Po návratu před hlavní budovu neměl nikdo chuť na občerstvení, dokonce ani Anthea, která toto navrhla. Snad jen mužská část prohlídky by si dala panáka na uklidněnou, ovšem jsou si docela jistí, že toto nabídka nezahrnovala.

Na cestě nad kovovou kolejnicí, které si všimli už předtím a ve více částech komplexu, stojí dva zastřešené džípy s logy Jurského parku.

„Elektrická auta?" zeptá se Holmes, ale nezní tak ostře jako obvykle, ani jako by ho to vůbec zajímalo.

„Ano." přikývne Lestrade na souhlas, než se pustí do vysvětlování. „Celý park je postavený tak, aby byl co nejekologičtější, takže auta pro návštěvníky jsou na elektřinu a jezdí podél kolejí. Jsou ovládány přes počítače v hlavní centrále. Ti taky kontrolují bezpečnost lidí uvnitř a v případě potřeby mohou s pasažéry i komunikovat."

„Můžou ty auta řídit i ti, co jsou vevnitř?" zajímá se Seb.

„Ne." zavrtí Lestrade hlavou.

„Tak proč je tam volant?" nechápe paleontolog.

„Za zvyku." pokrčí šéf bezpečnosti rameny.

„Gregu." přejde ke skupince Donovanová, která kus od nich mluvila s vysílačkou. „Prý jestli nechceš na pevninu plavat, tak si máš pohnout."

„Sakra, to už je tolik?" zanadává Lestrade s pohledem upřeným na hodinky na svém zápěstí.

„Odjíždíte?" zajímá se John.

„Mívám občas volno." pousměje se Greg, než trochu zvážní. „Teď přes víkend tady bude jen nezbytný počet zaměstnanců, zbytek odjede trajektem a vrátí se v pondělí ráno. Nemusíte mít ale obavy, bude o vás postaráno."

„A když se něco pokazí?" ptá se John nejistě.

„Tohle postavili ti nejlepší a ti to taky řídí. Museli byste tohle sabototvat, aby se něco stalo." řekne Greg s železnou jistotou v hlase.

„Titanic taky postavili ti nejlepší." prohodí Sherlock polohlasně.

„Nastupte si, prosím, do aut, ať může prohlídka začít." přeruší jejich rozhovor Anthea, která už se tváří normálně a zase si hraje s telefonem. „Dnes si projedete jen nejmenší z návštěvnických okruhů, další pak navštívíte během víkendu a dalších dnů, pokud to počasí dovolí."

„Počasí?" diví se John, protože nad jejich hlavami je celý den jasně modré nebe a jen občas nějaký ten mráček, i když těch už dost přibylo.

„Dle předpovědi počasí se blíží silná bouře s deštěm." odpoví mu Anthea.

„Já nemám rád bouřky." hlesne Archie nejistě a znovu si stoupne blíž k Sherlockovi. Když došli k elektrickým autům, byl už dost klidný, aby se svého strýčka pustil, ovšem zmínka o bouřce ho zrovna nepotěšila.

„Můžu jet s tebou?" zeptá se Archie Sherlocka.

„Nechceš jet raději s doktorem Watsonem a jeho – Moranem? Ti toho o dinosaurech vědí víc než já. Určitě ti toho o nich řeknou spoustu zajímavého." navrhne hned Sherlock a postrčí chlapce směrem k ne moc nadšeným paleontologům.

„Nevím, o co vám jde." obrátí se Seb na Sherlocka. „Ale já chci být Anthein Moran, ne Johnův." S těmi slovy Sebastian odpochoduje k jednomu z aut a sedne si za nepoužitelný volant.

Je jich pět, kdo pojede na výpravu – paleontologové, Holmes, Wilkies a chlapec, takže by se vešli do jednoho auta, ale pro jejich pohodlí jsou přistavena hned dvě.

„Antheo, řekni, co chceš, abych ti přivezl z této výpravy?" zeptá se Seb ze své sedačky. Ještě pořád za sebou nezavřel dveře.

Anthea se chvíli tváří, jako by vážně uvažovala, co by ráda za suvenýr, než odpoví.

„Archieho." řekne jen.

„Vidíš? I Anthea dovolila, abys jel s nimi." otevře Sherlock zadní dveře auta, na jehož přední sedačku si akorát sedá John Watson.

Se spokojeným výrazem Sherlock za svým synovcem zabouchne dveře a vyrazí k prvnímu autu, kde sebou hodí na sedadlo spolujezdce. A jeho spokojený výraz vzápětí zmizí, protože mu došlo, že není-li v autě s chlapcem, pak je v autě s právníkem. Ovšem je pozdě na to, aby si to rozmyslel a šel si sednout do vozidla za nimi. Obě auta sebou totiž trhla a pomalu se rozjela vpřed.

Sherlock, naštvaný sám na sebe, si založí ruce na prsou a zapře se koleny o palubní desku, zatímco z reproduktorů na ně mluví začátek přednášky o parku, prohlídce a pravidlech pro návštěvníky, které namluvil ten samý herec s nevyslovitelným jménem, který stojí za hlasy ve filmu, který se jim podařilo přerušit.

- - o - -

Greg ještě doprovodí Sally a Antheu k řídící místnosti, než se rozběhne do svého pokoje, kde už na něj čeká jeho sbalený kufr, se kterým si to zamíří do auta, které jeho i pár jeho kolegů doveze k trajektu. Není to poslední spoj do přístavu, ale kdokoliv, kdo pojede o víc jak půl hodiny později, riskuje, že mu loď ujede a on skončí na víkend tady. I když vzato kolem a kolem, práce je tu dost, pro ostrov by to ztráta nebyla.

- - o - -

První výběh, na který výprava narazila, patřil dilophosaurovi. Všechno, co lidi v autě viděli, byla spousta původní zeleně, dinosaurus žádný.

Mike, Sally, Mycroft a Anthea (a vlastně taky Brook, který nedokončil svůj program a za trest zůstal po škole – tedy, na ostrově) tak jen mohli s ne moc spokojenými výrazy poslouchat Sherlockovo skučení na téma, že bez dinosaurů nebude dinosauří zoo fungovat nebo Archiho stesky, kde jsou zvířata a Moranovo ujišťování, že je Mycroft beztak schovává nebo vůbec nemá. Nikdo v řídící místnosti se netváří zrovna nadšeně a Mycroft už vůbec ne.

V úseku cesty mezi výběhy je v zatáčce vymýcena část vegetace, takže je z aut výhled do jednoho z několika zatravněných údolí, kde by za jiných okolností mohli návštěvníci vidět stáda býložravých dinosaurů. Místo toho tam vidí jednoho ležícího triceratopse a kolem něj bandu ošetřovatelů.

„To ji ještě neodvezli pryč?!" rozhodí Mike nevěřícně rukama. A vzápětí do oněch rukou zaboří obličej, protože návštěvníci opět potvrdili, že s nimi nic nepůjde snadno.

Po několika výkřicích hlavně od doktora Watsona, ať auto zastaví, že se chtějí podívat zblízka, návštěvníci vzdají snahu se domluvit s tím, kdo řídí výpravu a místo toho z aut za jízdy utečou. Okolnosti jim přejí – auta jedou velice pomalu a dveře mají hodně slabé zámky.

„Já říkala, že ty zámky mají být silnější." ozve se hned Sally.

„Nemůžou být neprolomitelné." mávne Mike unaveně rukou. „Víš, že nám to nedovolili, protože co kdyby auto začalo hořet nebo něco?"

„Tak jim dej aspoň pásy a zařiď, ať auto nejede, dokud nebudou zapnuté." hádá se Sally.

„To jde snadno obejít, stačí mít pás zapnutý na prázdno." zavrtí Mike hlavou. „Navíc by to zkazilo zážitek turistů, kdyby se nemohli rozhlížet, jak chtějí." řekne s výrazem, který jasně říká, že zážitek turistů si může trhnout nohou. Jemu jde o jejich bezpečí.

„Tohle se musí nějak vyřešit." zavrčí Sally a naštvaně si založí ruce na prsou. „Jestli jeden z turistů zjistí, že může bez problémů z auta, začnou z nich utíkat všichni. Aby byli dinosaurům blíž."

„Po první ukousnuté ruce je to přejde." prohodí Mike.

„Na to bych nesázela." zahučí Sally pesimisticky. „Lidi jsou idioti."

- - o - -

Johnovi jen krátce kmitla hlavou myšlenka na to, že by na ty auta měli dát lepší zámky, když ani Archie nemá problémy otevřít za jízdy dveře. Ovšem tato myšlenka je rychle pryč, protože před nimi na zemi leží triceratops. Opravdový, živý triceratops.

Živý a nemocný.

Trojici ošetřovatelů poněkud překvapilo, když se u nich najednou objevila skupinka civilistů a dítě k tomu, ale nezačali střílet ani volat o pomoc. Spíš naopak. Když zjistili, že mají tu čest s konzultanty, kteří mají schválit ostrov, ochotně jim vysvětlili, co je jejich prací a co mají za problém.

V pravidelných intervalech totiž dochází k tomu, že tento triceratops onemocní. Vždy to vypadá jako otrava, ale dle všeho, co ošetřovatelé vědí, tak zvíře nežere nic jiného než obvykle. Kontrolují vše, co triceratops dostává od nich i co žere ve výběhu, ale nic z toho není jedovaté. Alespoň dle jejich znalostí.

Dva paleontologové jim sice s léčbou nemohou pomoci, ale celý proces je naprosto a dokonale fascinuje. K Holmesově ohromení dokonce John začal na triceratopse mluvit, jako by to zvíře bylo jeho dítě nebo milenka. A Sebastian se k němu po chvíli přidal.

Archie je v sedmém nebi, když i jemu ošetřovatelé dovolí, aby si sáhl na uspané a přiotrávené zvíře. Chlapec nakonec skončí rozvalený na břiše triceratopse, které se s každým nádechem zvedá a pak klesá, aniž by mu váha dítěte nějak vadila.

Návštěvu u triceratopse, kterou si všichni až na právníka Wilkiese, který stojí na půl cesty mezi auty a zvířetem a Sherlocka, který sice vše bedlivě sleduje, ale ke zvířeti se nepřibližuje, užívali, přeruší vysílačka ošetřovatelů, která je žádá, ať laskavě pošlou návštěvníky tam, kam patří – do aut.

Po chvíli dohadování bylo rozhodnuto, že si Sherlock, Archie a Wilkies vezmou jedno auto a pojedou na prohlídku výběhů, zatímco paleontologové počkají s ošetřovateli, než dojedou s jeřábem a náklaďákem, aby triceratopse odvezli k vyšetření.

Těžko říct, jestli víc nadával Archie, že nemůže být u nakládání nebo Sherlock, kvůli tomu, s kým pojede autem. Ovšem nebyl tu nikdo, kdo by se postavil na jejich stranu, takže museli jít.

Netrvalo to dohromady ani dvacet minut, než přijela technika a naložila dinosaura na speciálně upravené vozidlo.

Sebastian a John už v duchu spřádali plány, jak donutit Mycrofta, aby je nechal jít k ošetřovatelům a za nemocným triceratopsem, když se u nich objevil jeden z trojice ošetřovatelů.

„Víte, máme místo v džípu, ale jen pro jednoho, kdybyste chtěli jet s námi." navrhne paleontologům.

„Chci!" vyhrknou Sebastian i John zároveň.

„Já jedu!"

„Na to zapomeň!" mračí se na sebe oba kamarádi.

Ošetřovatel na moment vypadá, že lituje své nabídky.

„Kámen, nůžky." navrhne Seb nakonec.

„Platí." odsouhlasí John okamžitě.

Oba před sebe napřáhnou pravačku sevřenou v pěst a aniž by odtrhli pohled od obličeje svého soupeře, třikrát rychle máchnout pěstí nahoru a dolů, než je zastaví a podívají se na ně.

„Papír balí kámen." ušklíbne se Seb.

„Nenávidím tě." zahučí John naštvaně.

„Budu od tebe pozdravovat Trici, až se probere." dodá Seb s nefalšovanou škodolibou radostí.

„Štěstí ve hře, neštěstí v lásce." odsekne Watson. „Vyhrál's Trici, ale přišel's o Antheu."

„Johne, nežárli tolik."

„Proč bych žárlil, je to fakt." pokrčí John rameny. „Chtěla od tebe Archiho a přivedeš jí ho snad?"

„Já ne, ale můj věrný služebník ano." ušklíbne se Sebastian. „Nezklam mě, Johne." mrkne vysoký blonďák, než se rychle vydá k autu plnému ošetřovatelů.

John mu na rozloučenou zasalutuju svým prostředníkem, než se obrátí a s naštvaným výrazem se loudavě vydá k autu na elektrické koleji, které ho proveze parkem.

Doufá, že cestou narazí na nějakého dinosaura, kterého Seb neuvidí, aby mu mohl závidět. Ovšem vypadá to, nebude mít ono štěstí. Po prázdném výběhu dilophosaura a nemocném triceratopsovi totiž dorazil k dalšímu prázdnému výběhu.

„Děláte si prdel?!" rozkřikne se John směrem k malé kameře, která je umístěná v místě zpětného zrcátka, když mu hlas na nahrávce řekne, kdo má sídlit tady. „Vy tu máte Rexe?! Vám nestačí, že tu máte raptory, vy tu máte i tyranosaura?! Copak vám hrabe?! Ten sežere člověka i bez žvýkání!"

- - o - -

„Další prázdný výběh? Vážně?" zeptá se Sherlock otráveným hlasem, který je částečně způsobený výběhem, částečně spolucestujícími a částečně autem, které zastavilo kus za nimi a kde by měl sedět Archie i Wilkies, aby měl on klid. Tohle není fér!

A taky není fér, že nemůže vidět obličeje lidí na druhé straně kamery, aby věděl, kterým směrem si rýpnout, aby je naštval a sobě zvedl náladu.

- - o - -

„Já toho chlapa nesnáším." prohodí Sally po chvíli zírání na obličej Holmese mladšího.

„To nejsi jediná." usoudí Mike. „Má talent na vytáčení lidí a provokování. Je to skoro dar."

„Je možnost toho dinosaura nalákat?" přeruší Mycroft jejich rozhovor o svém bratrovi.

„Můžeme to zkusit." prohodí Mike. „Ale nic neslibuju, ne vždy to vyjde. Navíc je nemůžu držet na jednom místě moc dlouho. Ta bouřka se blíží rychleji, než jsme čekali. Sice nás jen štrejchne, ale stejně."

„Maximálně tuto etapu zopakujeme." rozhodne Mycroft. „Není to tak, jako by zítra něco uviděli podruhé." dodá ne zrovna nadšeně.

„Ano, pane." pokýve Mike hlavou, než se natáhne k mikrofonu. „Zkusíme tyranosaura přilákat blíž." řekne, než se obrátí ke klávesnici. Ale nezačne do ní cvakat, protože ho zaujme jeho kolega po škole.

„Kam jdete?" zeptá se varovně.

„K automatům, když je bufet zavřený." zahučí Brook otráveně, ale ne naštvaně.

„A zabezpečení?"

„Program se instaluje. Postupně bude muset restartovat všechny systémy, aby začal pracovat, ale do té doby už bych měl být zpátky."

„No to doufám." mračí se na něj Stamford chvíli, než se vrátí k předchozímu úkolu.

- - o - -

„Zkusíme Tyranosaura přilákat blíž." ozve se z reproduktorů namísto přednášky o lokalitách, kde byli kosti zmíněného dinosaura nalezeny.

Chvíli se nic neděje, ale nakonec se pravděpodobně z nějaké podzemní místnosti vynoří na povrch nízká ohrádka, v jejímž středu je ke kolíku přivázaná koza. Sotva je plošina se zvířetem nahoře, zanoří se ohrádka zase pod zem.

Vzhledem k mnohametrovým plotům kolem by Sherlock soudil, že ohrádka byla schována pouze proto, aby se ušetřilo za opravy. Dinosaurus by si jí nejspíš ani nevšiml, až by na ni šlápl.

„On tu kozu sežere?" zeptá se Archie nejistě, hlavu a půl těla strčené mezi předními sedačkami.

„O tom pochybuju." prohodí Sherlock s rukama založenýma na prsou a s otráveným výrazem.

„Je to masožravec. Samozřejmě, že tu kozu sežere." ozve se Wilkies, který hnědobílou kozu s převislýma ušima sleduje s výrazem mírné nechuti v obličeji. „Nejspíš ji roztrhá na kusy."

„Drž hubu, snižuješ IQ celému ostrovu." odsekne Sherlock. „Ta koza si lehla a vypadá, že usne. Možná toho o zvířatech nevím moc, ale takhle se zvíře v blízkosti predátora nechová."

Slova profesora chemie zdůrazní zahřměmní.

Archie sebou slabě trhne a po chvílkovém zaváhání si přeleze dopředu a sedne si za volant vedle Sherlocka.

„Hrom je jen zvuk." zahučí Holmes nespokojeně.

„Já vím, jde jen o rázovou vlnu doprovázející vytvoření blesku." přikývne Archie. „Ale stejně ho nemám rád."

Sherlock jen protočí oči, než je znuděně zavře.

„Dejte mi vědět, až se něco stane. Třeba až doopravdy narazíme na dinosaura ve výběhu."

- - o - -

Watson, ještě pořád naštvaný na debilitu místních vědců a šéfů, jen protočí oči, když si všimne přivázané kozy, která si lehá uprostřed výběhu.

„Nechci vám do toho kecat, ale tohle není Tyranosaurus Rex." prohodí John, než vytáhne mobil a s trochou bloudění aplikacemi najde foťák a zvíře vyfotí. Rád by fotku poslal Sebastianovi, ale začínající bouřka nad ostrovem mu kazí signál.

„Tak pozděj." zahučí John a schová mobil do kapsy. S posledním pohledem na kozu se oběma předloktími opře o volant a položí na něj hlavu.

V tu chvíli se všechno v autě vypne. A podle zhasnutí světel v autě kus před ním, není jediný, komu došly baterky.

„Jasně. Nic se tu nepokazí." zahučí John otráveně. „A to jsme ani nic nesabotovali." Aspoň myslím, dodá v duchu. Přece jen, Sebastian s ním není a Sherlock Holmes je dost inteligentní a lomeno nebo nezodpovědný, aby dokázal vyzkratovat i tyhle auta. Ale nemá v úmyslu se rozběhnout k druhému autu a ptát se, je-li to opravdu chemikova. Začalo pršet a jemu se nechce moknout.

- - o - -

„Co se děje?" vyhrkne Wilkies, sotva světla v autě zhasnou a kolem se rozhostí ticho a šero.

„Všechno se vyplo." povídá Archie, zatímco se rozhlíží kolem sebe, jako by doufal, že někde objeví tlačítko 'rozsvítit' nebo 'zapnout'.

„Samo se to vyplo?" vyjede po něm Wilkies. „Co jsi zmáčkl? Co jsi provedl?"

„Nic jsem neprovedl!" hádá se Archie.

„Buďte zticha!" okřikne je Sherlock. „Auta se řídí z velitelství, takže tam musel někdo něco udělat, ne tady."

Další hrom, tentokráte hlasitější a v doprovodu prvních velkých kapek, které začaly ťukat na střechu auta.

„Ale zase ty auta zapnou, že jo?" strachuje se Archie.

„Jestli chtějí tenhle park schválit, tak musí." mávne Sherlock bez zájmu rukou. „Nehledě na to, že by se tvoje matka postarala o vyhynutí rodu Holmesů, pokud bychom tě nevrátili."

- - o - -

„Co to sakra?!" vyhrkne Stamford, když mu najednou začne většina kontrolek blikat červeně.

„Co se děje?" ptá se Sally ustaraně, zatímco sleduje, jak postupně červenají ploty kolem všech výběhů ma plánku ostrova.

„Vypínají se ploty, mimo jiné." zahučí Mike, zatímco zuřivě cvaká do počítače, ale očividně není schopný zastavit to, co se právě děje, ať je to, co je to.

„Slečno Donovanová, najděte pana Brooka." obrátí se Holmes na dočasnou šéfku bezpečnosti.

„Jestli to ten zmetek sabotoval, tak ho osobně zabiju." sykne Mike. Nedostatek cigaret a nadbytek kofeinu z něj dělají násilníka.

Anthea, která dosud mlčela, přejde tiše k Holmesovi a polohlasem ho informuje o nefunkčnosti mobilů.

„Proč nefungují mobilní telefony?" obrátí se Mycroft na Stamforda.

„Protože je bouřka. Máme pevnou linku." odpoví Mike automaticky. „Po víkendu maj přijet lidi, co to vyřeší."

„Kde jsou tak dlouho?" zahučí po chvíli Stamford naštvaně, když se Donovanová a Brook nevrací. „K automatům to není zas tak daleko."

Jako by čekali na jeho slova, vrazí mokrý Brook a naštvaná Donovanová do místnosti.

„Byl venku na cigáru." odsekne Donovanová na vysvětlenou.

„A proč jste mokrý?" mračí se Holmes podezíravě.

„Protože mi někdo vyrazil deštník z ruky." odsekne Brook a probodne Sally pohledem.

„To je jedno." zarazí je Mike. „Proč se vypínají ploty?"

„Řekl jsem, že ten program může některé systémy restartovat." brání se Brook cestou ke svému pracovnímu stolu.

„Neznamená restartovat náhodou, že se to po vypnutí i zapne?" dohaduje se s ním Mike. „Protože tuhle část systémy nedělají."

„To je blbost." zarazí se Brook, ale zatváří se trochu nejistě.

„Pane Stamforde, kde zůstala stát auta s výpravou?" vloží se do rozhovoru Mycroft.

„Pořád jsou ještě před výběhem tyranosaura." oznámí Mike s jistými obavami.

„Slečno Donovanová, myslíte, že byste si mohla vzít auto a dojet pro ně?" obrátí se Holmes na vážně se tvářící ženu.

„Jistě." přikývne Sally bez zaváhání na souhlas.

„Moran je s ošetřovateli, takže jsou jen čtyři." obrátí se na Donovanovou i Mike. „Můžeš jet sama s jedním autem, ale jestli chceš, tak nad garážemi by mělo být pár řidičů. Vždycky tady nějací zůstávají."

„To je dobré." mávne Sally rukou. „Jedno auto bude stačit." dodá, než vyrazí pryč.

- - o - -

Pro samé hřmění hromů a mlácení deště do střechy auta není uvnitř vozu slyšet vlastního slova. Ne, že by teda John měl s kým mluvit, když je v autě sám, ale to je jedno.

Aby nějak zabil čas, začne se probírat vybavením auta, i když toho po tmě není moc vidět. Pod jednou sedačkou našel kufr s vybavením pro první pomoc, ovšem malý kufr auta je pro jeho bádání zlatý důl.

Ohnutý přes zadní sedačky stačil najít dost divně vypadající přilbu, ze které se vyklubaly brýle pro noční vidění. Ve tmě sice výhoda, ale pokud mu nepůjde o život, tak ho v tomhle nikdo neuvidí.

Další je velká baterka s poněkud tuhým ovládáním nebo kufr s pistolí na světlice a k němu samozřejmě i světlice. To se v kufru nejvíce blíží zbraním a John se přisthne, že je za to rád. Někteří lidi (Nebudeme říkat Američani, to by bylo předpojaté, ne?) mají sklony používat zbraně až příliš často a snadno.

Uprostřed jeho průzkumné výpravy ho vyruší křik a čvachtání blížících se nohou. Teprve tehdy Johnovi dojde, že prudká bouřka přešla v jemný a slábnoucí déšť. Toliko ke strašlivému počasí.

John si sedne normálně a ještě je schopný poznat, že to ječení byl právník Wilkies, který z nějakého důvodu vyběhl z auta a zamířil si to do džungle mezi výběhy.

„Co mu hrabe?" zahučí John nechápavě a otočí se čelem k autu před sebou.

Zadní dveře jsou otevřené, ale někdo se natáhl a rychle je zabouchnul.

John si je jistý, že slyší křik Sherlocka i Archieho. Proč tak hulákají? Archie říkal, že se bojí bouřek, ale ta už přece skončila, ne? A taky to nevysvětluje jeho strýčka.

A pak to uslyší nebo možná ucítí, protože ten zvuk je tak hluboký, že jde spíš o vibrování vzduchu, které cítí než o zvuk, který slyší.

„Co to sakra je?" zeptá se John a s obavami se podívá směrem k výbehu, vedle kterého parkují.

Je tma a brýle na noční vidění jsou zapomenuty, takže chvíli trvá, než Johnovi dojde, co vidí. Nebo spíše nevidí.

Koza je pryč a tyč, ke které byla přivázaná, je zohnutá.

Najednou, přímo před Johnovýma očima, se jeden z pilířů, který drží elektrický plot, nahne do strany a vzápětí se lana, která mají vést vysoké napětí, popraskají jako příliš napnuté struny.

„Kurva, Ježiši Kriste, to přece ne. To ne. Ne." mumle si John pořád dokola a neodvažuje se ani mrknout.

Přímo před jeho očima a jako naschvál hned vedle auta s dvěma Holmesi je v plotě obrovská díra a v ní stojí ohromný dinosaurum s tlamou plnou ostrých zubů.

Na chvíli tyranosaurus jen stojí a rozhlíží se, jako by si nebyl jistý, jestli má nebo nemá pokračovat z výběhu ven, ale pak se přece jen pohne. Dinosaurus zvedne hlavu a džunglí a ostrovem se rozlehne ohlušující řev, který donutí tři lidi v autech se vyděšeně přikrčit a zacpat si dlaněmi uši.

Tyranosaurus Rex utekl z výběhu.


Poznámka pod čarou - Britský herec s nevyslovitelným jménem, který komentuje prohlídku parkem i onen pseudovědecký film v kině. Moje idea byla, že jde o Benedicta CUmberbatche. Lianell jako první napadl David Attenborough. Takže je na vás, koho si vyberete nebo jeslti si najdete vlastního dabéra.