7. Záložní tým

Sobotního rána si šli všichni tři zaběhat. Harry si vzal rovnou famfrpálovou výbavu a nechal si ji v šatně, kde měl přístup jen famfrpálový tým, který ten den měl mít trénink. Wood dorazil se zbytkem týmu na hřiště a překvapeně se dívali na ty tři, jak běhají a rozcvičují se při tom. S úsměvem se otočil na svůj tým a ti věděli, že je zle.

„Dobrá týme, je nutné si vybudovat pořádnou kondici, takže si dáme dvě kolečka kolem hřiště a Potter nám pak ukáže nějaké cviky na protažení!" zavelel a všichni jej následovali se značným reptáním, ale nikdo nehodlal neuposlechnout.

Když o deset minut později skoro celý tým ležel zničeně na trávníku téměř bez dechu, trojice mladých Nebelvírů se rozesmála.

„Nasadili jste ostré tempo, které jste neměli šanci zvládnout, ale pokud zvolníte a budete běhat každý den po dobu jednoho týdne, nebudete tak zničení. Tihle dva po týdnu dokázali uběhnout čtyři kolečka, teď jich běháme deset, což stačí," prohlásil Harry a některým členům týmu se udělalo špatně jen při té představě.

„Jak dlouho už běháte?" ptal se udýchaný Oliver.

„Od začátku školního roku každý den ráno o půl sedmé," řekl Ron a celý tým na ně překvapeně hleděl.

„A teď vstávejte, nebo vám ztuhnou svaly a pak si je natáhnete," prohlásil Draco a začal dělat protahovací a následně i uvolňovací cviky. Ron a Harry se k němu přidali a sledovali, jak se je celý tým snaží napodobit.

Uběhla půl hodinka a na hřiště začali přicházet studenti Nebelvíru i z jiných kolejí. Oliver vyhnal svůj tým do šatny, aby se převlékli a také sehnal několik dalších košťat pro studenty prvních ročníků, kteří svá košťata neměli.

„Dobré ráno, vítejte na konkurzu záložního Nebelvírského týmu," prohlásil Oliver mírně zesíleným hlasem. „Všichni se rozdělte podle toho, na jaký post chcete vyzkoušet štěstí, ale nejdříve bych poprosil, aby všichni studenti, kteří nepatří do Nebelvíru, opustili hřiště!"

„Rád bych to zkusil na chytače, ale i střelce," ozval se Draco.

„Dobrá, nejdříve to zkus na chytače, po střelcích útočníci tak moc nejdou," řekl Oliver a Draco se postavil k dalším čtyřem studentům, kteří stáli u Harryho a chtěli to zkusit na chytače.

„Harry, chytači jsou na tobě. Na trénincích si vždy věděl, co dělat, tak ti budu věřit i s jejich prověřením," řekl Oliver.

„Dobrá, chci vás vidět lítat, takže si dáte tři kolečka kolem hřiště se slalomem kolem brankových tyčí. Všichni máte školní košťata stejného typu, na konci kola vypadne ten nejpomalejší z vás. Jak uvidím kohokoliv, kdo udělá nějaký faul na svého soupeře, automaticky vypadává, je vám to jasné?" optal se Harry a všichni přikývnuli. „Nasedněte na košťata a na můj povel vyletíte," poručil. Počkal, až bude všech pět sedět na košťatech, sám vzlétnul a ve vzduchu hůlkou udělal bílou čáru. Odpočítal start a na TEĎ se všichni rozlétli, jak nejrychleji mohli.

Po první kole odpadl jeden druhák, druhé kolo se stalo osudným dalšímu druhákovi a třetí kolo vypadnul prvák. Zbyl už jen Draco a dívka ze třetího ročníku jménem Melinda Bobbin.

„Dobrá, při tréninku používáme cvičné zlatonky. Kdo ji chytí jako první, vyhraje. Máte to celé ztížené tím, že se budete muset vyhýbat všem ostatním hráčům na hřišti. Jakmile ji vypustím, můžete se za ní vydat," prohlásil Harry a oba přikývnuli, že jsou připraveni. Vypustil zlatonku, která se rychle prohnala kolem obou chytačů a zmizela jim z dohledu. Harry ji sledoval celou dobu, mířila k brankovým obručím, pak se prohnala mezi hráči a sem tam zpomalila, takže ji zahlédnuli i oba chytači. Draco si všimnul, že Harry se na zlatonku stále dívá, proto pohlédnul i on stejným směrem a hned se po zlatém záblesku vydal. Jak ji zpozoroval, držel se za ní jako klíště. Jako klíště se za ním zase držela Melinda, ale na koštěti byl o něco málo zkušenější. Byl i menší postavy než Melinda, což mu dávalo výhodu menšího odporu vzduchu a také lepší manévrovatelnosti. Ještě tak desetkrát se jim zlatonka ztratila, než ji po dvaceti minutách Draco chytil, když se vyhnul dvěma potloukům. Melinda mu byla v patách, ale leknula se potlouků a tak se vzdala výhry za cenu zdravé kůže.

„Výborně Draco, chceš to ještě zkusit na střelce? Melinda ti byla stále v patách a jako chytačka taky není špatná," gratuloval mu Harry, když vedle něj oba dva přistáli.

„Také bych to ráda zkusila na střelkyni," přiznala se Melinda.

„Tak to zkuste oba a v případě nouze budete moci hrát na jednom nebo na druhém postu," pokrčil Harry rameny a vydali se za Oliverem, který od stávajících hráčů přijímal jejich rozhodnutí.

„Olivere, oba dva to chtějí zkusit ještě na střelce, Draco je jako chytač o něco lepší, než Melinda, ale při troše tréninku budou výbornou náhradou," oznámil mu Harry a Oliver přikývnul.

„Tak se vyhoupněte na košťata a ukažte, co v těch rukou máte," prohlásil a ukázal jim k hloučku uchazečů s camrálem. Sám Oliver se vydal k brankovým obručím, aby je posoudil.

„Frede, Georgi, jak jsou na tom odrážeči?" zajímal se Harry.

„Harry, pojď nám pomoc, potřebujeme je otestovat na pohyblivém terči, víš jak," řekl Fred, protože George právě vysvětloval ostatní, jak mají správně držet pálku a že to není o síle, ale o technice, jak do potlouku udeří.

„Poslouchejte, tady Harry se rozhodnul ze sebe udělat terč, takže se chopte svých holí a jdeme na věc," zavelel Fred. Harry si vypustil zlatonku, aby si také trochu zatrénoval a pustil se za ní poloviční rychlostí, aby dal šanci i odrážečům. Viděl, jak potlouky létají ve velké vzdáleností kolem něj, takže se zatím ničeho nebál, ale jeden z nich během chvíle prolétl velice blízko a zjistil, že to byla ukázková rána jednoho z dvojčat, na tu dálku je nerozeznal.

Trochu zrychlil a spíše místo zlatonky se díval, jak na něj nováčci odpalují potlouky. Tohle netrvalo dlouho, protože Fred s Georgem okamžitě vybrali dva nejnadějnější zájemce a test ukončili. Na konci celého konkurzu měli všechny náhradní hráče a seznam dalších, kteří na tom nebyli tak špatně, kdyby jim náhodou někdo odpadl.

„Nemůžu tomu stále uvěřit, jsme v Nebelvírském famfrpálovém družstvu," nadšeně jásal Ron, když mu to všechno po pár hodinách došlo. Harry i Draco se rozesmáli. Večer jim Oliver oznámil, že zítřejšího rána je čeká na famfrpálovém hřišti, kde si zahrají zkušební zápas, aby si nacvičili signály, triky a aby se záložní tým trochu sehrál a zvyknul si na spolupráci.

Po zbytek soboty Ron nebásnil o ničem jiném a rozeslal dopisy celé své rodině, aby se pochlubil svým úspěchem. Nikdo z jeho bratrů nebyl ve famfrpálovém mužstvu už od prvního ročníku, což ho dělalo výjimečným.

V neděli ráno probíhal trénink, nejdříve záložní tým proti A týmu, který bez problému vyhrál, ale když je Oliver promíchal, aby se síly trochu vyrovnaly, hra trvala déle a vyhrál Harryho tým, protože se mu podařilo vyfouknout zlatonku Dracovi přímo před nosem, jak se říká. Draco se pro zlatonku už natahoval, když se Harry na svém koštěti Sonicum mihnul kolem a zlatonku chytil. Svědkové přísahali, že o dvě sekundy zpátky byl půlku hřiště vzdálen. Harry po chycení zlatonky nedopadl nejlépe, trochu podcenil sílu a rychlost a když naštěstí kousek nad zemí zabrzdil smykem, koště ho vyhodilo a on si dopřál ještě několik kotoulů po zeleném trávníku.

Zraněný nebyl, jen trochu potlučen, proto zamířil do sprchy, aby se umyl a pak šli všichni na oběd s úsměvy na tvářích. Ostatní koleje nejdříve nechápaly, ale pak jim došla spojitost mezi všemi usmívajícími se studenty Nebelvíru. Byly to student týmu, jak je Oliver pojmenoval a jejich radostné tváře slibovali problémy hráčům ostatních.

„Co budeme dělat odpoledne?" zajímal se Ron.

„Já půjdu navštívit kmotra, chtěl si se mnou promluvit a stejně bych měl navrhnout nějaké lektvary, které se pokusím upravit v rámci ročníkové práce," řekl Draco a Hermiona i několik starších studentů se k nim otočilo.

„Vy děláte ročníkovou práci?" optal se Oliver, o tomhle se dozvěděl ve třetím ročníku, ale nikdy toho nevyužil, on vždy svůj cíl viděl v profesionálním famfrpálu.

„Netušil jsem, že ta možnost tu byla už teď, myslel jsem, že je to možné až od třetího ročníku, ale profesor Snape nás ujistil, že je to možné již od prvního ročníku, ale bylo tu jen několik jedinců, kteří toho využili," řekl Harry. „Jinak dneska musím do knihovny, doufám, že najdu veřejně přístupné knihy k černé magii aspoň prvního stupně, nechce se mi překládat arabské učebnice z Faraonského institutu," ušklíbnul se a několik lidí zalapalo po dechu.

„Cože? Ty chceš studovat černou magii, která je na škole zakázaná?" vyjela na něj Hermiona a všichni na ní stočili svůj zrak.

„Já se ji učit nemusím, už ji dávno ovládám," zavrčel Harry směrem k Hermioně, vzal si do ruky několik kousků buchty a vydal se pryč. Draco po Hermioně střelil nepřátelským pohledem a Ron se na ní ani nepodíval. Během půl hodiny celé Bradavice věděly, že Harry Potter ovládá černou magii.

Harry se po celý zbytek dne snažil najít nějaké knihy s kouzly černé magie v knihovně bez omezeného přístupu, ale nic nenašel. Dokonce nenašel ani knihy s kouzly bílé nebo bojové magie, nemluvě o dalších odvětvích, o kterých věděl. Bylo tam tisíce knih k předmětům, které se ve škole učily, několik mudlovských knih a největších děl, ale nic jiného nenašel, což ho docela naštvalo. Večer před večerkou ještě zkusil zajít za profesorem Kratiknotem a pak i za profesorem Dóžem, ale ani jeden z nich mu nepomohl.

„Tak co, našel si něco?" zajímal se Draco.

„Jo, Bradavická knihovna může mít tisíce svazků a různých svitků, ale je omezená jen na předměty, které se ve škole učí," prohlásil a ze své vlastní knihovny vyndal učebnici černé magie pro první stupeň a přidal k tomu další učebnici pro stupeň druhý. „Prostě v práci uvedu za zdroj tyhle učebnice, když nikdo z porotců nebude rozumět Arabsky, není to můj problém," prohlásil, otevřel si první učebnici a začal na pergamen vypisovat jednu kletbu za druhou a že jich bylo. Celý seznam dokončil až v úterý před hodinou Astronomie. Na pergamenu bylo něco přes sto kouzel, až na to oba jeho kamarádi překvapeně hleděli.

„Co s tím seznamem budeš dělat?" zajímal se Ron.

„Musí se mi je podařit roztřídit do šesti skupin. Každá skupina bude představovat jeden štít či ochrannou bariéru proti kletbám v dané skupině. Nejhorší na tom je, že zatím vím o devíti štítech, které k tomu potřebuju, musím je zredukovat o tři," odpověděl.

Draco na své práci pracoval se svým kmotrem, který mu pomáhal, ačkoliv mu pomáhat správně neměl. Snape měl pro Draca vždy slabost. Ron s profesorem Kratiknotem cvičil kouzla, která mu měla pomoci při detekci kouzel použitých na školní košťata a když se Ron doopravdy soustředil, celkem mu kouzla šla, za což ho Kratiknot nezapomněl pochválit. Kratiknot se Ronovým úspěchem dokonce pochlubil i ostatním profesorům, takže mírně změnili svůj postoj a zkoušeli, jak složitá kouzla mladík vydrží.

Každým dalším dnem Draco i Ron vydrželi sesílat kouzla o něco déle, čím větší měli výdrž a tělesnou sílu, tím lépe jim šlo kouzlení a učení se nových kouzel. Po týdnu se začaly objevovat nepatrné změny na kondici Nebelvírských mužstev, které každé ráno chodili s trojicí prvňáčků běhat.