4. Sonicum

Harry se přemístil do domu svého dědy, hábit hodil na věšák a vešel do menšího salónku, kde Alastor už čekal. Na stolku bylo připraveno několik papírů, Harry uhodl, že budou k hlášení, které dneska podá.

„Ahoj," usmál se na dědu a posadil se do dalšího křesla.

„Ahoj, než se pustíme do hlášení, jak se máš a co jste vyváděli ve škole?" zajímal se Alastor a Harry mu vyprávěl, jak se proplížil do Prasinek, přesněji se tam přemístil, a nakoupil dostatek bomb hnojůvek a jiných věcí.

Vyjmenoval všechny učebny, které vyhodily do vzduchu pomocí bomb hnojůvek, také jak učitelům na židle dali prdící polštářky pod zastíracím kouzlem a plno dalšího. Také mu prozradil, že bratři Weasleyovi na svou stranu získali Protivu, který jim pomáhá ve špionáži, proto musel jejich ložnice ochránit před duchy.

Zmínil se o dnešních událostech a o tom, že si musí koupit koště, protože školní košťata jsou stará a pomalá.

„Pokud potřebuješ koště pro chytače, skoč si na Příčnou do obchodu. Pokud nenajdeš dostatečně dobré koště tam, zastav se ve Francii. Doporučoval bych i Itálii nebo Japonsko vyzkoušet, ale slyšel jsem, že i Američani mají dobrá košťata," řekl Alastor.

„Zapomeň na to, že budu cestovat pomocí přenášedla," protestoval Harry.

„To po tobě ani nechci, jen se nepřemisťuj na velké vzdálenosti a vezmi si sebou posilňující lektvar. Pokud budeš zkoušet Ameriku, vezmi to přes Grónsko a Kanadu, jsou tam záchytné přemisťovací body," radil mu Alastor. Harry přikývnul, že chápe a pak se dali do sepisování hlášení.

Děda mu ukázal, jak se co zapisuje, kde a jaké kolonky má vyplnit a vysvětloval, že zpráva musí být stručná a výstižná, pokud se jedná o úkol tohoto typu. Harry vstřebával nové informace jako suchá houba vodu.

Po vyplnění hlášení se s dědou najedl a pak se přemístil na Příčnou ulici. Vstoupil do obchodu se sportovními potřebami, včetně těch pro famfrpál.

„Dobrý den, mladý muži, budete si přát?" optal se ho muž ve středních letech zpoza pultu.

„Dobrý den, rád bych se podíval, jestli tu nemáte nějaké koště přímo pro chytače," vysvětlil Harry a prodavač se pousmál.

„Pro chytače tu koště přímo nemám, ale letos na trh přišli košťata značky Nimbus z řady 2000. Je to velmi rychlé a univerzální koště, pro chytače dobře stavěné," nabízel mu prodavač, ale Harry kroutil hlavou. Oliver o Nimbusu mluvil jako o nejlepším koštěti, ale on chtěl koště dělané přímo na post chytače.

„Děkuji, ale podívám se jinde, chci koště přímo pro chytače," usmál se omluvně a opustil obchůdek. Poptal se lidí, jestli na Příčné není další obchod se sportovními pomůckami a tak navštívil ještě dva zapadlejší obchůdky, nicméně ani tam neslavil úspěch.

Na Příčné ulici strávil celkově necelé dvě hodinky a nechápal, jak je to možné. Nechtěl ztrácet ještě více času a přemístil se do Španělska, aby se mohl vzápětí přemístit do Itálie. V té zemi ještě nebyl a tak to tam chtěl zároveň i prozkoumat.

Objevil se kousek od nějakého hotelu, který viděl na obrázku, když se kolem něj ozvalo mnohonásobné přemístění a tucet Bystrozorů na něj mířilo hůlkami. Něco na něj mluvili v jejich rodném jazyce, ale rozuměl jim jen pár slov.

„Mluvíte anglicky, španělsky, francouzsky, arabsky, rusky nebo japonsky?" optal se jich zase ve svém rodném jazyce a Bystrozoři se po sobě podívali.

„Kdo jsi a co chceš v Itálii? Podle našich záznamů ses sem přemístil bez povolení našich úřadů," promluvil jeden z Bystrozorů v angličtině.

„Jmenuji se Harry James Potter a jsem studentem Školy čar a kouzel v Bradavicích. Hledám kvalitního prodejce, u kterého bych si mohl koupit koště pro chytače," odpověděl a Bystrozorové se na něj překvapeně podívali. Na světě nebylo kouzelníka, který by aspoň jednou nezaslechnul jméno Harryho Pottera, chlapce, který přežil smrtící kletbu. O této výjimce se učili na každé Bystrozorské škole.

„Jak je možné, že ses sem dokázal přemístit? Nikdo tak v nízkém věku přemístění neovládá," zajímal se Bystrozor a pokynul Harrymu, aby se dali do kroku, ostatní schovali hůlky a většina z nich se přemístila pryč.

„Od svých pěti let ovládám svou dědičnou schopnost astrálního přemístění," vysvětloval.

„Chápu, chytni se mě, přemístím tě do kouzelnické obchodní čtvrti, tam najdeš hned několik obchodů se závodními košťaty, doporučuji značku Ferrari nebo Lamborghini, ostatně automobilové závody těchto značek patří rodinám se smíšeným původem, napůl kouzelníci a napůl mudlové," řekl Bystrozor, natáhnul levou ruku a oba dva je přemístil.

Jak mu bylo řečeno, zamířil do obchodu, nad kterým visel erb s černým koněm na zlatém podkladě.

„Budete si přát, mladý pane?" optal se prodejce anglicky a Harry se mírně zamračil. Čekal, že se bude muset optat, jestli prodejce nemluví jeho řečí, ale to, že promluvil anglicky hned, ho překvapilo.

„Jak jste poznal, že nemluvím italsky?" optal se Harry podezřívavě a prodavač se pousmál.

„Na dveřích je kouzlo, které rozezná jazyky, kterými mluví ten, kdo vstoupí," vysvětlil mu a ukázal na tabulku, kterou měl na pultu a byl tam pěkný seznam jazyků. „Musím se přiznat, že jsem nikdy nepotkal někoho tak mladého, kdo by ovládal tolik jazyků," polichotil Harrymu.

„Děkuji," usmál se. „Dostal jsem se na post chytače v kolejním družstvu a hledám koště, které je dělané přímo pro chytače," řekl svůj požadavek a prodejce hned zamířil do části obchodu, která byla vyhrazena věcem pro chytače.

„Tak to jste v tom správném obchodě, mladý pane. Naše značka se zaměřuje hlavně na rychlá košťata pro chytače a střelce. V Anglii je firma Nimbus, která se zaměřuje na optimalizaci závodních košťat pro všechny posty, ale nikdy nedosáhnou rychlosti, kterou mají naše košťata.

Náš nejnovější a nejrychlejší model pro chytače je Sonicum. Podle našich zpráv se mu vyrovná jen Kulový blesk od Nimbusu, ale ten je stále ve vývoji a Nimbus má jen jeho prototyp," prohlašoval prodejce a Harry si koště prohlížel s úžasem v očích. Bylo to koště z tmavého dřeva, které v sobě mělo tisíce rudých a zlatých žilek. Hned si pomyslel, že to jsou barvy Nebelvíru a jiné koště si ani už představit nedokázal. Úplně na špici koštěte byl stříbrný kůň vzepjatý na zadních nohách a pak následoval název koštěte zlatým písmem se stříbrným okrajem.

„Koupím si to koště a také veškeré vybavení, které jako chytač potřebuju," řekl prodavači a ten s úsměvem od ucha k uchu přikývnul. Pokynul Harrymu, aby si koště vzal a v tu chvíli se pod značku a název koštěte vypsalo celé Harryho jméno rudozlatým písmem.

Prodavač na pultě vypsal do nějaké knihy vše, co si Harry kupoval, a částka ve zlatě se objevovala pod celým soupisem věcí. Následně stránku z knihy oddělil a podal Harrymu k podepsání. Harry si vzal tedy brk a list podepsal, všimnul si, že se podepsal vlastní krví. Prodavač dal Harrymu kopii a originál uložil bokem.

„Nemusíte se bát, mladý pane. Máme smlouvu se skřety a ti vám pak ještě pošlou potvrzení o zaplacení částky, kterou vidíte na kopii kupního listu. Tento list slouží i jako záruční list, pokud se koště poškodí, opravíme vám ho nebo vám ho vyměníme za novější model, pak se platí nějaký ten poplatek, ale je to vždy maximálně třetina ceny nového modelu," usmál se prodavač a Harry mu ještě poděkoval a rozloučil se s ním. Když nad tím tak přemýšlel, tohle byla velice dobrá koupě a cítil, že navštívit ostatní obchody by stejně nemělo cenu.

Harry měl spousty času a chtěl se podívat za lidmi, které znával v dobách, než nastoupil do Bradavic. Prvně se pořádně obléknul, uschoval své věci a přemístil se do Ruska, přesněji ke sportovní hale, kde se učilo krasobruslení. Měl štěstí, bylo otevřeno a tak se dostal až na tribuny. Dole na kluzišti se proháněly děti v různých věkových kategoriích za doprovodu několika instruktorů. Zahlédl i Nikolaie, jak trénuje nějakou dívku v bílém úboru.

„Hledáš někoho?" ozval se chraplavý hlas a Harry poznal Nikolaiova otce.

„Dobrý den, pane. Jen jsem se zastavil, abych viděl, jestli se tu něco za tu dobu změnilo," odpověděl a sledoval Nikolaie, jak předvádí různé skoky a jeho žačka ho napodobuje. Když skočila dvojitého Axla, nezvládla to a spadla na zem.

„Neměla na to dostatečnou rychlost," okomentoval to Harry a Sergej si náhle vzpomněl.

„James Evans, tak se jmenuješ. Připadalo mi, že tě znám," prohlásil muž a Harry s úsměvem přikývnul. „Víš, chtěl bych ti poděkovat. Můj syn nikdy moc neučil a já nevěděl, jak ho přimět, aby učil více nadějných dětí. Po tom, cos odešel, denně zkoušel nové a nové děti, aby mezi nimi našel někoho, kdo by tě dokázal překonat. Dva jeho žáci to vzdali, měli i jiné zájmy, ale tady ta dívka zatím vydržela nejdéle a je z nich nejnadanější, dokonce chodí i do tanečních kurzů," rozpovídal se Sergej.

„Možná bych mohl oprášit brusle a zkusit si to," pousmál se a Sergej Harryho poplácal po zádech a kývnul směrem k šatnám. Harry samozřejmě svou starou kombinézu musel zvětšit, aby se do ní vešel a to samé platilo pro jeho brusle. Po pěti minutých vyšel ze šaten a vydal se na led.

Všichni instruktoři si ho všimnuli hned, jak se objevil na ledě. Nikolai si ho nevšimnul a dál se věnoval své svěřenkyni, které vysvětloval, proč se jí nevede technika, kterou se jí nažil naučit už týden.

„Lariso, nesmíš se bát a musíš do toho vložit více rychlosti, pak stihneš dokončit i celou techniku a dopadneš na brusli tak, jak máš," vysvětloval jí, ale všimnul si, že ho vůbec neposlouchá, její pozornost byla zaměřena někam za něj, proto se otočil a spatřil to, co si přál dlouhou dobu vidět. Sledoval, jak James bezchybně skočil Axla a v zápětí dvojitého Axla. Nevěděl, jestli mladík trénoval, když odešel, ale mohl vidět to, že nic ze svého talentu neztratil a je stále dobrým krasobruslařem. Nemusel nic říkat a Harry zamířil k nim.

„Dlouho jsme se neviděli, Mistře," pozdravil Nikolaie a mírně se mu uklonil.

„Jamesi, vyrostl jsi a zdá se, že z toho, co jsem tě naučil, jsi nic nezapomněl," uvítal ho Nikolai a potřásl mu pravačkou.

„Nevěděl jsem, jestli to stále dokážu, v Japonsku jsem neměl čas ani možnost dostatečně trénovat," odvětil James.

„Lariso, rád bych ti představil svého bývalého studenta, Jamese Evanse. Je to skvělý tanečník a talentovaný krasobruslař," řekl a Harry se uklonil a políbil Larise ručku.

„Rád tě poznávám," prohlásil a napřímil se. Larisa se červenala a jen něco pípnula v odpověď, čemuž se Nikolai zasmál.

„Lariso, chci, abys sledovala Jamese, možná ho budeš schopná napodobit lépe, než mě," řekl jí a kývnul na Harryho. Nemusel mu nic říkat, viděl, v čem dělala Larisa chybu, a proto se rozjel. Po očku sledoval dívku, jak napodobuje jeho pohyby, ale cítil, že to pro ni nebylo přirozené. Harry udělal ladný oblouček a zastavil.

„Jamesi, proč si zastavil?" zajímal se Nikolai.

„Lariso, ukaž mi, jak zvládneš jednoduchého Axla. Chci, abys to skočila tak, jak to budeš cítit ty, nikoliv tak, jak jsi to viděla skákat mě nebo Mistra," prohlásil James a Larisa hledala názor u Nikolaie, ten přikývnul, ať to udělá a oba mohli pozorovat, jak dokonale provedla to, co po ni Harry žádal.

„Mistře, to je první dívka, kterou učíte?" optal se Harry a Nikolai přikývnul, nejdříve nechápal, kam tím míří, ale hned pochopil, když Larisu pozoroval. Ve své honbě za talentovaným jedincem přehlížel individuální schopnosti daného žáka, v tomhle případě žákyně. Neuvědomil si, že je to dívka s rozdílnou stavbou těla a jiným těžištěm, také se snažil ji vštípit svůj osobitý styl, jako u Jamese, ale i u něj mohl vidět, že bruslil svým stylem, nikoliv jeho. Omluvně se na Jamese usmál a přikázal Larise, aby skočila dvojitého Axla tak, jak to ona bude cítit. Jaké překvapení pro všechny bylo, když se jí to povedlo na první pokus.

Harry mohl vidět, jak se Larisa usmívá štěstím a Nikolai se také usmíval. Podíval se na tribunu, kde seděl Sergej a ten mu na počest díků složil mírnou poklonu s kývnutím hlavy.

Harryho další zastávkou byl Egypt, přesněji Ministerstvo kouzel, kde se zastavil u Faraona. Dlouho se tam nezdržel, jen požádal o vyřízení pozdravů pro jeho přátele ve Faraonském institutu a hned se vracel do Anglie, kde již byla noc v pokročilé hodině.

„Kde ses tak dlouho toulal?" zajímal se Alastor, jakmile Harry vešel do domu.

„Do Ruska jsem si šel zabruslit a taky popovídat s Faraonem. Koště jsem koupil v Itálii," odpověděl okamžitě a ukázal dědovi své nové závodní koště.

„Jde vidět, že máš vkus, hlavně se na tom nezabij," ušklíbnul se Alastor. „Nějaké problémy cestou?" optal se dodatečně.

„Ani ne, jen Bystrozoři v Itálii mě chvíli vyslýchali, dokázali zjistit, že jsem se k nim do země astrálně přemístil."

„Zajímavé, nejspíše mají nějaký nový ochranný systém. Ale teďka jdi do postele, na oběd se vrátíš do školy," rozkázal Alastor a Harry ho bez námitek poslechnul.

Druhého dne se Harry do oběda zabavil tím, že si povídal s dědou, nebo studoval své nové věci pro post chytače. Rozhodl se, že si do Bradavic sebou vezme brusle se sportovní soupravou. Po návštěvě v Rusku zjistil, že mu bruslení chybělo.

Ve zbývajícím čase, který do oběda měl, si ještě procvičil základy ovládání všech čtyř živlů.

„Už teda odcházíš?" ujistil se Alastor a Harry přikývnul.

„Včera jsem slíbil těm dvěma, že přijdu, ale podle všeho mi to nějak nevyšlo," odpověděl, naposledy objal dědu a přemístil se před bránu do Bradavic. Lidé mohou vědět, že se umí přemisťovat, ale nemusí vědět, že se umí přemístit i tam, kam ostatní nemohou. Byl začátek října a vypadalo to, že počasí se změní každým dnem, nutno říci, že k horšímu. Bylo to cítit ve vzduchu a na nebi se objevovaly mráčky, které vypadaly neškodně, ale byl to jen klid před bouří.

Harry měl přes rameno nákupní tašku a na druhém rameni nesl svoje nové koště. Prošel hlavni branou do hradu a zamířil rovnou do Velké síně, odkud slyšel hovor mnoha hlasů. Byl čas oběda a on do Velké síně vtrhnul jako „Velká" voda. Slabě si pohvizdoval a zamířil si to rovnou k profesorskému stolu.

„Dobrý den a přeji i dobrou chuť. Paní profesorko, hlásím úspěšnou koupi nového koštěte a návrat do školy bez jakékoliv úhony," řekl směrem k McGonagallové, která hleděla na Harryho nové koště. I všichni ostatní učitelé a studenti s obdivem sledovali umělecký kousek, který si Harry Potter pořídil.

„Výborně, pane Pottere, jděte se posadit ke svému stolu, vaši přátele na vás určitě čekají se spoustou otázek," řekla Minerva, když se vzpamatovala a Harry s přáním hezkého zbytku dne zamířil k Nebelvírskému stolu.

„Páni, ukaž to koště!" přihnal se k němu okamžitě Ron a obskakoval kolem něj, jako kdyby učinil objev tisíciletí.

„Rone, klidni se, jo?" ušklíbnul se Harry a snažil se Rona upokojit, nicméně se mu to nijak nevedlo.

„Jen ho nech, o takovém koštěti si může jen nechat zdát, vždyť ani nevěděl, že takové koště existuje," ušklíbnul se Draco.

„Děláš, jako bys takové koště už někdy viděl," ohradil se Ron a konečně se uklidnil, nebo spíše svojí pozornost přenesl jinam.

„No tak vy dva, najezte se v klidu, nebo vám to koště neukážu vůbec," pohrozil jim Harry a položil koště do středu stolu, aby se na něj mohlo nejbližší okolí podívat.

„Páni, to je nádherný koště, muselo stát asi hodně peněz, co?" zajímal se Fred.

„Dokonce tu má jméno a je to celé v barvách Nebelvíru," hvízdnul George.

„Pottere, za hodinu na hřišti, chci tě na tom vidět létat, jdu nám ho zarezervovat," ozval se Wood a rychle se odporoučel k McGonagallové.

„Na cenu jsem nehleděl, jak jsem ho v tom Italském obchůdku zahlédl, věděl jsem, že je to pravé koště pro mé potřeby," prozradil jim a všichni okolo vyvalili bulvy.

„Tys pro to byl v Itálii?" ujišťovala se Angelina.

„Jo byl, nejdříve jsem si chtěl koupit koště na Příčné, ale tam měli jen Nimbus a Zametáky, nic speciálně pro chytače, tak jsem se na doporučení vydal do Itálie," vysvětloval a to už kolem jejich stolu stáli i studenti z Havraspáru a Mrzimoru. Hlavně chtěli vidět, jaké koště si pořídil nejmladší chytač konkurenčního týmu.

„Co je to za značku?" zajímal se někdo z Havraspáru.

„Ferrari řady Sonicum," odpověděl zase Harry a všichni studenti z mudlovských rodin na to překvapeně hleděli. Všichni znali Ferrari jako značku auta, nikoliv košťat. Každý si pomyslel, že pokud tato košťata byla vyrobena stejně dobře, jako jejich závodní auta, místo chytače spatří jen šmouhu.

„O té značce jsem již četl, letos vyhráli konkurz a na jejich nejnovějších košťatech bude hrát Italský famfrpálový tým, dokonce i Italské týmy na těchto košťatech trénují a hrají," prohlásil student sedmého ročníku z Mrzimoru. Všichni se na Harryho obdivně podívali a pak se podívali ještě jednou na koště. Každý měl v plánu jít za hodinu na famfrpálové hřiště a podívat se, jak rychle to koště bude se svým chytačem vůbec létat.

Celý Nebelvírský tým se sešel na famfrpálovém hřišti. Nikdo se neměl k tomu nasednout na koště, tribuny byly téměř plné a nechyběli ani profesoři.

„Zdá se, že dneska tu budeme jako atrakce pro celou školu," povzdechnul si Oliver.

„Chtěl si říci, že náš Harry bude atrakcí," ozval se Fred, s Georgem mezi sebou měli Harryho oblečeného v chytačském úboru a koštětem na rameni.

„Dobrá, budu chtít, aby se všichni rozlétali, máte na to pět minut, doufám, že těch diváků ubude," prohlásil Oliver a všichni naskočili na košťata.

Pět minut létali různě po hřišti a Harry zatím zkoušel jen okruhy, s každým dalším okruhem přidal na rychlosti, až létal natolik rychle, že ho bylo vidět jen rozmazaně. V tu chvíli začal zkoušet kličky, úhybné manévry a to všechno ve vysoké rychlosti, až ostatní hráči leknutím nadskočili, když se kolem nich prohnala rudá šmouha. Z tribun se neslo tiché šeptání, připomínalo to spíše roj včel, než lidský hovor.

„Frede, Georgi, vemte si pálky a oba dva potlouky. Harry, vypustím zlatonku a pokusíš se ji chytit a vyhýbat se potloukům," křikl Oliver a na tribunách to zašumělo vzrušením. „Vy ostatní trénujte klasické přihrávky a kličky," rozkázal ostatním a všichni se dali do práce, nicméně už půl minuty po tom, co Oliver vypustil Zlatonku, Harry ji držel nad hlavou. Po každém chycení ji dal minutový náskok a následně se za ní vydal. Fred s Georgem měli co dělat, aby se k Harrymu aspoň trochu přiblížili, ale jakmile si začali zvykat na jeho rychlost, i Harry se musel začít vyhýbat nebezpečným potloukům.

Oliver ukončil trénink po dvou hodinách, když Harry chytil Zlatonku asi dvacetkrát. Celou dobu ho sledoval a věřil, že tento rok bude famfrpálový pohár jejich. To stejné bylo jasné i ostatním kolejím a od té chvíle začali osnovat plány, jak se Harryho zbavit. Bylo to jasné i Harrymu jakmile vešli do šaten.

„Olivere, musíme zacvičit náhradního chytače," prohlásil a všichni se na něj nechápavě dívali. „Dneska všichni mohli vidět, že pokud nastoupím, nemají šanci na vítězství. Budou se mě chtít zbavit, takže můžu očekávat mnoho zákeřných napadení, hlavně v období zápasů," vysvětlil a oni pochopili.

„Koho navrhuješ?" zajímal se Oliver.

„Co takhle najít i náhradního brankáře? Oliver dokončí jen polovinu zápasů," ušklíbnul se George.

„Pravda bratře můj, ale já navrhuji sehnat celý náhradní tým," přidal se Fred.

„Pokud bychom měli náhradní tým, mohli bychom na každém tréninku hrát regulérní hru," prohlásil Oliver zamyšleně. „Ano, to by určitě šlo, domluvím to s McGonagallovou a ještě dneska bych vyvěsil informace na konkurz. Pottere, koho bys viděl na svého náhradníka?"

„Možná Draco, podle všeho je to dobrý letec a na koštěti létá od chvíle, kdy začal chodit," pokrčil Harry rameny.

„Jo a místo Olivera bude zaskakovat Ron, doma mu to v brance vždycky šlo nejlépe," zasmál se Fred.

„Váš bratr je dobrý brankář?" zajímal se Oliver. Neměl rád, když nedohrál zápas, ale pokud by měl náhradníka, neskončili by pak s tak špatným výsledkem.

„Na tebe nemá," řekl George.

„Jak jinak, ale," řekl Fred.

„Pokud by trénoval," řekl zase George.

„Vidělo by se, jak na tom je," dokončil to Fred a Katie s Angelinou jim daly ránu do ramen.

„Už to nedělejte," prohlásily obě zároveň. Zbytek družstva se rozesmál.

„Dobrá, proberu to s ředitelkou naší koleje. Zítra trénink nebude, odpočívejte, dneska jste si vedli výtečně," prohlásil Oliver a zmizel. Harry sledoval, jak se každý jeho spoluhráč pere se zpoceným oblečením, on si zhmotnil hůlku a veškeré oblečení ze sebe sundal, měl jen spodní prádlo na sobě. Zakouzlil na sebe čistící a osvěžovací kouzla, kouzlem si vyměnil spodní prádlo a pak se i kouzlem obléknul. Všechno bez jediného slova a všichni přítomni na to jen nechápavě hleděli. Když Harry opustil šatnu, dvojčata si obdivně hvízdnula.

„To bude asi výhoda mít dědu Alastora Moodyho," prohlásili společně a dali se do experimentování s kouzly, chtěli se také vytáhnout, ale nějak se jim to nepovedlo a skončili s průsvitným oblečením, místo toho, aby ho ze sebe sundali.

Oliver pospíchal chodbami a dobře slyšel, jak se všichni okolo baví o jejich týmu a o tom, že letos Zmijozel nemá šanci na vítězství. Došel až ke dveřím, na které zaklepal a čekal na povolení ke vstupu.

„Vstupte." Oliver poslechnul a vešel do učebny Přeměňování, kde měla profesorka McGonagallová i svojí pracovnu.

„Co si přejete, pane Woode?" optala se ho a obdarovala ho příjemným úsměvem, který byl velice vzácný.

„Paní profesorko, Potter přišel s nápadem, aby byl trénován i náhradní chytač. Tvrdí, že nyní ho budou chtít ostatní týmy určitě odstranit, aby nemohl hrát," řekl Oliver narovinu a sledoval, jak profesorka zúžila oči a rty se jí semknuly do tenké linky.

„Pan Potter má pravdu, hlavně Zmijozelští mohou mít tendence vyřadit konkurenci," okomentovala to.

„Paní profesorko, napadlo mě, jestli bychom nemohli založit celý záložní tým. Na trénincích bychom mohli provádět simulace zápasů v plném počtu a sestavě."

„Přednesu tento návrh panu řediteli a domluvím se s ním a ostatními řediteli kolejí, zítra ráno u snídaně vám dám vědět," řekla a mírně se pousmála. „Pokud to bude všechno, mám tu nějaké písemky na opravování," dodala a Oliver s přáním hezkého dne odešel, aby ji déle nerušil.

„Věnujte mi prosím chvíli pozornost," ozval se Brumbál při nedělním obědě. „Někteří ze studentů to již ví, protože to byl jejich nápad, ale na mě padla tahle milá povinnost vám všem oznámit, jaké změny nastanou u famfrpálových týmů. Každý kolej může mít nyní dva famfrpálové týmy. Jeden hlavní a druhý záložní, podrobnosti vám vysvětlí kapitáni kolejních mužstev, kteří již byli informováni. Děkuji za pozornost."

Celá Velká síň se dala do diskuse, kdo s tímhle nápadem přišel. Znamenalo to totiž, že konkurence měla záložního hráče a to změní taktiku celé hry. Zmijozelským se to vůbec nelíbilo. Vzešla také nová pravidla o napadání soupeřových hráčů na chodbách. Od té chvíle bude potrestán útočník i celý tým. Ředitelé kolejí doufali, že se tím sníží počet napadených studentů.

„Harry, v pátek večer jsi nepřišel, vynahradíme si to dneska? Už jsme s Ronem postoupili na další úroveň," zajímal se Draco.

„Dobrá, podívám se, jak vám to jde. Ale už s vámi nebudu chodit tak často, ale jen každý druhý den, mám ještě svůj osobní trénink a taky vám musím dát nějakou šanci mě dohnat, ne?" mrknul na ně a Ron přikyvoval, raději nemluvil, měl totiž plná ústa a Draco ho naučil aspoň nějakým způsobům, které se na čistokrevného kouzelníka slušely.