Tváří k oknu stojí John a se zavřenýma očima hraje skledbu, kterou mu Sherlock už delší dobu vtlouká do hlavy. Skoro se neodvažuje dýchat ze strachu, že udělá chybu.

„Kdyby ses nebál, bylo by to dobré." prohodí Sherlock, který leží na gauči. „Technika dobrá, cit skoro žádný. Co vy na to, paní Hudsonová?"

John sebou trhne a otočí se čelem do místnosti.

„To bylo skvělé, Johne." řekne paní Hudsonová mile. „Nevěděla jsem, že hrajete."

„Učím se." zamumle úplně rudý John. Proč mu sakra Sherlock neřekl, že přišla paní Hudsonová? Jako by nestačilo, že hraje před ním.

„Měl by sis zvykat na publikum." prohodí Sherlock a postaví se.

„Cože? Jaké publikum?!" vyděsí se John.

„Paní Hudsonovou zajímalo, co je to za vrzání, tak jsem jí řekl, že to hraješ ty. Ráda by si tě poslechla." povídá Sherlock, zatímco si obléká kabát a uvazuje si šálu. „Samozřejmě tuto skromnou prosbu své domácí neodmítneš." pousměje se Sherlock a zmizí za dveřmi.

„V tomhle má pravdu, Johne." pokývá paní Hudsonová hlavou a založí si ruce na prsou. „Opravdu si vás chci poslechnout. Nechcete zahrát ještě něco?"

John pořád ještě rudý nervozitou a rozpaky si jen povzdechne a pokýve hlavou.

„Hraju příšerně, paní Hudsonová. Na tohle je o dost lepší Sherlock."

„Ale, Johne. Nesmíte se tolik podceňovat. To, co jste hrál, bylo krásné. Opravdu se mi to moc líbilo." řekne paní Hudsonová s úsměvem a sedne si do křesla.

„Jak chcete." vydechne John dlouze a položí si housle pod bradu. „Jsem z vás nervózní jako ze Sherlocka a to mě ani nekontrolujete." řekne John, než začne hrát z notového partu.

- - o - -

Sherlock stojí před domem a poslouchá tlumenou hudbu, která k němu doléhá z bytu v prvním patře.

Bylo mu jasné, že paní Hudsonová Johna přesvědčí, aby jí zahrál. Tentokrát je hra mnohem lepší, než co hrál John před chvílí. Když John hraje a ví, že ho Sherlock poslouchá, bere hraní na housle jako zkoušku, ne jako zábavu. Tak strašně se snaží neudělat chybu, že hraje jako robot a ne jako člověk s city. A Sherlock ví, že John city má. A tentokrát se projevily i v hudbě, kterou doktor hraje.

Sherlock dál stojí opřený o stěnu domu a s mírným úsměvem poslouchá hudbu.