Kapitola 4: Setkání čistokrevných

„Prosím, říkej mi Siriusi," řekl Sirius, když pustil kouzelníkovu ruku.

Lucius stroze přikývl. „V tom případě mi dopřej stejnou laskavost a oslovuj mě Luciusi." Pohlédl na Narcissu a dodal. „Myslím, že znáš mou ženu."

Sirius zdvořile políbil Narcissinu nabízenou ruku. „Je skvělé tě znovu vidět, sestřenko. Je to už dlouho, co jsem měl to potěšení s tebou mluvit."

„Děkuji ti, Siriusi. Jsem šťastná, když vidím, že se ti vede dobře," řekla Narcissa s chladným úsměvem na své krásné tváři.

Zvědavě se podívala na Oriona a Sirius viděl, že Lucius čeká se zvednutým obočím na seznámení.

„Tohle je můj syn, Orion," řekl Sirius, ruku položenou na synově rameni.

Orion pokročil vpřed, pokývl hlavou a zdvořile řekl: „ Jsem rád, že se s vámi setkávám, Lorde a Lady Malfoyovi. Máte překrásné panství."

Lucius si ho pronikavě prohlédl předtím, než se otočil zpět k Siriovi.

„Takže tohle je tvůj nalezený syn. Má rysy Blacků." Řekl se znechucením na jeho chladné tváři, zatímco dále na Oriona upíral zkoumavý pohled, zeptal se: „Ve svém dopisu jsi uvedl, že žil v mudlovském sirotčinci?"

„Ano, jeho matka byla zabita, když byl ještě dítě. Neměl žádné jiné známé příbuzné, takže byl svěřen do mudlovské péče. Jakmile jsem se o něm dozvěděl, našel jsem ho v mudlovském sirotčinci a vzal jsem ho k sobě."

„To ubohé dítě. Muselo to pro tebe být strašné žít s těmi odpornými mudli," řekla Narcissa, její pohled, kterým pozorovala Oriona, změkl.

Chlapec byl krásný a vypadal hodně jako Sirius, když byl mladší. Usmála se na něho a dodala: „Kdybych to věděla, vzala bych tě k nám. Žádný Black by neměl žít v takové špíně."

Orion jí věnoval malý úsměv, jelikož ji ještě tolik rád neměl a řekl tiše: „Nebylo to tak strašné. Neměli mě obzvlášť rádi a říkali mi, že nejsem normální, ale já jsem věděl, že jsem výjimečný a že to, co dělám, není špatné."

Lucius si mlaskl a zašklebil se. „Ti ničemní mudlové, nazývat čarodějnické dítě nenormální. Měla by jim být dána lekce. Jsem šťastný, že jsi ho našel, Siriusi, takže může být vychováván řádným způsobem." Probodl Siria studenýma šedavýma očima. „Musíme toho spolu spoustu probrat. Zarazily mě některé věci, které jsi v dopise napsal. Dovol mi představit Oriona svému synovi, takže budou moci být s ostatními dětmi. Já tě pak představím zase některým svým známým."

Bez čekání na Siriovu odpověď se otočil na skřítka, který je právě míjel, a řekl mu: „Přiveď mého syna."

„Ano, pane," zapištělo malé stvoření předtím, než zmizelo v davu.

„Říkal jsi, že jeho matka byla Valcroix? Jsou ty oči po ní?" zajímala se Narcissa. Chlapec měl úchvatné oči. Nikdy neviděla tak jedinečný odstín zelené.

Sirius věděl, že se budou zajímat o oči jeho syna. Obvykle Blackové měli oči do šeda; byl to typický rys Blacků, které se většinou dědily.

„Je to z její strany rodiny. Ona měla modré oči, ale myslím, že matčina rodina měla tenhle znak."

Což byla pravda, Véroničina matka pocházela z Montcourů a ti obvykle měli zelené oči, jen ne Orionův odstín zelené. Pouze doufal, že si ho nikdo nespojí s Lily. Bohudíky, málo čistokrevných ji znalo, tudíž šance byla mizivá.

V tom okamžiku Orion zachytil pohled malého chlapce asi ve svém věku, jak k nim míří. Chlapec musel být Draco. Vypadal jako Luciova mladší kopie, i když mohl vidět několik Narcissiných rysů v chlapcově tváři. Měl krátké platinové vlasy; bledé šedé oči a hubený obličej.

„Tohle je můj syn Draco,"představil ho Lucius, hlavu hole položenou na chlapcově rameni. „Draco, tohle je tvůj strýc Sirius a jeho syn Orion."

Chlapec stojící hrdě před otcem jim pokývl. Natáhl ruku směrem k Orionovi. „Těší mě, že tě poznávám."

Jeho otec mu řekl, že se setká se svým bratrancem druhého stupně, a že by měl o něm získat co nejvíc informací o tom chlapci. Chtěl vědět víc o tom chlapci, který donedávna nevěděl, že je kouzelník a který se přes noc stal Dědicem Blacků.

Orion si potřásl s Dracem rukou a věnoval mu malý úsměv. „Mě také. Čekal jsem na setkání s tebou."

„Draco, vezmi Oriona, ať se seznámí s některými tvými přáteli," rozkázal úsečně Lucius.

Orion se otočil na Siria. „Otče, můžu jít s Dracem?"

„Ano, můžeš," odpověděl Sirius s úsměvem.

Narcissa vtiskla pusu synovi na tvář a upravila mu vlasy, k Dracově zlosti a Orionovu pobavení. „Jděte děti a bavte se."

„Dovol mi představit tě několika lidem, kteří se s tebou chtěli setkat," řekl Lucius Siriovi. Otočil se na svou ženu a pokynul jí. „Drahá, když dovolíš."

Draco popadl Orionovu ruku, a zatímco láteřil nad přehnaně starostlivými matkami. Táhl ho směrem k rohu místnosti, kde Orion viděl skupinu dětí, která spolu, sedíc na velkých elegantních pohovkách, živě rozmlouvala.

Orion mohl cítit pohledy a slyšet šepot starších kouzelníků, když je míjeli.

„…Blackův syn… žil s mudli… utekl z Azkabanu… zradil Potterovy Temnému pánu… Potterův spratek zmizel… říkají, že žije na ulicích… nenašli ho… malý utečenec musí být mrtvý…"

Nejdříve se na ně chtěl obořit, ale pak se jen zašklebil. Zatímco uvnitř se pomstychtivě bavil. ´Kdyby jen věděli.´

Došli k malé skupince dětí, které nyní se zájmem sledovali Oriona. Draco se ujal vedení a začal představovat.

„Tohle je Orion, syn Siriuse Blacka-"

„Sirius Black, jako ten co utekl z Azkabanu?" přerušil ho jeden vytáhlý kluk.

„Jak to udělal? Nikdo odsud zatím neutekl," okamžitě se vyptávala dívka s mopslím obličejem.

„Nechte mě vám ho představit, než ho zasypete svými otázkami," odsekl Draco. Chtěl, aby se Orion cítil pohodlně. Chlapec mu připadal zajímavý a on se s ním chtěl spřátelit. Jeho otec by to tak chtěl.

„Orione, tohle jsou mí přátelé," řekl Draco. Otočil se na černovlasého opáleného chlapce s temně modrýma očima. „Tohle je Blaise Zabini." Pak na dívku s mopslím obličejem, která mluvila a velké nehezky vypadající dívce. „Pansy Parkinson, Millicent Bullstrode."

„Theodor Nott," řekl, otáčeje se k vysokému štíhlému chlapci, který položil první otázku. „Kara Kavsir," pokračoval směrem ke krásné dívce s velkýma modrýma očima a dlouhými černými vlasy. „Evander Formax," ukázal na chlapce s krátkými černými vlasy a světle hnědýma očima. „Viktor Vlonski," řekl, pokývaje směrem k pohlednému chlapci s dlouhými tmavě blonďatými vlasy a kaštanovýma očima. „Calypso Rosier," ukázal na malou dívku s velkýma černýma očima a krátkými černými vlasy. „Vincent Crabbe a Gregory Goyle," řekl, ukazuje na dva velké chlapce, kteří věnovali víc pozornosti svým koláčkům, než jejich konverzaci.

Když bylo hotovo, Draco se hladce posadil na jednu z pohovek uprostřed malé skupiny dětí.

Orion každému pokynul a usmál se. Poznal mnoho rodinných jmen z knih o nejstarších kouzelnických rodech.

Posadil se vedle Blaise a podíval se na ně. „Jsem rád, že vás všechny poznávám. Nyní máte pár otázek?"

„Ano, tvůj otec, jmenuje se Sirius Black?" řekla Pansy. „Ten, co utekl z Azkabanu?"

„Ano," odpověděl Orion. „Ale předtím, než se zeptáš, otec mi neřekl, jak utekl. Nerad o tom mluví."

Samozřejmě to byla lež, ale nemohl jim povědět o tom, že je jeho otec zvěromág. Nikdo o tom nesmí vědět, mohlo by to být v budoucnu důležité.

„Kde jsi žil po celý ten čas?" zeptala se zvědavě Calypso Rosier, její chytré oči ho pronikavě pozorovaly.

Orion si povzdechl. „Žil jsem v mudlovském sirotčinci."

Zalapání po dechu a nespokojené mručení se rozlehla skupinou.

„Ale jsi čistokrevný, že?" zeptal se Theodore Nott s hluboce zamračenou tváří.

Orion předstíral, že se ho to dotklo. „Samozřejmě! Moje matka byla Véronique Valcroix, francouzská čistokrevná čarodějka, ale zemřela, když jsem byl dítě. Neměl jsem žádné další příbuzné a tak mě má chůva nechala v sirotčinci."

„Ale jestli jsi Black, proč si tě nevzala Dracova matka?" řekla Millicent Bullstrodeová.

„Nebuď hloupá, Milly, nevěděli o něm," protočila Pansy oči.

„Nikdo o mně nevěděl. Narodil jsem se potom, co byl můj otec uvězněn v Azkabanu a pak má matka zemřela," vysvětloval tiše Orion. Procvičoval si tuhle řeč několikrát, aby mluvil přesvědčivě. „Asi rok po mém narození mu moje matka o mně napsala, ale v ten čas do Azkabanu nesměly proudit žádné dopisy. Tak ho poslali ke Gringottovým, kteří spravovali otcův majetek a obchody, zatímco byl uvězněn. Když se pak dostal ven, zamířil jako první k nim, aby zkontroloval trezory, a ti mu dali dopis. Po týdnu hledání mě našel v sirotčinci a vzal mě k sobě. A tak jsem tady."

„Proč to neřekla tvému otci dříve?" ptala se Millicent.

„Tehdy byly v Anglii nebezpečné časy. Otec si myslí, že nechtěla, abych žil s ním z důvodů bezpečnosti. A když pak zjistila, že byl uvězněn, rozhodla se, že by to měl vědět," řekl Orion s povzdechem. „Ale už bylo příliš pozdě."

Mnoho z nich přikývlo, ale viděl, jak ho Draco upřeně pozoruje. Usmál se na něj a odpovědí mu byl také malý úsměv.

„Muselo to být pro tebe strašné žít s mudli," řekl Draco a zděšeně se otřásl. „Já bych na tvém místě umřel znechucením."

„Bylo to strašné. Nesnášeli jakoukoli zmínku o magii a říkali, že jsem zrůda, kdykoliv jsem spontánně čaroval. Ale naučil jsem se s tím žít. Jsou horší věci," řekl Orion, neschopný zdržet se malého zachvění, když si vzpomněl na to, jak se ho strýc Vernon dotýkal. Všiml si, že na něho Draco opět upřel pohled a tak rychle změnil téma. „Na kterou čarodějnickou školu budete chodit?"

Ukázalo se, že to byla dobrá otázka, protože se všichni rozhovořili o jejich potenciálních školách.

„Milly, Theo, Blaise, Vince, Greg, Draco a já půjdeme do Bradavic!" Vložila se do toho zaujatě Pansy . „Zrovna jsem dostala svůj dopis."

Draco protočil oči. „Raději bych chtěl jít do Kruvalu, kde vyučují Černou magii. Otec říká, že jsou Bradavice zhanobené, když je tam teď ředitelem Brumbál. Sám tam studoval, ale řekl, že úroveň hodně poklesla, protože ten mudlymilující blázen zesenilněl."

„Tak proč jsi mu neřekl, že chceš jít do Kruvalu?" řekl Orion se zvednutým obočím. „Budu tam chodit."

Draco se na něj překvapeně podíval.

„Do Kruvalu? Myslel jsem, že budeš chodit do Bradavic," snažil se skrýt zklamání. „Zkusil jsem to. Požádal jsem matku, aby mi tam dovolila chodit. Otec by to taky chtěl, ale matka mě chce mít poblíž."

Skupinka se ušklíbala a chichotala.

„Vždycky jsi byl mámin chlapec, Draco," vložil se do toho Blaise s posměšným úšklebkem na jeho opáleném obličeji.

„Nejsem!" odsekl uraženě Draco. „Jen je strašně ochranářská." Nafoukl se. „Ale teď, když jde Orion do Kruvalu, možná ji dokážu přesvědčit." Jeho oči se rozsvítily nadějí.

„Ne, Draco, nemůžeš!" zakřičela Pansy. „Řekl jsi mi, že jdeš do Bradavic se mnou!"

„Půjdu, kam budu chtít, Pansy," odsekl otráveně Draco.

„Ale my musíme být spolu," odvětila Pansy s obavami. „Budeme se brát!"

Propukl hlasitý smích a posměšné poznámky. Většina chlapců zkoušela smích udusit. Bylo dobře známo, že Pansy nepovolí svoje sevření tak snadno.

„Ano, Draco," vypískl Evander Formax mezi potlačovanými záchvaty uštěpačného smíchu. Hanba tobě za to, že chceš opustit svou milovanou budoucí ženu."

„My se NEBUDEME brát!" vykřikl Draco v hněvu a ponížení. Pansy s tím pořád otravovala!

Oriona to velmi pobavilo. „Ty už máš dokonce malou ženu, Draco? A snažíš se to přede mnou skrýt."

„To není pravda!" řekl Draco rozhořčeně. „Moje matka o tom mluvila s paní Parkinsonovou, ale nic nebylo domluveno!" Otočil se naštvaně na Pansy a dodal: „A v každém případě, byly to jen řeči. Nic není jisté, dokud nám nebude sedmnáct a do té doby se může stát spousta věcí."

„Ale Draco, ty víš, že jsme si souzeni!" kvílela Pansy.

Evander Formax to nemohl dál vydržet a vybuchl v bouřlivý řehot, i Orion se chichotal. Líbilo se mu, jak Draco ztratil svou vyrovnanost a získával zajímavý odstín červené.

„Jen počkej, až tvůj otec začne plánovat, koho si vezmeš," řekl Draco Orionovi. „Doufám, že to bude trol!"

„Já a vdávat se?" řekl Orion se zvednutým obočím. Zasmál se. Můj otec by mě nikdy do dohodnutého sňatku nenutil."

Draco se zle usmál. „Zajisté tě tvůj otec učil o tradicích. Jsi dědic jedné z nejvýznamnějších kouzelnických rodin. Samozřejmě, že budeš mít dohodnutý sňatek, abys posílil rod!"

„Na tom nezáleží," řekl Orion, mávaje odmítavě rukou. „Nebudu si nikoho brát. Nebudu mít čas."

Nechtěl o tom zatím přemýšlet. Věděl, že to byla tradice čistokrevných rodin začít vyjednávat o snoubenci, když dítě dosáhne jedenácti let. Byl to dlouhý únavný proces, který obvykle skončil, když dítě dosáhlo své magické zletilosti v sedmnácti. Ale v jeho životě šlo o hodně věcí, byl si jistý, že do toho všeho přijde ještě válka a on bude přímo uprostřed. Pochyboval, že se jeho otec o sňatek moc zajímal a věděl, že ho určitě nebude nutit do ničeho, co by nechtěl.

Draco byl sto odseknout, když v tom se na Oriona podívala Calypso Rosier a tiše řekla: „Myslíš si, že se něco stane. Řekl jsi, že nebudeš mít čas. Očekáváš, že se něco stane. Nemyslíš si, že je po válce."

Všichni ztichli a zvážněli. Byli to děti, když válka neočekávaně skončila, ale většina z nich měla příbuzné, kteří zemřeli nebo byli uvězněni a slyšeli příběhy od svých rodičů.

Orion by si nejraději vrazil za to uklouznutí. Musí být opatrnější, Calypso byla přinejmenším velmi bystrá a vnímavá a Draco za ní moc nezaostával.

Odpověděl s obezřetností. „Nejsem si jistý, ale ta možnost tu je. Ještě to neskončilo. Na každé straně zůstalo mnoho lidí a věci, které válka způsobila, a které se ještě neurovnaly."

Draco si odfrkl. „To je diplomatický způsob, jak říct, že zabili hodně z nás a že nám nedovolí volně praktikovat naši magii. Nazvali černou magii zlou a donutili nás vzdát se jejího studia. A dovolili mudlorozeným, aby poskvrnili naše zvyky jejich odpornou kulturou a pošpinili naše krevní linie jejich slabou magií."

Mnoho z nich přikývlo. Kara Kavsir, která zůstávala zticha po většinu času, řekla jemným hlasem: „Moje teta byla zabitu při nájezdu bystrozor a moje matka v noci stále pláče. Když byla zabita, bylo jí jen dvacet. Byla jediným sourozencem mé matky.

Většina pokývla na srozuměnou.

„Moje matka byla zabita, když jsem byla novorozeně," řekla tiše Calypso, „Bojovala proti bystrozorům, kteří se pokusili vyloupit náš dům, a můj strýc také zemřel, když se ji snažil ochránit."

Orion se otočil, aby se na ni podíval. „Tvůj strýc, co zemřel, se jmenoval Evan Rosier?"

Sirius mu řekl, že Rosier byl Smrtijed Vnitřního kruhu a jeden z nejlepších duelantů. Ten, který ho přemohl, byl bystrozor Pošuk Moody. Ale nevěděl, že Rosier zemřel při obraně bratrovy ženy. Byl si jistý, že to jeho otec také neví. Sirius mu řekl něco málo o jeho soubojích jako bystrozor, ale nikdy mu neřekl nic o těchto druzích útoků, které byly nyní probírány. Přemýšlel, jak mohlo Světlo vzít tolik životů a osočovat Temnou stranu z bezohledného vraždění.

„Ano," řekla Calypso smutně. „Můj otec odcestoval a bystrozoři přišli vyplenit Rosier Manor. Mysleli si, že tam jsou některé z dokumentů a plánů Temného pána. Bydlel s ními strýc Evan, jeden z jeho neoddanějších následovníků. Když přišli, moje matka mě poslala letaxem do sídla mých prarodičů, jen se skřítkem. Sama zůstala, aby pomohla strýci Evanovi. Nevím, co se stalo. Můj otec o tom nerad mluví. Ale vím, že se ji strýc Evan pokoušel zachránit, ale bystrozoři byli v přesile. Oba byli zabiti."

Její slzy vyschly už před lety. Ale stále ji zaplavovala touha po pomstě. Ranilo ji vidět svého otce tak sklíčeného; zanechaného bez bratra i manželky a s malým dítětem v jeho péči. Velmi svého otce milovala, ale stále mohla vidět, že se ta rána zcela nezahojila.

„Je mi líto tvé ztráty," řekl Orion jemně. „Slyšel jsem, že tvůj strýc byl skvělý duelant a mocný čaroděj."

Nevěděl, co jí víc říct. Překvapilo ho, že může tak otevřeně mluvit o alianci Evana Rosiera s Temným pánem. Ale domyslel si, že na setkáních, jako jsou tato, kde jsou jen temní čarodějové, se věci probírají otevřeněji.

Calypso se na něj smutně usmála.

„Ano, to byl. Otec říká, že se vše naučil od něj. Po válce začal můj otec vyučovat Černou magii v Kruvalu. Budu tam chodit s tebou," řekla, snažíc se pohnout konverzaci od bolestivého tématu.

Orion rychle porozuměl tomu, o co se snažila. „To je skvělé! Začínal jsem si myslet, že tam budu úplně sám."

Dávalo smysl, že Calypsin otec vzal místo učitele v Kruvalu, přestože to byl bohatý člověk. Po Voldemortově pádu se mnoho rodin se ukrylo ze strachu z pomsty. A Kruval otevřel své dveře mnohým z jejich dětí a některým rodičům, kteří hledali bezpečné místo k životu. Jeho otec mu řekl, že Igor Karkaroff některé zradil, když ho bystrozorové zajali a on si tak vykoupil svou svobodu. Kouzelník ale také mnoha pomohl poskytnutím útočiště v neproniknutelných zdech Kruvalu.

„To těžko, jdu také. A Kara a Evander taky," řekl Viktor Vlonski. Zůstával zticha po většinu času a pozoroval nově příchozího chlapce, a líbil se mu. Bude to zajímavé mít ho za spolužáka v Kruvalu.

„To není fér. Budu si muset vážně promluvit s otcem," vložil se do toho Draco naštvaně. Hodně z jeho přátel jde do Kruvalu. Zajisté se bez něho jeho matka obejde!

„Ne, Draco," štkala Pansy. „To nesmíš!"

Většina z chlapců protočilo oči a mrklo lítostivě na Draca. Pansy byla rozhodně hezká holka, ale když byla v Dracově společnosti, stávala se nesnesitelnou. Ta ubohá dívka si už osvojila svoji roli jako Dracova budoucí žena. Bylo její povinností stále mu to připomínat, i když měl Draco pravdu a nic nebylo dohodnuto.

„O tomhle se s tebou nehodlám bavit, Pansy! Mysli si, co chceš," odsekl Draco a otočil se k ní zády.

´Přesně tohle tě čeká, ´naznačil ústy Orionovi, který se jen zašklebil a zavrtěl hlavou.

Draco se mrzutě nafoukl. Proč začala jeho matka vyjednávat sňatek s Parkinsonovými? Proč nemohla Pansyina matka aspoň mlčet? Mnoho z jeho přátel procházelo tím samým, ale jejich rodiny byly diskrétní. Jejich přátelé nevěděli, kdo jsou kandidáti a kandidáti také nic netušili. Ale všichni znali paní Parkinsonovou a věděl, že ta stará čarodějnice bude celá u vytržení z potenciálního sňatku své dcery s Malfoyem. Takže musela hned všem povykládat novinky a říct to své dceři a všem, co poslouchali.

Zbavuje se otráveného dumání se Draco otočil na skupinku. „Chcete jít do mých komnat? Bude to tam pohodlnější a můžu vám ukázat, co mi otec koupil k mým jedenáctým narozeninám."

Skupinka souhlasila a následovala Draca ven ze sálu. Orion viděl, že jeho otec se baví s velkou skupinou čarodějů, kteří vypadali, že jsou ponořeni do vážné diskuze. Přemýšlel, jak si asi jeho otec vede. Jeho úloha byla nejtěžší. Některým by se mohl zdát podezřelý jeho náhlý zájem o znovuzařazení do společnosti čistokrevných.

Vyšli po velkém mramorovém schodišti, Draco podával výklad o sídlu a portrétech, které míjeli. Všechny vypadaly nápadně podobně jako on a Lucius.

Po dlouhé procházce a mnoha zákrutách došli do Dracových pokojů. Byly vyzdobeny stříbrnou s modrými odstíny a byly velmi prostorné. Byla tady studovna s knihovnou v jednom rohu, uprostřed obrovská postel s temně modrými sametovými nebesy. Dále prostor s malým stolkem a několika pohovkami. Tam se všichni posadili. Orion se podíval na strop, kde byly kouzelné malby velmi opravdových a velkých draků, kteří jeden na druhého chrlili oheň.

Draco přišel k nim a hrdě svíral závodní koště. „To je Nimbus 2001 a ještě ani není v obchodech. Můj otec ho sehnal zvláště pro mé narozeniny. Už jsem na něm zkoušel létat a chci se dostat do školního famfrpálového týmu. Otec řekl, že když se tam dostanu, zaplatí košťata i celému družstvu. Školní košťata jsou strašná."

Orion vzal koště opatrně do rukou. „Je hezké. Mám Nimbus 2000 a můj otec mě zrovna naučil létat."

„Na které pozici hraješ?" zeptal se Blaise.

„Hrál jsem jen se svým otcem, neměli jsme opravdivý famfrpálový zápas, ale byl jsem střelec a chytač," odpověděl Orion. „Ačkoli radši hraju chytače."

Miloval létání, i když nejdříve neshledal famfrpál tak zajímavý. Když ho ale Sirius ponoukl, ať zkusí chytače, byl polapen. Miloval tu volnost létání, zatímco se otec hnal za ním. Jako chytač si mohl užít létání namísto toho, aby se zajímal o camrál a bodování. Měl velmi rychlé reflexy a ostrý zrak, takže většinou našel zlatonku téměř okamžitě. Obvykle létal nějaký čas kolem, než se začal rozhlížet po zlatonce, protože nechtěl ukončit hru tak brzy.

Kara přikývla.

„Máš perfektní stavbu těla na post chytače," řekla s ruměncem.

„Ty už sis prohlížela jeho tělo, moje malá Karo?" řekl Evander s úšklebkem.

Kara ještě víc zrudla a Orion na ni mrkl.

Trhla hlavou směrem k Evanderovi. „Evy, ty pitomče! Řekla jsem jen, že má tělo chytače, chytači jsou obvykle štíhlý!"

„Neříkej mi Evy!" opověděl naštvaně Evander. Nesnášel tuhle přezdívku, byla ta holčičí. „A nechápu, proč jsi to řekla. Tvůj bratranec je skvělý chytač a je velký!"

„Proč se ti tak líbí? Chytači obvykle moc nedělají," řekla Calypso Orionovi.

Popravdě, famfrpál ji nudil. Nechápala, co je na tom tak fascinuje. Tlupa děcek létajících za pitomým míčem. Skutečně neznali nic lepšího, jak trávit svůj čas?

„Jsi cvok? To je nejdůležitější hráč! To oni sami můžou vyhrát zápas!" řekl Draco rozvášněně. „Nevěděl jsem, že hraješ, Orione, měli bychom se sejít a zahrát si. Obvykle trénuju sám. Ale taky rád hraju chytače. Je to nejlepší pozice!"

Orion se usmál jeho rozrušení. „Ano, rád bych. Možná bychom mohli dát dohromady tým. Kolik z vás hraje?"

„Hraju odrážeče. Mám rád násilí." Řekl Viktor Vlonski s úšklebkem.

„Nehraju, ale myslím, že Vince a Greg by mohli být skvělí odrážeči," řekl Theodore Nott, „a já bych mohl zkusit brankáře."

Crabbe a Goyle zamručeli a Orion měl za to, že je to jejich způsob souhlasu s Theem.

„Myslím, že bych mohl hrát střelce, ale nejsem tak dobrý," řekl Evander.

Orion se otočil na Pansy a Millicent. „Hrajete?"

„Ne. Není vhodné pro dámu, aby hrála famfrpál," řekl Pansy, ohrnujíc nos. „Moje matka to tvrdí."

Millicent protočila oči. Někdy měla Pansy legrační nápady. „Hrála jsem trochu se svými bratry. Mohla bych být taky brankář."

„Potřebujeme jen víc střelců," vložil se do toho Draco. Potom se otočil na Blaise. „Můžeš to zkusit."

„Ne, děkuji. Nestarám se moc o sport. Radši budu dělat naší drahé Pansy společnost, zatímco bude povzbuzovat svého drahého manžela," odvětil Blaise s úšklebkem.

„Fajn, tak nehraješ!" odsekl Draco. Proč s tím všichni otravují? Pouze tím povzbuzují tu bláznivou holku!

Orion se otočil na Karu a řekl s úšklebkem: „Můžeš být střelec, máš na to postavu."

Kara se nafoukla. Nemůžou toho nechat. „Dobře, zkusím to. Mám ráda famfrpál a hraju střelce s mým bratrancem."

„Kdo je tvůj bratranec?" zeptal se Orion. Slyšel Evanderovu poznámku, že její bratranec je skvělý chytač.

„Viktor Krum," odpověděla Kara. „Chodí do třetího ročníku v Kruvalu a hraje za jeden z týmů. Je opravdu dobrý a chce být profesionál. Bulharský tým o něj projevil zájem, ale je ještě příliš mladý, aby za ně hrál."

Zatímco její bratranec Viktor měl dobrou reputaci v Kruvalu a také malou ve své domovině, hodně lidí ho neznalo. Ale ona ho viděla hrát a byl skvělý. Věděla, že z něj jednou bude úžasný chytač."

„Skvělé," řekl Draco šťastně. „Řeknu otci a můžeme si zahrát na našem famfrpálovém hřišti. Většina z nás bude v Moskvě až do března, takže můžeme domluvit několik zápasů."

„Dobrá," vložila se do toho Calypso. „Teď, když máte svůj malý tým, můžeme se třeba bavit o důležitějších věcech."

Orion zvedl obočí. „O čem chceš mluvit?"

Líbila se mu. Připadala mu chytrá a vážná a mohl říct, že hodně přemýšlela. Cítil k ní určitou náklonnost.

„O tvých pohledech na válku," řekla Calypso přímo.

„Už ne!" zakvílela Pansy.

Viktor Vlonski se otočil na skupinku s vážným výrazem ve tváři a zeptal se jich: „Opravdu si myslíte, že je Temný pán navěky pryč?"

Všichni ztichli a zvážněli.

„Nevím," řekla Calypso se zamyšleným zamračením, „ale myslím, že je to neobvyklé, že byl tak lehce poražen."

Ptala se sama sebe na to stejné už mnohokrát. Věděla, že jestli se Temný pán vrátí, její otec půjde za ním. Předtím nebyl Smrtijed, ale nyní věděla, že kvůli bratrovi a manželce, bude cítit obrovskou touhu po pomstě a ona tomu rozuměla. Nevěděla mnoho o Temném pánovi, ale souhlasila s většinou věcí, které hlásal.

„Z toho, co mi otec řekl, je pravděpodobné, že se vrátí," vložil se toho Draco. „Otec říká, že to byl jeden z nejmocnějších temných čarodějů, kteří žili, a k tomu Zmijozelův Dědic!"

Viktor přikývl a tajnůstkářsky zašeptal: „Slyšel jsem, že je nesmrtelný. Že udělal nějaké věci, aby byl nezničitelný."

Jeho otec, ačkoli to nebyl Smrtijed, byl stoupenec Temného pána a velmi obdivovaný kouzelník. O Temném pánovi a jeho silách šly vždycky povídačky kolem.

Oriona velmi zajímaly jejich názory, protože to bylo to, co vědí jejich rodiče a on potřeboval vědět víc.

„Ale on byl přemožen pouhým dítětem," řekl. „Jestli byl tak mocný, jak by to bylo možné?"

Draco si odfrkl. „Otec říká, že to byla nějaká Brumbálova pleticha. Neexistuje žádný způsob, jak by dítě mohlo porazit Temného pána."

„Ale stalo se. Harry Potter přežil s pouhou jizvou na čele a Temný pán zemřel," řekla Calypso tiše. Vždy jí to připadalo zvláštní, že se něco takového stalo a stále ji to mate.

„Mohla to být magická nehoda," odvětil Draco. „Nikdo neví, co se tu noc stalo. Ale pochybuju, že Potterovo dítě mělo nějaké extra síly, které ho zachránily. Musela to být nehoda."

Blaise si odfrkl. „No tak, Draco. Slyšel jsem tě už tolikrát žvanit o neuvěřitelném Harrym Potterovi, a jak musí být mocný." Zašklebil se na Draca a posměšně dodal: „ A jak se s ním toužíš setkat."

„Neřekl jsem, že se s ním toužím setkat!" odsekl Draco v rozpacích. „Byl jsem na něj jen zvědavý, toť vše."

Byl opravdu uchvácený příběhem Harryho Pottera, a jak porazil Temného pána. Věřil, že chlapec musí být výjimečný a možná by mohli být přátelé, ale rozhodně by to nikomu nepřiznal.

Orion se na Draca usmál. „Co bys mu řekl, kdybys ho potkal?"

„Nevím," řekl Draco, zamračil se na něj. „Jen jsem myslel, že by to mohl být někdo, s kým bych se chtěl setkat."

„To je zdrženlivé vyjádření roku," řekl Viktor Vlonski. „Skoro každý se s ním chce setkat. Všichni ho chtějí na své straně."

„Pravda," řekla Calypso. „Brumbál ho chce jako Hrdinu Světla a my chceme, aby nám porozuměl."

Orion se na ni obrátil. „Ne použít ho jako nástroj? Ne udělat z něj sluhu Temného pána?"

Calypso se zamračila. „Určitě se najdou tací, kteří by to tak chtěli, ale by to byl fanatik Světla. Je to dost těžké, jak to je, nepotřebujeme, aby se proti nám otočilo ještě víc lidí. Měl by být svobodný, aby se mohl sám rozhodnout. Bez toho, aby byl manipulován jednou stranou. Ale přeju si, aby nám přinejmenším mohl porozumět."

Orion se na ni usmál. Ano, vskutku se mu hodně líbila. Zůstala docela nezaujatá vzhledem k tomu, že její rodina byla zabita stranou Světla a zdálo se, že opravdu chce dát Harry Potterovi šanci.

Draco se na Oriona zamračil. Viděl, že se na ni často usmívá a že ho zajímá. Proč jí Orion věnoval tolik pozornosti? Orion byl jeho bratranec a měl by bojovat o jeho pozornost!

„Ale to je teď jedno, nebo ne?" vložil se do toho Theodore Nott. „Chlapec je nyní pryč, a jestli ho dostane Brumbál, není žádná možnost, že by dokázal utéct tomu, co pro něj naplánoval."

„Ano, ale nenašli ho," vypískla Kara Kavsir. „Říkají, že může být mrtvý."

„Nemyslím si, že je mrtvý," řekla Calypso tiše. „Ale trápí mě něco jiného. Proč utekl od svých pěstounů? S kým žil a co ho donutilo utéct? Proč nebyl vychován v kouzelnické rodině?"

„Nevím," řekl Draco. Přemýšlel o tom mnohokrát. „Otec říká, že to Brumbál ho zanechal v opatrovnictví, a že ten starý hlupák rozhodl kam. Nikdo neví, s kým žil."

„Není toho moc, co o něm víme a je to všechno nudné," řekla Pansy s povzdechem. „Mohly bychom se bavit o něčem jiném."

Calypso zůstala zticha ve svém zadumání, zatímco skupinka pokračovala ve svém štěbetání.

Evander a Viktor začali Orionovi povídat těch pár věcí, co o Kruvalu věděli, a Draco se vzdálil, aby přinesl ukázat další dárek, který mu otec dal. Byl na ni strašně hrdý a chtěl ji předvést.

O chvilku později Draco přinesl velký košík a přistoupil ke skupině.

„Ty ďábelssské hádě. Jessstli ssse mnou budešššš dál třásssst, kousssnu tě, ať vidíššš, jaké to je!"

Orion slyšel syčící hlas a podíval se kolem po místnosti, aby vyhledal jeho původce. Nezdálo se, že by si toho někdo všiml.

Draco si sedl s košíkem vedle Oriona.

„Prosstě mě polož a pusssť mě ven! Proč jsem byla dána tak mladému nezkušššenému pánovi?"

Orionovo obočí vystřelilo až k jeho vlasům. Vycházelo to z košíku!

Draco otevřel košík a vytáhl krásného stříbrného hada.

„Je to užovka popelavá, je magicky vytvořená, takže nikdy neumře, ale nemůže klást vejce," řekl Draco hrdě. „Pojmenoval jsem ji Sylvana. Otec mi ji dal a řekl mi, že budu určitě ve Zmijozelu, a jako jeden z nich, musím mít za mazlíčka hada, i když si ji do Bradavic nemůžu vzít."

Mnoho z jeho přátel se na ni zaujatě dívalo. A viděl, že ji Orion pohladil.

„Jaký jssssi druh hada? Nevěděl jsssem, že užovky můžou mluvit sss kouzelníky," řekl Orion hadovi se zvědavostí.

Mnozí v místnosti zalapali po dechu.

Sylvana zvedla hlavu a překvapeně se na chlapce podívala. Její pán ji vzal za Hadím jazykem! Nakonec, přece jen vhodný nový pán! Ochutnala chlapcův pach svým jazykem.

„Líbíššš ssse mi, mladé hádě. Budeššš můj nový pán? Nemám tamtoho ráda; neví, jak ssse má o mě ssstarat."

Orion se otočil na své přátele. Všichni na něj hleděli s úžasem a překvapením.

„Co je? Proč ssse na mě tak díváte? Nevezmu ji Dracovi, nehledě na to, co řekla."

Draco vyskočil na nohy v překvapení, košík i s hadem sklouzl na podlahu. Myslel si, že poprvé slyšel špatně, ale tohle to potvrdilo!

„Jsi Hadí jazyk! Proč jsi nám to neřekl?"

„O čem to mluvíš?" řekl Orion s rozšířenýma očima.

„Zase to děláš! Mluvíš hadím jazykem!" zakřičel Draco v obrovském rozčilení.

„U Merlinových vousů, přivedu nějaké dospělé," řekla rychle Pansy předtím, než se vyřítila ze dveří.

Orion stál jako socha. Samozřejmě! Jen proto si všiml, že ona něco říká. Potom, co přečetl o Zmijozelovi a jeho rodu, věděl, co je to Hadí jazyk, ale nikdy netušil, že sám jedním je! Jak je to možné? Neměl žádnou Zmijozelovu krev. A jaký byl blázen! Tohle nebyla věc, kterou by chtěl, aby ostatní věděli.

´Příliš pozdě, ´ pomyslel si se zasténáním.

Otočil se na Draca, který se na něj užasle dívá a řekl tiše: „Nevěděl jsem to. Nikdy předtím jsem se s hadem nesetkal. Myslel jsem, že je to speciální druh užovky popelavé, která umí mluvit. Myslel jsem, že rozumíš tomu, co říká!"

Viktor Vlonski se na něj podíval s rozšířenýma očima. „To je neuvěřitelné. Nebyl tu žádný Hadí jazyk už desetiletí! Temný pán byl jediný, o kterém se vědělo, a před ním před mnoha staletími byl taky jeden."

Calypso probodla Oriona pohledem svých velkých černých očí. „Jak jsi to mohl nevědět. Neslyšel ses?"

„Pro mě je to, jako bych mluvil normální angličtinou!" řekl Orion rozčileně. Nechtěl, aby o tom kdokoli věděl a ta zatracená Pansy šla pro další lidi. „Slyšel jsem její hlas a pro mě to byla angličtina. Nebyl jsem si vědomý toho, že mluvím jiným jazykem!"

„To je úžasné. Otec bude nadšený! Sám chtěl být Hadí jazyk, víš," řekl Draco s úšklebkem. Nemohl se dočkat, až se jeho otec doví, že jeho nový přítel je Hadí jazyk! Byla to velmi ceněná schopnost! ´Všichni mu budou závidět, ´pomyslel si spokojeně.

Orion zasténal, schoval si hlavu ve svých rukách, zatímco se mu Sylvana obtočila kolem paže a syčela uklidňující slovíčka. To bude ale dlouhý večer.

uklidňující slovíčka. To bude ale dlouhý večer.

AN: Další kapitola, doufám, že se líbila. Dnes, v tenhle extra čas... Pátá bude za pár dní...
Jsem sice ráda, že se mi podařilo mé drahé přátele - Prongs a Torny - donutila číst tuhle povídku, jelikož se jim to nechtělo louskat anglicky, ale stejně se mi zdá, že to tu čte hrozně málo lidí a zajímalo by mě, čím to asi je... Nemá někdo nějaké tušení?