Ráno se Percival Graves probudil plný překvapení. Jednak ho překvapilo, že byl vůbec naživu. Ostatní jeho zjištění se zdála podružná v porovnání s tímto, ale přesto zajímavá. Nacházel se v ptačí kleci. Vlastně nemohl čekat ani nic jiného, když se teď pohyboval po světě ve své zvířecí podobě. Dno měl pěkně čisté. Misku, jež ležela na podlaze, plnou vody. I když jako pták moc tekutin nepotřeboval. Sám se našel zabalený do teplých pokrývek. Jeho nynější zajetí mu nepřišlo nijak omezující, až na ty mříže.

Chtěl se vyhrabat z brlohu. Při svém snažení si uvědomil poranění, které mu bránilo v úniku. Zkontroloval si obvázané křídlo a zhodnotil situaci. Pro Gravese, bystrozora, nevypadala situace nijak příznivě. Teď už teprve neměl šanci se dostat zpět na základnu KOKUSy a uvěznit Grindelwalda, který tak nemilosrdně zacházel se životy nečarů a který mu sprostě ukradl identitu. Po dlouhé době se Graves opravdu rozčílil. Přešlapoval nervózně po výběhu. Čím déle bude pryč, tím větší může Grindelwald napáchat škody. Je to nejnebezpečnější kouzelník současnosti a nikdo neví, že se nachází jim přímo pod nosem. A jako šéf oddělení Kouzelnické bezpečnosti mu podléhají lidé, kteří nebudou zpochybňovat jeho nařízení. To nemohlo dobře dopadnout. Zobákem trhal za kovové mřížoví.

Náhle se otevřely dveře. Jejich vrzání vyvedlo Gravese z vlastních myšlenek. Ztuhl uprostřed pohybu. Vyčkával, co bude následovat. Přistupovala k němu celkem mladá žena v rukavicích. Na první pohled vypadala vlídně, upřímně. Usmívala se. Mluvila na něho, i když si nemohla být jistá, že jí rozumí každé slovo. Měla příjemný hlas.

„Ahoj, nemusíš se ničeho bát. Já ti nechci ublížit. Jen klid," pomalu a velmi opatrně přistupovala ke kleci. Sokol se stále ani nepohnul. Vyčkával. Trochu netypické pro divokého opeřence. „Ustup od mříže, ať ti můžu dát krmení," ukázala mu plechový kbelík.

Sokol pustil mříž a postavil se doprostřed cely. Meg se tvářila překvapeně. Ale snažila se nevyvozovat žádný závěr. Prostě jen shoda náhod. Zalovila v kbelíku a vytáhla kousek syrového masa. Hodila mu jídlo do výběhu.

Během krmení na něho stále mluvila. „Včera tě postřelili, ale nebude to nic vážného. Hlavně teď musíš být v klidu, aby se ti křídlo pořádně zahojilo. Zatím se o tebe budu starat." Na chvíli se odmlčela.

„Já jsem Meg, mimochodem," představila se.

Sokol se na ni zadíval vědomým pohledem. Meg se zarazila. Ale pak se jen zasmála nad svojí představivostí a odložila kýbl stranou. Sundala si rukavice. Pořádně si umyla ruce. Připravila si stolek se zdravotnickými potřebami. Sokol ji bedlivě pozoroval. Posunula si židli ke stolku. Pak se vrátila k voliéře. „Musím ti převázat ránu," prohlásila a otevřela dvířka. Pevně sevřela dravce, ale dávala si přitom pozor, aby mu nepůsobila bolest, a vytáhla ho ven.

V první chvíli, jak ucítil svobodu, ho napadlo, že zkusí uletět. Pak ho naštěstí ovládl zdravý rozum a zůstal klidný. Jedno křídlo by ho ve vzduchu neudrželo.

Dívka si sedla na židli. Sokola si usadila v klíně, pořád na něm spočívala její ruka. Do druhé vzala nůžky a rozstříhala obvaz. Prohlédla si ránu. Šití drželo dobře. Krvácení nadobro ustalo. Okolí nejevilo známky zánětu. „Vypadá to pěkně," okomentovala Meg. Sokol nijak nereagoval. Dívka vzala čisté obinadlo a převázala poranění.

„Tak to bychom měli," prohlásila dívka. Pohladila zvíře po hřbetu a vrátila ho zpátky do klece.