Jean nikdy nebyla odpůrkyní alkoholu, ale následující rána by nejraději zrušila. Kocovina ji sice netrápí tolik jako ostatní (aspoň podle jejich vyprávění, které zahrnuje málem i konec světa), ale bolavá hlava a žaludek na vodě jí dokážou zkazit náladu.
Pracně se vyhrabe z postele a jen tak v tričku a kalhotkách se vydá do koupelny. Otevře dveře a k nohám jí spadne její spolubydlící.
„Sh- Sherlocku?" hlesne Jean nevěřícně a hledí na muže u svých nohou. Nepotřebuje jeho dedukci, aby jí bylo jasné, že Holmes strávil noc sezením před jejími dveřmi.
„Chci s tebou mluvit." řekne Holmes vážně, když se poněkud zrudlý postaví.
„A kvůli tomu jsi musel spát tady?"
„Pravděpodobně ne." usoudí Sherlock. „Ale chci vědět, proč jsi to udělala." řekne Sherlock vážně.
Jean se na okamžik zarazí a jen hledí, než jí dojde, o čem to Sherlock mluví.
„Myslíš tu- pusu?" ujišťuje se Jean.
„Ano. Proč jsi to udělala?" zeptá se Sherlock znovu.
„Chtěla jsem." pokrčí Jean rameny.
„To není důvod." zamračí se Sherlock.
„Proč ne? Ty takhle omlouváš všechno, co děláš."
„Kdybys to chtěla udělat, tak proč jsi to neudělala za střízliva? To nemá logiku." hádá se Sherlock.
„Asi mi bylo jasný, že bys začal vyvádět jako teďka." zamračí se Jean a založí si ruce na prsou.
„Já nevyvádím. Chci jen vědět proč."
„Víš, někteří lidi prostě chtějí líbat jiné lidi. A někdy to neudělají, protože se bojí reakce těch jiných." řekne Jean rozčíleně. „Když jsem opilá, jsou mi tvoje názory ukradené, takže jsem to udělala, aniž bych se starala o to, jak budeš reagovat. Jestli mě budeš ignorovat nebo budeš chtít, abych vypadla nebo budeš takhle jančit."
Sherlock na Jean chvíli hledí, než promluví.
„Napadly tě jen negativní reakce." řekne tiše a trochu udiveně.
„Proč by mě měly napadnout kladné? Ty o nikoho nemáš zájem, snad jen o Adlerovou, ale ta už tady není." řekne Jean s úplně rudými tvářemi.
„Adlerová byla součást případu, ty nejsi."
„Skvělý! Takže nejsem ani na úrovni případu." odsekne Jean. Její teď už třeštící hlava není na dohadování se Sherlockem právě připravená. Zavře dveře ložnice a chce jít do koupelny, ale Sherlock jí zastoupí cestu.
„Chci se jít umýt." řekne Jean naštvaně.
„Chci se ti omluvit." řekne Sherlock vážně.
Jean ztrne a nechápavě se na Holmese podívá, jako kdyby nevěřila tomu, co právě řekl.
„Je mi líto, že si myslíš, že jsi pro mě méně důležitá, než případy. Je to přesně naopak." řekne Sherlock potichu. „A taky se chci omluvit, že jsem ti předtím řekl, že jsem tě chtěl políbit jen kvůli alkoholu a otřesu mozku. Myslel jsem, že bys mě odmítla."
„Seš idiot." usoudí Jean po chvíli ohromeného ticha.
„Teď už se nemám na co vymlouvat." zamumle Sherlock. Skloní se k Jean a políbí ji.
Na chvíli oba jen stojí a dotýkají se navzájem pouze rty.
„Chtěla ses jít umýt." zašeptá Sherlock, když se odtáhne a vyrazí po schodech dolů.
Jean za ním chvíli překvapeně hledí, ale pak se pobaveně usměje a jde do koupelny.