Golden Trio Era, Next Generation
Občas, když jejich děti spí, sedí Harry a Ginny v kuchyni u stolu a popíjejí ohnivou whisky, protože nechtějí jít spát. Občas nemůžou usnout. Občas je špatný den a oni vědí, cítí to někde v podvědomí, že je v noci budou budit noční můry.
Občas whisky pomůže.
Občas ne.
Občas je lékem mluvení o tom, co je za problém.
Většinou ne.
Každý má své démony, o kterých se bojí mluvit, protože promluv o ďáblu a on se zjeví. Když o tom budou mluvit, bude to ještě skutečnější. A ani jeden nechce myslet na to, že i po tolika letech, po tolika práce, po třech dětech, jsou pořád pronásledováni hrůzami ze svých dětství a dospívání.
Ale občas, když je toho moc, občas, když vypijí dost alkoholu, občas mluví o svých nočních můrách.
Občas mluví o mrtvých a mučení, které vidí ve snech.
Občas se Harry šeptem přizná, že se budí s výkřikem, s rukama přitisknutýma k vybledlé jizvě na čele, o které by v tu chvíli přísahal, že bolí a pálí stejně, jako když Voldemort žil. Občas se budí vyděšený, že bude znovu posednutý a ohrozí tím své blízké. Vyděšený, že pořád není konec. Že válka neskončila.
Občas se Ginny skoro neslyšně svěřuje, že někdy slyší vzadu v hlavě onen šeptaný hlas Toma Raddla. Že se pořád bojí zapomínání. Protože co když to není jen roztržitost? Co když je posedlá? Co když ji má Tom ve své moci a znovu ji donutí ubližovat jiným?
Občas, když jejich děti spí, sedí Harry a Ginny v kuchyni u stolu a popíjejí ohnivou whisky, protože nechtějí jít spát.