Ať už si Mycroft myslí nebo přeje cokoliv, Sherlockův názor na slečnu Hooperovou alias Molly se nezměnil ani po společně stráveném večeru. Pořád si myslí, že je to naivní malá holka, která by už kvůli sobě neměla mít s vůdcovskou pozicí nic společného. A ideálně, kdyby neměla nic společného ani s ním. Je to ještě dítě a to poslední, co si Sherlock přeje, je uzavřít s ní bond. A to bez ohledu na smlouvu, politiku, Mycroftův nátlak a Mollyin zájem o jeho osobu.
Nebylo těžké si během večeře všimnout, že se jí oba bratři Holmesovi líbí, i když si nejspíš ona sama nebyla vědoma toho, jak je nápadná. Nejspíš si toho nevšiml ani ten beta, který jí dělá bodyguarda. Až na to, že John Watson není beta, ale omega.
Logika věci říká, že alfy jsou skvělí bojovníci, ale mizerní bodyguardi, obzvláště když jde o omegu. Alfy se rychle stanou panovačné a majetnické a to není dobré, má-li si jim svěřená omega či beta někoho najít. Kdyby onen svěřenec byl alfa, nejspíš by většinu doby strávili soupeřením o vůdčí pozici.
Proto se osobní strážci vybírají z řad bet. Bety nejsou tak majetnické a agresivní jako alfy a jsou silnější a v boji schopnější než omegy. Bylo logické si myslet, že i Watson patří k betám.
A bylo to také chybné, což si Sherlock uvědomil až před restaurací, kde si na Johnovi chtěl vybít zlost za celý den.
Bodyguard se choval jako alfa, která vyzývá jinou alfu a Sherlock se vyzvat nechal. Nechal se vyprovokovat upřeným pohledem, drzými řečmi a majetnickým chováním vůči Molly Hooperové. A to bez ohledu na to, že to poslední, co Sherlock v tu chvíli chtěl, bylo uplatňovat si na Molly jakýkoliv nárok.
Teprve, když stáli naproti sobě, oba rozčílení, vrčící a s vyceněnými zuby, tak Holmes z pachu Johna Watsona poznal, že je omega. Sherlock byl velice rád, že se John v tu chvíli začal věnovat Mycroftovi, protože on sám byl tak trochu v šoku.
Watson určitě prošel vojenským výcvikem, ale kdo by poslal omegu k armádě? A kdo by z pouhé omegy udělal osobního střážce pro budoucího vůdce klanu? Jenže John Watson se nechová jako normální omega. Nebojí se postavit alfě nebo ji i vyzvat. Nesklonil se před Mycroftovou vypočítavostí ani před Sherlockovou agresivitou.
John Watson je hádanka. Jedna velká hádanka, kterou by Sherlock rád rozlouskl.
A dnes večer, vlastně už za pár minut bude mít příležitost. Molly Hooperová se má dostavit do jejich apartmánu, aby spolu s Mycroftem dořešila onu smlouvu, podle které se mají Hooperové a Holmesové spojit. Přesněji řečeno Molly a Sherlock.
Celé tohle setkání by Sherlock nejraději zrušil, ale s Molly příjde i John, a tak bude mít Sherlock možnost ho rozluštit. Škoda, že to nemůže být za jiných okolností a ideálně v soukromí. Chtěl by se s ním setkat sám a mít možnost ho poznat. Pak by rychleji přišel na to, proč si celý John Watson protiřečí.
„Doufám, že ten úsměv máš kvůli Molly." vyruší Mycroft svého bratra z myšlenek.
„Já se neusmívám." zamračí se Sherlock naštvaně.
„Opravdu? A jak bys tedy popsal stav svého obličeje, když koutky tvých úst zamíří vzhůru?" rýpne si Mycroft.
„Starej se o sebe." odsekne Sherlock. „Moje úvahy se ani zdaleka netýkaly Molly Hooperové. Nemám jediný důvod se při myšlence na ni usmívat, jak jsi to nazval."
Mycroft si jen povzdechne a sedne si do křesla naproti bratrovi.
„Sherlocku, čím víc se tomu budeš bránit, tím horší to bude pro tebe i pro Molly. Musíte spolu uzavřít bond a to znamená, že spolu budete navždy. Měl by sis na to začít zvykat. Politický sňatek nemůže být tak strašný, podívej se na naše rodiče."
„Když je to tak skvělé, proč si ji nevezmeš sám?" odsekne Sherlock vztekle.
„Já se mám stát vůdcem Holmesů. Ty máš vést Hoopery." odpoví Mycroft jednodušše.
„Jako kdyby ti dělalo problémy ovládnout třeba celou Británii." hádá seSherlock. „Já nikdy nechtěl bond a nikdy jsem nechtěl vést klan, to je tvoje parketa, tak nechápu, proč mi oboje vnucujete. Moje chování to nezmění."
„Sherlocku, slečna Hooperová smlouvu musí uzavřít a my potřebujeme její území. Jeho strategická výhoda je příliš velká, abysme ji přenechali Moriartymu a ty to víš. Bylo by skvělé, kdyby ses podle toho choval a netrucoval jako malé dítě." řekne Mycroft, kterému už došla trpělivost.
„Její území a Moriarty mi jsou naprosto ukradení. Já si Molly Hooperovou nevezmu, i kdybyste mě za to vyhostili ze směčky!" rozkřikne se Sherlock naštvaně a rozčilením vyskočí na nohy. Okamžitě si to zamíří ke dveřím z apartmánu, ale když je otevře, zůstane stát na místě.
Na chodbě stojí Molly Hooperová, tentokráte v černobílých večerních šatech a za ní stojí John Watson ve svých riflích, bundě a svetru.
Jeden nemusí být vlkodlak, aby přes dveře slyšel Sherlockův křik a Mollyin ublížený a Johnův rozčílený výraz to jen dokazují.
Sherlock oběma věnuje jeden pohled, i když Johnovi trochu delší, načež se prodere kolem nich a rychle zmizí.
Nikdo nic neříká, ale John chytne Molly kolem ramen a vydá se s ní pryč z hotelu.
„No skvělé." ucedí Mycroft mezi zuby, než se postaví, upraví si svůj oblek a klidnou chůzí se vydá za Molly Hooperovou a jejím bodyguardem.