Další gratulanti obklopili Johna, aby se s navráceným Watsonem přivítali a seznámili. Pokud si mladík stěžoval, že je pro všechny nezajímavým cizincem, nyní je pro všechny zajímavějším, než se mu líbí.
Rozloučí se s výmluvou s dalšími hosty a chce z rozhovoru doslova vycouvat, ovšem škobrtne a na okamžik to vypadá, že pozpátku upadne, ovšem někdo ho před pádem zachytí. Pevné ruce chytí mladíka v rudé uniformě a pomohou mu udržet rovnováhu.
„Jste v pořádku?" ozve se mu nad hlavou tichý hluboký hlas.
John se rychle otočí a pohlédne do maskované tváře. Vysoký tmavovlasý mladík, z jehož tváře může John vidět pouze oblouk jeho rtů a napůl skryté světlé modrošedé oči, které na něj hledí, to je jeho zachránce.
„Děkuji, nic mi není." zmůže se John na odpověď a dál na mladíka hledí, neschopen odtrhnout pohled.
„Johne, nevyzvete mě k tanci?" zeptá se dívka, se kterou John předtím mluvil.
„Jistě." mávne John rukou, aniž by poslouchal, co mu dívka říká. Teprve dotek na ruce a zatáhnutí ho donutí odtrhnout pohled od neznámého a podívat se na ni.
Usměvavá blondýnka drží mladého Watsona za ruku a vede ho na taneční parket, ovšem madík neodolá, cestou se otočí a podívá se na neznámého, který ho zachránil před pádem. V jeho pohledu, v jeho očích bylo něco, co Johnovi vyrazilo dech a sevřelo jeho hruď.
Poslušně tančí s dívkou, ale nevnímá hudbu ani její úsměv a slova, kterými se ho snaží upoutat. Pohledem pátrá v davu po mladíkovi v kostýmu piráta. Nakonec ho uvidí, stojí za davem poblíž dveří na terasu, a když zachytí Johnův pohled, vyjde dveřmi ven ze sálu.
„Omluvte mě." řekne John své tanečnici a nechá ji zmatenou a uraženou stát uprostřed parketu.
- - o - -
„A já hlupák myslel, že jsem miloval. Poblouznění k té, co si s lidmi ráda pohrává, to jsem považoval za pravou lásku." řekne Sherlock tiše, s pohledem upřeným do temných zahrad kolem domu Watsonů. „Měli pravdu, když mi říkali, když mi opakovali, že nevím, co je láska. Měl bych se jim omluvit."
„A teď už víte, co je láska?" ozve se za ním znenadání.
Sherlock se rychle otočí a překvapeně zadrží dech.
Sotva pár kroků od něj stojí John Watson a dívá se na něj.
„Vím." řekne Sherlock tiše. „A stačil k tomu jediný pohled. Jak jste to udělal? Jen jste prošel, daleko ode mě a stejně jste mi ukradl srdce, mysl a snad i duši."
„Nejsem zloděj." namítne John a přejde blíž. „A pokud ano, nemáte si na co stěžovat, neboť jestli jsem vám to vše ukradl, vy jste si na oplátku vzal to samé ode mě. A přitom ani netuším, kdo jste."
„Když vám to povím, budete mě nenávidět." řekne Sherlock a zahambeně uhne pohledem.
John dojde až těsně k němu, stojí tak blízko, že je s podivem, že se při každém nádechu jejich hrudě nedotknou. Zvedne ruce a opatrně černou škrabošku na tváři piráta posune vzhůru.
Sherlock se nebrání a ustaraně pozoruje Johnovu tvář.
„Povězte mi, kdo jste. Nemusíte mít strach z nenávisti. Nemohl bych vás nenávidět, ani kdybych chtěl. A já nechci." řekne John mírně, ruce stále zvednuté ke spánkům svého společníka.
„Jsem váš úhlavní nepřítel, škodná vašeho rodu." zamumle Sherlock truchlivě. „Jsem Holmes."
„Já jsem Watson a nenávidíte mě snad kvůli tomu?"
„Měl bych nenávidět celý váš rod a všechny vaše přátele, ale není tomu tak. Měl bych vás nenávidět a měl bych toužit po vaší hlavě přinesené na míse, ale místo toho vás miluji a toužím po vašem polibku." přizná se Sherlock.
„Pak si ho vemte, rád vám ho nabízím." usměje se John.
Sherlock položí ruce na Johnovi boky a skloní hlavu.
Jejich rty se dotknou, opatrný, lehký dotyk, jako by se báli, že ten druhý ucukne nebo se rozplyne jako pára.
„Dlužím vám teď jeden polibek." zamumle Sherlock, když se jejich ústa od sebe vzdálí.
„Byl to dar, ale trváte-li na tom, můžete dluh hned splatit." navrhne John.
Jejich pootevřená ústa se znovu spojí v dlouhém políbení plném citu, který v nich byl tuto noc probuzen, přerušeném až ve chvíli, kdy oběma došel dech. Jejich ruce se posunuly, Johnovi klesly a chytly piráta kolem krku, Sherlockovi zase se omotaly kolem důstojníkova pasu.
Sherlock se trochu odtáhne, načež políbí Johna na rty, na tváře i na čelo.
„Dal jsem vám penny a vy mi ji splácíte tisícem liber." rozesměje se John.
„Je spousta času, kdy mi to můžete vrátit. Máme celou noc i celý dlouhý život před sebou." poví Sherlock s jistotou v hlase.
„Život s vámi? To zní jako nádherný sen."