„Rána se hojí skvěle." pousměje se Watson, když překontroluje sešitou ruku. „Můžeme vyndat stehy." dodá a jde si nachystat nástroje.
Sherlock jen přikývne a dál skoro bez mrknutí sleduje doktora z pohotovosti. Vypadá úplně obyčejně. Je úplně obyčejný. Tak proč mu příjde tak atraktivní?
Watson se otočí a jeho úsměv se ještě o trochu rozšíří, když si všimne, že ho upír pozoruje.
„Našel jste něco zajímavého?" zeptá se doktor zvědavě a přinese si tác k Sherlockovi.
„Velice zajímavého." řekne Sherlock tiše.
Doktorovi lehce zrudnou uši, ale dál se tváří klidně.
„Ruku položte sem a zkuste se nehýbat. Nerad bych vás střihnul." řekne Watson a vezme do ruk pinzetu a nůžky.
Sherlock pozorně sleduje, jak doktor pinzetou chytne tmavou nit, opatrně s ní potáhne a pak ji přestřihne, vytáhne z ruky a vyhodí do připravené misky. Doktor zručně pokračuje dál, takže během pár minut jsou stehy venku.
„Teď už by měla být ruka v naprostém pořádku." řekne doktor, když jizvu naposledy přetře dezinfekcí.
Sherlock se nespokojeně zamračí. Pokud už je ruka v pořádku, znamená to, že už nemá důvod za doktorem chodit. Počkat, co to sakra dělá? Rodina by ho umlátila jen za to, na co teď myslí. Měl by toho nechat. Měl by se uklidnit a odejít.
„Jste v pořádku?" zeptá se Watson ustaraně.
Sherlock překvapeně zamrká. Nevšiml si, že doktor stojí takhle blízko. Sherlock sedí na lehátku, takže má hlavu stejně vysoko jako Watson. Bože, Watson a ty jeho rty.
Doktor mu položí ruku na čelo, jako by zkoušel, jestli má teplotu.
Sherlock na moment zavře oči, ale pak hmátne před sebe, chytne doktora za bílý plášť a přitáhne si ho blíž. Než stačí doktor jakkoliv zareagovat, Sherlock ho políbí.
Watson nejdřív vytřeští oči překvapením, ale pak je zavře. Pootevře pusu, aby dovnitř pustil Sherlockův jazyk, který se tam dobýval. Ruka na Sherlockově čele zajede do jeho vlasů a doktor druhou položí na jeho rameno.
Chvíli se jen se zavřenýma očima líbají, ale pak Watsonova dlaň sjede z ramene na hruď a doktor se s její pomocí od upíra odtáhne.
„Jste můj pacient." zamumle Watson tiše a otevře oči. „A navíc nemyslím, že by tohle vaše rodina schválila."
„Už nejsem pacient. A oni se o tom nemusí dovědět." řekne Sherlock s jistotou v hlase a chce si doktora opět přitáhnout blíž, ale jeho ruka mu v tom brání. „Vadí vím to?" zamračí se Sherlock nespokojeně.
„To ani v nejmenším." vyhrkne Watson rychle a trochu zrudne. „Tohle jen není nejvhodnější doba. Jsem v práci a venku čeká spousta dalších pacientů."
„Jistě." řekne Sherlock s lehce podmračeným výrazem a postaví se.
Doktor na něj trochu tázavě hledí, ale pak udělá krok stranou a nechá Sherlocka odejít.
Upír se tváří velice nespokojeně a rozhodně, když odchází z nemocnice.
