Rachel stála uprostřed potemnělého pódia. Jen bodové světlo osvětlovalo místo, na němž stála. Celý sál se plnil jejím dokonalým hlasem doprovázeným smyčcovým kvartetem, schovaným tak, že je nikdo nemohl vidět, až na skutečného odborníka na jevištní vystupování, jakým byl bezpochyby Jesse St. James.
Dívka zpívala o vzpomínkách a dávných časech, kdy byli svobodní a mohli se beztrestně oddávat lásce, kterou k sobě cítili. Jen aby si na ni vzpomněl, protože pro ni neuplyne jediný den, kdy by si na něho nevzpomněla. A způsobem, jakým Rachel zpívala, nebylo pochyb o tom, že by nějaký muž mohl kdy zapomenout. „There will never be one day, when I won´t think of you," zvolala na prázdný sál.
Jesse St. James se nepozorovaný odlepil od zdi, o kterou se dosud opíral, postavil se oběma nohama pevně na zem, zpevnil střed těla a začal: „Can it be…" při těch slovech mu bylo okamžitě jasné, že si špatně nasadil. Ještě štěstí, že ho nikdo neslyšel. Musel si odkašlat.
Náhle hudba ustala a všechny oči z pódia zíraly přímo na něho.
Lehce si prohrábl vlasy. S hlavou hrdě vztyčenou a pevnou páteří přešel celou délku hlediště, sestoupil ze všech schodů a s těžce hraným úsměvem vyskočil na jeviště hned vedle Rachel. „Co tu děláš? Víš, že jsi mě právě vyrušil uprostřed písně?"
„To jsem si nemohl nevšimnout. Tvůj hlas se nese až úplně ke vchodu a přivedl mě právě až za tebou," Jesse pokynul hudebníkům, aby se vzdálili. Rachel neměla žádných námitek.
„Zrovna jsem tu trénovala svůj rozsah. Nenapadla mě žádná jiná písnička, která by byla pro mě dostatečnou výzvou."
„Na trénink je dobrá. Taky jsem dřív používal písně z Fantoma Opery, než jsem zjistil, že mě nikam dál neposouvají." Na Jesseho najednou padl temný stín. Odvrátil se od Rachel, zahleděl se do prázdného hlediště a okamžitě se mu připomněly všechny chvíle, kdy byl v životě šťastný. Sedl si na okraj pódia a svěsil nohy do prázdna. Rachel ho věrně následovala.
„Něco se děje?"
„Na jevišti, jako je třeba tohle – jen bylo o trochu víc honosné a moderní - jsem prožil nejlepší chvíle svého života. Když jsem vyhrál první místo na celostátním a pak znovu a znovu. A teď se toho všeho musím vzdát. Rachel, někdo z vašeho sboru se k nám včera přikradl na zkoušku a podle nás okradl o druhé nejcennější, co máme," Jesse se odmlčel, nemohl dál.
Nastalé ticho však nepřetrvalo dlouho. „To je strašné. Někdo z nás vám ukradl trofej z celostátního? Kdo by byl něčeho takového schopný?" Rachel začínala v hlavě přemítat o tom, kdo by byl něčeho takového schopný.
„Okradl nás o hlas. Naštěstí jsme ještě pořád nepřekonatelní tanečníci."
Rachel se rozšířily oči do maxima, jako by byla svědkem největšího hororu. „To jako vážně? Někdo z nás vás připravil o hlas? No to kdyby se stalo mě, tak nevím, co bych dělala. Asi bych už nikdy nevylezla mezi lidi. To je úplně děsivá představa. Co kdyby mě také chtěli odstranit, aby dostali možnost zpívat moje sóla na soutěžích? Musím okamžitě svolat sbor." Rachel se ihned chopila mobilu a poslala tísňovou zprávu všem členům Nových směrů.
Jesse se snažil zachovat stoický klid. On nebude ten, kdo se zhroutí dřív, než zjistí, kdo jeho budoucí kariéře tak nelítostně ublížil. A po odhalení viníka se už teprve nesesype. Ta zrůda si to nezaslouží. Už stačil přijít jeho úhlavní nepřítel. Finn Hudson. Sál se začal nadpozemskou rychlostí plnit členy konkurenčního sboru. Jesse pohlédl znovu na Rachel, která ho pevně držela za ruku.
„Nejdřív jsem si myslel, že to je můj konec světa. Ale pak jsem si uvědomil, že jsem teď vlastně jako všichni ostatní obyčejní teenageři, kteří mají nejnovější verze Applu a které do školy vozí vlastní řidič. A to všechno jen kvůli jednomu člověku, co krade hlasy a nosí kostým ducha z Dona Giovanniho."
Rachel při té představě pevně objala svého přítele.
„To je strašné," poděsila se Mercedes.
„Nejstrašnější na tom je ten kostým. Černá je tak neoriginální barva," Kurt se tvářil znechuceně.
„Tak ty si myslíš, že to udělal někdo z nás?!" Finn od samého začátku zaujímal bojovný postoj.
„Jen si to přiznej, Finne. Vy byste nás v žádném případě nemohli v regionálkách porazit. Jediný způsob, jak byste toho mohli docílit, je, že byste se nás zbavili ještě před samotnou soutěží. A najít někde černý pytel s dírou nemůže být nijak zvlášť náročné," vysvětlil mu s klidným hlasem Jesse.
„My nejsme žádní zločinci," supěl Finn. Kurt si jen tiše odkašlal a hodil pohledem k Puckovi.
„To jsem netvrdil. Jen říkám, že všichni můžou chytit nervy před účastí na regionálkách," pravil Jesse. „Zvlášť když by měli stát proti sboru jako je Vokální adrenalin."
„Tak to už by stačilo. Já toho vejtahu dál poslouchat nebudu," zhrozil se Finn.
„Počkat. Jak si myslíš, že by někdo z nás byl schopný sebrat hlas vašemu sboru?" Artie stočil konverzaci dál od Finna a jeho nevyřešených vztahů.
„Ten člověk měl s sebou takovou černou krabičku. Říkal, že vydává vlnění – nebo tak něco – které, deformuje hlasivky. Použil to na nás akorát, když jsme se rozezpívávali. Neměli jsme šanci," Jesseovi klesl hlas.
„Něco takovýho přece nemůže být možný. Nejsme tady přece v ňákým komiksu," protestoval Puck. „Ty prostě lžeš."
„Nelžu. Alice se po tom incidentu snažila zazpívat jen obyčejnou ukolébavku a nedala ani notu," obhajoval se Jesse.
„Ani notu," šuměl dav.
„Teď už může maximálně zazpívat svojí labutí píseň," dodal věcně Jesse.
„Určitě se nás snaží rozložit, abychom nebyli schopní vystupovat a oni si pak nakráčí a porazí nás na celé čáře. Akorát se nám směješ do ksichtu," vyštěkla Santana.
„Vlastně, Jesse má pravdu," utišil je Artie.
„Cože?" sbor pronesl téměř v souladu. I Jesseho zajímalo, jak něco tak nereálného, může být pravda, i když byl toho zázraku víc než očitým svědkem.
„Nedávno jsem o něčem podobném četl ve vědeckém časopise. Ale používali to tam na psy, aby přestali štěkat," Artie dokončil myšlenku. Všechny dívky se okamžitě pohoršily nad nelidským zacházením s něžnými a roztomilými pejsky. Finn si jen přál, aby i Jesse přišel úplně o hlas jako ti mazlíčci.
„V tom případě mi dej to zařízení, ať nás už nemůžeš víc ohrozit," Jesse natáhl ruku k Artiemu. Ten se jen nevěřícně podíval po svých přátelích.
„Ale já to nemám. Materiál k jeho výrobě by stál spoustu peněz a to by si moje rodina nemohla nikdy dovolit. A ani nikdo jiný z nás."
„Tady jsi na státní škole," prohlásil Finn nesmlouvavě.
„Takže mi chcete tvrdit, že to nikdo z vás neudělal?" Jesse si přeměřil každého člena Nových směrů, ale po celou dobu si držel Finna v zorném poli. „Fajn. Hrajte si na neviňátka, ale já přijdu na to, kdo to byl."