna poskočila a rozběhla se vpřed, vyhazujíc zadníma nohama jako mladé hříbě. Zlostně se na sebe podívali a rozběhli se za ní, zvláštní však bylo, že se zdálo, jakoby se klisna nesnažila před nimi utíkat, naopak zpomalila do tempa, kterému mohli stačit, jakoby se je snad snažila někam zavést.
Když dorazili na malou mýtinu, zastavila, a, zatímco je neustále ostražitě pozorovala, začala se zvolna procházet kolem, očichávala a rozhrabávala zemi, až po chvíli krátce, vítězně zaržála, a s očekáváním se na ně podívala. Přišli blíž, a ona zahrabala kopytem v zemi před nimi, čímž jim dávala jasný signál toho, co po nich chce. To je zaujalo, a tak, protože neměli lopaty, začali hrabat v zemi rukama, a jejich zvědavost se ještě zvýšila, když po chvíli narazili na dřevěný povrch jakési truhly. Když ji vytáhli ze země, zjistili, že dřevo, které drželo zámek na místě už zetlelo, a tak bylo snadné se dostat dovnitř, a oni zalapali po dechu, když spatřili truhlu plnou zlatých mincí a zářivých drahokamů. Jak se začali tím pokladem probírat, uslyšeli hlasité zafrkání a koňské zařehtání, a když zvedli hlavy, byl kůň pryč, jakoby se do vzduchu vypařil.
Postavili se, sebrali truhlu, a vydali se zpátky k lodi, která s nimi zmizí zpátky do moře. Řeknou kapitánovi, že klisnu odvedli k městu a nechali jí tam, vymyslí si nějakou historku o tom, jak cestou našli poklad, a celá ta záležitost s tím podivným koněm bude uzavřená. Kdyby tak měli jen trochu tušení, že tenhle krátký příběh byl pro ně pouze začátkem jednoho mnohem většího.