Arthur přijde k vědomí se silným bolením hlavy a nepříjemným pocitem závratě k tomu. Nejistě otevře oči a vzápětí vyděšeně vyjekne a pokusí se uskočit dozadu, i když je to naprosto zbytečné a v jeho pozici vlastně i neproveditelné.
Poslední, co si Arthur pamatuje, je, že přišel na můstek černé lodi Vengeance, ovšem teď visí za popruhy v nějakém křesle a hluboko pod ním jsou trosky města.
Arthur sebou znovu zazmítá a rozhlédne se kolem, uši přitisknuté k hlavě, ocas k tělu. Kolem to vypadá jako můstek Khanovi lodě, ale dost poničený. A velký rozdíl je taky to, že místo vznášení se ve volném prostoru vesmíru teď loď stojí na čumáku uprostřed trosek.
„Khane?" promluví Arthur konečně a znovu se rozhlédne, jak jen to v jeho poloze jde, aby našel svého známého a teroristu.
Jenže toho není nikde vidět.
„Khane!" vykřikne Arthur vyděšeně. Přece nespadl tam dolů? Přece se mu něco nestalo?!
„Khane!" zahuláká Arthur už na pokraji paniky. Přece nemůže být- Ne, to ne!
„Arthure," ozve se konečně odpověď.
„O bože, díky ti," vydechne Arthur a rychle se rozhlédne, aby našel Khana.
Ten s podmračeným výrazem stojí kus pod místem, kde visí Arthur. Zády se opírá o to, co kdysi bylo podlahou a stojí jen na úzké římse mezi stěnou/podlahou a propastí.
„Khane," hlesne jen Arthur. Má tisíc otázek o tom, co se stalo a jestli je Khan v pořádku, ale neví, kterou začít. Nakonec se rozhodovat nemusí, promluví totiž Khan.
„Zmáčkni to šedé tlačítko na pravé opěrce na křesle," přikáže Arthurovi rádoby klidným hlasem.
Arthur nic neodpovídá, jen přikývne hlavou na souhlas a začne hledat tlačítko. Není to nic složitého, protože je v místech, kde by na opěradle ležela jeho dlaň, kdyby tedy loď stála normálně.
Arthur poslechne Khanův pokyn a vzápětí zalituje, že to udělal, protože popruhy, které ho jako jediné dělily od pádu do propasti, najednou zmizí. Arthur se pokusí otočit a chytit křesla, ale jeho nehty jen škrábnou sedačku, když padá dolů.
Arthur vyděšeně zaječí, ale není čeho se chytit a zastavit pád do propasti. Ale než stačí přepadnout přes okraj můstku, něco ho chytí.
To něco se vzápětí ukáže být Khanem, který Arthura chytil v jeho pádu a přitiskl ho k sobě.
Arthur chvíli není schopný ničeho jiného, než jen stát na římse a křečovitě se držet Khana kolem pasu, zatímco se pokouší poslechnout první radu stopařova průvodce a nehyperventilovat.
„Khane," hlesne Arthur po chvilce, než se odváží vzhlédnout a podívat se druhému muži do tváře. Ta je celá zachmuřená a temná a Arthur, i když ví, že ona zlost a vztek nejsou zaměřeny na něj, má strach.
„Co se stalo?" odváží se Arthur zeptat.
„Odpálili torpéda," řekne Khan jen s těžko potlačovanou zlostí.
„Torpé- Ale to přece- Tvoje torpéda?! Ale vždyť v nich byli lidé! Jak to mohli udělat?! Proč?!" huláká Arthur nejdřív nevěřícně a poté vztekle. Kočičák zmlkne, až když mu Khan zakryje pusu rukou.
„Musíme utéct," řekne Khan chladným tónem. „Moji posádku už zabili, teď zbýváme my dva."
Arthur otevře pusu, aby něco řekl, ale pak ji zase zavře a jen přikývne na souhlas. Utečou jim. I když on neví, jak se odsud chce Khan dostat.
Na tuto otázku vzápětí dostane odpověď.
Khan ho jednou rukou pevně obejme kolem pasu a skloní hlavu trochu níž, aby mohl Arthurovi šeptat do ucha.
„Pevně se drž. A věř mi."
„Tak jo," špitne Arthur a obejme Khana kolem pasu.
A vzápětí vyděšeně zaječí a zaboří nehty do Khanových zad, protože jeho terorista i s kočičákem v náruči seskočí z římsy do propasti.
- - o - -
Arthur popravdě netuší, jak to Khan udělal, ale během chvíle jsou oba uprchlíci uprostřed vyděšeného davu obyvatel San Francisca.
Khan během procházení mezi stoly a lidmi bez zaváhání ukradne z jedné židle šedostříbrný kabát, který si vzápětí za chůze obleče. Arthur jen pobíhá za ním a snaží se nebýt moc nápadný. Naštěstí mají všichni plno práce se ztroskotanou lodí, aby si všímali kočičáka v županu.
„Pojď," řekne Khan a chytne Arthura za ruku, aby se mu neztratil v davu.
Arthur za ním musí popobíhat, aby stačil jeho dlouhým nohám.
O pár stolků dál sebere Khan z další židle černý kabát a obrátí se na Arthura, aby mu ho dal, ale hned se zarazí.
Uprostřed davu civilistů se najednou objevil komandér Spock. Ten, který měl shořet v atmosféře i s lodí. Ten, který mu zabil posádku.
Khan by se mu rád pomstil a to bolestivě, ale neví, jestli jich tu někde není víc a musí chránit Arthura.
„Jsou tu," sykne Khan vztekle. Pustí černý kabát na zem, chytne ruku zmateného Arthura a rozběhne se pryč.
Arthur ví, že běží o život.
Ví, že až je chytí, že je snad bude čekat soud, ale určitě trest, a že ten pro Khana může být i poprava.
Ví, že jestli je chytí, že dojde k boji.
Ví, že Khana nesmí chytit.
Ví, že on mu není k ničemu, protože je pomalý a neumí bojovat.
Ví.
A tak povolí stisk svých prstů. Dává Khanovi šanci se mu vytrhnout. Dává mu šanci utéct bez něj, nezdržovat se a zachránit se.
Protože víc pro něj udělat nemůže.
Jenže Khan ho nepouští. Místo toho ještě zesílí stisk své ruky a skoro s Arthurem trhne vpřed, aby mu naznačil, že si má pohnout. A nevymýšlet blbosti.
Proplétají se davem a v jednu chvíli Khan dokonce proběhne skleněnou stěnou. Arthur ho následoval, i když vystrašeně vyjekl, když Khan do skla vrazil.
Běží dál a jejich pronásledovatel jim je v patách.
Když vběhnou přímo na silnici, Arthur nevykřikne, ale neměl k tomu daleko, když to vypadalo, že to jedno z oněch divných aut neubrzdí. Ovšem dostali se přes cestu ve zdraví a míří dál přímo vpřed.
Přímo vpřed, kde Arthur vidí jen zábradlí a pak už nic.
„Khane!" vyjekne Arthur poplašeně, protože konec cesty se blíží a Khan neodbočuje. „Khane!" zaječí Arthur teď už skoro vyděšeně a tentokrát Khan zareaguje a o trochu zpomalí.
A to jen aby si přitáhl Arthura blíž, doslova si ho hodil přes rameno a znovu vyrazil plnou rychlostí vpřed.
Arthurovi nezbývá nic jiného, než se pevně chytnout Khana kolem pasu a doufat, že tohle a Khanova ruka kolem jeho kolen mu zabrání v pádu. A taky doufat, že se mu z tohoto visu hlavou dolů neudělá špatně. To by tuhle honičku o život trochu zkomplikovalo.
Vzhledem k Arthurově poloze a jeho pevně zavřeným očím si kočičák nevšímá toho, kam jeho nosič běží. Ovšem rozhodně si všimne, když se Khan najednou odrazí a skočí.
Arthur jen krátce otevře oči, ovšem stačí mu jen jeden pohled do hlubiny pod nimi, aby je zase rychle zavřel a pevněji se chytil trupu v černé haleně a stříbřitém plášti.
A o okamžik později Khan na čemsi tvrdě přistane a skončí v podřepu. Ovšem nejspíš mu to ani nevyrazilo dech, ani nic podobného, protože si hned sundává Arthura z ramene a usazuje ho před sebou.
„V pořádku?" zeptá se Khan ustaraně.
„Jo," přikývne klečící a trochu otřesený Arthur. „Jsi dobrý skokan," podotkne trochu bez dechu. Za to si vyslouží Khanovu dlaň na své tváři.
„Ještě není konec, za chvíli pokračujeme," řekne Khan, než se postaví a přejde na druhý konec té červené věci, na které přistáli.
Arthur si taky stoupne, ale než stačí udělat cokoliv dalšího, všimne si, že se Spock dostal na jejich plavidlo a teď se škrábe k nim. Což už se mu v podstatě podařilo.
„Khane!" vykřikne Arthur vystrašeně, pohled upřený na Vulkánce.
Khan jen vztekle zaryčí a vrhne se na svého soupeře.
Arthur uskočí stranou a pak jen sleduje, jak se ti dva snaží toho druhého zabít v pěstním souboji.
Spock několikrát schytal rány, u kterých si byl Arthur jistý, že by obyčejného člověka zabily, ale stejně se vždy zvedl a znovu zaútočil.
A pak najednou chytil Spock Khana jednou rukou za rameno blízko krku, když ten k němu na okamžik stál zády. Arthur by si myslel, že je to jen obyčejné chytnutí, jenže Khan najednou zakřičí a začne pomalu a očividně neochotně klesat do kleku. A přitom ho Spock drží jen jednou rukou.
V tu chvíli se do boje zapojí i Arthur.
Stojí zády k Vulkánci, což je jeho výhodou, ale neumí ani trochu bojovat, což je jeho obrovská nevýhoda. A tak Arthur udělá to, co většina kreslených postav v této situaci.
Skočí Spockovi zezadu na záda a pevně se ho chytne nohama kolem pasu a pažemi kolem krku, jednu ruku zabořenou do jeho obličeje, nehty ven. Byl by se možná snížil i ke kousnutí do jednoho ze špičatých uší, ale Spock je pořád bojovník a on ne.
Komandér sice konečně pustil Khana, který je hned zase na nohách, ale taky chytil Arthura a přehodil si ho přes rameno.
Arthur s bolestivým výkřikem dopadne na železnou zem a na chvíli dokáže jen ležet se zavřenýma očima a tiše skučet bolestí. Ale nakonec se donutí pomalu otevřít oči a začít se zvedat.
Částečně se vyškrábe na nohy, když to začne vypadat, že Khan vyhraje. Přesněji řečeno, drží Spocka v záklonu a oběma rukama ho drží za hlavu, jako by ji chtěl rozmačkat.
Spock ho drží za zápěstí snad ve snaze jeho ruce odtáhnout, ale nikam to nevede. A pak Spock zvedne ruku, ale tentokráte Khana nechytí za rameno a krk jako předtím. Tentokráte se třemi prsty dotkne jeho tváře.
Arthur netuší, co to má znamenat nebo co se stalo, ale najednou od sebe Khan Spocka odhodí a ten vrazí zády do jedné z vyvýšených částí plavidla.
Khan na chvíli stojí, ve tváři zmatený výraz, ale ten zmizí, sotva se Arthur pohne. Khan opět nasadí chladnou masku, přeběhne k Arthurovi a jedním plavným pohybem si ho zvedne do náruče jako princeznu, než seskočí z plavidla.
Arthur jen vykřikne a pevně se ho chytne kolem krku, kolena skoro až pod bradou.
„Musíme dál," řekne Khan tiše Arthurovi do ucha a tomu tak dojde, že se Khana drží jako klíště, s obličejem zabořeným do jeho krku, i když už přistáli na dalším červeném cosi. V okamžiku je Arthur rudý jako rajče.
Jinak reagovat ani nestihne, protože než si Khan vyhlédne jiné místo, kam by dál mohli utíkat, skočí za nimi Spock.
Komandér těsně minul a místo na plošině zůstane viset na jejím okraji, ovšem rychle šplhá nahoru.
Khan hned postaví Arthura na nohy a rychle se vydá ke Spockovi, aby ho skopnul z plavidla.
Jenže ten je rychlejší.
Khan ujde sotva dva kroky, když už je Spock nahoře. Nebo alespoň dost nahoře, aby mohl bez rizika pádu vystřelit z phaseru.
Khan střele uhne a Arthur v poslední chvíli taky. Jenže stojí moc blízko okraje a při uhýbání se dostane ještě blíž. A uklouzne mu noha.
Arthur jen vyděšeně vyjekne, když začne padat dozadu. Chce něco udělat, ale neví co. Hlavou mu jen proletí myšlenka, že tenhle pád nepřežije, ani kdyby dopadl na všechny čtyři.
Khan okamžitě pustí Spocka z hlavy, když uslyší Arthurův výkřik a hned se otočí vzad.
Vidí kočičáka, jak přepadává přes okraj plavidla a vrhne se za ním. Ovšem není tak rychlý, jak si myslel a místo Arthura zachytí jen okraj jeho županu.
Arthur vyděšeně vyjekne, když s ním najednou něco cukne. Jeho župan se v pádu zastaví, ale on ne, což vede k tomu, že se Arthur přetočí a místo po hlavě padá po nohách. Župan se z něj svleče, ale na poslední chvíli se Arthurovi podaří chytit rukávů, i když si je jistý, že má nehty zaryté až do vlastních dlaní.
Z hrdla se kočičákovi vydere cosi, co zní jako vzlyk. Hluboko dole pod ním je zem, na kterou když spadne, nemá šanci přežít. Nahoře nad sebou vidí Khana, napůl visícího přes okraj červeného plavidla, který nemá nic a nikoho, kdo by ho jistil, a který přitom v rukách drží spodní lem Arthurova županu. Nahoře nad sebou vidí Khana, který je tím jediným, co ho dělí od smrti.
„Neopovažuj se pustit," zavrčí Khan napůl vztekle, napůl vyděšeně. „Vytáhnu tě," dodá vzápětí trochu mírněji.
Arthur nemá dost sil či vůle, aby odpověděl slovně, a tak jen s dalším asi vzlyknutím nebo zaskučením přikývne na souhlas.
A Khan si pomalu centimetr po centimetru začne přitahovat zelený župan blíž k sobě.
Arthur se křečovitě drží rukávů, klouby úplně bílé a neodvažuje se ani pohnout. Oči přitom upírá do odhodlané tváře muže nad sebou. Khan nevypadá, že by mu přitahování Arthura dělalo problémy, ale stejně raději pracuje pomalu, aby prudkým pohybem kočičáka neshodil.
Ovšem něco přece jen donutí Arthura odtrhnout pohled od Khanovi tváře. To něco je pohyb čehosi modrého navrchu červeného plavidla.
„Khane!" vykřikne Arthur vyděšeně, když mu dojde, že to modré je Vulkánec. „Pozor! Spock!" varuje Arthur, ale Khan nijak nereaguje.
Jeho jediným pohybem je další přitáhnutí županu a Arthura blíž k sobě.
Komandér mezitím znovu vytáhne svou zbraň a s chladným výrazem ji namíří na Khanova záda.
„Ne! Nechte ho být! Prosím!" huláká Arthur, v podstatě škemrá, ale Vulkánec ho neposlouchá a vystřelí.
Khan sebou trhne, ale Arthura nepouští, i když se mu zpoza zaťatých zubů vydere vzteklé a bolestivé cosi.
„Khane," špitne Arthur zoufale.
„Drž se," je Khanova jediná reakce, než si opět začne Arthura přitahovat blíž.
Spock se na kratičký okamžik jen nechápavě dívá na stále se pohybujícího Khana, ale pak s odhodlaným výrazem něco změní na nastavení phaseru.
V tu chvíli si Arthur všimne, že se kolem něj a jeho dvou společníků točí zlatavé jiskřičky světla. Ty samé jiskřičky, které ho tak vyděsily, když se z cely na Enterprise přemístil na Veagleance. Arthur jen doufá, že zmizí dřív, než Spock Khana znovu střelí, ale takové štěstí nemá.
Komandér vystřelí o zlomek vteřiny dříve, než se Arthur ze vzduchu vysoko nad povrchem Země dostane do jasně bílé místnosti, kde spadne na kruhovou plošinu.
A hned vedle něj dopadne Khan se zbytky jeho županu stále v rukách.
„Khane!" vykřikne Arthur vyděšeně, když si všimne krve na jeho zádech a obratem ruky je u něj a snaží se ho otočit nebo zvednout nebo- Arthur neví, co dělat, když je někdo takto zraněný, jen se chce ujistit, že Khan vážně žije.
Jenže sotva klečí vedle Khana, někdo ho chytne za paže a se slovy 'Pojďte se mnou' ho chce odvést pryč.
Arthur neumí bojovat, ale pořád je kočka. Rychle chmátne rukama za sebe a zaboří svoje nehty do stehna toho, kdo se ho snaží odvést od jeho teroristy.
Muž za ním jen překvapením a bolestí zařve a okamžitě kočičáka pustí a odstrčí. Což bohužel pro něj znamená, že se mu Arthurovy nehty zaboří do svalu a vydrápou mu na nohách dost hluboké šrámy.
Ale toho si Arthur nevšímá, jen se toho chlapa pustí a rychle se otočí.
Na zemi kus před ním napůl leží, napůl sedí skuhrající chlápek v rudé uniformě strážných z Enterprise a u vchodu do kruhové místnosti, kam je transportovali, stojí další tucet jemu podobných.
V tu chvíli Arthura někdo zezadu chytne a přitáhne si ho blíž k sobě. Kočičák už se chce bránit stejně jako předtím, ale zastaví ho hlas, který se ozve nad jeho hlavou.
„Nechte ho být. Je můj," zasyčí Khan vztekle směrem ke členům Hvězdné Flotily před sebou.
Ti zareagují automaticky a okamžitě na Khana namíří svoje phasery.
„Ale no tak!" vykřikne za rudými košilemi hlas doktora McCoye. „Potřebujeme toho chlapa živého, pamatujete? Jinak kapitána nezachráníme."
Khan si lidi před sebou prohlíží s jasnou nenávistí v obličeji a opatrně zatáhne Arthura za sebe.
„Nepomůžu vám s ničím," sykne Khan vztekle.
V tu chvíli Arthura zase někdo zezadu chytne. Tentokrát jednou rukou za obličej, takže má zakrytou pusu a druhou kolem pasu. Ale sotva je dva kroky od Khana, ruka na břiše zmizí a místo toho se mu do boku zaboří něco kovového.
„Pomůžete. Nebo váš kamarád zemře," ozve se nad Arthurem Spockův ledový hlas.
Arthur by si v duchu nafackoval. Jak sakra mohl zapomenout, že přemístili i jeho?!
„Okamžitě ho pusťte," doslova zavrčí Khan a nenávist z jeho hlasu v podstatě odkapává.
„Až pomůžete doktoru McCoyovi se záchranou kapitána," odpoví komandér chladně.
Arhtur neví, co dělat, a tak udělá to, co před tím. Sáhne dozadu a zaboří nehty do Spockových nohou.
Vulkánec ho okamžitě pustí a Arthur se chce rozběhnout vpřed. Vulkánec ho okamžitě pustí a vystřelí.
Arthur zařve bolestí a okamžitě si to namíří k zemi. Ovšem nedopadne na ni, protože Khan ho stihne chytit dřív, než dopadne. Khan ho chytne a zvedne si raněného kočičáka do náruče a stejně stihne kopnout Vulkánce do břicha.
Nejradši by komandéra na místě zabil holýma rukama a to velice bolestivě, protože ten hajzl nedělá nic jiného, než že mu systematicky likviduje posádku, ale teď nemůže. Ještě je šance Arthura vyléčit.
Arthur je v jeho náruči stočený do klubíčka a tiše skučí bolestí, zatímco střídavě zatíná a povoluje nehty do Khanova ramene, kde se ho jednou rukou drží.
Davem strážných se prodere nasraný a nadávající McCoy a postaví se přímo před Khana.
„Mám návrh. Já vám zachráním kamaráda a vy mi pomůžete zachránit kapitána."
„Proč bych měl souhlasit?" zavrčí Khan vztekle. „Zabíjíte moje lidi."
„Souhlasit můžete třeba kvůli tomu, že jestli si nepohnete, tak Arthur vykrvácí," navrhne McCoy. „A taky kvůli tomu, že vaši lidé nejsou mrtví."
„Lžete!" prskne Khan nenávistně. „Viděl jsem, jak torpéda vybuchla! Odpálili jste je!"
„Torpéda ano. Ale ty kryokapsle v nich nebyly," povídá doktor. „Ale to budu vysvětlovat jindy. Arthurovi i kapitánovi běží čas."
„Bude pořád se mnou," klade si Khan podmínky.
„Klidně," přikývne McCoy bez zaváhání. „Stejně musíte oba na ošetřovnu."