„No nic lidi, balím to. Chybí mi Jenny a spánek. Mějte se. Čau," řekl Ryan.

„Ano, asi půjdu i já," řekla Lanie a vstala. Esposito ji pomohl do kabátu.

„Já taky."

„Chceš svést?" zeptal se jí Esposito.

„No ták. I vy? Dáme ještě jedno kolo?" škemral Castle.

„Ne chlape. Já už mám dost a jsem unavený. Spánek je jediné co teď potřebuju."

„Jo tak jediné jo?" rýpla si do něj Lanie.

„No tak. Víš, že jsem to tak nemyslel chica."

„Dobře, dobře. Tak se mějte. Zítra."

„Mějte se. Buď na ni hodný!" řekla jim Kate.

„Ahoj, postarej se o ni. Potřebuje tě," řekla Lanie Rickovi a potom obejmula Kate.

„Kate, zlato, dneska byl těžký den. Dovol mu se o tebe postarat a postarej se i o něj, dobře ? Nemysli, prostě tomu dej volný průběh. Kdyby něco moje číslo máš. Měj se," obejmula ji ještě silněji a vlepila rychlou pusu na tvář.

„Tak to vypadá, že jsme tu už jen my dva. Byl to náročný den. Popravdě, už melu z posledního. Hodím tě domů. Anebo chceš ještě zůstat?" zeptal se jí Rick.

„Jo. Byl to ale den. Můžeme jít."

„Adame, dej mi to na účet. V pondělí se zastavím a všechno to zaplatím. Co jsem to za majitele, vždyť vám v tom jenom dělám zmatky. Jo a zavoláš ještě taxíka prosím. Dík," poprosil Rick barmana.

Cesta taxíkem byla vcelku tichá. Kate se opřela o Ricka a vdechovala jeho vůni,což ji uklidňovalo. Přesně to potřebovala, aby vzala odvahu na to začít rozhovor, kterému se už dál nemohli vyhýbat.

„Castle?"

„Hmm?"

„Mohl by jsi dnes zůstat Ricku? Já jen nechci být dnes sama,víš?" zeptala se ho Kate, zatímco byla stále v jeho náručí, hlavu položenou na rameni.

„Samozřejmě Kate. Taky nechci být sám," a políbil ji do vlasů.

Cesta taxíkem byla docela tichá. Oba byli ztraceni ve svých myšlenkách.

/ vzpomínka –

„Castle?"

„Ricku? Ty jsi se vrátil?" zeptala se s nadějí v hlase.

„Hmm. Omylem jsem vzal tvoje klíče místo mých a jelikož doma nikdo není, musel jsem se vrátit."

„Ah," řekla zklamaně. Proč bych si taky měla myslet, že ses vrátil kvůli mně. Jsem to ale chytrolín, vždyť jsem mu ublížila. Lhala jsem. Proč by mi měl odpouštět.

I přes to, že byl na ni naštvaný, vadilo mu, že jí způsoboval trápení a dodal: „Nic proti tvému gauči, ale tvoje poloha nevypadala zrovna pohodlně, tak sem si řekl, že tě uložím do postele. Doufám, že jsem nepřekročil nějaké hranice?" podíval se na ni rozpačitě.

„Ehm. Ne. Ne, všechno dobré. Děkuji." Podívala se na něj ale rychle sklopila zrak.

„Jo,"suše odvětil.

„J-. Já se omlouvám. Tak mě to mrzí. J-,já –nikdy jsem ti nechtěla ublížit, jenže nakonec-nakonec," zastavila se protože nevěděla jak pokračovat.

„Jo, hmm," nevěděl co říct. Nevěděl ani co si o tom všem má myslet.

„Já-. Když jsem se probrala z narkózy, všechno mě bolelo a vše bylo rozmazané a nejasné. Byl tam můj táta, který vypadal tak zničeně. A pak Josh a já jsem s ním ještě byla. Všechno bylo zmatené a moc silné. Já-nebyla jsem si jistá co je skutečnost a co je výmysl mé mysli. Nemohla jsem věřit ani sama sobě. Takže když jsem v nemocnici řekla, že si nic nepamatuji nebyla to úplná lež."

„Aha. Já chápu, že to pro tebe muselo být všechno moc a já jsem ti nechtěl přidávat žádnou zátěž na ramena. Chápu to, ale proč jsi neřekla něco potom? Vždyť už je to víc jak půl roku," podíval se na ni a téměř doslova ji propaloval pohledem. Ona se zavrtěla, ale rozhodla se, že mu to musí říct. Teď nebo nikdy. Nemůže ho ztratit kvůli tomuto, vždyť tolikrát čelili smrti a vždy přežili. Nemůže je oddělit její strach z citů a její lži.

„Já-. Potřebovala jsem odstup od všeho, od všech. Abych si mohla vše urovnat v hlavě. Byla jsem jen s tátou v chatě v lesech. A chudák neměl to se mnou lehké. Vyčítala jsem si, že jsem mu a ..vlastně tolika lidem způsobila takovou bolest. Truchlila jsem pro Montgomeryho. Přehrávala jsem si naši hádku z oné noci. Léčila jsem se. Nesnášela jsem tu závislost na někom. A přemýšlela jsem o tom co jsi mi řekl. Nakonec jsem pochopila, že to nebyl výmysl mojí představivosti. Myslela jsem na to co teď? Nevěděla jsem co dělat, co říct. Chtěla jsem ti zavolat, anebo poslat smsku. Ale pokaždé když jsem měla vytočit číslo anebo zmáčknout odeslat, ovládl mě strach. A potom tu byla ta možnost, kdy člověk říká mnoho věcí, když vidí někoho blízkého na smrtelné posteli. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že jsi to řekl, protože jsem ti umírala v náručí."

- vzpomínka/

„Chceš něco na pití? Víno, vodu anebo kávu?" zeptala se ho Kate.

„Ne v pohodě, dík."

„Hmh." Nastala chvilka trapného ticha. Nikdy neměli problém s komunikací, ale od včerejška se toho hodně změnilo a to bylo přesně to čeho se obávala. Nechtěla tohle trapné ticho, chtěla aby vše bylo jako dřív, aby si povídali o čemkoliv a aby se smáli a cítili se uvolnění a ne takhle napjatí. Jenže pak si zase vzpomněla na LA a pár dalších momentů a zeptala se sama sebe – opravdu chce aby to bylo jako dřív? Vždyť i předtím si dávala dost pozor, držela se zkrátka a našlapovala zlehka na minovém poli jejich komplikovaného vztaho-nevztahu. Povzdechla si, kousla se do rtu. Viděla jak Rick nejistě přešlapuje, ale naštěstí to opět zachránil. To dělával často.

„Film?" zeptal se jí.

„Jo to by bylo fajn."

„Který?"

„Nevím. To je jedno. Něco vyber."

„Oukej."

„Nebo víš co? Pusť tam Shreka."

„Ale detektive Beckettová, nevěděl jsem, že máte slabost pro animáče."

„Mám mnoho vrstev Castle. Tolik vrstev," mrkla na něj, kousla se do rtu a doufala, že pochopil kam tím mířila.

„Jako bych nevěděl," opětoval mrknutí a s nadšením šestiletého dítěte dodal: „Uuu shrek je prostě bóží!" Nedalo se nad tím nezasmát. Někdy dovedl být opravdu roztomilý.

„Kate. Uvolni si. Jsi strašně napjatá," řekl jí a pohladil ji jemně po rameni a ona mírně ucukla.

„Já promiň. Jen- to všechno a dnešek-," promnula si oči.

„Jo dnešek."

„Já jen. Cítím to, náš nadcházející rozhovor visí ve vzduchu a já nevím-já- nejsme v tomhle dobrá víš. Rozhovory. Otvírání se. Vztahy- a mohla bych jmenovat dál," snažila se mu vysvětlit co cítí, ale nebyl to zrovna lehký úkol a tak se začala kousat do rtu. Nervozita ovládala její tělo.

„Jo chápu. Kate, ale tyhle rozhovory nejsou lehké pro nikoho. Ani pro mě. Taky mám strach. Co kdybychom si zahráli takovou hru? Budeme se navzájem sebe ptát nějaké otázky a když nebude někdo chtít odpovědět, tak se napije. Ale může se napít jen 3x po sobě a potom se odpovědět musí. Začneme s nějakýma lehkými otázkami a uvidíme kam nás to zavede, co ty na to?" zeptal se jí a dolil do skleniček víno.

„Hmm. Dobře." Odpověděla mu nejistě.

„Neboj. Co třeba první pusa?" zeptal se jí a ona se zasmála. Jo tohle vypadal jako docela dobrý nápad.

„Michael Lewis, školka. Pět let," mrkla na něj.

„Ooo. To jsem si mohl myslet, lamačka srdcí již od malička. Proběhlo i typické: „Já tam mám něco jiného?"," mrkl na ni a ona ho plácla přes hruď.

„To jsem mohla od tebe čekat. Ne naprosto nevinná pusa."

„Ty jemu nebo on tobě?"

„Já jemu. Dal mi totiž hrušku."

„O tak přes jídlo na vás detektive Beckettová. To si poznačím pro příště."

„Přes hrušky," vyplázla na něj jazyk.

„To kdybych věděl, tak nenosím croissanty a jiné věci. Já jsem si málem předřel závity jak získat váš polibek a stačí obyčejná hruška. Tak třeba příště," mrkl na ni a jí se zatajil dech. Příště. Kdyby jen věděl, že on nemusel nosit ani ty croissanty.

„A co ty? První pusa?" zeptala se ho.

„Jen si odskočím na záchod a pak ti povykládám každý detail. Je to hotový milostný příběh," mrkl na ni, vstal a odešel do koupelny a ona se nad tím jen zasmála. Rick a jeho vyprávění. Byla zvědavá kolik z toho jí bude připomínat příběh jak z Romea a Julie. A tak se znova ztratila ve svých myšlenkách.

/ vzpomínka –

„Kate. Já-ježiš. Já si uvědomuji, že moje načasování nebylo zrovna nejlepší. Měl jsem ti to říct dřív a ne až si mi krvácela v náručí. Teď rozumím, že to člověka může docela zmást. Já jen- byla tu pravděpodobnost, že už tě nikdy neuvidím a já jsem potřeboval, abys věděla co k tobě doopravdy cítím, jak jsou mé city hluboké. Protože oni jsou Kate. Mrzí mě, že jsi zápolila s otázkou zda jsem to myslel či nemyslel vážně. Myslel jsem to vážně. A stále myslím. Omlouvám se za moje načasování a že jsem ti přinesl ještě více starostí, měla jsi jich dost a bože já- co jsem si myslel-já" položila mu prsty na ústa a hluboce se mu zahleděla do očí.

„Ššššš. Ricku ne. Neomlouvej se. Možná mi to trošku zkomplikovalo situaci ze začátku, ale neměnila bych to. Jak bych mohla. Byl to úžasný pocit víš. Když jsem ležela v té trávě. Díra v hrudi, cítila jsem jak mě opouští teplo, ale tys tam byl. Jako vždy. Byl jsi se mnou a držel jsi mě. Prosil jsi mě ať tě neopouštím a potom jsi řekl ta slova a já jsem se na tebe chtěla aspoň usmát, protože jsem cítila jak slábnu a slábnu. Donutilo mě to bojovat, dalo mi to naději. Mrzla jsem, ale tvá slově mě zahřála a já se najednou necítila tolik sama víš. Myslím, že jednou z největších obav lidí je umřít sám."

- vzpomínka /

„Ne. Tos neudělal. Ne," řekla a smála se.

„Ne. Opravdu prostě byl jsem mladý a chtěl jsem se předvést, sice se to trocha zvrtlo, ale stálo to za to," řekl jí a oba se smáli.

„A na Kyru to opravdu zabralo anebo si zase vymýšlíš?" zeptala se ho a viděla jak zesmutněl. Už dřív si všimla, že Kyra bylo pro něj velmi bolestivé téma. „Nemusíš mi to říkat. Chápu. Opravdu. Zlomené srdce není nejlehčí téma."

„Nene. O tom to není. Já jen-jo je-ale už to bylo dávno. Nevidím důvod proč bych ti to nechtěl říct," podíval se na ni a ona přikývla.

„Ok," usmála se na něj a dodala mu tím odvahu.

„Byli jsme spolu něco přes dva roky. Na vysoké. Znala mě ještě předtím než se ze mě stal slavný spisovatel. Byla u toho když jsem vydal první bestseller a podporovala mě. Dodávala mi odvahu a byla mi inspirací. A najednou se s ní loučím na letišti se slovy, že potřebuje čas. Jenže já to bral, jako definitivní konec. Myslel jsem, že mě nechtěla jen tolik ranit. Tehdá jak jsem řešili ten případ-řekla mi, že tím časem nemyslela navždy. Možná jsem měl o ni víc bojovat, jet za ní, ale byl jsem mladý anebo to bylo tím, že nám to nebylo souzeno. Měl jsem zlomené srdce a příhodně jsem se stal docela známým a dostal jsem velký honorář. Ženy se na mě dost lepili a já si řekl: „Proč ne? Jsem mladý. K čemu potřebuji Kyru když je na světě tolik krásných žen. Víš Kyra pro mě určitá představa pravé lásky. To co jsme měli bylo krásné a reálné a tolik to bolelo, když to skončilo. Hledal jsem proto něco a někoho kdo byl přesný opak ní. Nechtěl jsem se zase spálit a pocítit tu obrovskou bolest. Po nějakém čase jsem potkal Meredith. A to už je další etapa," řekl sklesle.

„Jo. Kyra pro tebe znamenala hodně. Vím, že to není jednoduché. Vážím si toho, že mi to říkáš. Teď jsem asi na řadě já, že?"

/ vzpomínka –

„Já-ehm. Já-teda-špíš-ehmmm," zastavil se protože nevěděl co říct. Byl na ni sice naštvaný, stále ho to bolelo, jenže i přes to ji stále miloval. Odpustil ji, ale bál se co přijde teď. Nezbývalo nic jiného než vyložit všechny karty na stůl.

„Mrzí mě to. Tak strašně se omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížil. Já-myslela jsem, že to dělám pro tvoje dobro, abych ti neublížila. Protože jsem byla tak ztracená, zničená a na dně a byla jsem jedno velké závaží a já. Tolik pro mě znamenáš a já-promiň" nestihla doříct protože ji slzy přemohly. Nesnášela pláč, nedělala to v přítomnosti druhých a už vůbec nechtěla být slabá právě před ním. Jenže ten případ, jeho slova a všechno- bylo to prostě na ni už moc. A ona přeci byla jenom člověk.

Objal ji. V jeho náruči se cítila v bezpečí. Hladil ji po vlasech a šeptal ji uklidňující slova.

Když se uklidnila a začala věřit svému hlasu řekla:"Děkuji. Za všechno."

„Vždycky. Dobře? Vždycky," políbil ji do vlasů.

Odtáhla se od něj a zadívala se mu do očí z kterých vyzařovalo tolik lásky, něhy a starosti o ni. Připadala si jako jediná na světě a to ji zlomilo. Už mu nemohla dál odolávat a tak se k němu naklonila, na chvíli zahlédla jeho pohled plný zmatenosti v kombinaci s láskou a porozuměním. Zarazila se, podívala se na jeho rty a pak na něj. Přistihla ho jak se dívá na její rty, usmála se a pomalu se k němu naklonila. Cítila jak se jí zrychlil tep a zastavil dech. Cítila teplo vyzařující z jeho těla, slyšelo jak se mu zarazil dech a přitom ho měl tak horký. Omamovala ji jeho vůně, žár jeho těla. On.

-vzpomínka /