A/N: Zatím ještě pořád dodržuju plán - a navíc se mi nějakým nevysvětlitelným způsobem daří dopisovat další a další kapitoly, takže je dost dobře možné, že tohle bude možná i někdy dokončeno. Fíha. Sama sebe někdy dovedu pořádně překvapit, jen co je pravda! Hlavně, když pokračuju podle plánu, hehe... :o)

Prohlášení: Nemám nic kromě svých KotOR CDček. Ách jo...

"Dobrá práce, má mladá učednice. Vykonala jsi svůj úkol dobře a mladá Juhani se k nám vrátila," řekl mi mistr Zhar. Otočil se směrem k velké dřevěné truhle a vytáhl z ní nějaký balíček, který mi podal. Zvědavě jsem ho rozbalila. Byla v něm tradiční hnědá róba Jedi padawana. To znamená...

"Tímto se z tebe stává padawan, Alrin Dell," zodpověděl mou nevyřčenou otázku Zhar. "Vítej mezi rytíře Jedi." Přitiskla jsem k sobě róbu jako ten nejcenější poklad. "Co... co se bude dít teď, mistře Zhare?" "Teď jsi odpočiň. Pak přijď do komnat Rady. Je toho mnoho, co ještě musíme projednat," zněla odpověď. Přikývla jsem a skoro bez dechu jsem doběhla na Ebon Hawk.

"Mám to!" křičela jsem šťastně. "Mám to!" Protančila jsem celou loď, než ze mě ostatní vyrazili nějaké rozumné slovo. "Tak řekneš nám konečně, sakra, co to vlastně máš?" vybafla na mě Mission. Široce jsem se na ni usmála. "Jsem padawan!" Nadšeně vypískla a objala mě. "Věděla jsem, že to dokážeš, Alrin," smála se šťastně. "Co budeme dělat teď?" Pokrčila jsem rameny, jak ze mě při připomínce budoucnosti trochu opadlo nadšení. "Nemám tucha - teď se ode mě očekává, že si po zkouškách na padawana dám šlofíka a pak mám jít za Radou, kde se mi sdělí, co dál." Postřehla jsem Carthův pohled. Lehce jsem přikývla. 'Ano, řeknu ti pak, o čem se jednalo,' říkal můj pohled. Pak jsme s Mission zmizely v ženské ložnici, kde jsme se obě natáhly a chvíli se prospaly.

Když jsem se probudila, už se začínal snášet soumrak. Rychle jsem zamířila do komnat Rady, abychom probrali další postup. Kupodivu nikomu nevadilo, že jsem přišla až teď. Bastila mě přivítala a vyzvala mě, abych si sedla vedle ní. Mistr Dorak se rozhovořil o místě, o kterém se nám s Bastilou zdálo. Jednalo se o ruiny nedaleko enklávy, o níchž nikdo netušil, že by mohly být víc, než jen pohřebištěm. Když se to místo povedlo Radě identifikovat, poslali tam před nedávnem rytíře, aby to prozkoumal. "Koho jste tam poslali?" zeptala jsem se zvědavě dřív, než mě mohla Bastila zarazit. Odpověděl mi mistr Vandar. "Starého rytíře Nema tam Rada poslala na průzkum - ale ten se nevrátil a Rada obává se nejhoršího."

Hm, tak to je pěkný. Dva padawani mají jít někam, co jeden plnohodnotný a zkušený rytíř nezvládl. Rozkošné. "Musíme jít s Bastilou samy nebo můžeme mít někoho s sebou, že půjdeme na průzkum ruin?" ozvala jsem se. Tentokrát odpověděl Dorak. "Domnívám se, že bude lepší, když vás bude víc." Chvíli se ještě projednávaly detaily a brzy setkání skončilo s tím, že zítra se půjde na průzkum. Ačkoliv jsem před krátkým časem spala, znovu se mi klížily oči. Spolu s Bastilou jsme došly ke svým místnostem - byly nedaleko od sebe - popřály si dobrou noc a šly spát. Spala jsem ještě předtím, než jsem položila hlavu na polštář a mé sny provázela postava s maskou a otázka "Opravdu za to tajemství Star Forge stojí?"

-o.O.o-

Ráno nás s Bastilou zastihlo v horečnaté činnosti, jak jsme si chystaly vybavení na průzkum. Sice to nebylo daleko, ale i tak jsme plánovaly, že si pro urychlení celého procesu vypůjčíme od Aratechu kluzák, dáme pro jistotu do světelných mečů lepší krystaly a skočíme na Ebon Hawk pro posily. Naštěstí mi ve volbě posily dala Bastila volnou ruku, takže jsem nabrala Mission a Cartha.

Mission byla nadšená, že konečně taky něco podniká. Poslední tři měsíce pro ni byly moc dlouhé - na Dantooine nebylo moc co dělat, pokud člověk nebyl Jedi nebo farmář. A když jste zvyklí na něco takového, jako byl Taris, tak je tam toho pro vás ještě méně. Chtěla jsem splnit svůj slib, že ji příště vezmu s sebou - a tohle bylo zabití dvou much jednou ranou; jednak splním svůj slib a Mission určitě Bastile ukáže, že není jenom rozjívená holka z ulice. A Carth vypadal pořád stejně zamlkle. Přemýšlela jsem, co se mu stalo, že skoro nemluví, ale řekla jsem si, že to nechám na později - teď nás čeká průzkum tajemných ruin a já měla pocit, že na nás čeká něco opravdu děsivého.

Po příjezdu k ruinám mi naskočila husí kůže. Nejdřív nás čekal průchod planinou, na níž stály vztyčené a otesané kameny. Vchod do podzemí ke mně volal, přitahoval mě k sobě silou, jíž nešlo odolat. "Alrin?" zaslechla jsem Missionin hlas. Netrpělivě jsem potřásla hlavou a rozběhla se k velkým kamenným dveřím. Nevím, jak je to možné, ale moje ruka sama od sebe sjela po obrubě dveří a našla skrytý výstupek otevírající dveře. Vchod se otevřel a vypadal jako jícen bájného leviatana, čekajícího na svou kořist. "Jak jsi to udělala?" zeptala se překvapeně Mission. "Nemám tucha," přiznala jsem. "Moje ruka jednala tak nějak sama od sebe." "Hlavně, že jsme se dostali dovnitř," prohlásila Bastila. "A teď opatrně - Nemo se nevrátil, musí tu tedy být nějaké nebezpečí."

Pomalu jsme se pohybovali čím dál hlouběji do ruin. Náhle se před námi otevřely kamenné dveře a za nimi stál droid úplně neznámé konstrukce. Vydal několik zvuků, které dohromady vyzněly jako otázka. "Hm, Bastilo?" zeptala jsem se nejistě. "Rozuměla jsi něco?" Zamyšleně zavrtěla hlavou. "Nemyslím, že bych kdy slyšela jazyk jako je tenhle." Robot znovu něco řekl se stejným úspěchem. Po několika pokusech konečně zakřehotal starobylou selkathštinou. Dozvěděli jsme se od něj něco o tajuplné rase Stavitelů - a o Star Forge. Robot nám kromě toho, že to byl pomník Stavitelů, nebyl schopen nic víc o Star Forge říct. Pak nám řekl, že pokud obstojíme ve zkoušce, dostaneme se k něčemu, co nám možná řekne víc a varoval nás, že pokud ve zkoušce selžeme, dopadneme jako ten, který se o to snažil předtím - a bez úspěchu. Teprve nyní jsme si povšimli Nemova těla. 'Ubohý Nemo,' slyšela jsem Bastilu zašeptat skrze naše pouto. Odpověděla jsem jí stejně jako Juhani: 'Síla mu umožní žít dál.'

Pak jsme se vydali do jedné z místností po stranách. Okamžitě po vstupu na nás zaútočil droid podobný tomu v předchozí místnosti. Tenhle ale ani nepípl a hned po nás začal pálit. "Používejte něco iontového, sakra!" zařvala jsem na Cartha s Mission poté, co se do mě ten zatracený robot konečně trefil. Pálelo to jako čert, což vám obvykle na dobré náladě nepřidá. Chvíli jsme s Bastilou bojovali bez střelecké podpory, když se palba obnovila - tentokrát ale létaly modré paprsky namíto červených. 'Ha ha ha - sežer tohle!' pomyslela jsem si pomstychtivě, zatímco jsem rubala do robota. Náhle se ozval Missionin výkřik: "Uskočte!" S Bastilou jsme naprosto stejným způsobem odskočily a na robota dopadl iontový granát. Zaprskalo to a robot konečně přestal fungovat. Konečně jsme mohli k tomu prastaře vypadajícímu počítači vzadu v místnosti. Chvíli jsem koukala do kontrolek. "Hm, Mission, myslíš, že bys zvládla udělat něco s touhle plechovu krabicí?" zeptala jsem. Hrdě se nafoukla. "No jasně - takovouhle starou rachotinu jsem ještě neviděla, ale určitě na něco přijdu," odpověděla mi. Chvíli si hrála s ovládáním, a když se pořád ni nedělo, kromě toho, že na obrazovce naskakovaly neznámé znaky, vzteky do počítače kopla. Ničeho tím nedosáhla - počítač nejenže se nezačal vyjadřovat srozumitelným jazykem, ale ještě k tomu ji bolela noha. Dostala jsem nápad. Vytáhla jsem z brašničky, kterou jsem měla na opasku, svůj datapad a připojila ho k počítači. Chvíli to v něm šumělo, jak zpracovával data, když konečně naskočil nápis ANALÝZA JAZYKA SKONČENA. Pod Bastiliným nesouhlasným pohledem jsem předvedla malý vítězný taneček. "Moment, Alrin - ono se to na něco ptá!" ozvala se náhle Mission. "Chce to vědět, jaké světy mají podmínky vhodné pro život." "Travnaté, zalesněné a vodní," vyletěla ze mě odpověd. Všichni tři na mě vyvalili překvapeně oči. "Jak to víš?" pípla Mission. "Ani jsem ti nestihla přečíst možnosti." Nejistě jsem se poškrábala za uchem. "No, myslím, že nám takovéhle otázky dávali na univerzitě na Deralii." Ostatní nevypadali moc přesvědčeně, ale nikdo nic neříkal, tak jsme se vydali zpátky abychom se podívali na druhou zkoušku, o které robot mluvil.

I tady nás ihned po vstupu napadl robot, ale tentokrát jsme byli připraveni a jeho likvidace nám zabrala o dost méně času. Rovnou jsme k počítači připojili můj datapad a hned po analýze naskočila otázka. JAKÉ SVĚTY JSOU NEVHODNÉ PRO ŽIVOT? "Sopečné, pouštní a pusté," nacvakala jsem do počítače odpověď. Naštěstí to bylo správně. Zkoušky byly hotovy, jak nám oznámil robot při vchodu. Dveře za ním se otevřely a my mohli vstoupit.

Před námi se rozprostírala obrovská místnost, uprostřed stílo něco, co jsme ode dveří nemohli rozpoznat. Vydali jsme se směrem k neidentifikovatelnému předmětu, když ten se náhle otevřel a vyletěla z něj zářící koule, která vzápětí promítla obraz galaxie s několika jasnějšími body. "Co to je?" zeptala jsem se. Odpověděl mi Carth. "Vypadá to na hvězdnou mapu." Přešel blíž. "Tohle vypadá na Manaan, tohle jako Kashyyyk, tamto bude Tatooine a to úplně napravo je Korriban." Zamyšleně se zamračil. "Vypadá to ale, že některé souřadnice chybí." "Korriban, Kashyyk, Tatoooine a Manaan.. to jsou světy, na kterých byla spatřena Revan s Malakem poté, co zmizeli i s částí flotily," zašeptala Bastila s očima upřenýma na mapu. "Museli tam něco hledat... ale co?" "Co třeba další hvězdné mapy?" řekla Mission. Její jasný hlas zazněl tak hlasitě, že jsme všichni okolo k jejímu značnému pobavení nadskočili. "To je dost dobře možné," připustila Bastila neochotně. "Možná, že mapy na těch světech budou úplnější a dovedou nás k té tajemné Star Forge," prohodila jsem nezávazně. Skrze naše pouto jsem s Bastily krátce cítila záblesk hrůzy, než se stihla znovu uklidnit. "Měli bychom jít říct výsledky našeho bádání Radě," řekla jenom.

Cesta zpátky naštěstí proběhla bez nesnází. Setkání s Radou mě ale docela zaskočilo. Shrnutí setkání - sice ani ty, ani Bastila nejste hotovy s výcvikem, ale obě půjdete hledat zbylé hvězdné mapy, aby vás dovedly ke Star Forge. Pravidelně budete Radě podávat hlášení. A ne - mistra s vámi poslat nemůžeme, protože by to na vás přitáhlo pozornost Malaka a jeho Sithů. "Kdo tedy s námi půjde?" zněla jediná z otázek, jež mi bylo dovoleno Radě položit. "Můžete s sebou vzít ty, kdož vám na Tarisu tak pomáhali," odpověděl mi mistr Vandar, "stejně jako mladou Juhani, jež projevila přání jít s vámi." Juhani, ta, jež krátce propadla temné straně a jíž se povedlo vrátit zpátky. Přikývla jsem. Bylo načase sdělit to ostatním a přivítat Juhani na palubě.

-o.O.o-

Nelíbilo se mi, že to znova byli Jediové, kdo věděl, co se děje a co se ještě bude dít. Vždycky jsem nesnášel, když jsem nevěděl, co se děje.

"Jsi nějak potichu," ozval se mnou ženský hlas. Otočil jsem se na křesle hlavního pilota. "Potichu? Hm, to se stává, krásko. Nemám rád, když nejsem v obraze." Vypadala překvapeně. "V obraze? Obávám se, že ti tak úplně nerozumím."

"Být v obraze, jako vědět, jaký je plán," vysvětloval jsem netrpělivě. Zvedla ruce, aby si jimi upravila na očích vizor. "Nejsem ta, která tě udržuje, hm, mimo obraz," řekla. Zvedla se ve mně vlna nevole. "Ne? Ale ani mi sama nic neřekneš!" Trhla sebou, ale já pokračoval. "Třeba chci konečně vědět, co jste s Radou probírali. Nejdřív tě tam vtáhnou, hrozně dlouho tě tam drží a když se na něco zeptám, tak mi nikdo nechce nic říct až do té doby, než se tu objevíš s tím, že musíš v enklávě zůstávat kvůli výcviku na rytíře Jedi. O tom mi do té doby taky nikdo neřekl. A teď tebe, čerstvě vycvičeného padawana, pošlou s námi hledat hvězdné mapy. To není normální! Co se ksakru děje?"

Chvíli byla potichu. Kvůli vizoru jsem jí neviděl do očí, takže jsem nemohl odhadnout, co jí právě běží hlavou. "Rada si myslela, že budu užitečnější, když pomohu při hledání hvězdných map, než kdybych zůstala v enklávě pro další výcvik." "Heleď, na Tarisu jsi nám opravdu hodně pomohla, ale myslím, že ani u Rady není normální, aby poslala dva nedodělané rytíře na smrtelně nebezpečnou misi!" vybuchl jsem netrpělivě. Viděl jsem, jak sevřela ruce v pěst. Nebezpečně klidným tónem řekla: "Chceš snad říct, že nejsem potřebná?" Á, chyták. Onasi, Onasi - někdy si opravdu dovedeš naběhnout. "Nic takového říct nechci," řekl jsem smířlivě, "ale no tak, něco na tom přece nehraje i tobě!"

Unaveně si posunula vizor z očí a přejela rukou po tváři. "Rada řekla, že mezi mnou a Bastilou je pouto Síly. Vize, které sdílíme, mohou pomoci porazit Malaka." Její hlas se ztišil do úplného šepotu, oči získlaly zvláštní, skoro horečnatý lesk. "Stojí tajemství Star Forge opravdu za to?" Nechápal jsem, co tím myslí, ale měl jsem pocit, že mi něco neříká. "Heleď, nehodlám čekat, až mě zase někdo zradí!" vylítlo ze mě. Alrin stiskla rty a zrudla. "Já nejsem Saul, Carthe!" V první chvíli jsem myslel, že mi jednu vrazí, ale nakonec jenom pevně zaťala pěsti a vypochodovala z kokpitu. Zvuk jejích kroků zaduněl skrze celou loď.

Se zasténáním jsem se sesunul do sedadla pilota. Onasi, Onasi... někdy se fakt vyjadřuješ, jako bys měl v puse vojenskou botu...