Kapitola IV.

„Leio, buď opatrná. Nevíme co od těch lidí čekat." řekl Han když konečně osaměli. Královna jim nechala přidělit pokoje v lidské části města aby si mohli před chystanou večeří odpočinout. Han se ze svého pokoje přesunul k Lei, hned jak jejich doprovod zmizel z koridoru.

„Měla sem pocit, že zdejším věříš, když si nechal svoji kamarádku, aby nás sem zavedla." Řekla Leia s ironickým tónem a posadila se na pohovku. Han si jejího výrazu nepovšiml se posadil vedle ní.

„Věřím May, to ano, ale ta rada se mi nelíbí. Zvlášť královna ne."

Leia přikývla a podívala se na svoje ruce. „Přiznávám, že ani na mě neudělala nejlepší první dojem."

„Cítíš z ní něco?"

„Možná..." vzhlédla k němu „... ale zatím si nejsem jistá, jestli to skutečně vychází z ní. Mohl to být kdokoli jiný v místnosti."

„Dobrá, tak při té večeři prostě soustřeď všechnu svoji Sílu a zjisti o co tady jde."

„Při té večeři budu mít dost starostí s vysvětlováním republikové politiky." Řekla Leia zoufalým tónem. Poté se odmlčela a zadívala se do vody, která obklopovala místnost z jedné strany.

„Škoda, že tady není Luke." Povzdechla si.

„Hm..." přikývl Han a zamyslel se. „Pokusím se později najít May. Bude vědět o co tady jde."

Leia se zhluboka nadechla a musela mírně zadržet vztek. Už zase mluvil o ní.

„Ne, to si nepřeji." Odsekla a vstala.

Han se za ní zmateně díval.

„Proč ne?"

Leia si dala jednu ruku na čelo, druhou v bok a snažila se uklidnit svoje pocity. Poté se opět otočila na Hana.

„Také byla v místnosti, když jsem ucítila záchvěv Síly. Mohlo to vycházet z ní."

„Z May? To není pravděpodobné. Věř mi."

Hanova pevná víra v May, Leiu bolela víc než by sama čekala ale snažila se argumentovat racionálně:

„Musíme uvážit všechny možnosti Hane. Sám si řekl že si ji léta neviděl, mohla se změnit."

„Hloupost." Odsekl Han a vstal z pohovky, poté se zamyslel.

„Uznávám, že je trochu jiná než si ji pamatuju, ale to ještě neznamená, že je ta špatná."

Tím dal Lei záminku k ospravedlnění jejích pocitů.

„Hane, drž se od ní dál. Aspoň dokud nezjistíme co se tu děje."

Han se zamračil.

„Je jediná koho tady znám, pokud u někoho prohlédnu lež, tak jedině u ní. Promluvím s ní."

Leia povytáhla obočí, vydala rezignovaný vzdech a posadila se zpět na pohovku. Han se vrátil k ní a dal jí ruku na rameno. Nasadil svůj nejlepší úsměv. „Ale teď máme konečně chvíli čas pro sebe."

Přiblížil se, aby Leiu políbil ale ta otočila hlavu na druhou stranu.
„Teď se to nehodí, Hane."

„Jak chceš..."

Han se odtáhl a vydal se rázným krokem pryč z pokoje.

„Tohle místo je vážně úžasný!" Nešetřil chválou Keren když se procházel po apartmánu Tařiných rodičů. „Hlavně ten výhled!" Ukázal rukou na prosklenou stěnu která směřovala přímo do nově uměle vysázeného lesoparku.

Tara si sedla na pohovku a přikývla. „Mámě trvalo několik let než přesvědčila městskou radu aby ho dali vysázet."

„Počkej, počkej..." zarazil se Reggi a sedl si vedle Tary „...chceš říct, že tvoje máma zařídila, aby ten šílenej lesopark vysázeli?!"

„Hm..." přikývla souhlasně Tara.

Reggi si zase stoupl a rozladěně mával rukama nad hlavou: „Ale vždyť kvůli tomu zmizí celý chrám Jediů!"

„Právě proto to máma chtěla." Řekla Tara smutně a přešla ke skleněné stěně.

„Z tohohle okna byl výhled přímo na chrám."

Všichni se podívali z okna a jejich oči spočinuli na poslední věci, která byla z chrámu vidět – špička nejvyšší bílé věže. Všude okolo byl les, protkaný cestami, které ale vedli v úctyhodné vzdálenosti od chrámu. Říkalo se mu chrám duchů. Nikdo si netroufal do něj vstoupit ale ani jej zbourat. Vysázení lesoparku s agresivními rostlinami byl způsob, jak se nepohodlné budovy elegantně zbavit.

„Když má tvoje máma dost velký vliv na to, aby nechala vysázet lesopark, proč nepomohla mistru Lukovi obnovit řád?" zeptal se Keren a Tara bezmocně pokrčila rameny:

„Moje máma obnovení Jedijského řádu nepodporuje."

„Tak proč ti dovolila trénovat u mistra Luka?"

„Chce abych uměla ovládat svou Sílu."

„Proč?" Keren stále nechápal.

„Věří že jednou zaujmu její místo v městské radě a s Jedijskými triky na ovládnutí mysli, by to dost věcí urychlilo."

„Ale to je podvod!" Vyhrkl Keren.

Tara mávla rukou: „Na tom nezáleží. Kdyby mě mistr vzal jako Padawanku, už za mě nebude moct rozhodovat."

„Na druhou stranu..." Začal Taj se záhadným tónem. „Kdyby si byla skutečně v městské radě, mohla bys udělat hodně pro obnovení řádu."

„To je pravda, například zlikvidovat ten šílený lesopark." Dodal Keren.

„Nechci do městské rady! Chci být Jedi!" Obořila se na ně Tara.

Reggimu se na ústech objevil úšklebek a vstal z pohovky.

„To je přece jedno. Je jí deset. Trvalo by léta než by se do té rady dostala a ještě déle než by mohla něco ovlivnit."

Tara se nadmula jako páv: „To není pravda! Můžu to ovlivnit už teď!"

Reggiho ironický úsměv na rtech se ještě rozšířil. Měl ji přesně tam, kde ji chtěl mít.

„A jak princezničko?"

„To je moje věc!"

„Vymýšlíš si, jak by mohla mít desetiletá holka nějakej vliv?" Reggiho pochybující tón se stále stupňoval. Stáli přímo naproti sobě a Tara zvyšovala hlas.

„Mám vliv!"

„Dokaž to!" Štěkl Reggi a sehnul se k ní. Jejích pohledy byly spojené neviditelnou linkou, ani jeden z nich nemrkl.

„Fajn!" Vyštěkla nakonec Tara.

„Donuť městskou radu, aby nechala zničit ten lesopark!" Reggi se na ni stále díval neústupným pohledem.

„Fajn!"

Večeře nebyla nijak bohatá, ani skromná. Prostě večeře. Bylo znát že se královna snaží udělat dobrý dojem i s omezenými prostředky. Leia byla tímto přístupem ohromená. Její obdiv ke královně stoupal každou minutou jejich rozhovoru a její původní obavy postupně mizeli a měnili se v sympatie. Zato Han, který se vyvaroval rozhovoru choval ke královně stále větší nedůvěru. V jejím chování viděl cosi podbízivého, možná až koketního. Způsob, jakým královna Zahara zvedla sklenici vody k ústům, mu připomínala něco z chování vůdců pašeráckých gangů, kteří přesně věděli jak zmanipulovat všechno a všechny ve svůj prospěch.

„Princezno Leio, naznačila jste, že vaše mise na Eriadu byla neoficiální. Znamená to, že pokud bychom se opravdu pustili do bitvy proti Impériu, budeme v tom sami. Republika nám nepřijde na pomoc."

Leia se narovnala: „Vaše výsosti. Mým úkolem bylo, přesvědčit Vládce Horima na Eriadu, aby letěl se mnou na Coruscant a v senátu vyzval k osvobození světů ve Středním okraji, ale vládce Horim se příliš bojí hněvu Impéria. Naproti tomu Vy..." Leia se odmlčela a rozhlédla se po všech přítomných „...se připravujete na vlastní válku proti Impériu a jste připraveni připojit se k republice. Hlas Naboo, nebude senát moci přehlížet."

„Navrhujete tedy, abych s Vámi letěla na Coruscant a hájila zájmy Naboo před galaktickým senátem?"

„Ano, vaše výsosti." přikývla Leia.

Do hovoru se zapojila starší žena, sedící po pravici královny: „To je velmi riskantní návrh, princezno Leio. Ve chvíli kdy se k Impériu dostane zpráva že na někde na Naboo stále existuje civilizace, Impérium sem okamžitě pošle flotilu aby nás našla a zničí nás."

Leia přikývla: „Máte pravdu, radní Jamilio, je to riskantní ale v tuto chvíli je to jediný způsob jak přesvědčit republiku, že i další světy čekají na pomoc."

„Je škoda, že si to republika nedokáže uvědomit sama."

„Opět máte pravdu..." uznala Leia. „...ale Republika je pouze tak silná jako světy které ji tvoří. Nikdo ze současných senátorů si netroufne podat návrh na radikálnější řešení situace. Hlas Naboo byl za staré Republiky jedním z nejhlasitějších. Věřím, že pokud senátoři z Naboo opět usednou v galaktickém senátu, má Střední i Vnější okraj naději na osvobození od Impéria."

Radní Jamilia zvážněla: „Síla hlasu Naboo v senátu byla způsobena silnou vírou v demokracii, kterou zastávala senátorka Amidala. A mohu Vás ujistit, že byla proti Všem radikálním řešením."

Atmosféra v místnosti zhoustla. Lei se málem zastavilo srdce, když slyšela jméno své matky. Než stačila adekvátně reagovat, královna se jí zastala:

„Jsem si jistá, Jamilio, že takto to princezna Leia nemyslela."

Leia se usmála a pokynula hlavou:

„Děkuji, vaše výsosti." Poté se otočila zpět ke starší ženě: „Radní Jamilio, odpusťte mi nesprávný výrok. Chtěla jsem pouze naznačit, že všechny světy v galaxii, mají právo volby. Pokud oslabíme Impérium, mnoho světů, tu možnost dostane. Nikdo je nebude nutit aby se přidali k republice, pokud sami nebudou chtít."

Radní Jamilia přikývla. „Věřím že proti tomu by nemohla nic namítnout ani senátorka Amidala."

Leia pokynula hlavou. Uvnitř se cítila zvláštně hrdá. Přemýšlela, jak moc je asi matce v těchto věcech podobná.

Někde práskly dveře. Tara ztuhla leknutím a schovala se za roh. Po chvíli se uklidnila a nahlédla do potemnělé chodby. Nikde ani živáčka. Tiše, po špičkách se vydala přes chodbu a zastavila se u dveří do jedné z ložnic. Ruku položila na kliku a zhluboka se nadechla. Snažila se načerpat všechnu Sílu, kterou se svým dosavadním výcvikem dokázala zvládnout a poté otevřela dveře. Ke svému vlastnímu překvapení, to dokázala aniž by udělala nějaký hluk. Nahlédla dovnitř a viděla že její matka už spí. Dveře za sebou opět zavřela a nepozorovaně se přemístila ke dveřím do matčiny pracovny. To bylo místo, kam normálně vůbec nesměla chodit. Pomocí Síly opět tiše otevřela a vstoupila dovnitř. Když se za ní zcela tiše zavřely dveře hlasitě vydechla. Chvíli se snažila uklidnit a poté se vydala k psacímu stolu. Začala prohledávat šuplata jedno po druhém. Trvalo jí dlouho, než prošla všechny zásuvky v místnosti a už ztrácela naději, že najde to, co hledá. Pak narazila v jedné zásuvce na klíč. Malý, podivně zakroucený klíč. Vzala ho do rukou, prohlédla si ho a přemýšlela, kam může patřit. Po chvíli si na polici v rohu místnosti všimla malé dřevěné schránky.

Přešla k polici a dřevěnou schránku sundala dolů. Pomalu a opatrně ji položila na stůl a pomocí klíče odemkla. Když se schránka otevřela, Tara zalapala po dechu. Ve schránce bylo několik malých lahviček. Přesně to, co hledala. Jednu lahvičku vyndala a na její místo dala lahvičku s vodou, kterou si předem připravila. Schránku zase zamčela a dala všechny věci zpět na místo.

Cesta zpět do jejího pokoje, už byla hračka. Když seděla na své vlastní posteli v jedné ruce ukradenou lahvičku a v druhé ruce květinovou brož s látkovými okvětními lístky, třásly se jí ruce. Chystala se omámit vlastní matku trikem, který používala ona na své nepohodlné politické kolegy. Svědomí jí říkalo, že to není správné ale ten pocit ze sebe otřásla. Dokázala sama sobě namluvit, že je to správná věc, zachránit chrám Jediů.

„Tohle je šílenství..." Brblal si pro sebe Han když mířil napříč městskými kupolemi zpět do hangáru aby zkontroloval práce na své lodi. Žvejkal mu byl v patách zatím co Leia zůstala s královnou Zaharou a vydala se na prohlídku města.

„... Leia musí vědět že republika zásah do této oblasti neschválí."

Žvejkal zabručel v odporu.

„Ale já vím že Eriadu je ještě hlouběji ve vnějším okraji než Naboo, ale ten systém má aspoň nedotčenou flotilu, ale tihle lidé se schovávají a nemají v rukou skoro nic."

Svůj výrok pronesl až moc nahlas, protože se za ním několik kolemjdoucích otočilo s nenávistným výrazem. Han se na ně nejistě usmál a pak se otočil na Žvejkala.

„Jestli si myslí, že senát přesvědčí jen slovo té ženské, tak je na omylu."

Žvejkal zabručel něco o nedůvěře ve vztahu a Han se zamračil.

„Teď jsi co? Expert na mezilidské vztahy? Jako by nestačil 3PO!"

Han máchl rukama nad hlavou a vešel do hangáru kde stál Millenium Falcon. Žvejkal se za ním vydal s úsměvným zabručením.

Kolem lodi se motalo několik techniků a nahoře na trupu seděla osamělá ženská postava a komandovala astrodroida. R2-D2 podle jejích příkazů spojoval různé kontakty do sebe a utahoval povolené šrouby. Han se vydal k žebříku a vylezl za nimi.

May měla své zrzavé vlasy kompletně schované pod černou vlněnou čepicí. Kdyby ji Han neznal, možná by byl schopný splést si ji s klukem.

„Myslel sem, že štíty jsou v pořádku." Začal rozhovor, když vylezl na trup lodi.

Vzhlédla k němu: „Teoreticky ano, ale máš tu spoustu povolených kontaktů. Mohlo by se to podělat kdykoli."

„Nedávno jsem to opravoval sám." řekl trochu dotčeně.

„Je to stará skořápka. Můžeš to opravovat pořád dokola ale stejně to nikdy nevydrží dlouho."

„Hej! Zapomínáš kolikrát ti ta skořápka zachránila život!"

„Nemyslím, že to byla přímo ta skořápka..." věnovala Hanovi úsměv „...spíš její posádka."

Han jí úsměv oplatil a sedl si vedle ní. Chvíli tiše sledovali hemžení v kopulích a poslouchali zvuky R2, který si pískal při práci. Han se po chvíli na robota zamračil a naznačil mu, že má zmizet. R2 nechal práce a s pískavým protestem odjel pryč. May se tomu pousmála. Bylo jí jasné, že přijde rozhovor o něčem, co by robot neměl slyšet. Když byl robot v dostatečné vzdálenosti, Han konečně začal:

„Řekneš mi, jak se z pašerácké holky stala kapitánka letky na Naboo?"

„No... docela dobře lítám. Hádám že to bude asi ten důvod."

Han stáhl rty v úzkou čárku a zamračil se: „Nedělej ze mě pitomce May. To možná platí na tu tvoji královnu ale na mě ne."

May se trochu pousmála a Han doslova cítil, jak odkládá svojí masu: „Doufám že neprozradíš moji kamufláž."

Han si založil ruce na hrudi a natáhl nohy před sebe: „Ne, když mi řekneš proč je vůbec nutná."

May ztišila hlas a podívala se Hanovi do očí: „Nevěřím královně. Drží v rukou víc, než by podle svých pravomocí měla."

„Proč s tím někdo něco neudělá?"

„Bojí se. Všichni." Její hlas se pohyboval někde mezi znechucením a zoufalstvím.

„Naznačuješ, že jí nemáme věřit?"

Zakroutila hlavou. „Nechci ti vnucovat svoje názory jen..." výraz v jejích očích trochu změkl: „..buď opatrný."

„Já jsem vždycky."

„Hm..." Upřímně se pousmála a zadívala se do dálky, před sebe. Han si jí prohlížel z blízka a poprvé si všiml, jak vlastně zestárla. Muselo jí být už 28, pokud správně počítal.

„Každopádně... stále si mi neodpověděla."

„Na co?" Opět otočila pohled k němu.

„Jak se z tebe stala kapitánka letky."

May pokrčila rameny: „Vlastně není moc o čem mluvit. Letku původně vedl Fabien a když zemřel byla sem jediný pilot který měl dost kontaktů z vnější strany Impéria. Tak tu funkci dali mě."

„Tomu říkáš dlouhý příběh?" Teď vytáhl ironický tón Han.

„Tomu říkám stručná verze." Usmála se na něj.

„Jak jste se vlastně s Fabienem dostali až na Naboo?"

Úsměv z jejích rtů pozvolna zmizel.

„On ti to nikdy neřekl? Pár let jsme tu žili, před tím než jsme se dali k tobě. Byl to vlastně návrat domů."

„Aha." Han už raději téma dál nerozváděl. Nechtěl zbytečně vyvolávat bolestivé vzpomínky.

„Takže co budeš dělat teď, když ti letku zase vzali?"

„Prostě... si tu najdu jiné uplatnění."

„Jsi dobrá pilotka a bývala si i skvělý zbraňový důstojník, určitě by sis našla uplatnění i mimo Naboo."

May zakroutila hlavou. „Ne, Hane. Moje místo je tady. Aspoň dokud nás ohrožuje Impérium."

„V tom případě by ses měla královně postavit. Dostat tu funkci zpět. Přece se tady nebudeš kopat do zadku, zatím co ostatní budou bojovat."

May se s vážnýma očima obrátila na Hana: „Je to královna, Hane. Nemůžu si dovolit jí odporovat."

Han na ni ukázal prstem: „Ha! Vidíš! Přesně tohle vůbec nezní jako ty! Ta May kterou znám by byla schopná se porvat i s královnou!"

„Už mi není osmnáct Hane!" Odpověděla May s hlasitým úsměvem a pak opět zvážněla. „Jednou prostě musíš dospět."

„No, tak to nezní jako já." Řekl Han s přehnaným sebevědomím a May okamžitě povytáhla obočí.

„Vážně? Myslím, že ses hodně změnil. Generále Solo."

„Ne, nezměnil!" Vyhrkl trochu znechuceně.

„Ale ano! Změnil! Posloucháš rozkazy od Alderánské princezny. Ty by sis taky dřív nenechal nic moc líbit."

„Neřekl bych, že zrovna poslouchám její rozkazy."

„Dobře, tak je aspoň bereš v potaz."

„Tohle je jiné. Leia není žádný diktátor. Je rozumná, citlivá a dobrá vůdkyně. Lidi nemají důvod se jí bát."

„Vážně? Mě připadala trochu panovačná."

„Nevím co to do ní vjelo. Normálně by do cizího rozhovoru bez vyzvání nevstoupila."

„Trochu mi překazila plány. Kdyby mě nechala představit Vás, mohla jsem být v trochu lepší pozici."

„Omlouvám se za ni. Prostě chtěla udělat dojem. Na téhle planetě jí hodně záleží."

„Proč?"

„Byla domovská planeta její matky."

May se zarazila.

„Kdo byla její matka?"

„Nějaká zdejší senátorka, Padmé Amidala."

Kolem May se najednou začal točit svět a trvalo chvíli než byla schopná slova.

„Pad... Padmé Amidala?" Opakovala koktavě.

„To je dlouhý příběh a nejsem ten správnej člověk co by ti to měl vysvětlovat..."

„Je to dcera Anakina Skywalkera!" řekla May potichu a přerušila přitom Hana.

„Dobře... takže o tom asi něco víš."

Han najednou klečel vedle May a zakrýval jí ústa rukou.

„May, tohle bych neměl ti říkat, takže nikomu ani slovo, jasný!"

May sundala jeho ruku ze svých úst a pokračovala ve svém údivu: „Je to sestra Luka Skywalkera! Samozvaného Jedijského mistra který zničil Císaře!"

Han se zamračil a zněl trochu posměšně: „Lukovy zásluhy se trochu přeceňují!"

„To vysvětluje ten závan Síly, co jsem cítila, když jste mě vyzvedli z mé stíhačky."

Han vytřeštil oči. May si najednou uvědomila co řekla a vyděšeně se podívala na Hana.

„Ty si citlivá k Síle?!" vyhrkl a May v tu ránu klečela a zakrývala mu ústa rukou.

„Hane, dobře mě poslouchej. Tahle informace teď nikomu nepomůže! Musíš si to nechat pro sebe! Nikdo to nesmí vědět! Hlavně tady ne! Slib mi, že si to necháš pro sebe!"

Poté pomalu sundala Hanovi ruku z úst a ten je stáhl v úzkou čárku.

„Fajn! Já neřeknu že jsi Jedi a ty neřekneš že Leia je dcera Skywalkera!"

„Já nejsem Jed..." Najednou se May zarazila a rozhodla se nehádat: „... platí!"

Poté si podali ruce a vydali se po žebříku z lodi dolů.

Když stáli na pevné zemi Han se nahnul k May a polohlasem řekl: „Takže, May... jak dlouho už víš, že jsi Jedi?"

May ho okamžitě zpražila pohledem a Han se jenom smál.

„Tato kopule slouží výhradně k mým soukromým účelům." vysvětlovala královna, když vstoupili do menší kupole plné květin. „... mám zde botanickou zahradu. Je to můj způsob jak přinést život do tohoto smutného místa."

„Je nádherná, vaše výsosti." řekla Leia a vstoupila dále do místnosti. Ve skutečnosti už viděla hezčí, ale nehodlala to královně říct. Zatím co si vše prohlížela, královna pokynula jejich doprovodu, aby odešel. Poté se otočila k Lei, která nic nepozorovala a společně procházeli květinovým koridorem. Leia se zastavila u keříku malých růží. Tedy nebyla si zcela jistá, jestli jsou to růže, protože jejich květy byly velké sotva centimetr.

„Líbí se Vám?" Zeptala se královna Zahara.

Leia přikývla: „Ano, vaše výsosti, jsou překrásné."

Královna se usmála, jednu růžičku utrhla a podala ji Lei.

„To je Garanteia. Nabooská divoká růže. Nikde jinde ve vesmíru ji nenajdete."

Leia si květinu vzala a usmála se.

„Děkuji, Vaše výsosti."

Královna jí úsměv vřele oplatila a pak se zamyslela.

„Počkejte chvíli." Řekla a zašla do vedlejšího koridoru. Po chvíli se vrátila v ruce s lahvičkou a sponou.

„Dovolíte?" Zeptala se královna princezny velmi uctivě a vzala si květinu zase zpět. Na stopku připevnila stříbrnou sponu tak, se z květiny stala živá brož. Poté kvítek postříkala roztokem z lahvičky.

„To je konzervační přípravek. Díky tomu květina nikdy nezvadne."

Leia se usmála a královna jí připevnila hotovou brož na hruď.

„Tak..." Usmála se, když květinu upravovala „...teď Vám zůstane navždycky."

Leia, naprosto omámená přátelským gestem se lehce uklonila.

„Děkuji, Vaše výsosti."

Královna lehce pokynula hlavou a v jejích očích se zračila vychytralá lest. Tu už ovšem Leia nemohla vidět, ani cítit.

Tak co? Tak co? Co jste čekali a co Vás překvapilo?

Mě osobně překvapuje, že každou kapitolu píšu s více dialogy. Je to podle Vás dobré, nebo špatné?

Stále čekám na reakce... Ale i bez nich mě to psát baví takže... snad opět za dva týdny sesmolím další kapitolu!